Tayen

Film nevybočuje z řady teenagerských snímků. Jsou tady krásní mladí lidé, kteří jsou zlí, bohatí a záleží jim na povrchních věcech jako je vzhled. Pak jsou tady krásní mladí lidé, kteří jsou chudí, šetří si tři roky na vytoužený výlet a na vzhledu jim nezáleží vůbec, třebaže vypadají jako z reklamy. A všichni, ať hezcí nebo oškliví jsou hrozně cool, ti oškliví o něco více, ale jinak strašně nezajímaví a jednorozměrní. A pak tady máme pohádku Kráska a zvíře docela pěkně zasazenou do moderního hávu. Film Netvor přesně ví, na jakou cílovou skupinu míří, a to jsou dívky, které čekají na první občanku, a proto se oprostil od velkého filozofování a postačil si s klasickými replikami o pravých hodnotách a lásce. Film mě nijak neštval, ale je to jeden z mnoha jemu podobných a lehce zapomenutelných.

Druhé nejlepší soudní drama, které jsem viděla (první byl Svědek obžaloby). Právník hajzlík, co vždy dosáhne svého, ale který má zároveň dost skrupulí, aby se nenechal zkorumpovat bohatým synkem. Obdivuji filmy, u kterých neodhalím zápletku v prvních dvaceti minutách, a ačkoliv tady ji tvůrci odhalili asi v polovině, byly zde jiné aspekty, z kterých se můžeme těšit, například vynikající M. McConaughey, který ze své postavy vymačkal každou kapku šťávy, aby nám dokázal, co dovede a kam až je a není schopný zajít. Řekněte, už jste v těch právnických seriálech někdy viděli, aby se cynický právník kamarádičkoval s bandou drsných motorkářů a přitom je k jejich spokojenosti poctivě okrádal? Knižní předlohu jsem nečetla, tak neznám všechny nitky, které nám film neukázal, a proto mi taky přišla naprosto zbytečná závěrečná přestřelka, nedávala mi žádný smysl. Jinak film doporučuji. Je to taková soudní růže mezi vším tím letním blockbusterovým kamením.

Slovo horor si z výčtu žánrů vyškrtněte. Spíše se jedná o mysteriózní thriller, a to se známými hollywoodskými neduhy, fešnou novinářkou počínaje, hlasitým výkřikem coby vyvrcholení filmu konče. Nemá cenu pitvat logiku jednání hrdinů, akorát vás rozbolí hlava. Nemá ani cenu čekat cokoliv originálního (už nepotřebujeme posedlou dívku, teď posedneme kněze, holku zabijeme), budete zklamáni. Anthony Hopkins znovu předvádí výraz, kterým "oslňuje" snad v pěti posledních filmech. Ale abych nebyla zas tak zlá: v některých momentech se atmosféra povedla. Kdyby byl ale film tak o 1/4 kratší, slušelo by mu to víc.

Pokud si přejete vidět zfilmovanou beznaděj, je film pro vás. Postavu Henryho Barhese jako by vymyslel sám Tim Burton v dobách, kdy ještě nevykrádal sám sebe. Hlavní hrdina je v hajzlu. Existenciálně ne - má co do dát do žaludku, má kde bydlet, má práci. Ale v hlavě má všechno pokryté černým suknem. Učí středoškoláky, kterým je všechno jedno, děda mu blouzní někde v pečovatelském domě, a kromě něj a svého traumatu z dětství je prázdný. Aby se nezbláznil ze všeho toho hnusu kolem sebe, přistupuje ke všemu apaticky. Henry je ten co vidí sklenici nejen poloprázdnou, ale vodu v ní zkaženou, protože nic není čisté a krásné. Nejdříve jsem chtěla dát filmu pět hvězdiček, protože se hodně přibližuje tomu, jak lidé s depresivní strukturou mnohdy svět vnímají. A Adrien Brody je tady úžasný. Jenže ve filmu je té deprese tolik, až se mi zdálo, že sklouzává k falešné stylizaci. Na druhou stranu si celou dobu udržel svou náladu a skoro necouvnul (až na jednu tady nepřirozeně radostnou scénu, která mi přišla ve filmu jako pěst na oko) od bezvýchodnosti, která nikdy nemizí přes noc, jak tomu u mnoha snímků bývá. Oddělen je film o tom, jak to někteří lidé mají v hlavě a není radno se na něj dívat, pokud jste labilní a chcete si zachovat pohled přes zlaté brýle.

Kvalitativně není druhý díl horší než první. Jeho smůla je, že už víte co čekat - žádné záchvaty smíchu se nekonají (aspoň u mně). Jedná se o stejný vzorec s jinými čísly. Mužská prostitutka? To muselo hodně moralistů v USA prskat :-) Pokud se z Pařby stane standard, který se zařadí vedle všech těch nemožných Saw a Nezvratných osudů, možná přestanu na tyhle série nadávat. Ovšem se bojím, že každé kaše se člověk jednou přejí, možná by to chtělo vařit z jiných surovin a změnit jejich poměr.

Ještě nejsem žena středního věku, po miminku netoužím, ale jsem ochotná se usmívat u traileru na "ženský" film, i přesto, že vedle mě sedí IT kamarádi, kteří si znechuceně odfrkávají. Hurá, opravdu jsem žena, a žádný polomuž :-). Ale vážně, Ivana Chýlková je naprosto úžasná, Kotek se snaží, ale nestíhá a gay kamarád Ondřeje Sokola je dokonalý (připadá mi to, nebo všechny single ženy mají správňackého gay kámoše, včetně mě?). Mno, ačkoliv ten film skončil, jak skončil musel - mateřstvím, tak i přesto jsem odcházela neznechucená typickým klišé, je to příjemné zčeření rybníčku českého filmu. Humor přítomný je, ale je servírován tak opatrně jako sůl člověku s nemocnými ledvinami. Dramatu, ani žádné velké tragédie i přes smrt se nedočkáme (díkybohu), takže nám vznikl takový solidní klidný český film, ve kterém se nehoupou žádné velké emoce, ale obyčejné lidské nevyhrocené city, tak jak je známe. Ve správném dávkování je síla.

Rozhodně nejlepší animák (s výjimkou Toy story 3), který jsem za poslední rok viděla. Dech beroucí animace (i Pixar se má co učit), úžasná atmosféra divokého západu, a konečně - žádné žvatlající roztomilé postavičky. Tihle ještěři, chameleoni, hadi a jiná pouštní havěť mají opravdu daleko do velkookých chlupáčů, které v každém animáku tvůrci servírují dětičkám pod nos. V kině byly asi 70% diváků děti a troufám si říct, že asi 10% z nich se bavilo. Taškařice uvolnily místo černému nebo jemnému humoru, které málokteré dítě zachytí (muzikanti houpající se na oprátce a přitom zpívajíc hrdinský příběh?). Tohle je prostě animák pro dospělé, čerstvý vítr ve vzduchu zkaženém americkými mainstreamovým debilitami. A nakonec - lidi, tohle je western jak vyšitý.

Pokud jdete na taškařici, ve které hlavní hrdinové mají náhodou jméno Sherlock Holmes a Watson, budete spokojeni. Pokud se ale těšíte na regulérní adaptaci díla A. C. Doyla, tak si raději pusťte seriál Sherlock, protože tento film krom jmen nemá s klasickým dílem nic společného. Akce jsou cool, Robert Downey je cool, Watson je cool, zpomalovačky jsou nejvíce cool, a taky je tam spousta cestování, rvaček a naprosto zbytečná postava Noomi Rapace coby mdlé cikánky. Mnohem sympatičtější je tady Kelly Reilly, a kdyby se jí dalo více prostoru, bylo by to jedině dobře. Profesor Moriarty je fajn, ale jeho potenciál i potenciál jeho představitele je trestuhodně nevyužitý. Děj si nepamatuji a nepamatuji si ani žádnou hlášku, i když vím, že jich tam byla spousta. Jediné, co vám zbude v paměti je kočkování mezi Watsonem a Sherlockem. Guy Ritchie nenechal z původního díla kámen na kameni. Jo, já vím, pojal to jinak, řeknete si. Ale mně to spíše připadá, jako kdyby někdo knihu sežral, zapil to vodkou, ve které rozpustil pastelky, dal si na to mariánku, pak to vyzvracel a slepil to dohromady. Barevnost a kejkle jsou sympatické, ale jediné, co se dá na filmu pochválit je hudba Hanse Zimmera. Naštěstí film je přiblbe zábavný a utekl rychle.

Po kulometné, vtipné a skrz naskrz britské Jednotce příliš rychlého nasazení, přichází nemastný neslaný Paul, jehož humor je založený na obhroublosti mimozemšťana Paula a na tom, že tyhle obhroublosti si osvojil právě mimozemšťan. Rozdíl mezi Paulem a přisprostlým vidláckým amíkem je jen v zelené kůži a poměru velikosti hlavy a těla, jinak by bylo jedno, kdyby si hrdinové do karavanu nastěhovali třeba uprděného lidského požírače hamburgerů. Vtípky se tahají až z paty, a představa, že se budu smát malému zelenému zadku přitisknutému na skle, nebo fanatické věřící, která objevila krásu nadávek, je mimo. Navíc další cameo Sigourney těžící s faktu, že byla sci-fi horror queen (téměř stejnou roli měla v Chatě v horách) se už ohrává. Celý film na mě působí jako velká sázka na jistotu bez špetky originality a jako kdyby se na něm chtěli vybít zastydlí puberťáci z nedělní školy.

Pro mě koukat na Stud to bylo stejné jako s lekcemi angličtiny: v průběhu jsem trpěla a ocenění se dostavilo až s odstupem času. U angličtiny jsem si to ale uvědomila až po x letech, kdežto výživu Studu jsem objevila hned po závěrečných titulcích. U filmů se můžete hihňat, zavírat oči nebo kroutit hlavou, ale Stud tam jen, obnažený a syrový a hodně vypovídající o dnešní osamělosti mezi věžáky, v přecpaných dopravních prostředcích nebo sterilních bytech, do kterých se chodíte jen vyspat nebo zasurfovat na netu. Je velká pravděpodobnost, že se u filmu budete nudit, když nevíte, na co jdete. Je velká pravděpodobnost, že se u filmu budete nudit, i když víte, na co jdete. A je velká pravděpodobnost, že vás film ovlivní. Hypnotické záběry jsou až příliš dlouhé, aby jste si nepřáli další scénu, ale jsou dostatečně dlouhé, aby vám vsugerovali emoce, jaké si vám vsugerovat přeje. A potom budete přemýšlet a pokládat si otázky. A možná taky ne. Mám ale jednu radu: dívejte se na film nejlépe sami nebo s dostatečně erudovanými lidmi, kteří opravdu tuší, co je bude čekat a jsou schopni připustit, že ne každý film musí mít děj. Jinak je odsoudíte k utrpení, nudě nebo předčasnému odchodu z kina.