garmon

Perla pro nadržený kluky. Má to moc pěkný vizuál, takový pop art po quebecku. Krátké, překrásně barevně i kompozičně vymyšlené záběry. Neskutečná příroda, architektura jak z Americké gotiky, krásní modroocí Quebečani a sexy Quebečanky. Jinak je to něco mezi spencer-hillovkama ovšem bez zápasů a Buzíkama bez sexu. Trochu bláznivosti hippies, humor už ale lehce vyčichl. Sedmikrásky s jedním dortem a dvěma umaštěnci. Vlastně mě napadli i Vtáčkovia, siroty... ale zde bez ostnu.

Na vrcholu pro mě náhle až příliš vymknuté z jinak spíš tlumeného ohledávání tuh a vnitřních pohybů. Podobně jako Arriagadova hudba, která se po nádherném začátku sveze do podivně filmové průměrnosti. Hlavní herečka je spíš krásná než dobrá. Je to až do dvou třetin stylově fest podobné Rivettovu Hurlevent. Závěr je konečně současný, temný. Melancholie a ženství byly pravděpodobně Perrinovými středobody.

Malý klenot. Průzračně snové vyprávění, výrazný režisérský vklad při velmi skromném, matném výsledku. Film o ženské manipulaci, o mužské manipulaci, chvílemi snímaný jak Záhada hlavolamu, chvílemi opravdu jak nějaký Techiné nebo Rivette: tajemná dvoj-ženskost Dominique Laffin v kombinaci s Franci Camus je překrásně zachycená ve výrazně barevných kompozicích, mysteriózní emblémy dodávají příbehu vzlet. Šperky, mechanické hračky… Dětské role házejí snad i nějakého Dickense, občas je zápletka tak bizarní, že připomene Rivettův Duel anebo aspoň Bande des quatre.