Rango

V jistém momentu vyprávění se ústřední hrdina ocitne ve slepé uličce, neví kudy dál. Iluze, mýtus, který kolem sebe utkal se náhle rozplyne, stejně jako veškeré tužby a motivace, jež ho doposud poháněly kupředu. Bezcílně bloumá vyprahlou pouští, dokud - metaforicky řečeno - "nepřejde na druhou stranu", kde se mu od ikony nejpovolanější dostane vpravdě děsivé (a zároveň povznášející) lekce. Hrdina totiž sezná, že nemůže opustit pevně daný rámec příběhu (který je během filmu dvakrát vykreslen přímo jakoby na imaginární objektiv), jakkoli by si to v onu zoufalou chvíli možná přál. Musí zkrátka neochvějně pokračovat ve své cestě, uzavřít rozehranou partii, protože taková jsou pravidla hry. S touto znalostí se po "campbellovsku" vrací na jeviště dramatu, aby dovedl příběh do zdárného konce, resp. aby byl sám do zdárného konce dotlačen již dávno vyšlapanými stezkami. Vzpoura proti determinaci, proti nepoddajné pavučině utkaného osudu není možná. Film (stejně jako každé jiné vyprávění) má jasně vymezený začátek a konec. Třebaže mnohdy nejsme s to odhadnout, jak přesně skončí, víme, že se tak dříve či později stane, protože má určitou stopáž, tedy časový rámec, ze kterého nemůže vystoupit. Tragédie všech fikčních postav spočívá právě v této nemožnosti pozměnit směřování své existence, neboť ta je pevně v rukou vyšší mocnosti - autora a jeho záměrů. Nepropadejme proto truffautovskému klamu, že film je více než život. Ve srovnání s filmovými hrdiny, kteří se sice mohou stát terčem našeho obdivu či nenávisti, ale nikdy nepocítíme teplo jejich přítomnosti, totiž máme skutečnou možnost volby (samozřejmě do určité míry omezenou okolnostmi, zákony atd.), a do poslední chvíle nevíme, jak a kdy náš příběh příběhů skončí. Kdykoli můžeme ve svém životě způsobit "změnu paradigmatu", vystavět nový, nově vyhovující rámec. (13.03.2011)

Veľmi príjemný a humorný film. Dobre vymyslené gagy, film pekne graduje, má dobrú hudbu, skvelého hlavného hrdinu a aj zaujímavé vedlajšie postavy. Prečo sa takéto westerny už netočia? Prečo sa nemože natočiť aj poriadny hraný nekompromisný western podla zabehnutých pravidiel? Animák RANGO ukázal, že dodržiavanie sa westernových pravidiel stále funguje. Prináša zábavu pre celú rodinu. Aj keď v tomto prípade sa jedná o niečo špeciálne - je tu množstvo odkazov na klasiky žánru. (08.06.2011)

Vtedy na animovanom Západe. V tom filme je veľa dobrých fórov, najmenej jedna geniálna akčná scéna, má to famózny soundtrack a takmer dojímavé odkazy na slávne westerny (scéna s Duchom západu je najlepšia časť filmu nielen preto, kto ten Duch západu vlastne je). Lenže je to o 20 minút dlhšie, než treba, má to trestuhodne nevyvážené tempo a vždy, keď to začne gradovať a človek sa teší, že odteraz to už bude až do konca náter, príde zase spomalenie a hlušina. Dokonca sú tam miesta, keď ma to otravovalo. Štvrtú hviezdičku si odložím na reprízu v originálnom znení, slovenský dabing nestojí za fajku močky. (10.03.2011)

"Nikdo nemůže vystoupit ze svého příběhu." Hyperaktivní Rango hýří energií, kaleidoskopem pestrých rozmanitostí, rozpoutává ohňostroj vtipných situací – zase jeden vysmátej… a nabízí i lákavou ochutnávku ohnivého nachos. Gore Verbinski sází na detail a grafiku, čímž dělá z Ranga výjimečný animák. Samozřejmě s nemalým přispěním Johnnyho Deppa:-) Ale jak je pro mě typické… a s oblibou se vydávám proti proudu… vybírám si právě zavrhovaný český dabing. A tím tento výřečný chameleon s hlasem Ondřeje Brzobohatého získává působivou slovanskou hravost – jasný, musím splynout. (26.11.2011)

Kopa pěkných momentů, hezké a originální postavy, ale to je asi tak všechno. U Ranga mi chybělo něco, čím jsou pro mě pěti hvězdičkové animáky specifické. Humor to mělo, i když takový, příliš dospělý. Animace neměla chybu a způsob vyprávění byl také fajn. Příběh je možná oním kamenem úrazu. Dá se ho, přes krásu animáku, ignorovat, ale když Vás nenutí film sledovat dál, je nejspíš něco špatně. (07.05.2012)