Páně

Fernando Meirelles se pustil na hodně tenký led. Však díky jeho nespornému talentu je slepota nakonec přeci jen snesitelná, neboť obsahuje mnoho silných scén. Nejslabší mi kupodivu přišla v některých chvílích, kde se ten psychosociální rozměr filmu začínal propadat do přepálených momentů. Což se dělo v míře hojné tedy především v onom hnusném izolačním zařízení. Chápu snahu o maximální míru šokujícího pohledu na soužití určté společnosti lidí v určité situaci, ale něco bylo už moc. Naopak závěr patří mezi silnější momenty. Přičtu-li si tradičně dobrou Meirellesovskou vizuální stránku, je to nakonec docela slušné.

To je mi pěkná neplecha. Film, který nemá nosný děj, ani ultracharizmatické postavy, ani mocnou majestátní hudbu a přesto skvěle funguje. Letmé hudby se vlastně ponejvíce dočkáme až v samém závěru. Čemu přičítat tu kulervoucnost tohoto díla? Jsou to snad vypjaté, drásavé momenty a scény dotažené v tomto směru až k dokonalosti? Či snad jakási sebereflexe a ironie, která z toho velmi čiší? Sám vlastně nevím, asi vše dohromady. Vím, že je to nadprůměrný a neobvykle udělaný film ze života prostých vojáků a jako takový je naprosto skvělý. Kvituji i povedený závěr.

Soudruzi, kontrolní otázka: dokáže samopal vzor 58 fungovat pod vodou?

Já jsem na lyžáku se základkou ani se střední nebyl.

Manifest povrchnosti, plytkosti a symbol všeho čím novodobý český film je. Totiž nechutnou karikaturou všeho čím by film jako múzické dílo vůbec být měl.

Po celou dobu jsem se mrskal jako ryba na suchu a bojoval s abnormální chutí to vypnout a utnout to utrpení. Nový kabátek Titánům sluší asi tak jako Fiennesovi vizáž blackmetalového kmeta. Tohle je vážení přátelé nejryzejší ukázka lesku a bídy zámořské produkce. Perseus místo předpovídané smrti nakonec přeci jen dostal za zásluhy od tatíka Dia holku na krácení dlouhých večerů. Moc pěkné, tohle se povedlo. Leterrier je pánem kastrace a "Titáni 2010" jsou průserem desetiletí! A pak že na štíru se nedá jezdit.

Hlavní na tomto filmu je jeho poselství o tom není sporu. Na to že se to točilo jako podpultové zboží to ujde i technicky. V prvních dvou třetinách nám trochu hapruje narativní stránka a podivný střih. Poslední třetina je pak malinko úlet, ale neva. Jak jsem již psal, poselství je v pořádku. Kéž by se to podařilo natočit o chlup přesvědčivěji a uvěřitelněji.

Neuvěřitelně sugestivně a vyjímečně natočeno. Tak dobře zfilmovaná předloha je ve filmovém světě spíše vyjímkou. Klobouk dolů před panem režisérem Herzem, tento film bych směle považoval za jeho nejlepší dílo a zároveň dílo naprosto ojedinělé v celé historii české kinematogafie. A to co předvádí Rudolf Hrušínský, to je precizní vrchol "úsporného" herectví. Nehybné hypnotizující oči, téměř nehybná tvář, ale přesto je řečeno naprosto vše. Toto dohromady samozřejmě podpořeno výtečnou kamerou. Když jsem tento film sledoval, jakoby na mne padla tíživá deka vlastního šílenství a zatlačila mne hluboko do křesla. Od začátku až dokonce jsem byl jaksi tíživě hypnotizován dokonalým zážitkem. A byl to zážitek nad zážitky...

Spartacus: Blood & Sand je snad ten nejpokleslejší seriál, který jsem kdy měl možnost sledovat. Ať už se jedná o jeho kopírování čehokoliv, samoúčelnosti až hrůza, či jiných vydatných prasáren. Ovšem jako oddychovka je to skvost a já se povětšinou výborně bavil. Vždy, když někomu ve zkratce chci popsat o co se vlastně v tomto seriálu jedná, tak volím tuto větu: "Buď se tam rube, nebo jebe". A proto se to musí!

Přestože mnou ponejvíce adorovaná díla Kubrick stvořil až v době pozdější, nechci a vlastně ani nemohu na tomto jeho velkolepém eposu shledat nějakých chyb. I při takovéto sáhodlouhé stopáži se Spartakus pyšní rutinérským mistrovstvím a poctivou prací v každé své minutě i každém svém detailu. Opravdu hodně je znát, jak moc chtěl dát Kubrick Spartakovi duši a lidský rozměr jeho poslání. A to se mu i přes některé málo uvěřitelně pojaté sociální aspekty jeho tažení koneckonců velice povedlo. Velkolepá finální bitevní scéna je i 52 let po svém vzniku mocnou podívanou, před kterou blednou mnohá moderní díla. Přichází Spartakus - člověk který měl sen. Až do hořkého konce.