Tayen

Reklama na alkoholismus. Bohatá, krásná, elegantní a chytrá žena - prostě dokonalá kladná ženská hrdinka filmů stříbrného plátna - trpělivé miluje a stará se o nenapravitelného alkoholika a s úsměvem si vynucuje alkoholem páchnoucí polibky. On je zneuznaný spisovatel, který jí lže, nechává se vydržovat bratrem, je zbabělý a sprostý, má na všechny zlost a schovává flašky po bytě. Ponaučení? Buďte elegantní opilec (ne takový ten páchnoucí s červeným nosem), musíte být rozedraným umělcem, a dosáhnete toho, že při vás bude stát dokonalá bytost, jak to má být, a její věrná láska vás z toho dostane. Film byl dobře zahraný, dobře natočený, ale zápletka, myšlenka a pointa, tomu prostě nerozumím, jak tohle mohl Billy Wilder natočit, pokud mu někdo nedržel revolver u hlavy.

Film si vzal na mušku poslední třetinu náročného románu, a tu si přizpůsobil, jak už to bývá. Spousta faktů je jinak a spousta jich chybí, stejně jako některé postavy a motivy. Přesto je to působivé dílo s okouzlujícím Jamesem Deanem, který zvládl tragickou postavu černé ovce Cala na jedničku - takovou jímavost, kterou jsem pocítila v závěru filmu, jsem nezažila ani při čtení knihy. Nemyslím si, že je nutné číst knihu, aby si lidé film užili, neznalost je tady spíše plusem. Film oproti knize působí hodně idealistickým dojmem a postavy jsou až příliš hodné a bodré, až na odpadlé charaktery samozřejmě. Kniha je paleta mnoha odstínů a hloubek, film jich obsahuje omezený počet, přesto (a možný právě proto) ve své dvouhodinové stopáži působí uceleným dojmem.

Do této doby jsem Mrňousky neznala, na rozdíl od mé babičky, která hned věděla o čem mluvím. Trochu jsem se bála, že celý film bude dabovaný Jirkou Lábusem, ale díkybohu pronesl jen dvě tři věty na začátku a pak to všechno stálo na zvucích vykuleného hmyzu. Animace nápaditá, žádné přeslazené nestvůry pro malé děti. Jednoduchou zápletku vyvážilo obrovské množství nápadů - scéna s pavoukem mi připomínala animáky Tima Burtona z dob, kdy se ještě nevykrádal. Jen bych neřekla, že to je film pro malé děti, chybí tam klasické propriety a animace taky nebyla taková, aby to zaujalo děti. Navíc myslím, že kratší stopáž by se vyplatila více. Přesto je to pro mě velké překvapení.

Film, který vás možná naučí nenávidět kapitalismus. Metoda, která ponižujícím způsobem vybírá člověka na post vrcholového manažera, nutí k zamýšlení nad tím, co všechno jsou lidé schopni vydržet a kam až zajít, aby dostali top místo bílého límečku a jak firma pohlíží na možné kandidáty. Celý děj se prakticky odehrává v jedné místnosti a na toaletě a působí jako dobrý materiál pro divadelní hru. To ale není na škodu, protože statičnost místa vyrovnává dynamičnost rozhovorů a zvyšující se napětí ve tváři zúčastněných. Ve filmu je možná náznak, kdo je hlavním hrdinou, ale ani jeden z nich není kladným hrdinou a k nikomu si tak nevytvoříte vztah. O postavách nevíme více, než o nich říkají jejich životopisy a co si o sobě řeknou navzájem. A tudíž se sami ocitáme v pozici vedoucího, který má ty stejné informace a s odstupem a bez převažujících sympatií ke komkoliv má střízlivě a objektivně kandidáty vytřídit.

V rámci žánru to je neškodný (pokud si jste vědomi, že tohle s realitou nemá nic společného) romantický snímek s hezkými lidmi, žijícími v ideálním hezkém svazku plném úcty, lásky, podpory, péče, něhy a úsměvů. První minuty, kdy je nám servírován pohled na dokonalý pár se mi dělalo až zle a myslela jsem, že film vypnu, naštěstí automobilová nehoda přišla brzy. Od této chvíle se sice stále díváme na hezké, milé, chytré, kreativní a ohleduplné mladé lidi, ale tentokrát spolu nevychází až tak dobře - stále ale až příliš dobře na to, s jakým problémem se musejí potýkat. Film nenabízí žádnou větší hloubku, i když šance tady byly - bohužel promarněné (co kdyby se hlavní hrdinka rozhodla jít jinou cestou? Jak se s amnézii potýká i na jiných úrovních než ve svém vztahu k ublíženě se tvářícímu manželovi?). Všechno rychle padá do zajetých vděčných romantických schémat bez zásadních dramatických konfliktů. Tato plochost by se hodila spíše pro komedie, ale Navždy spolu je pořád drama, ale bez odvahy do něčeho pořádně tít a rozvést to. Čas, kdy se hrdinové vyvíjí nezávislé na sobě je odvyprávěn rychle tak, aby bylo jasné, že ani jeden nikoho z nich nemá a asi ani neměl a že všechno probíhá tak, aby si na konci filmu mohli hrdinové zase "padnout do náruče" a pokračovat tam, kde skončili. Ano, film prý vychází podle skutečných událostí, a i když manželé spolu zase skončili, pochybuji, že to mělo tak líbivou podobu. Takže klasika: on pro ni udělá cokoliv, ona je hezká a roztomilá a neví, co chce. Nechybí nepřejícní rodiče, ex milenci, skvělá parta přátel, koupání v nočním jezeře, svatba (dvě). Pokud máte rádi milé nenáročné romantické filmy, které nejsou úplně blbé, a ve kterých "hrají" sympatičtí herci sympatické ale ne moc zajímavé postavy, je Navždy spolu dokonalým filmem.

Paradoxně pěti hvězdičkami málokdy hodnotím filmy, které oplývají tak velkou filmařskou kvalitou, ale spíše ty, které jsou podle hodnocení mnohdy průměrné, ale dokázaly zasáhnout jakousi část mé osobnosti. Život Adele je kvalitní, podle mnohých včetně mně, ale zároveň mně dokázal rozehrát nějakou strunu natolik, že film nedokážu dostat z hlavy. Možná za to může syrová a naturální ničím nepřikrašlovaná atmosféra, způsob, jakým kamera visí hrdinům na obličeji, explicitní erotické scény, nechutný pláč, uvěřitelné postavy, nebo že konečně někdo natočil film o lesbičkách nesoudícím způsobem. Podle mně Život Adele si zaslouží všechny superlativy, kterými je častován. A doporučuji shlédnutí byť jen kvůli rozšíření obzorů a nahlédnutí do duší lidí, o kterých se pořád zas až moc nemluví.

Začátek filmu sliboval nevšední pojetí čtyř emočních stavů. Ve chvíli, když se ale hrdina prvního příběhu rozhodl vykrást banku, film ztratil punc nevšednosti a začal padat o několik tříd níže. Stala se z něj tuctová podívaná se spoustu klišé, která chtěla být něčím víc, filmem o efektu motýlích křídel, osudu a utrpení života. Bohužel Jieho Lee moc tlačí na pilu, snaží se ždímat slzy, ke kterým není důvod. Postavy padají do šablonovitosti, jsou černobílé a v zásadě není moc důvodů proč je mít rád a soucítit s nimi, a to ani v případě Gellar, protože si sami připadáte, že vám někdo drží spoušť u hlavy a nutí plakat. Nad logikou některých scén a zakončení se raději ani nepozastavuji. U sledování filmu jsem měla stisňující pocit, že mě režisér tlačí někam, kam se mi nechce. Přesto se jedná o koukatelnou jednohubku. Film plyne rychle a pořád se v něm něco děje, takže nuda hrozí. Pokud ale čekáte náročnější nevšední zážitek, u kterého bude spokojen i mozek, tak sáhněte po jiném kousku.

U Star Treku asi nebudu nikdy objektivní, protože s posádkou TNG jsem vyrostla. Pro mě je Nemesis důstojným zakončením skvělých dobrodružství. I když není tento film ukázkou blockbustrovosti, bitvy ve vesmíru i na zemi jsou povedené a na Star Trek působí vysokým rozpočtem. Postavy jsou, jaké mají být, jak si je pamatujeme: Picard je filosof, Riker šprýmař, Work bručoun a Dat věčné dítě, které se snaží vyrůst... - jsou to staří přátelé, kterým je třeba říct sbohem, protože všechno dobré musí jednou skončit, než čekat, až se z toho stane propadák nebo karikatura sama sebe. To se tady naštěstí neděje, ale je mi z toho smutno, hlavně z rozloučení s jednou důležitou postavou. Ještě, že se můžu vracet ke skoro dvou stovkám dílů seriálu.

Film, který přibližuje Tibet, panenskou část jeho přírody, a hlavně tvrdé podmínky života tamních lidí, z nichž někteří se bez ohledu na výplatu oddali myšlence zachránit tibetské antilopy, které pytláci kvůli jejich kůži zabíjejí. Film ale není převážně o antilopách, je o tvrdých rozhodnutích, drsné přírodě, která tady není vykreslena nijak idealisticky - je prostě, jaká je -a o zodpovědnosti za vlastní chyby, za které se platí. Líbilo se mi, že postavy nejsou černobílé. Stahovači kůže se stahováním živí, protože potřebují přežít a samozvaná horská hlídka část zabavených kůží prodává, aby mohla také přežít. Nic ve filmu není hezké, nebo ošklivé, všechno je hezké A ošklivé. Horská hlídka je naturální film posílající sondu do části života mužů z jedné tibetské vesnice, realistický, krutý i citlivý.

Kapitál není film, který by chtěl objektivně ukázat, jak to zřejmě chodí ve vysokých kapitalistických kruzích. Tohle je film, který chce diváky přesvědčit, jak jsou ony kapitalistické kruhy povrchní, nudné a zoufale prázdné. Bohužel to se dá říct hlavně o filmu Kapitál. Hodně se mluví, buď francouzsky a dost křečovitou angličtinou. Všichni však převážně mluví o penězích. Někteří je rozhazují, jiným na nich nezáleží, což dávají najevo, někteří o ně přijdou, jiní je přijímají jako úplatky. Postavy jsou povrchní a stereotypní, zkažené figurky vysoké společnosti, tak se režisérovi do příběhu hodí. Kladné postavy poznáme hned: jsou vykresleny naivně a idealisticky a pokládají ty správné otázky, a to takové, které by měly peněžním magnátům nahlodat svědomí nebo jim ukázat, co je v životě důležité. Záporné postavy jsou sobecké, žijí čistě konzumním životem nebo podvádějí - samozřejmě si zaslouží naše pohrdání. Bohužel ve filmu není žádná postava, která by aspoň trochu vzbuzovala sympatie. Možná intriky a utajené operace, tak jak je film vykresluje, v bankovním světě existují, bohužel příběh, kde je dobro a zlo odděleno tlustou čárou a všechno je černobílé, dojem shazují a ubírají mu na uvěřitelnosti. Kapitál je sterilní film o penězích, bankách, ale hlavně o režisérově levicovém pohledu.