Páně

Svítání splnilo přesně do puntíku má očekávání. Totiž ukrátilo mi čas na noční směně, víc jsem od něj ani nechtěl. Upírská psychosociální sonda není špatným nápadem, škoda jen trochy té nechtěné směšnosti. Ovšem našly se i dobré momenty a tudíž je to nakonec čistý průměr jak vyšitý. V době vzniku byla upírská tématika na vrcholu a tak nelze nikomu vyčítat, že toto dílo z toho vaří měrou vrchovatou.

Sympatický pokus o propojení a vykradení několika předchůdců v žánru, který se celkem povedl. Bohužel se dočkáme i mnoha velmi slabých míst. Ovšem musím říct, že když od toho zase tolik nečekáte, dostanete porci poctivé zábavy. Já se celkem bavil.

No přišlo mi to hodně dobré. Atmosféra skutečně velice věrná pravému post-apokalyptickému světu. Ovšem zdaleka největší klad v sobě ukrývají brilantně zvládnuté akční scény. Skutečné mistrovství ukazuje nejen skvělá závěrečná honba za cisternou, ale i boje o základnu s naftou (a její excelentní zkáza) a ostatní silniční scény. Navrh jako třešnička příjemně působící postava pilota gyrokoptéry.

Není jednoduché psát komentáře k Almodóvarovým filmům. Špatná výchova je podle mě průměrným dílem Pedra Almodóvara, kterého je třeba vnímat především jako svébytného umělce, který nikdy neustoupí ani o kousíček "svému" vidění světa. Otázkou zůstává do jaké míry je to pro něj dobré a kdy už to trochu začíná být na škodu. Na jeho filmech se mi vždy líbilo, že se většina z nich svým způsobem odehrává ve světě filmu či divadla a uměleckého života. Stalo se i zde, ale tentokráte šel příběh trochu mimo mě. Nevzbudil ve mě pražádné emoce. Almodóvar potvrdil, že umí velmi dobře pracovat s barvami, kamerou a celkovou atmosférou filmu. I hudba se opět povedla. Rozhodně ale umí lépe.

Najmě první polovina se Eastwoodovi zrovna kdovíjak nepovedla. Násilné přecházení mezi scénami, ale i v časové ose doslova ničí pocit jakéhokoliv kontinua. Nevím co tím chtěl vlastně Eastwood říci, jestli dával až tolik pomyslného prostoru divákovi pro jeho vlastní představivost, nebo prostě jen nezvládal narativní část svého příběhu. V postupném průběhu ale začne příběh příjemně eskalovat a pochyby se pomalu rozpouštějí jako pára nad hrncem. Jedná se bezpochyby o kvalitní dílo, ale přesto jsem místy cítil poměrně velké rozpaky.

Jak ho nemusím, tohle je Landova silná chvíle. Tento hudební materiál patří ke nejzdařilejším v jeho tvorbě. Když přidám pěkný příběh, vyjde mi silný nadprůměr.

Humor, který nikdy nemůže pochopit žádný cizinec. Neb těží z neuvěřitelných předpokladů, které jen náš krásný jazyk pro humor má. Je to naše specifikum, ze kterého když umíme vařit, tak uvaříme neskutečné věci. To je i případ Tajemství hradu v Karpatech. Naprostá většina komadiálních a humorných scén je dotažena téměř k dokonalosti, za účasti mnoha hereckých veličin. K zajímavé atmosféře snímku hodně napomohl Jan Švankmajer, zde coby rekvizitář. Takovéto dílo nemůže a nemělo by být hodnoceno jinak nežli nejvyšším možným hodnocením.

Fothergillův standard, který se příliš nepitvá v podrobnostech a nechává prostor hudbě a naší vlastní představivosti. Ukazuje život v oceánu spíše letmo v jakési poetické rovině. Dívá se na to krásně.

Isabel Coixet si dělá filmy po svém, velmi konstatně bez velkých uhýbání a dlužno dodat že to je škoda, protože si mě zatím žádným svým dílem zcela k sobě nepřipoutala. Jakkoliv jsou to kvalitní řemeslné práce, vesměs nakonec ve stěžejních momentech jen sklouznu po povrchu a mívám jakýsi pocit nenaplnění. Takový je i případ Tajemství slov, které nabízí bezpochyby podmětná témata jako jsou základní morálka člověka či jizvy minulosti. Přesto jsem však měl neurčitý pocit povrchnosti. Hladina místo hloubky, kůže místo masa a kostí. Ačkoliv je sofistikovaná nekrása Sarah Polley chvílemi dosti zábavná, nemohu opět přispěchat s plným hodnocením a to ani ve snímku, který je vlastně tématicky laděn do mé srdeční noty.

S tou realističností bych to moc nepřeháněl přátelé, ale notný kus poctivosti a kvality v sobě toto zpracování má. A dozajista i pěkný díl hrubé, syrové atmosféry. Protiklady v podobě dvou rozdílných světů fungují skvěle a Christopher Lambert tomu dává jakýsi punc pravosti. Jeho výkon je velice příjemným překvapením, i přes některé velmi komické scény, kterým se jistě dalo vyhnout. A nevím jestli opice s až příliš lidskými gesty a mimikou nejsou trochu přepal. Nicméně celkově to ve vás zanechá jistě mocný dojem.