Páně

Darren mě tentokrát přeci jen překvapil. Ubral (v jeho případě však geniální) klišé, anuloval stylizaci i patos a neservíroval nám syrovou dojížděčku jednoho života v tradičně na kost jdoucím provedení. Z trademarků zůstal především skvělý cit pro obraz a detail a nepochybně také schopnost podat příběh nadmíru odrovnávajícím způsobem, srdceryvně přímočarým. Perfektní obsazení Mickeyho Rourka podtrhlo režisérovu genialitu a chtěnost určitého záměru s jakým byl Wrestler natočen. Tentokráte je absolutně vynecháno jakékoliv přespřílišné citové vydírání. Zůstal jenom syrově odzbrojující příběh o marné snaze se vymanit z něčeho co už příliš pohltilo váš život. Příběh o tom, že za život v jakékoliv formě se prostě platí. A pokud si někdo bral od žití příliš, později zaplatí třeba trvalou ztrátou svých blízkých, nebo životem samotným. Darren Aronovsky stvořil po Rekviemu za sen a Fontáně spíše komornější film, avšak minimálně stejně dechberoucí.

Když už ničím jiným tak audiovizuální stránkou mě Mann potěšil. Nemohu říci, že bych odcházel z kina vyloženě nadšen, ale po delším rozmýšlení nakonec hodnotím tak jak hodnotím. Stopáž mě sice děsila, ale nakonec se to dalo poměrně dobře strávit. Perfektní nazvučení přestřelek, to je laskomina. Zajímavá práce s kamerou ukazuje, že si s tím Mann opravdu opravdu vyhrál a chtěl rozhodně stvořit něco vyjímečného. Což si myslím, se nakonec úplně nepovedlo.

Hrubínovo dílo mám velmi rád, měrou vrchovatou přetéká nevtíravým romantickým kýčem, který mi neskutečně sedí. Z filmové verze Romance pro křídlovku od Otakara Vávry na mě dýchlo ale úplně něco jiného. Trochu temnoty a tajemství v podobě umírajícího dědečka, trochu jakéhosi podivného šílenství v podobě Tonky. Černobílé záběry na chvějící se květiny mi nenavodily atmosféru léta a poutí, ale spíše jakousi podivně hororovou podívanou s romantickou zápletkou. Hudba stagnuje bohužel na minimum. Přestože z Hrubínova díla a přímo pod Hrubínovým dohledem se čerpalo měrou hojnou, na rozdíl od básně ve mě nevzbouřilo filmové zpracování pražádné emoce. Ovšem na rok 65/66 je to natočeno s maximálním využitím možností tehdejší doby, to je jasné. Kdyby někdo točil toto dílo dnes, přivítal bych v něm více romantického kýče a patosu, to vše ovšem ve vkusné míře. Báseň je to nadpozemská, právě proto asi, je velmi těžké jí převést na filmové plátno.

Fujtajksl ! A to přiznávám, že jsem to neviděl celé. Strastiplná to zpověď.

To co jsem chtěl, to po čem jsem toužil, jsem bezezbytku dostal. Darren Aronofsky mě tentokrát svou stylizací opět zasáhl do slabin velice silně a osudově. Neskutečné! Pro mne životní (troj)role Hugh Jackmana. Citlivý, překrásný film s důrazem na detail a empatii, zabalený v úchvatné vizualizaci. Nepochybně kýčovité scény a fráze zde ale fungují jako kopance do koulí. A já se nechám polapit, to přiznávám. Protože se chci nechat. O soundtracku pana skladatele Clinta Mansella snad nemá cenu ani mluvit, genialita.Nedivím se, že toto dílo vzbuzuje toliko vášní. Hodně již bylo zde napsáno o otázkách podstaty života, smyslu naší existence. Ano říkám to rovnou, nechal jsem se příjemně pohltit a to už dávno opravdu nejsem naivní teenager. Není problém na tomhle filmu všechno ztrhat a rozcupovat ho, ale příjemnější je se nehat unést na jeho vlnách. A já se nechal, jak já jsem se nechal. Je to prostě chvíle, kdy vám něco do ucha našeptává, že na toto jste celý život čekali. Fontána je něco co budete buď milovat, nebo to zatratíte. Buď vám totiž styl jakým je tento film podán a vytvořen sedne, nebo naopak.

No tak ehm, viděl jsem to s dabingem a občas to bylo nechtěně opravdu úsměvné. Některé dialogy fakt peklo. Někdy to bylo úsměvné i plánovaně. Navíc pár dobrých nápadů a roztomiloučká, naivní Sandra Bullock. I díky ní to vytáhnu na průměr. Bohužel to hodně shazují některé béčkové manýry, škoda.

John je king, umí pilotovat vrtulníky všech typů a to co dělá v tanku celá posádka, zvládne sám. Ale stejně ho jeho země nemiluje tak jako on jí.

Teda Johne já potkat v džungli takovou ženskou, tak jí popadnu a už jsem pryč. Rozhodně by Tě milovala víc nežli Tvá země.

Ran v mě zanechal mocný dojem a tak tomu muselo být. Kurosawa mistr obrazu, mistr dialogů, mistr estetiky. Obecně známé příběhy a osudy implantované do východní mentality, musí se. Skvost, dívat se v především v původním znění a vychutnávat japonská gesta společně s mluvou. Na filmu je znát velká výprava a roky příprav. Fascinující bitevní scény jsou zabírány tak mistrovsky, až jsem si pochrochtával. Určité pomalosti děje nejsou na škodu, neboť umocňují slastné pocity. Vizuální orgie.

V tomhle filmu je všechno bláznivé a všichni jsou divní. Ale není snad stáří takové? Dojemná hudba vás zasáhne tam kde je třeba, opravdu dá se mluvit v určitých chvílích o citovém vydírání. Ale přesto jsem se necítil nijak podveden, nebo dotčen. Belmondo má nádherně zmuchlaný obličej, stáří ve své nejčistší podobě a kráse. V podstatě velmi dobré dílo, kterému škodí jen některé malé neurčitosti v ději. Ale ty psí oči...