garmon

Lze vyjádřit omyl omylem? Politickou zaslepenost politickým uměním? Mezi názory tu probleskuje několik vtipných faktů: nechoďte studovat filmovou vědu, pokud vás baví především film a la Hitch. Ve válce co skončila je fakt velmi krásná, decentní (evropská) estetika všeho (včetně fontu titulků), a miluji Viernyho (závěr s nadějiplnou Ingrid kráčící vstříc kameře) a miluji Fusca (elektrická kytara, harfa, marimba - sakrra!)! A vidět bezvýhradně zamilovanou Ingrid jak navážno říká: "věřím, že se generální stávka uskuteční" mi za to celé stálo. Mj. jsem lehce naprázdno polykal z množství Montandových cigaret. A pokud v tomhle někomu milostné scény dostatečně nezpřítomňují fajn živočišný américký sex, mně pach cigaret z všudypřítomných tvídových sak a krepsilonových propocených košilí evokuje ztuhlost těch časů dosti. Doba se změnila. Totéž vyčpění se stane s filmy typu The Social Network. Jenže tady ještě nešlo jen o prachy.

Divnej film. Andreas mi ho doporučil, že je podobnej Muratově – možná Druhořadým lidem. A napadají mě i jiné porevoluční východoevropské fláky. Tady se mi hodně líbily s naprostou samozřejmostí vyhrocené zcizováky zasahující do struktury vyprávění – hlavní hrdina se dostane do blázince, filmu začnou běhat pruhy anebo je rovnou technická přestávka… Je v tom toho víc. Někdy to hrabe až nesourodosti, ale co už. Co se týče filmu ve filmu, stálo by určitě za to vypátrat motivace a detaily, které režisér vymyslel, aby to do sebe takhle skřípavě zapadalo – film jako iluze figuríny vysněné ženy s roztaženými stehny za plátnem, na které se promítají záběry ze svrhávání Ceauceska – silné obrazy. Politický film. Ve výsledku musím říct, že mě tyhle zoufalé reflexe konce jedné epochy baví víc, než třeba Lynch z té doby. ****

Tohle je podobné zklamání jako u Imamurova Úhoře. Prázdná skořápka. Naprosto zbytečné. Hezky snímané, hezká hudba, hezké věci v umění malého cirkusu, ale ani Birkinka svým herectvím, ani celkové vyznění, étos anebo různé zcizováky mi to nezachraňují. Mrzí. **

Kdo je ta bludička v českém překladu? Alain sám? Kdo koho svádí na scestí? Tenhle Malle chce jít až na dřeň, je to Antonioni se zbraní na závěr – a to mu trochu škodí. Karty jsou totiž v podstatě rozdány a bylo by překvapivější, kdyby nám král a eso vyšly jiným způsobem. To, co Antonioni trefněji formuluje jako nemoc prostřednosti – s tím, že se vždycky otřepeme a jdeme zbaběle dál, nám Malle servíruje v té příjemnější, definitivní podobě. Mimo tuhle výtku je ve filmu spousta hlubokých pasáží, ba dokonce formulace „té chudoby“, která nás všechny vzdaluje od lákavého světa. Zde dokonce možná víc než v Antonionim probleskávají z interakcí nešťastníka i pocity jeho okolí (ejhle – divadlo světa!), kterému jen svým bolestínstvím a odcizeností komplikuje život – a je to tak. Přesto je Bludička cenná. Je poctivá. Trochu zestárla, použití Satieho Gymnopédies a Gnossiennes je dnes vyloženě klišé, ale je pořád (stejně) působivé. Elegantní kamera, geniální plakát s přeškrtnutím toho nanichodného zoufalce… Líbilo. ****

Kiplingovo Když: "Když bezhlavost svým okem klidně měříš, ač tupen, sám že nejsi bezhlavý, když, podezříván, pevně v sebe věříš, však neviníš svých soků z bezpráví, když čekat znáš, ba čekat beze mdloby, jsa obelháván, neupadat v lež, když, nenáviděn, sám jsi beze zloby, slov ctnosti nadarmo však nebereš, když umíš snít a nepodlehnout snění, když hloubat znáš a dovedeš přec žít, když proti triumfu i ponížení jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt, když nezoufáš, nechť pravdivá tvá slova lstí bídáků jsou pošlapána v kal, když hroutí se tvé stavení a znova jak dělník v potu lopotíš se dál, když spočítat znáš hromadu svých zisků a na jediný hod vše riskovat, zas po prohře se vracet k východisku a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát, když přinutit znáš srdce své a čivy, by s tebou vytrvaly nejvěrněj, ač tep a pohyb uniká ti živý a jen tvá vůle káže „Vytrvej!“, když něhu sneseš přílišnou i tvrdost, když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal, když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král, když řekneš: „Svými vteřinami všemi mně, čase, jak bych závodník byl, služ!“, pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi — a co je víc: pak, synu můj, jsi muž!"

Tady je Trier ještě napůl provinční Dán a napůl v zajetí Tarkovského - bez špetky podbízivosti, výsměchu a manipulativnosti svého zralého období. Co zbývá? Trochu řídký, teorematický děj, motiv zrady nejbližšího, hořký pro oba dva, kontemplace lesa, expresionistická výprava, tématika malého člověka přejetého dějinami i transcendence na nich nezávislé; severský chlad, autopes a krtek... Hořící mrtvola (luceat) a vypíchnuté oči (luceat)... Jaké jsou podoby osvobození? Z tohoto vyrostl Prvek zločinu (kamera) a Evropa. Vzpomněl jsem si na helikoptéro-vzetí v Epidemii i na zjevení Messaliny v Nymfomance. Trier byl dobrý - jako každý má ale svou mez. Tady ještě není tolik patrná 4.6*.

Nedýchal jsem podobně jako Pohrobek. Téma je ze Solaris: předtím, než se Krisovi podaří zbavit se Harey (nebo Harey sebe sama...). Krom toho v tom shledávám podobnost s Céline a Julií - ve vraceném čase a možnosti vystoupení z bludného kruhu. O to radši jsem byl, když se Rivettovi podařilo překonat hořkost - byť jen kapesním způsobem v pár minutách na konci. Krásná pohádka je to!

Tenhle film je dokonalý - hudba, Susannah York, kamera (kamera!! kamera!!!) - jen je trochu škoda, že se všechna ta nádhera odehrává jen kvůli vraždě - vražda jako zakončení filmu je jeden z nejbanálnějších výdobytků americké kinematografie (hehe, Larsi von Triere...).

Začátek filmu je frapantně okatý - dal bych mu stěží tři hvězdy - polopaticky ukazuje, co kdo kdy jak a do toho nás příliš rychle hází doprostřed situace - kromě drobného Taylorčina zaváhání s ukradenou mincí obě rázem vstupují do rolí - bez zakolísání, bez tajemství... Navíc jsem viděl kopii (špatnou???) s neskutečně špatným střihem facky, která padne během první minuty "hry" - za ten by se nemusel stydět ani Buňuel - hle hranice subverze a nekvality-). Pak se ale vše začne stavět a stavět a i přes můj rezervovaný postoj k žánrovým filmům (tohle je trochu Carrie, trochu horor... nevím - Losey je divnej režisér), prostě mě to dostalo. Příjemné bylo, že si člověk fakt nebyl až do konce jistý ani morálkou, ani povahou osob, natož koncem. A obě báby hrály jak o život. A ten Dior-). 4.6 * - zaokrouhluju...

...aneb scirocco jako vítr nesoucí extrémně proměnlivé počasí: jednou jsi dole, jednou nahoře. To pak i ty revolucionářky šíliou, když začne vát - lesbické scény jsou tu lehce navíc... Občas nádherné obrazy - János Kende je tu génius -, tematika u Janscóa klasická (a jediná možná u politického umění). Ticho a křik tuhle šachovou partii s lidmi umocnil patrně i díky znalosti národní tématiky - zde je přeci jen patrné, že jde o zakázkovou výrobu (ta Jancsóa poznamenávala častěji). Je to pro minimum záběrů patrně nejextrémnější Jancsó.