Eddard

Cítím potřebu se skoro omlouvat, za tak průměrné hodnocení, protože co se čisté filmařiny týče, je Hugo opravdu vymazlený a pěkný film. Celé téma pocty prazačátkům kinematografie, všechny ty aluze, odkazy, pomrknutí, které jsou rozsypána po celém filmu; které by mě měli oslovavat více než dejme tomu průměrného návštěvníka kina mě však od začátku do konce nechali chladným - možná proto, že jsem na film nebyl přiměřeně naladěn, možná proto, že jsem film neviděl v kině a tak mě jeho nádherná forma nepohltila dostatečně... možná proto, že poslední dobou chci od filmu trošku něco jiného... Možná. Na každý mě Hugo moc nebavil a tak mu zkrátka nemůžu dát víc, než solidních 60%

Docela povedená žánrovka, která mě potěšila jak sama o sobě, tak mnoha odkazy na mé oblíbené Freaks and Geeks (jak personální tak tématické či doslovné). Nevzpomínám si, kdy by mi byla naposled Cameron Diaz tak sympatická, tahle mrcha ji slušela ohromně... Nic světoborného, ale na ukrácení odpoledne byste rozhodně mohli vybrat hůř... 60%

Samurai champloo je krásně nakreslený, opravdu originální, má silné ústřední duo (trio, pokud máte rádi pěkná, milá, skoro až plyšová děvčata) je občas nevtíravě vtipný (takhle z první mi vyskakuje obrázek Jina v přestrojení za potulnou hudebnici nebo Mugenovu gamblerskou zálibu v broučích sumo zápasech) a... a má - minimálně na animé - hezký soundtrack... a... je povětšinou nudný. Marná sláva, když se začnu dívat na animé o dvou mistrech samurajského umění, rád bych viděl souboje. Když už se autoři rozhodnou, pojmout takhle představený seriál jako iniciaci do specifického období japonské historie (Edo) a začnou mě seznamovat s jeho uměním, vlivem křesťanství a západní kultury, měli by to dělat způsobem, který mě na to, že bych chtěl vidět více akce, přiměje zapomenout. Pokud máte jiný pocit, rád vám ho přeju, pro mě osobně - 60%

Naprosto... únosné. Docela se nedivím, že je tady recepce tak polarizovaná... Trochu bych řekl, že se tady projevuje lidská tendence nevidět klady přes negativa a více versa. Říkejte si o mě, že jsem Švýcar, ale já tam viděl obé. Když pomineme už bez debat přijímaný, digitálně vyleštěný vizuál a s ním související formu, zbývá nám to, na čem poslední díly Pottera (mnohdy scénu od scény) stojí a padají - herecké výkony, casting, příběh a s ním spojené emoce. Co se herectví a herců týče, máme především možnost sledovat, co se za těch deset let naučila trojice Radcliffe, Watson, Grint . Názory se zhusta liší (má milá se třeba hodně nelichotivě vyjadřuje o tom, co předvádí Ronův představitel), já jejich výkony za sebe už poněkolikáté kvituju s uznáním - nesedíte z nich na zadku, ale na druhou stranu bez problému uvěříte Ronovi žárlivost, nebo Harrymu a Hermioně pomíjivý záchvat smíchu po velice odzbrojujícím způsobem trapném tanečku. Zbytek se tak nějak pokrátí... Moc příjemný atmosferický začátek s protivným, usopleným koncem nekoncem; zabíjení nudy ve stanu s napínavou infiltrací orwellovského ministerstva kouzel; prolog s charismatickým Rickmanem (absence jeho Snapea, mimochodem mé nejoblíbenější postavy ságy je v Relikviích obzvláště citelně znát) s relativně zbytečným epilogem a poněkud bezzubým (meh) Fiennesovým Voldemortem... a tak dále a tak podobně, chtělo by se říct. První půlka posledního Pottera (PPPP) samozřejmě taky hodně trpí tím násilně komerčním přestřihnutím příběhu na dvě části, které má za následek především výše zmíněné zmrzačení konce. Na definitivní rozsudek si tedy taky ještě těch pár měsíců raději počkám... 60%

Chtě nechtě musím jít na tři, i když jsem snad v minulosti dal čtyři hvězdy horším filmům než Vendetě. Faktem je, že v tom filmu je strašně moc co dotahovat, zejména co do herectví a dramaturgie - postavy jsou vesměs malátné a pramálo zajímavé (Evey, detektiv Finch, Deitrich) či zkrarikaturované, ploché a ještě nudnější (většina Padouchů), a příběh jako celek je odvyprávěn poněkud neuměle (nejde o to, že by se té skákající naraci nedalo zorientovat, jen jsem prostě měl pocit, že nemá patřičný emocionální a myšlenkový dopad, který s trochou vůle mít mohla). Co film má a čím se může chlubit je námět a samozřejmě hlavní hrdina. S totalitní Anglií už jsme se samozřejmě setkali třeba v 1984 (taky vás napadlo, jak pěkně kontrastují role Johna Hurta v těhle dvou filmech?), ale nemyslím, že by těchhle dloubanců do lidí mohlo být v dnešním světě dost... Co jsme v onom filmu však neviděli byl hrdina formátu V v podání vynikajícího, vokálně vypiplaného Vugo Weavinga. V téhle postavě se ve filmu protlo to nejlepší z jeho dialogů, myšlenek, kouzla a charizmatu: V je prostě terorista, kvůli kterému stojí zato zabít ty dvě hodiny a na tenhle zábavný, v jistém smyslu poutavý a ještě v jiném smyslu hloubavý film se podívat. Rozhodně vám nemůžu zaručit, že se vám bude líbit vše co uvidíte, ale za onoho muže s maskou, šermujícího kolem sebe meči a hlášky ze Shakespeara, se vám zaručím. 60%

Poměrně vhodná volba pro zabití delšího středečního odpoledne, jste-li fanouškem temněji laděné fantasy či Jamese Purefoye (Marka Antonia z Říma, mrk mrk) nebo studentem o zkouškovém období a za prdelí vám hoří termín na zkoušku, na kterou se vám nechce za nic na světě učit. Příběh má velice rychlé až zkratkovité obrátky, Purefoy je docela uvěřitelným způsobem rozpolcený antihrdina, akční scény jsou slušné... Zkuste to. 60%

Parnassus mě nejprve potěšil, pak zmátl a nakonec vyplivl velice zaraženého a až se to bojím přiznat - zklamaného. Asi už začínám stárnout, ale za celý film jsem nenalezl nic, za co by se dal příběh uchopit - to by však samo o sobě nemuselo vadit, kdyby mě film dokázal absolutně sfouknout silou své fantazie, originality, výjimečnosti... Nic takového se však nekonalo. Herecké výkony herců jsou sice lahůdkové (Ledger, Plummer, Waits...), aranžmá krásné a Gilliamovsky opojné a celé je to stylizováno moc příjemně a vtipně (rozšafnost Waitsova Pana Nicka například), ale jako celek to prostě nedrží, skřípe a zanechává velice nedokončený dojem. 60%

Přespříliš zkratkovité, až polovičaté. Jak příběhově, tak ve většině ostatních ohledů. Vyzvednul bych snad jen velice profi formální stránku (kamera, kostýmy) a kvalitní hudební dramaturgii. 50%

Těma třema hvězdama novému Potterovi trochu křivdím, ale co naplat, když se na to dívám kolem a kolem, jde o nejslabší díl série. Jako obvykle jde o vizuální pamlsek, ochucený o účiný humor a opírající se o kvalitní literární předlohu a nadupadné herecké obsazení (absenci Oldmana velice uspokojivě nahradil vynikající Jim Broadbent). Docela dost jsem se těšil na ohlášené Yatesovo zaměření na studentské vztahy v Bradavicích a právě tady to nový Potter asi nejvíc projíždí. Herečka Ginny, Bonnie Wright, bohužel ve velké míře naplnila mé obavy stran herecké dřevěnosti a její románek s Harrym postrádá jakoukoli chemii. Když k tomu uvážíme, že kromě závěrečných scén v Bradavicích ve filmu chybí akce (akční vsuvky útoku na Londýn a Doupě, vybočující z tradice věrnosti knižní předloze - osobně nic nenamítám - v tomto směru příliš nezachrání), znamená to poměrně špatné zprávy pro dynamiku vyprávění. I když hodnotím "jenom třema" (=relativně dobrý film), nezdráhám se vás na film poslat do kina. Pořád má co nabídnout. 60%

Americká pohádka... docela kuriózní záležitost sama o sobě. Tak či tak si dokážu představit, že kdybych viděl Princeznu patnáct let zpátky, byl by to film mého dětství... Takhle se sice ohlédnu, smeknu klobouk před velice svěžím humorem, který prosvítá jinak nijak zvlášť fantastickým (v obou smyslech slova) příběhem a propůjčuje mu punc výjimečnosti, krásnou Robin a charismatickými pány Elwesem a Patinkinem, ale nemůžu než nepřipomenout, že novější, žánrově podobné filmy (Stardust, Big Fish) si mé srdce získali víc. 60%