Veseldaa.!

Ježiš, takhle jsem se dlouho nepobavil. Neskutečná buddy komedie, hlavně díky hlavní dvojici. Bridges je zevlák k pohledání a žral jsem mu každý slovo "fuck", který pronese tím svým fraplákem. A Goodman? Parádní tlučhuba. Užíval jsem si každý políčko Deadkinsových geniálních záběrů, ve kterým se objevil. Nějak se nemůžu zbavit dojmu a srovnávat s Tarantinem. Myslel jsem, že on jedinej umí skloubit oldschoolovej soundtrack se slovníma přestřelkama.

Po půl hodině mačkám červený čudlík na ovladači své televize. Mám pochopení pro fantasy, i comicsovky, ale tohle byla tak nesnesitelná fantasmagorie, že jsem dál koukat nevydržel. 1* za Tylerovu hudbu.

100 minut těžký zívačky. Sice plných výborné kamery, obdivuhodného herectví, ale divných dialogů a nulové hudby. Zimmer za celou stopáž snad tak třikrát zabrnká Time a tím má vyděláno. Místy celkem nepochopitelně. V porovnání s Tarantinovým Djangem jde opravdu o light verzi problematiky otroctví. V tu chvíli bylo moje hodnocení tak na úrovni dvou hvězd. A nebýt příchodu Pitta a jeho panchartského přízvuku a naprosto geniálně natočenou scénu bičování na jeden záběr, tak bych u nich snad i zůstal. Takhle to jsou lepší 3... nebo horší 4?

Tyhle typu filmů, kdy si zámožná postava hledá loutku jen tak pro zábavu mám rád. Obsazení mě taky překvapilo. Brolinův chraplák a moudra, která pronáší jsou uším lahodící, Copley jako vždy k sežrání, nejmladší Olsenka sympatická, možná Jacksonova další super cool postava byla trošku otravná. Bitka na jeden záběr potěšila, i když místama už okatá, ale vzpomínkové části ala Eternal Sunshine of the Spotless Mind zvedají kameru na slušnou úroveň. Záverečnej wow moment je už jen třešničkou na tomhle surovým dortu. Tak ale nevím, proč mě to celé nějak emočně minulo.

WTF did I just watched? Hvězdy za Wilkinsona, Fichtnera (toho vidím v poslední době jen v rolích záporáků) a Ryanovského Barryho Peppera, kteří si svoje role museli užít. Otravná H.B. Carter, Depp vykrádá svoje potrhlý manýry, možná Hammerův chraplák se dal jakš takš skousnout. Jinak je to přestřelený až běda. Hodinu se čeká na onu "popravu", další hodinu dokud hrdina nenajde sám sebe. A poslední půl hodina je hodně over the top. A ty scény v muzeu měli znamenat co? Za zmínku tak stojí leda Zimmerův velkolepej soundtrack.

Když jsem s Villeneuveem seděl v roce 2011 na 46. MFFKV v malém kinosále při projekci jeho Dalšího patra a Maelströmu, netušil jsem, že vidím zrod hvězdy. Komu by se ale nepoštěstilo, když dostane před kameru vynikajícího Jackmana s Gyllenhaalem a chameleona Melissu Leo. A za ni jako třešničku Rogera Deakinse, jemuž jsem hltal každý políčko těch statickým záběrů. Potěšil Dastmalchian z TDK.

Příjemná komedie, u které se ale nebude trhat smíchy, jak jsem očekával, spíše jen uchechtávat. Bohužel tento žánr už nejspíš nic nového přinést nemůže. Dějová linka je milionkrát omletá a celé je to jedno velké klišé. Ale zachmuřený Sly a digitální De Niro parodující své nejslavnější filmy a odkazující na spoustu dalších celkem potěší.

Závěr Stiller hrozně zabil.

Tolik postav, tolik příběhů a všechno v dokonalé harmonii sedí a funguje. Jak emočně, tak režijně.

Škoda otravné linky s Dunst, Wilkinsonem a Woodem. Ale chápu, že bez toho by to nešlo. Za tuhle geniální scénu (http://youtu.be/NTmlNigifSI) a závěrečný song by to mohlo být klidně plné hodnocení. Ale i tak povedený a hluboký film.