andrewz

Uvidíme co druhá série, ale ta se prý chystá až v reakci na divácký úspěch, a tak je namístě hodnotit první sérii jako hotový produkt. Takže… Na jednu stranu dobře zvolený námět a názorná ukázka bolestných dopadů záměny novorozenců v porodnici. Na druhou stranu lavírování na hranici kýče a převážně slabí herci, přičemž mnohé můžete znát z nejhorších seriálů komerčních televizí. Achillovu patu ovšem vidím v konceptu. Od veřejnoprávní televize v daném žánru očekávám důraz na kultivaci diváka, což se seriálu nedaří. Hlavní dospělé postavy se přestanou chovat jako vyložení blbouni až v poslední půlhodině – celé ty hodiny předtím není na jejich jednání skoro nic inspirativního. Nejsem si proto vůbec jist, zdali ve sledování budu pokračovat. 50 %

Dva puberťáci na útěku z domova ukradnou auto a nejdříve z bryndy vytáhnou hafana, pak stopařku a následně dědulu, aby jim nakonec zatnula tipec policie. A to by bylo vše, přátelé. Tvůrci tím podnítili Českou filmovou a televizní akademii k povolení stavidel. Diváka jako by podnítili spíš k podezření, že se dopustili týrání na dětech – rysy ústřední dvojky ji snadno mohou v dnešní nemilosrdné době vystavit hejtu. Úplně od věci ale není ani podezření z týrání onoho diváka. Nebýt falešné víry, že všechno, co dělá kvalitní film kvalitním filmem, bude, tak popravdě ani nevydržím do konce. Chcete-li v tomto bezobsažném, nezáživném a vlastně zbytečném road movie vidět něco víc, opatřete si minimálně důlní rypadlo. 40 %

Zdaleka to nebyla taková katastrofa jako Na vlastní nebezpečí, ale i tak si u mne Filip Renč upevnil status vrcholného neumětela s kýčovitým až perverzním vkusem, kterého pouští za kameru ne zásluhou jeho filmařských schopností, ale spíše díky protekci a konexím. Tady to prozrazuje zejména slizký digitální look, který si nezadá s tou nejpokleslejší mexickou telenovelou, tradiční renčovská rádobyepičnost, kdy emočně neutrální scény mění v patetické přehnaně dramatická orchestrální hudba na pozadí, karikaturizace některých klíčových postav v čele s místy až směšným Hitlerem a Goebbelsem, kteří stejně jako všichni ostatní Němci pozoruhodně ovládají češtinu, a jako druhý jmenovaný kulhající narace (zejména nezvládnutý rytmus), tolik typická pro snad každého klipaře, jakým Renč v první řadě bezesporu je. Pokud už se pouští do celovečeráku, tak ať se aspoň nesnaží o nic seriózního. Navzdory vší té snaze mne znechutit se však podařilo, aby mne osud Lídy Baarové zaujal, což přičítám zejména samotnému námětu a možná i půvabům Tatiany Pauhofové, která činí těch 106 minut o něco snesitelnější. 30 %