Kruczynski

Film s originální myšlenkou a půvabným zpracováním (kamera, střih, hudba - dokonalost). Gondry pro něj využívá dnes velmi populární časové smyčky, ta ale (narozdíl od mnoha jiných případů) nepřekáží, nýbrž hraje zásadní roli. Příběh introvertního Joela a nezkrotné Clementine lze vnímat jako nenavoněnou výpoveď o mezilidských vztazích, stejně tak jako zamyšlení nad tím, nakolik může naše vlastní paměť reflexi těchto vztahů ovlivnit. Jim Carrey a Kate Winslet jako jeden z nejsympatičtějších párů na filmovém plátně.

Tak za tohle si Allen ty čtyři Oskary opravdu zasloužil. Ve filmu na vás opět čeká New York a v něm neurotický Woody alias Alvy Singer reflektující své podařené i ty méně podařené vztahy se ženami, mezi kterými samozřejmě vyniká ten s potrhlou Annie. Na filmu mě opět fascinuje hlavně lehkost, s jakou Allen dokázal zachytit stejně tak pocit opravdové lásky jako pocit jejího naprostého nedostatku a lidské osamělosti. Výborné jsou taky vracečky do Alvyho dětství a konfrontace s divákem na kameru. Nejoblíbenější scény - Alvy s Annie připravující langusty a zjevení McLuhana ve frontě na lístky.

“Admit it, you've fallen for Dogville.” Bez váhání přiznávám a věřím, že tomuto filmu propadne každý divák s vášní pro silný příběh a myšlenku. Vystrašená Grace přichází do Dogvillu se srdcem na dlani a odchází s kvérem v ruce. Trier si opět hraje s divákem jako kočka s myší a jeho poslání je podobné těm předchozím: lidi jsou ve svý podstatě zvrácený svině. Dogville jistě není filmem pro všechny; jeho zpracování je surové a dojem více než depresivní. Přesto Trier opět dokázal, že k natočení dobrého filmu nejsou potřeba milionové rozpočty ani velkolepé kulisy, ale spíše kvalitní scénář a přesvědčivé herecké výkony (Nicol, bravo!).

Stejně milý a ukecaný, avšak přeci jen ještě o kapku lepší pokračování filmu Před Úsvitem (vidět jej pro sledování této "dvojky" není nutné, přesto vřele doporučené). Celine a Jesse se znovu setkávají, procházejí se a povídají. Nejdřív se oba tváří jako spokojení a vyrovnaní dospěláci, avšak s přibývajícími hodinami roste i upřímnost a ke konci si oba pláčou na rameni, zoufalí ze své emocionální vyprahlosti a nenaplněných představ o "pravé" lásce. Stejně jako Úsvit, i tento film nabízí spoustu životních pravd a úvah k zamyšlení. No a abych to trochu odlehčila - Ethan už zde neplatí za slizounka, ale ta Julie by mohla trochu přibrat!

Nejvtipnější, nejpromyšlenější a hláškami nejnabitější Woodyho komedie. Časové zasazení děje a prostředí dávají Allenovi možnost vytvořit nespočet absurdních zápletek a momentů a dělat si neskutečnou prdel jak ze zásadních děl ruského realismu, tak tradičně i ze zásadních myšlenek filozofických velikánů. Popisovat děj či vývoj postav je u Allena samozřejmě zbytečné, a proto mi nezbývá než tento film všem jen vřele doporučit.

Jedno z mála filmových zpracování, které se minimálně vyrovnává své knižní předloze. Ve filmu na vás čeká stylová atmoška, spousta překvapení a podnětů k přemýšlení nad lidskou stádovitostí a hlavně hustopekelný rozuzlení. Jedna z nejlepších rolí Brada Pitta, Norton standartně potvrdil svoje kvality. Od shlédnutí Klubu se už asi vždycky budu stydět chodit pro nábytek do Ikei.

Pro mě naprosto geniální záležitost, kterou ovšem vskutku ocení jen ti z nás, kdo mají s „travičkou zelenou“ (ach, škoda toho opět příšernýho překladu) svoji zkušenost... Pobavil (a stále často baví) zejména James Franco... „What do you mean battery is dead?“ „The monkey's out of the bottle now!“

Klasika a povinnost pro každého. Ač jsou mi většinou bližší jiné druhy filmů a oddaným milovníkem "tradičních českých komedií" jsem nikdy nebyla, Postřižiny mě svou poetikou naprosto odrovnaly a můžu je s úsměvem na tváři a hřejivým pocitem sledovat od rána do večera. Krásná Magda, krásný prostředí, krásný pivo, krásný všechno.

Kultovka, která víceméně objevila Ewana McGregora a získala si srdce i přízeň snad všech zástupců mojí generace. Brilantně zpracovaná sonda do světa partičky skotskejch feťáků plná nezapomenutelných scének a neméně brilantní soundtrack. Trainspotting je zkrátka jedním z těch filmů, na který můžete čumět pořád dokola a stejně si pořád vychutnávat každej moment a smát se "útrapám" jeho hlavních hrdinů.

Srdcová záležitost a nejlepší film Davida Ondříčka. Na Samotářích mě baví hlavně jejich "vyváženost" - film nabízí nespočet vtipných momentů, hlášek a gagů stejně tak jako posmutnělý pohled na naši mladou generaci, ztracenou sama v sobě a unavenou z citové vyprahlosti a útrap při hledání spřízněných duší.