Tayen

Černý humor Alfreda Hitchcocka, to je vedle napětí hlavní složkou filmu (celý film mi přišlo, že roli Bruna hraje Bill Murray). Dlouho jsem odkládala shlédnutí tohoto filmu. Naprosto zbytečně. Ačkoliv mám radši od Hitchcocka filmy s dávkou mystična, Cizinci ve vlaku se pro mně ukázali být stejně kvalitní.

Můj první film s Vincentem Pricem. Jeho tragický pohled a hluboký hlas mě dostaly. Ale kdo mohl tušit, že ho melodramatické role budou provázet i v dalších filmech a já si ho budu muset zaškatulkovat. Nicméně mám ráda horory bez krve a hutnou atmosféru. Navíc mám slabost pro Poa. A jestliže je pro Price alfou omegou melodramatičnost, pro Poa je to pohřbívání zaživa. Obojího se v tomto filmu dostává po hrstech, a ještě mnohem více. Na konci Jámy a kyvadla jsem se přistihla se zaťatými pěstmi a nepříjemným pocitem, že všechno skončí opravdu tragicky. Takhle by měl vypadat horor.

Předek všech dnešních prvoplánových hororů o zmutovaných žábách, krysách, klíšťatech a vší té havěti, co na nás útočí v hejnech, rojích, tlupách, co nás vztyčeným ukazovákem varuje před vzpourou přírody, pokud ji nepřestaneme zanášet různými fujtajbly. Tehdy to byl originální nápad a film funguje docela dobře. Prostě: je pořád lepší podívat se na Them! z roku raz dva, než na novodobé bláboly, které omílají pořád stejné téma a uráží už jen tím, že se prohání na VHS.

Netajím se tím, že italské horory nemám ráda (ale i zde existují výjimky). Svatyně je svým způsobem děsivá tím, že děsí víc, tím že vytáhne naše vnitřní děsy, než krví, ale horor je to tuctový a patří k těm, u nichž jsem čekala na závěrečné titulky. A to nemluvím o "hereckých" výkonech.

Čím je vůně pro Parfém, tím je hudba pro Krvavé housle; film by bez ní nemohl existovat. Nejen, že je to film o hudbě, ale jednotlivé scény by bez ní vyzněly plytce a nezajímavě. Hudba je tím, co jednotlivé příběhy drží pohromadě a dává vznikat působivému obrazu. Pokud bychom soudili každou dějovou linku zvlášť, museli bychom si přiznat, že nejsou nijak originální, ale přidejme k tomu mystiku houslí s lakem z krve, hudbu a S. L. Jacksona a funguje to. A funguje to hodně dobře.

Kdyby mi ještě někdo nedávno řekl, že půjdu do kina na Woodyho Allena, tak...tak...mno, prostě Woody Allen mě láká stejně jako odchod do deštivého rána. Ale hormony jsou divná věc a já se dobrovolně nechala ukolébat jednou slunečnou písní a komedií, kde se nikdo nechová podle tradičního vzorce, tak jak nám to servírují nejmenované nejen německé slaďárny. Vicky Christina Barcelona je svěží a příjemně utíká. Aby taky ne, když v tom figurují herci, kteří skutečně hrají a postavy, které jsou na jedné straně absolutně klišovité, ale na té druhé sympatické a lidské.

Mlha vznášející se nad mořem a přízraky z ní vystoupšivše, začali svou mstu na lidech žijících na pobřeží. Napětí a atmosféra je moc pěkná věc, zvláště pokud se tyto prvky sejdou v hororu. A Jamie Lee Curtis to v hororech prostě sluší. Příjemná věc na deštivý večer, ale žádnou super pecku nečekejte.

Ač neuvěřitelně dlouhý film, vůbec to nevadí. Při kreacích psychopatického Jokera, předvádění Batmanových hraček a pohledu na tvář Two face (vypusťte na rádoby hrozivý obličej Tomyho Lee Jonese) skoro zapomenete i na své tělesné potřeby a litry vody v sobě :-)

Ke klasickým hororům mám většinou úctu, neboť jako první na filmové plátno přivedli všechna ta legendární monstra, o kterých jsme do té doby (spíš naši pra pra... předci) mohli jenom číst. Ale být jeden z prvních ještě neznamená být dobrý. A tady se mi to potvrdilo. Nějak nevěřím tomu, že i před těmi 70-ti lety někdo mohl propadnout kouzlu atmosféry, jejíž ponurost naznačuje pouze tma a mlha (ikdyž i toto mnohdy funguje). Samozřejmě, tehdy nebyly takové efekty jako dnes, ale i tehdy lidé měli mozek, který jim mohl říct, ne tak ne to je další klišé. Buď tehdy všichni jeli na klišoidní vlně, nebo se té melodramatizaci smáli jako já. Nástup vlkodlaka je nudný a režisér ho předvedl jako naprosto běžnou scénu, všechno se nafoukává do velkých rozměrů, jen aby to nakonec splasklo bez zvučného BUM. Plný počet hvězd jen proto, že je to černobílé a 70 let staré, bohužel, to by byl jednoduchý zisk.

Holmes, je klasika, kterému britské zpracovaní se vší svou strohostí a upjatostí sluší. Doyle byl génius, který se nebál mysticismu, ale zas byl natolik racionální, aby všechno nakonec vysvětlil studeným rozumem. Tahle adaptace se povedla, ale ten kdo tento film označil za horor, mno...asi na něčem jede :-))