Tayen

První, co mě na seriálu upoutalo byly titulky. Tady si zase někdo pohrál, a to důkladně. Každý seriál HBO mě fascinuje stylizací a hudbou právě v titulcích. Krev na rukách svatých a líbezných lidí, zamrazí vás už při pohledu na koláže fresek a do stejných odstínů barvených obrazů ze seriálu. A první minuty po nich mi bylo jasné, že tenhle seriál si buduje svou vlastní působivou atmosféru italské renesance. Je znát větší smysl pro detail a slovní hříčky, jako kdyby se každým rozhovorem táhla neviditelná nit, kterou se snažíte zachytit; každá věta říká něco jiného, než její slova. Kostýmy a výprava jsou naprosto nádherné, a ze seriálu na vás křičí všechno: pozor, tady se nebude sázet jen na krev a sex, jak to u jeho sester z HBO bývá, tady se rozehrává velký příběh jedné zajímavé rodiny, kterou nevíte, jestli máte nenávidět, nebo jí fandit. Všechno má svůj účel: vražda, sňatek, zákazy a příkazy způsobující bolest vlastním členům rodiny, tohle všechno se musí spolknout, aby charismatický papež v podání brilantního Jeremy Ironse dosáhl svého. Příběh proplouvá dopředu volně, bez zbytečných kliček a nesmyslů, nedělejte si žádné násilí, přátelé, jen sledujte pompéznost jedné intrikánské rodiny, jejíž příběh dějiny značně zkrášlily a jejich pověst očernily.

Seriál vyplnil prázdné místo na trhu, námět má originální a odvážný. Pohádková část je hrozně papundeklová a na efekty asi nebyly peníze. Děj ve Storybrooku je mnohem zajímavější a každý odkaz v něm na pohádkový svět ve mně probouzel nostalgii. Štvaly mě ale některé nelogičnosti: jak to že si pan Gold pamatuje na život v pohádkově světe, když před příchodem kletby bylo vysvětleno, že si taky na nic nebude pamatovat? A Sněhurka se v prvních dílech zmiňuje o tom, že královna ji chtěla zabít kvůli tomu, že je krásnější, ale tento motiv se už dále nerozvíjí, o kráse není vůbec řeč, královna se na ni zrcadla vůbec neptá, nezajímá ji o nic více než jinou ženu a nám je odkryto, že její nenávist vůči Sněhurce je úplně jiného původu. Postavy máme ale jinak skvěle vykresleny a žádná není čistě černobílá, i když jejich pohádkové charaktery jsou přepálenější než jejich protějšky v reálném světě, ale v pohádkách je přece jenom více kýče. Kdo mě ale štval byl Henry: nemám ráda přechytračelé děti, a ten kluk je nesnesitelný.Pro mě jednoznačně nejoblíbenější postava je charkater Lany Parrilly, které mi je skutečně líto, a doufám, že s v další sérií její postava někam posune a nestane se z ní karikatura. Skvělý je i Rampelník, pan Gold, který je větší zlo než Zlá královna, ale jeho motivy nejsou tak hnány emocemi, spíše si pohrává, a nějak mu to oproti královně prochází. Každá postava má ale svoji minulost a motivaci, což nám tvůrci poodkrývají ve dvaadvaceti dílech. A možná v tom je ten kámen úrazu; kdyby měl seriál tak o 5-10 dílů méně a děj se posouval rychleji nebylo by to na škodu, protože opakované intrikaření připomíná Dallas a romantická linka pak nějakou telenovelu: shledají se, zase se rozdělí, ona hledá jeho, on hledá ji. Děj se táhl, ale finále bylo odbyté a zbrklé a prozření Emmy urychlené Trochu se bojím toho, že další série bude jen chození v bludném kruhu podobající se LOSTU, když je navíc seriál od stejných producentů. Doufám ale, že další sezóna bude stavět na jiné zápletce a nebude se v jiném kabátě opakovat první série a že seriál dostal více peněz a my se nemuseli dívat na strašně zpracované digitální draky a krapet směšné pohádkové kostýmy. řada 1. - 75 % Update: po druhé zmatené a překombinované sérii musím strhnout hvězdu. Tato řada neměla žádnou nosnou linku, vztahy hrdinů se proplétaly jako v telenovele, a stejně tak rychle měnily strany a jejich motivace. Chtělo by to u scénáře trochu přemýšlet. řada 2. - 65 %

Nemám nic proti komiksům, ani jejich adaptacím, a ačkoliv určitě nejsem cílová skupina, většinou se při nich nenudím. Captain America je ale tak žalostně průměrný, neoriginální, prvoplánový a všední jako růžové tričko na blondýnce (proto růžovou nenosím). Nejzajímavější bylo prvních nesuperhrdinských 30 minut, zbytek filmu jsem vyhlížela titulky. Další hvězdičky přičítám za ráznou Hayley Atwell, coby hrdinův ženský doplněk, za mladého otce Starka, a za závěr filmu, kdy je retro-hrdina vystaven dnešnímu blikajícímu New Yorku. To ostatní, co se ve filmu děje je jen sázka na jistotu, hlavně nevybočit a držet se osvědčených témat: záchrana přítele, supezloduch, který je super super zlý, vše je jen černé a bílé, pár záchranných akcí, dojímavých řečiček, hrdinských gest a nudy. nejslabší Avenger film.

Psychedelický, možná trochu přeceňovaný snímek s podmanivou hudbou. Je to jako zfilmovaný sen, místy zběsilý, místy pomalý, ale plný dojmů. Výborný Ryag Gosling v mé oblíbené pozici sociopata. Když se s někým sblížíte, začínáte za něj nést částečnou zodpovědnost. Najednou se nejde distancovat, z té anonymní postavy se totiž stal člověk se jménem. A když se něco pokazí, vždycky za to někdo zaplatí. Jde jen o to rozhodnutí: vzít to na sebe, nebo od toho utéct?

Dobrá, nejsou to čisté čtyři hvězdičky, spíše tři a půl, ale určitě ne tři. Saoirse si tři hvězdičky nezaslouží, a to ani moje oblíbená Cate Blanchett (zdá se ještě někomu, že ty psychopatky jí sedí?). Hanna je spíše takový road trip za tatínkem, který svou dceru připravil na všechno, jen ne na skutečný svět a pravdu o jejím původu. Režisér se snažil vytvořit pohádku v novodobých kulisách. A hodně tlačí na pilu. Symbolika z pohádek na nás jen nebafá, ona je všudypřítomná - ano jako tam ten nahoře -, jako kdyby si Wright nebyl jistý inteligencí diváků a říkal si "tohle oni nepochopí, raději tam přidáme tu vlčí hlavu, podivného mužíka, který bude připomínat kouzelného skřítka, a ano, samozřejmě zlou ježibabu, horší než všechny ty královny s otráveným jablkem nebo sněhovými sáněmi táhnoucích vás až na sever." Kdyby Wright trochu ubral a nechal více pracovat mou fantazii, která toho dovede opravdu dost. Kdyby jen nastínil atmosféru, abychom si do proměnných si dosadili sami. Diváci nepotřebují všechno nastrkat pod nos, potřebují i nějakou tu nejistotu, volnost ,s jakou si pohádky poupraví, když už je film takto pojat. Ale Hanna je stále mírně nadprůměrný film (rozhodně originální mezi ostatními snímky akčního žánru). Trochu Nikita, trochu Pátý element, trochu Sněhurka, ale hodně Saoirse a Cate, Eric Bana hraje jen druhé housle, i když velmi charismatické.

Díl, který nevybočuje z řady, a to je pro mnohé zřejmě největší problém. Čekali velké boom a dostali potterovský standard. Mě se nový Harry líbil, a to dost. Možná to je protože jsem nečetla knihy a nejsem skalní fanoušek, prostě jsem viděla všechny díly, a tak bylo logické, že jsem si zašla i na poslední. Nenudila jsem se ani minutu. Je pravda, že ta sterilita hrdinů mě bije do očí, ale co čekat od série, která vznikla pro děti. Nic naplat, že takhle by se nechoval žádný dnešní mladý člověk - kašlu na to, o to tady nešlo. Šlo tu o atmosféru, o zakončení o poslední boj, o uzavření kruhu a vysvětlení všeho, nad čím visely otazníky. Podle mě byly všechny tyto kvóty splněny. Nečekala jsem víc, nečekala jsem méně. Potter je prostě vlaštovkou, která před deseti lety vyplnila prázdné místo fantasy žánru. Což o to, že dneska by si zřejmě tak dobře nevedl, mezi všemi těmi fantasy pokusy. Nebo by si vedl stejně dobře, protože to byl právě on (a Pán prstenů), kdo s fantasy roztrhl pytel. Pro mě důstojné, ale lehce zapomenutelné zakončení. Prostě chutná jednohubka.

Jde o výtečný fantasy seriál, na který jsme dlouho čekali. Občas vadí přílišná rozvleklost, ukecanost a málo magie, ale to je dáno knihami, ne seriálem. Další výtkou jsou bitvy, které by měly působit epicky, ale svou velikostí na to nemají, proto se tento problém tvůrci snaží obejít střihem: začátek bitvy - konec bitvy. Navíc pokud si oblíbíte nějakého hrdinu, musíte někdy čekat hodně dlouho než dostane svých pět minut filmu, z toho důvodu je možná lepí sáhnout po knize, kde se o lidech dozvíme více, ale zřejmě zase za cenu přívalu dalších desítek postav. A třebaže jsem zastáncem toho, že nechutným věcem, peprné mluvě a sexu se mnoho seriálu vyhýbá zbytečně, ve Hře o trůny mi to občas přijde až prvoplánové a vzbuzuje to dojem, že jako dlaždic mluvil i kdejaký šlechtic. Ale to je HBO. Sice tady seriál nechválím, ale jen proto, že bych nosila dříví do lesa, protože řečeno už bylo vše: herci, kostýmy, atmosféra, exteriéry, hudba - všechno tohle na jedničku.

Pokud se někdo těší na pohádkové dobrodružství pro děti, bude zklamán. Hugo a jeho velký objev je úplně jiným filmem, než si dává myslet trailer. Je to film, který si užijí fajnšmekři kinematografie a labužníci 3D, protože to je ve filmu využito rozumně a cíleně a okamžitě vás vtáhne do děje, jak to dokázal jen Avatar. Nic na vás nelítá, nic vás neleká. Naopak si můžete vychutnat nádheru a barvitost francouzského nádraží 30. let se všemi jeho hodinami, postavičkami a krámky. Všichni představitelé hrají výborně, a jako vždy nejvýraznější a nejvděčnější je postava nádražního komisaře v podání Sacha Barona Cohena. Velkým mínusem filmu je ovšem jeho přílišná rozvleklost v první polovině. V té jen vidíte, jak Hugo utíká po nádraží před komisařem a jeho velkým psem, krade součástky a jídlo, spravuje hodiny a seznamuje se se schovankou zahořklého prodavače mechanických hraček, ze kterého se vyklube průkopník kinematografie, který byl zapomenut a sám na všechno raději zapomněl. První polovinu filmu si vlastně myslíte, že jde jen o opravu jednoho malého robota. Robot je ale opraven a ještě značná část stopáže zbývá. A od tohoto okamžiku příběh nabere na obrátkách a vy se dojatí vracíte na samé začátky, kdy vznikal film, a kdy byla na prvním místě fantazie a filmová kouzla se dělala ručně. Nebýt mé lásky k filmu, dala bych o hvězdičku méně. Není to film dějový, ale emoční.

Romantická část mojí duše plesá radostí. Červená knihovna bez kýče? Nová Jana Eyrová je důkazem, že to jde. Známý příběh (na který si ale možná nepamatujete) dostává nový kabát, a to tak syrový, drsný, přesto hrající na emoce, jak jen to Britové dokážou. Mii Wasikovske oduševnělou, životem zkoušenou a houževnatou vychovatelku uvěříte od prvního okamžiku, kdy překročí práh Thornfield Hall. A Rochester? Těžko si představit drsnějšího a zahořklejšího gentlemana, který má co skrývat. Jana Eyrová se povedla ve všech ohledech: jako psychologické drama, romantika, historická podívaná a místy i jako horor. Každý dlouhý záběr na blata, každé Janino procházení se zahradou a její pohled má svůj smysl. Filmu by jen slušela delší stopáž, protože mám pocit, že spousta toho zůstala nevyslovena. Varování 1: možná budete mít nutkání si přečíst předlohu, jako já.

Pět hvězdiček jsem filmu nedala, jen protože to není můj žánr. Ale kdyby byl, Jeden musí z kola ven by se umístil mezi top 10 mého žebříčku. Nebudu předstírat, že jsem film pochopila ve všech jeho kličkách a náznacích, ale myslím, že to není důležité, protože toto je jeden z těch filmů, u kterých musí pár otázek zůstat viset ve vzduchu. Co ovšem dělá film výjimečných a skvělým je excelentní obsazení s Garym Oldmanem v čele. Jeho pan Smiley je osamělý člověk, kterému se v očích zračí vykřičník, abyste se před ním měli na pozoru.