Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenze (353)

plakát

Defiance (2013) (seriál) 

Pilot – 7/10. 2. díl – 1/10 a myslím, že lepší už to nebude, i kdyby Chewbacca Ewoky přivedl. Po 3. epizodě se seriálem končím.

plakát

Grimm (2011) (seriál) 

V prvním díle logika dostává pěkně na zadek. Podezřelý zastřelený sprškou kulek do zad, horda "náhodných" setkání a objevů, ninja babička a její originální upadání do komatu a "překvapivé" procitání. Mizení dívek v červených oblečcích v průběhu celé historie zřejmě policejní statistiky zaznamenaly až v posledních několika dnech.

plakát

Nákaza (2011) 

Instruktážní video Světové zdravotnické organizace prokašlané přehnaným moralizováním, černobílými postavami a téměř nulovým dějem. O to víc mě zaráží plejáda slavných jmen v čele s režisérem. Zřejmě chtěli vykázat nějakou charitativní činnost.

plakát

Dům snů (2011) 

V první polovině je to patrně za dlouhou dobu ten nejšedivější rádobyhorror téměř bez špetky žánrového koření s naprosto primitivními dialogy a dějem. Trochu zajímavé to začne být v polovině, bohužel celkové vyústění je opět velmi fádní. Názorná ukázka toho, jak v Hollywoodu hraje prim technické zpracování a hvězdné obsazení narozdíl od obsahu tvarovaného žánrovou řečí.

plakát

Sociální síť (2010) 

Jedinou devízou tohoto filmu je objasnění, jak to bylo s jedním soudním sporem (v němž je zastřenou formou řečeno, že nápad na originální způsob popularizace své sociální sítě Zuckerberg ukradl). Zbytek je jenom takové fejsbůkovské pí-ár, snaha ukázat, jak je vlastně všechno kolem fejsbůku cool, jak jsou na něm všechny ty nejhezčí holky, jak všichni z fejsbůku dokáží skvěle pařit a užívat života, a jak se v tom každý z diváků může zhlédnout, protože on je přece taky důležitou součástí toho všeho vzrušujícího dění. Ani slovo o reflexi, jaký dopad má fejsbůk na společnost, ani slovo o tom, jak fejsbůk (a další sociální sítě) skutečně postihuje naše životy, vše pouze prostupuje jakási snaha o resuscitaci různých stereotypů a klišé a jejich uvedení jako něčeho maximálně vzrušujícího. Ať už jde o klasického neomylného geeka, "vzrušující" metání nejrůznějších záhadných IT pojmů, přehlídku nejkrásnějších dívek z castingu, exotické prostředí harvardské univerzity, kde se "to" všechno děje, důležití pánové neustále zesměšňováni geekem, který tak může okouzlit opodál sedící třicátnici jako sexy ztělesnění životní moudrosti, která snad dosud čekala pouze na něj. To vše je ukázkou režisérova neuvěřitelně povrchního stylu, který se napříč jeho dílem dere na povrch čím dál tím víc. Na závěr můžu pouze s lítostí konstatovat, že tato podbízivost sklízí své komerční plody.

plakát

Transformers: Pomsta poražených (2009) 

Bay ve druhém díle zcela rezignoval na cokoli inteligentního (nejvýrazněji postižené v tomto ohledu byly dialogy, v nichž se střídalo dětské chápání války s důchodcovským chápáním počítačů, a patos se snahou ohromit průměrnou znalostí popkultury infantilními výrazy) či vkusného (pokud nepočítám samotný koncept, je to hlavně celá epizoda přípravy a nástupu do studentského života, po sté recyklované psaní "podivných znaků" a vůbec hromada dalších klišé), k tomu přidal hromadu nelogičností (pochybné oživování "mrtvých", postup dějem nevídanými způsoby, jako jsou do té doby nikým nezmíněná teleportace, náhlé osvícení, že tři pyramidy vlastně představují orionův pás, a proto musí sloužit jako šipka označující směr, či bitka do té doby dvou naprosto přátelských robotích kolegů, kteří prorazí skálu zrovna na místě, kde je ukryt toužebně hledaný klíč, vyzvednutí prachu, který z něj zůstal atd.), pár nových ještě více nesympatických a v rámci děje ještě více zbytečných postav, a poslepoval veškerý natočený materiál. Výsledkem je asi pět průměrných vtípků (ne, kopulace psů mezi ně opravdu nepočítám) a několik hezkých akčně-herních videí, které vás ovšem zastihnou již ve stavu hluboké letargie; opravdu zábavný moment jsem nezaznamenal. Dramatická linie neexistuje, každý moment je v rámci filmu prezentován jako ten nejdramatičtější a nejklíčovější, přestože děj se posunuje jen velmi pomalu. Stává se tak z něj pouhý sled stále stejných obrazů bez vlastní identity, jejichž neustálé opakování je dosti ubíjející.

plakát

Devítky (2007) 

První část na mě působila jako jedna z levnějších epizod cyklu Neuvěřitelné příběhy, ovšem s tím rozdílem, že chyběla pointa a vnadné herečky. Druhá část, v níž se vedly nekonečné stupidní rozhovory o tom, kdo s kým kdy a za kolik bude co točit, opět bez pointy, mě naprosto znechutila a otrávila a závěrečná část, v níž je vše odhaleno "neuvěřitelně chytrou filosoficko/ufologickou myšlenkou" mě už jen dorazila. To vše je prokládáno "vtipnými" výroky typu "Pandy vlastně řídí počasí", přítomná je dokonce i snaha o manipulaci hodnocení vlastního publika tohoto filmu! (kdo dává devítky, je chytrý a vše pochopil, kdo dvojky nebo trojky, "pro toho to není") Jediné, co u mě obstálo, je hudba. Nevím, jestli existují filmy, které uráží můj vkus. The Nines ale zcela jistě uráží mou inteligenci.

plakát

Vanilkové nebe (2001) 

Velmi spatny remake genialniho originalu. Scenar se prevzal temer do puntiku a presto dokazal Crowe zbabrat temer vse povrchni psychologie je doplnena "stylovymi" americkymi oblecky, zabery na mrakodrapy, prazdnymi gesty... hruza.