Páně

Neskutečné řemeslo tenhle snímek. Tak inteligentně natočenou a zároveň pochmurnou a znepokojivou věc si prostě musíte užít. Tomuhle dílu snad nechybí vůbec nic, skvělé herecké výkony jsou podpořeny podmanivou hudbou (skvostný Jóhann Jóhannsson!) i naléhavou atmosférou a nebývalým dramatickým vkusem. Opravdu málokdy se mi stane, že i finále které bych za jiných okolností asi nekvitoval mě donutilo jen uznale pokývat hlavou. Opojná a napínavá jízda jak má být, jejíž asi největší devizou je dle mého skromného názoru její opravdu výsostná atmosféra, která maximalizuje vžití se do filmu a zároveň nijak neškodí uvěřitelnosti. Je třeba se v tom porochnit!

Jejda to tu máme zase promrhaného potenciálu, to je škody. A přitom toho příběh i kniha Lindy Lovelace nabízí mnoho mrazivého a i mnoho jiného k zamyšlení. Jenže filmové zpracování opět dojelo na určitou zkratkovitost a vyložené promrhání onoho potenciálu skrývajícího se v nepochybně smutné etapě života jednoho člověka. Kdyby byl soukromý horor Lindy Lovelace tak filmově dotažený jako je nedopečený, byla by to bomba, jenže takhle je to jen průměr.

Rozhodně příjemné překvapení neboť má očekávání nebyla valná. Nakonec jsem si ale tuhle svým způsobem minimalistickou jízdu užil. A hlavním důvodem onoho pozitivního pocitu byla ta skutečnost, že jsem ani chvíli necítil nic nepatřičného a byl uspokojen pocitem že Dredd si na nic nehraje, že je to jen syrová jízda s prakticky nulovým dějem ve velmi chytlavém hávu. Ta Urbanova asketická a věčně do obráceného U protažená ústa mi budou hrát ještě dlouho.

Takhle prdel nakopávající psinu jsem si naposled užil snad jen u Po přečtení spalte od mistrů Coenů. Michael moc dobře věděl proč sáhnul zrovna po tomle materiálu a vůbec bych ho neobviňoval z nějaké lacinosti. Ostatně tolik opravdu nečekané reflexe bych od Baye ani nečekal, ale překvapil mě velmi příjemně kluk jeden ušatá. Tenhle příběh je opravdu ultrazábavnou recesistickou pokladnicí reflektující především USA styl života a i obyvatele onoho soustátí, což je tedy nebetyčná laskomina.

Elysium svou hloupostí spolehlivě drtí vše co mu stojí v cestě. Chvílemi při jeho sledování jsem měl pocit, že toto vzniklo jen za účelem ukázat pár dobrých odvarů a sem tam i nějakou tu zbraňovou fantasii, protože příběh či nějaká hlubší motivace i propracovanost postav jsou brutálním způsobem redukovány na pár ubohých a primitivních oslích můstků. Chvílemi jsem se až hořce smál jaké směšné nesmysly dokáže USA filmový průmysl vychrlit ruku v ruce s celkem pěkným vizuálem, ze kterého jsou cítit pekelné prašule. Vše graduje koncem, který musel očekávat každý, kdo nemá IQ zmražené makrely, už od první třetiny filmu. Koncem, při němž jsem cítil především trpkost.

Jejda to jsem si zas jednou jaksepatří chrochtnul u této oldschoolové scifárny. Dejte pár lidí do stísněného modulu, vyšlete je tam kam se ještě nikdo nevydal a je o zábavu postaráno. Přesně tohle mi sedlo tedy do noty báječně, včetně onoho polodokumentárního mnohokamerového snímání a minimalistického zpracování. Atmosféra je budována výtečně a chvílemi jsem opravdu skoro nedýchal, tohle se prostě musí prožít. Možná je někde ve mně maličká duše astronauta a přiznávám se že o jasných letních nocích rád pozoruji onen vesmír co nás obklopuje a přemýšlím o tom co tam na nás jednou čeká. Skvost.

Odpočinkové béčko které si na nic nehraje což je znát už z obsazení a ani rozpočet evidentně nebyl nijak nabušený. Dalo se na to dívat i když chvílemi jsem se tedy musel smát jak to mixuje nesourodé žánry hlava nehlava, ale nemohu říct že bych byl úplně znechucen. Dokonce to chvílemi oplývá i sem tam nějakou tou přidanou hodnotou v podobě psychických výletů hlavního hrdiny či poměrně příjemně otevřeného a dá se říct i smutného konce. Takže na tři se vyšvihnu bez problémů.

Ejhle a one to jde a ne že ne. Opravdu poutavé zpracování citlivého tématu s perfektně trefenou atmosférou doby a vkusnou zkličující hudbou. Není pochyb o tom, že díky paní Holland byly konečně použity postupy které film z českého prostředí dostávají trochu výš. Řekněme alespoň průměrná evropská filmařina, kterou řekl bych obrovským způsobem povyšuje hlavně její námět a naléhavost materiálu do solidního nadprůměru. Chyběly mi v některých momentech přecijen silnější scény, ale i tak si národ český a slovenský donedávna o nějakém takovém zpracování tohoto tématu mohl nechat jen zdát. Takováto díla jsou potřeba.

Breaking Bad není láskou na jednu noc, ale ta citová investice, kterou si v prvních sezónách trpělivě vypěstujete se vám v pozdějších sériích tisícenásobně vrátí. Je bez jakýchkoliv debat, že Breaking Bad netrpí nemocí svých mnohých seriálových souputníků a jeho kvalita v průběhu neustále graduje k perfektnímu finále. Kola osudu se sice zpočátku roztáčejí pomalu, ale za ten ultimátní fičák v závěru to přátelé tedy stojí. Musím s potěšením konstatovat, že času stráveného s tímto seriálem nelze litovat. YO BITCH!

Málokdy jsem se v průběhu sledování nějakého blockbusteru cítil tak vnitřně rozdvojený. Načinčaný sled tu slabých, tu kulervoucích scén, jenž by potřeboval narativní provázanost jako prase drbání, neboť jeho zkratkovitost je i přes celkovou stopáž do očí bijící. Když pominu jak vychcaný je to mix všech blockbusterovských klišé posledních patnácti let šmrncnutý ujetou a chvílemi až onanistickou destrukcí všeho, zbyde mi jen poměrně prázdná schránka od něčeho co mohlo být naplněno až po okraj kvalitním emotivním zážitkem a že náznaky tam v první půli byly. Zack Snyder ovšem tentokrát tu svojí osobitost poněkud utopil v ambicích být tak jiný a zároveň mít tam prostě všechno.