Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Drama muže, který propadl jediné vášni. Americký film oceněný čtyřmi Oscary (1945). Klasik amerického filmu režisér Billy Wilder natočil řadu nezapomenutelných děl, jakými jsou klasické komedie Ninočka, Někdo to rád horké, Nebožtíci přejí lásce či Byt, kriminální drama Pojistka smrti, drama z prostředí hollywoodské továrny na sny Sunset Boulevard nebo strhující drama z druhé světové války Stalag 17. Mezi jeho nejlepší filmy patří také příběh o zničující síle závislosti, nazvaný Ztracený víkend. Hlavní hrdina, neúspěšný spisovatel a dlouholetý alkoholik Don Birnam, prožívá delší dobu hluboké rozčarování ze života. Cítí, že okolí ho má v lásce. Stejně dobře ví, že nedokáže ovládnout své slabosti a zlozvyky, vše utápí v láhvi alkoholu. Láska, přátelství a další hodnoty jsou pro něj zbytečnou přítěží. Právě pro skleničku oblíbeného pití se Don obratně vyhne společné cestě, kterou naplánovali jeho bratr Wick a přítelkyně Helena. Místo toho na něj čeká třídenní sebezničující flám…
Již v době vzniku měl film problémy s uvedením do kin, především pro svou neobyčejně realistickou působivost, ostatně také dodnes při sledování herecké kreace Raye Millanda v úloze Dona Birnama doslova zamrazí v zádech. Snímek, který je řazen mezi nejlepší tituly světové historie filmu, byl v roce 1945 nominován na Oscara v sedmi kategoriích, nakonec získal čtyři sošky jako nejlepší film, za režii, nejlepšího herce v hlavní roli (Ray Milland) a scénář (Charles Brackett a Billy Wilder). (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (162)

classic 

všechny recenze uživatele

Keď niekto dlhodobo a intenzívne pravidelne pije alkohol, tak jeho tvár bude tým poznačená, t.j ksicht bude doslova svietiť na červeno, pričom herec Ray Milland je ako alkoholik Don Birnam presvedčivý, ale nie je možné sa s ním doslova a do písmena stotožniť, že vidím skutočne jestvujúceho človeka posadnutého touto takmer nevyliečiteľnou chorobou. Rayov výkon je dostatočne mrazivý, účinný, reálny, skrátka ukazuje človeka, z ktorého sa stáva TROSKA ! Hrá spisovateľa a darebáka zároveň, keď rozpráva barmanovi príbeh ako začal piť... Príkladná scená z opery. Vlastne pohárikom BOURBONU si myslel, že bude mať čisté myšlienky pri písaní, tak začal pravidelne popíjať, z čoho sa stala závislosť, bez ktorej si nedokáže predstaviť svoj život, lebo aj pri svojej novej známosti s atraktívnou Helen, s ktorou sa spoznal náhodou, lebo v opere sa im nechtiac vymenili kabáty, tak pri konverzácii mu vypadla fľaša, ktorá sa rozbila na franforce. Jeho brat Wick už ani nevie, ako ďalej. Nepomáha nič a nikto. Majú ísť spolu s Wickom na víkend k rodičom, bohužiaľ, namiesto toho volí deštruktívne zničujúce nasávanie, ktoré hraničí s debilitou, neváha žobrať, založiť písací stroj, len, aby mal čo chľastať. Tak posadnutý, že nebyť Helen, spáchal by samovraždu, na záchytke sa zdrží len na moment. Billy Wilder priniesol nekompromisnú štúdiu človeka posadnutého alkoholom, čo sa z neho stáva, kým bude, alebo ako dlho sa dá takto žiť. Nie je dobré byť totálnym abstinentom, ale zase nie je dobré kupovať každý deň BUTYLKU, áno, aj takých ľudí poznám ! Ja pijem minimálne, pri tomto filme som sa len usmieval, lebo nemám s tým problém, vďaka Pánu Bohu za to, že nie som ako Don Birman, alebo milióny iných závislákov, ktorí nemajú svoju mieru, lebo niekto by vypil aj Moldavu, pokiaľ ponúkaš, tak pijem - Vo svojej blízkosti viem rýchlosťou svetla určiť týchto jedincov, je ich tu plná riť. Film je dôkladným prispením do duše alkoholika, ktorý prepadol tejto chorobe a má jedno jediné šťastie, že mal oporu, ktorej nebolo jedno, čo praktizuje človek, ktorý nerozlišuje absolútne nič okolo seba ! Kvalitný scenár, réžia, Ray Milland, Jane Wyman, týmto snímkom si drzý Wilder dovolil dosť, ukázal skutočnú PRAVDU, a je parádne, že drzosť mu nechýba, lebo je správe servírovaná ! ()

Lamiczka 

všechny recenze uživatele

Mladý, pohledný a jistě i nadějný spisovatel se ocitá ve spárech alkoholové závislosti. Jeho přítelkyně i bratr se všemožně snaží mu od této zhoubné neřesti pomoci. Spolu s bratrem mají vyrazit na ozdravný víkendový pobyt. Na ten nakonec odjíždí bratr sám a stejně tak o samotě zůstává se svým zákeřným přítelem, alkoholismem, i náš pisálek. Celý víkend má na to, urovnat si vše v hlavě, bohužel opilost k řešení vůbec nepomáhá. Mladík postupně utratí všechny peníze, skončí na záchytce a kdyby nebylo jeho milované přítelkyně, bůhví, jak by dopadl jeho celý život. Na svou dobu velmi otevřený pohled na zmařený život člověka stiženého alkoholismem. Dokonce výrobci alkoholu chtěli podplatit autory, aby film vůbec nespatřil světlo světa. Film je oceňován nejen na poli diváckém, ale i akademickém, získal 4 ocenění, mezi nimi i to nejvyšší - film roku. A po právu. Ray Millard v hlavní roli svou roli pojal velmi zodpovědně a diváka až mrazí při jeho opileckých výstupech. Jeho oddaná přítelkyně a láska, která se snaží bojovat za lepší zítřky, je naprosto okouzlující a já osobně jsem jí držela všechny pěsti, aby svého milého přivedla konečně k rozumu. Alkohol je jedna z velkých metel lidstva a je jen dobře, že i v takto rané filmařské době se našli tací, kteří se odhodlali a podle knižní předlohy zpracovali film. ()

Reklama

Šakal 

všechny recenze uživatele

„Jedna sklenka je málo a sto jich nestačí“. S. Kubrick má svojí (vesmírnou) odyseu, B. Wilder (anti)pijáckou. S trochou nadsázky by se dalo (v mém případě) napsat následující: „k té Billyho bych si (zřejmě) panáka nenalil, tu Stanleyho bych naopak dobrovolně (napodruhé) bez panáka resp.lahve (rozhodně) neabsolvoval“. Teď vážně. Alkohol(ismus) není nikdy řešením problému, max tak hodně krátkozrakým, tj., do prvního (nikoliv však posledního) (vy)střízlivění. Je pouhou záminkou k chabé omluvě resp. výmluvě, tj. aktem slabošství.... Je mi jasný, že tohle by se zřejmě i B. Wilderovi (v době vzniku) těžko protlačovalo skrz americká studia, ale věčná to škoda.... kdyby hlavního hrdinu, potom co ho nechal vykoupat v těch nejhorších sračkách, nechal dopít ten pověstný kalich hořkosti až do úplného dna (to doslova), nebylo by takřka co vytýkat. (Tady má Requiem za sen D. Aronofsky(ho) jasně navrch). Přesto, nutno jedním dechem dodat, (životní) pravda (byť přikrášlená) v tom i tak je a mluvit o happy endu není také tak úplně na místě. Přestat pít (chlastat) musí člověk skutečně chtít sám. Nikoliv nejbližší okolí, rodina, přátelé, ale pouze a jenom ON sám. Oni můžou být pouze (jeho) oporou, byť kolikrát trpí víc než dotyčný, což snímek také více než výmluvně ukazuje. V nejednom případě se potom (bohužel) spolu s dotyčným svezou na šikmou plochu i oni. Zejména je to potom teprve začátek, byť ten prvotní impuls není nedůležitý. Následný návrat do života je však o poznání těžší. Ne nadarmo se říká, že neexistuje něco jako vyléčený alkholik-abstinent, ale lékařská věda zná pouze termín abstinující alkoholik. Wilder tohle všechno (byť poněkud nešťastně) v samotném otevřeném (nedořčeném) závěru také naznačuje. Vše ostatní je ovšem bez výraznějších námitek. Počínaje (černobílou) kamerou se smyslem pro detail Johna F.Seitze, přes nezaměnitelnou osobitou Wilderovu režii a hlavním představitelem R. Millandem, coby neúspěšným spisovatelem resp. (ne)napravitelným alkoholikem Donem Birnamem, konče. Ten pohled, ty lesknoucí se oči, vždy, když před ním postavili dalšího panáka, novou (plnou) láhev a v kontrastu s tím ten (polo)šílený resp. zoufalý výraz před prázdnou láhví.... nejeden se neubrání rouhající se myšlence, že dotyčný (tak jako původce literární předlohy Charles R. Jackson) musel nutně čerpat z vlastní trpké zkušenosti. Nechci (a nebudu) si hrát na odborníka na rok 1945 (to 1946 „už by byla jiná“ :-), tudíž se vystříhám vzletných frází typu: „oscar nemohl skončit v lepších (povolanějších) rukou, ale snad si můžu dovolit napsat, že v (daleko) horších zcela jistě. Hlavní postava může divákovi ze samé podstaty přijít krajně nesympatická (žádný div), nic to však nemůže změnit na holém (nezpochybnitelném) faktu, tj., nepopiratelné kvalitě snímku jako takového resp. (viz výše zmiňované) velikosti B. Wildera a R. Millanda. I přes jisté (opodstatněné) výhrady musí divák chtě nechtě nakonec uznat, že tohle drama nesklouzlo k laciné moralitce, protialkoholní agitce popř. sentimentálnímu melodramatu. Samotný závěr může sice (z dnešního pohledu) připadat spoustě z nás poněkud změkčilý, v době svého vzniku byl však trnem v oku nejednomu majiteli baru, hospody... Ostatně pádným důkazem (argumentem) budiž samotný fakt, jak na snímek nahlíželi a co vše pro(ti) jeho (ne)distribuci do kin dělali samotní výrobci alkoholu. Jisté je jedno. Právě tímto snímkem skončili zromantizované (filmové) představy tehdejšího Hollywoodu o alkoholu jako nedílné, zcela bezpečné součásti (bohémského) života tehdejší smetánky. Za to náleží Billymu (můj) velký dík. 90% () (méně) (více)

Cimr 

všechny recenze uživatele

Napadat tento film za naivitu a zjednodušení není úplně fér, protože co vím, byl to první snímek, který nepopisoval alkoholiky jako směšné figurky, ale jako nemocné lidi posedlé démonem. Je to tedy něco jako vytýkat Mélièsovi, že jeho filmy mají směšné, nerealistické efekty. Pokud víme, jak musel Wilder s Paramountem bojovat, aby snímek vůbec vznikl a prošel cenzurou, musíme mu tak nějak odpustit i slabý závěr (i když, ano, i já srážím hvězdičku jen kvůli němu). Čeho si opravdu cením jsou silné obrazy, nadmíru působivé scény, které se vryjí do paměti a zde jich najdeme hned několik - ,,ďábelské kruhy" na barovém pultu, flaška schovaná v lustru vrhající ohromný stín přes půlku stropu, netopýr trhající myš... Některé motivy se sice poněkud opakují, ale zevšednět nestačí, už proto, že sledovat Raye Millanda v hlavní roli je samo o sobě zážitek. Jediným (ale podstatným) nešvarem zůstává tedy ten proklatý konec. ()

faana21 

všechny recenze uživatele

Alkohol je dobrý sluha, ale zlý pán. Asistovat člověku na jeho neodvratné cestě do záhuby je děsivé a to se prosímpěkně jedná pouze o plátno. Děj filmu odsejpá, o tom není sporu, avšak zároveň není sporu o některých (snad až úchylných) naivnostech. Jak už přibližně popsal DaVId 82, veškeré ženské postavy snímku jsou z "hrdiny-alkáče" naprosto paf, jedna ho miluje už celé tři roky nehledě na množství jím vypitého alkoholu, další mu cpe prachy (na alkohol, že by?) a třetí ho ani ne tak toleruje jako vítá a to jako svého nájemníka. Tři se tří, to je hezká statistika. Téměř to až vypadá, že srdce každé děvy získám nezřízeným alkoholováním. Děkuji, nechci. A pak ten závěr, vážení! Já posledních pět minut trochu usínal a tak jsem si s titulkem THE END nebyl zrovna jistý, že to co jsem právě viděl, nebylo už z říše snů. Nebylo. Ano, chápu poplatnost doby a kodex Haysův... Na každý pád závěr ZTRACENÉHO VÍKENDU je jak rána do hlavy po procitnutí z bytelné pijatiky do bytelné opice. ()

Galerie (37)

Zajímavosti (19)

  • Earle Hyman zde začal svou více než padesátiletou kariéru, a to jako sedmnáctiletý komparsista. (Kulmon)
  • Snímek měl problémy s tehdejší cenzurou, které kromě samotného tématu alkoholismu vadila i jedna z vedlejších postav, které byla očividně prostitutkou. (Olík)
  • Študio Paramount zaplatilo 50.000 dolarů za práva k filmu autorovi předlohy Charlesi. R. Jacksonovi. (Kulmon)

Související novinky

Noir Film Festival 2014 startuje již 21. 8.!

Noir Film Festival 2014 startuje již 21. 8.!

16.08.2014

4 dny, 4 místa, 40 projekcí... Unikátní přehlídka noirových filmů, kterou letos hostí královský hrad Křivoklát, se nezadržitelně blíží! Druhý ročník festivalu, který se zaměřuje na inspirativní… (více)

Reklama

Reklama