Tayen

Místy pěkně stupňované napětí zabíjí dlouhé popisné scény. Herci zvládají vše dobře, námět taky skvělý, ale přijde mi, že příliš málo materiálu se muselo vycpat nudnou vatou.

Ze začátku mě bavily případy, které detektivové vyšetřovali. Později se příběhy vyzradily a stala se z nich vlastenecká a morální agitka se spoustou předsudků a se stále opakujícím se schématem. Pak mě začali zajímat detektivové Lily Rush a její parťáci a jejich příběhy a samotné odložené případy mě už rušily, hlavně ty naivní a na zidealizovanou vzdálenou éru. Bylo vidět, že tvůrcům pomalu dochází nápady a případy se točí pořad dokola s tématy o utlačovaných ženách, černoších, drogách, vraždách z lásky a afektu a ze žárlivosti. Kéž by bylo více takových epizod jako Cesta v páté sérii, která byla tolik odlišná a napětí se dalo krájet.

Ať už se ten Vin Diesel vykašle na Ridicka, nebo ať ho udělá jinak a nesnaží se vykrádat o mnoho lepší, syrovější a originálnější Černočernou tmu. Ať přestane říkat drsným hlasem, jak je nad věcí, ale jak je on super a jak jsou všichni v prdeli. Ať uberou mimozemských kojotů a slizkých příšer a místo na nepovedené digitální efekty sázejí na atmosféru a strach. Ridick udělal z hlavní postavy karikaturu a z filmu komedii/ dokument/ live show, takže vlastně nic z toho, co chtěl.

Z filmu jsem měla pocit, jako kdyby si stážisti o přestávce mezi dvěma filmy o X-Menech půjčili ze studia výbavu a Hugha Jackmana a odjeli tajně do odlehlého Japonska natočit svůj film, o kterém si myslí, že je cool.

Akční kravina. Střílející groteska. Vše je přepálené a ani chvíli uvěřitelné. Postavy extrémní a archetypicky směšné. Největší rivalové spolupracují. A většinou u toho byli důchodci. Dobrá změna, skvělá změna. Jen te Helen MIrren bylo málo. Tak jo, jdu se podívat na jedničku.

Dougas perfektní, Damon skvělý. Hysterické manýry stárnoucího Liberaceho a stále závislejšího Scotta, který se zmítá mezi svou touhou po svobodě a láskou ke stále náročnějšímu Liberacemu, to je úžasný herecký duet a příběh, který se nemusí odehrávat jen ve filmu a jen u celebrit.

Efekty, efekty, efekty. Bubny a dunění. Valíme se vpřed. Rychle, rychle. Není čas se nadechnout. Co ten smutný obličej, vojíne Kente? Akce. Výbuch. Akce. Souboj. Město se boří. Apokalypsa. Bitva. Pusa. Další bubny. Vše se sune k zemi. Superman letí. Svět je zachráněn. Konec. O čem to vlastně bylo? A která scéna se vám líbila nejvíce? Eeee. Já vlastně nevím. Možná ta, jak tam byl klid, na začátku uvnitř ledovce, než vyskočil a zaútočil ten mechanický hlídač. Pak už si nic nepamatuju.

Moralitka s myšlenkou pro mladší školní děti a efekty pro dospělé děti. Z mrtvých vstaní Krugera směšná a trestuhodná klička pro efekt jak ukázat rádoby šokující regeneraci vybuchlého obličeje. Trestuhodně nevyužitý talent J. Foster, jejíž tajemnice Delacourt byla barvitá jako živočišné uhlí. Damon uvěřitelný a jediný sympatický. Zábava to byla napínavá a směřující vpřed ale opravdu tohle natočil Blomkamp?

Příjemná jednohubka. Film si na nic nehrál a servíroval dobré efekty se sympatickými i když šablonovými hrdiny. Nenudila jsem se.

Nevěřila jsem, že se z žánru a duchem posedlých domů dá ještě něco vytřískat. Ale tvůrci do vyschlé ovoce mačkali tak dlouho, doku se jim nepodařilo nasbírat výživný a osvěžující počin. Lekačky na správných místech, mytologie, zajímavé postavy v podobě vyšetřovatelů a žádné přepálené efekty. Film je koktejlem oblíbených ingrediencí namíchaných ve správném poměru.