tombac

Víc než nevtipný humor (usmál jsem se všehovšudy jen dvakrát), rádobydrsné zpomalovačky, nepovedené přestřelky, neesteticky předrátovaná a podprůměrná choreografie soubojů (aspoň Tony Jaa na malém prostoru něco málo předvede), mi na thajském Bodyguardovi vadilo smíšené duo, které mi pilo krev už v Ong-baku. Petchtai Wongkamlao je trapný už jako šaškující přicmrndávač Tonyho, natož v póze tvrdého bodyguarda (musím souhlasit s Le_Chuckem). Jeho zdařilá role taxikáře v Cherm budiž výjimkou. The Bodyguard je zkrátka po Dangerous Flowers další thajská akčně komediální slabota. 3/10

V tiskových materiálech Febia je film uveden jako "poctivá komerce z Asie". Pokud by takováto komerce častěji navštěvovala naše kina, dostávali by mě z nich leda párem volů. Při sledování Tian xia wu zei jsem si nemohl nevzpomenout na moje oblíbené Killeodeului suda. Zabijáky gentlemany sice vystřídali slušnáčtí zloději obou pohlaví, ale vytříbený styl, lehkost a elegance, to je čínskému snímku také vlastní. Když se k tomu přidají vizuální vychytávky (zlodějská akce, souboj na ostří ad.), sympatičtí herci, podmanivá hudba a záběry přírodních scenérií, není v mém případě o maximálním hodnocení pochyb.

Nebetyčná ptákovina, v níž logika ujíždí ještě rychleji než ty vytuněné motorky s nitrem, na kterých padouši trhají dálniční asfalt ve třistakilometrové rychlosti. Že se tu na fyzikální a gravitační zákony a (logistickou) předehru před akcí nehraje, je jasné každému, kdo viděl nějaký indický akční film... Už jsem si zvykl, ale na druhou stranu tu cool scén, mezi které lze zařadit i povedená taneční čísla a dvojku sexy modelek (oboje si nezadá s natřaskanějším druhým dílem) nebylo zase tolik, aby úplně přehlušily občasnou dějovou mimóznost. Ale kvůli pěknému vizuálnímu pojetí, nabušeným motorkám a nádherným kočkám, co svůdně zpomaleně kroutí dokonalými postavami, bičovány vodou (mít svršky průhlednější, na chlapy by lezly mdloby :), první Dhoom za podívání jistě stojí.

Lví podíl na tom, že je tento snímek v několika okamžicích tak úchvatný, má bezesporu upravená ústřední melodie z Bratrstva neohrožených. V těchto chvílích stoupá silný pocit z chlapské sounáležitosti a odhodlání pomoci kamarádovi a třebas za něho položit život, až vysoko nad hladinu, pod kterou se potápí v neoprénech a se šnorchlem adepti japonské Pobřežní hlídky. 50-ti denní výcvik je pod vedením nesmlouvavého instruktora tvrdý, navazují se přátelství, poznávají opravdové lásky, se vztyčenou hlavou přijímají tresty a nechybí ani podrobení se těžké životní zkoušce a křest neplánovaně ostrou akcí. Prostě typický výcvikový film, ve kterém chlapci rostou v muže. A opravdu výborný.

Ani ve snu by mě nenapadlo, že z 11 filmů na Febiu mne nejvíce dostane snivý, křehký, lehce úchylný příběh o vzpomínkách na životní lásku, vitální dívku, probleskující během pitvání jejího těla. Navzdory tomu, že jsem se těšil na další Tsukamotovu šílenost typu Tetsua. Zřejmě bych snímku dal čtverku jako moje spanilá společnost v kině, ale díky tomu divácky exotickému zážitku (obsahově, vizuálně, pocitově) a výtečné hudbě, jež v mých uších rezonuje ještě nyní, si prostě nemohu pomoct a jednu hvězdici přidám. 9/10

Nemyslím si, že Art of Devil je standard, jakých se v Asii natáčí tuny. Což o to, průměr to je, ale jednak je střih zejména v první polovině snímku (poté se to zklidní) tristní a tím pádem děj působí chaoticky - v tomto s kolegy souhlasím. Druhak se problematika voodoo v asijských horrorech vyskytuje poměrně vzácně a zvláště pak ve filmu od Thajců, kteří mají ve značné oblibě mysteriózní historky a většina thajské horrorové produkce nějakého toho ducha a národní mýty obsahuje. Art of Devil není výjimkou, leč duchařské vsuvky především s malou blondýnou v něm působí poněkud násilně. Film obsahuje několik naturalistických a atmosférických scén, ale jako celek budí rozpaky. Pokud jde o thajské počiny z horrorové oblasti, tak bych si to svého přehrávače mnohem raději strčil počeštěné DVD Shutter, Nang nak nebo Dorm. Z Art of Devil nejsem moc odvařený. 5/10

Originální a zajímavé sci-fi drama okořeněné krvavými efekty a výtečnými hereckými výkony. Uprchlí vězni byli skvělí, zvláště úchylný kanibal byl hodně slušný psychouš. Ze začátku mi to také připadalo jako děsná ptákovina, ale když se děj přesunul do výtahu, náhle se z toho stala bezchybná podívaná. Vzhledem k nízkému rozpočtu filmu, jeho působivosti, umístění v nedaleké budoucnosti a faktu, že se větší část děje odehrává na jednom místě, se nabízí paralela ke The Cube. Akorát mi toto dílko připadá, hlavně díky hercům a dramatičnosti scén, o dost lepší.

Pro mne osobně jedno z největších filmových překvapení roku 2006. Výborný a nesmírně působivý městský thriller, jenž od leckoho dostane nálepku noir. Dynamikou narativní stránky podobný Infernal Affairs (akce je upozaděna, do popředí se dostávají jiné aspekty, přičemž mu to neubírá na slušném, někdy až drtivém tempu), drsností si nezadá s americkým opusem Running Scared. Ze záběrů na fascinující noční Hong Kong jsem měl zvláštní pocit, jako když jsem poprvé sledoval Fallen Angels od Kar-waie... Film si musím v hlavě ještě pořádně přebrat, vyvolává ve mně širokou škálu pocitů a asociací. Další zhlédnutí zaručena. Děkuji Adrianovi za tip.

Umanutá dívenka vs. zmatená paní učitelka s chováním staré panny?! A o co se ty dvě perou? O třídní knihu rozhodně ne, bojují o chlapa. Cože?! Ale ano... O novou posilu v učitelském sboru : šviháckého hezouna (Lee Ji-hun měl téměř identický part ve Wet Dreams 2), z jehož širokého úsměvu se o ženské pokoušejí mdloby. A kupodivu se zdá, že ty dvě mají na startovní čáře stejnou pozici :-) Kapku ztřeštěná komedie ze školního prostředí, plná, jak již bylo řečeno, specificky korejského humoru. Nejdříve jsem měl trochu problém akceptovat představitelku fenomenální macechy z Janghwa, Hongryeon v komediální roli, ale posléze mi už nic nekazilo fajn pocit z dalšího milého korejského snímku. Ani dětské chorály... Snímek je cílen přeci jen malinko níže, ale dospělí si ho užijí také :-)

Zee-oui se inspiruje skutečnými událostmi, kdy v Thajsku došlo ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století k sérii vražd malých dětí s kanibalistickými motivy. První záběry dávají najevo, že film v souladu se svým reálným předobrazem nebude pro útlocitné povahy. Ale až na pár drsnějších scén není Zee-oui žádný drasťák. Přeměna životem zkoušeného člověka ve zrůdu není jednoznačná a je i poměrně zajímavá, jenže co je to filmu platné, když obsahuje několik rušivých elementů. Když vynecháme na takový vážnější typ snímku příliš krátkou stopáž, bude nás bít do očí pár náhod a nelogičností. Předně fakt, že přestože vrah řádí v několika thajských provinciích, téměř pokaždé se nachází nablízku jedna stěžejní osoba. Nejsem seznámen se skutečným případem, ale určitá situace silně popírá předchozí vrahovu opatrnost a má efekt pěsti v oku. Více než skromné kanibalistické hody poutají na snímku obrazy ze života čínských přistěhovalců v Thajsku.