Mr.Ripley

Tři slova: Oslnivě kouzelné zjevení! 1. (mini)"série": 90% /// 2. (mini)"série":

Sladká tečka na rozloučenou.

Poetická zvrácenost.

Ultrapatetické předvídatelné nic, jehož jediným kladem je poměrně dobře natočená akce. Obsazení Neesona a Skarsgårda je smutný příkladem, lákaní diváků na jména, která se v celkovém produktu objeví na (ani ne) 20 minut. Rihanna byla kupodivu fajn, leč nedostala příliš prostoru - jedno slovo za 5 minut na scéně je bolestivě málo. 2* Bergu vzpamatuj se!

Fetišistické. Zkratkovité. Opíjející se samo sebou. Obrovská škoda nepřehledné akce. Adaptace nedokáže plně vytěžit pozitiva předlohy - politicko-společenský přesah a především emoce. Velký potlesk za kvalitní casting odpovídající knižním předpisům. P.S. JNH to (ostatně jako vše tento rok) odflákl.

Tvůrci mají můj obdiv. Z prvoplánovité rutinní komedie se díky skvělé druhé polovině vyklubalo fajnové překvapení. Ovšem, nálepky typu "Nejlepší komedie roku" a "Brečel jsem u toho smíchy" hledejte vážně někde jinde.

Nezávislé, civilní, křehké a přesto dojímavé. (Jakožto Whoviana obsazení Alex Kingston velmi potěšilo.)

Karikatura.

Fanoušci herní série pochopitelně skandují nadšením, ale co my, diváci znalí mytologie pouze z několika minut hraní? První polovina filmu nabízí hutnou atmosféru s výtečnou stylizací a neodvratitelným pocitem tísně, který doprovází diváka až ke krkolomnému zvratu, jímž je odhalení v druhé polovině. Film náhle otáčí o 180 stupňů a výtečná špinavá atmosféra se vytrácí do ztracena spolu s logikou. Závěrečné "zúčtování" je jedním z nejhorších klišé za poslední let. Bohužel.

Absurdismus vyhnaný do výšin extrému, hra s kontrasty a symbolikou, avšak, ač se Johnson zdatně snaží sekundovat poetice Wese Andersona ve výsledku mírně pokulhává a svým překombinovaným finálem negativně mate diváka. I když slyšet Rachel Weisz mluvit česky bylo neskutečně roztomilé.