kingik

Podle mě je tato hořká komedie o lidech prahnoucích po krátkodobé slávě podhodnocena. Problém je v tom, že režisér Paul Weitz ji v prvé řadě prezentuje jako komedii a sociální vyznění odsunuje jakoby na druhou kolej respektive nabízí ho divákovi tak nesměle až je to škoda. V době reality show, které jsou už v současnosti na ústupu, však tomuto filmu nechybí odvaha pro kritiku společnosti a sebestředný, egoistický moderátor nakonec zaplatí za svoje manýry a postoje. Herci byli naprosto bezchybní, trio Grant, Quaid a Mandy Moore je tak silné, že je radost na ně pohledět. Je zde prostor pro komické, přepjaté a tragické situace. Lépe už to nešlo natočit a bylo to pro mě milé překvapení.

Atmosféra tohoto hororu zpočátku připomíná o rok mladší horor House of the Devil. Podstatný rozdíl však přijde poté, co budující atmosféru napětí tvůrci po nějaké chvilce opustí, a změna spočívá v solidní naturalistické porcovačce. Ono když jste chudá a pěkná studentka, tak je tam nějaké procento, že zareagujete na nějaký lákavý inzerát slibující dobrý výdělek za hlídání dítěte kdesi na venkově. Jenže on je v tom háček a ten chlapeček má rohy, je to samotný Satan, navíc si rád pochutnává na ženském masíčku. Nestandardní svačinka v ledničce připravená jeho opatrovníky pro tohoto kloučka může přivodit žaludeční nevolnost a následné porcování sličného děvčete na stole pak dávivý reflex obnoví spolehlivě opakovaně. A i když logická zaváhání zde nepochybně jsou, tak se mně líbilo, jak to celé bylo dobře a napínavě natočeno, se sympatickou mladou herečkou v hlavní roli. Horor jak má být.

Fanoušky série netrpělivě očekávaný návrat běsnícího Ghostface. Maniak v masce v rámci zachování sterilního prostředí jistě nakoupil nerez nože v dobré prodejně, ale kdoví, jestli nekecal. Na stáncích se podobné zboží pohybuje ve výprodejích, ale čtvrté pokračování takový výprodej rozhodně nepřipomíná v mnoha ohledech, a navíc, zmíněná sterilita se v příběhu rozprostřela jen minimálně. Je příjemné se po tolika letech setkat se Sidney a spol. a kdysi rozhádané tvůrčí duo Wes Craven a Kevin Williams čtvrté pokračování zastihlo poměrně dobře připravené. A diváci očekávajíc bombastický díl, který předčí všechny předešlé, byli tak namlsáni, že od tvůrců chtějí nápaditý příběh nepostrádající napětí, vrcholící pointou, kdo za vraždy přebral zodpovědnost tentokrát. Chtěli to, mají to mít!. Stab, který se už za tu dobu dočkal několikanásobného pokračování, je zmíněn už v prologu. Bez logických klopýtnutí se to tak úplně docela neobešlo. Namátkou šerif Dewey v jasné střelecké pozici mine vraha. Nově stanovená pravidla, která byla tak vehementně proklamována v traileru, vnáší do vyprávění něco inovativního a vesměs fungují podle přání tvůrců. Tedy dobře a spolehlivě, ne však úplně perfektně. Jsou trošku překombinovaná, ne až tak propracovaná, avšak i přesto scénář nejednou zajde do vod originálních hororových překvapení. Zvláštní kapitolu tvoří množství postav, kterými je děj až zbytečně zahlcen. A nejsou to nějaká bezejmenná herecká jména, ale většinou hvězdičky představující pro určitou diváckou skupinu jisté uspokojení. Jenže stopáž filmu nedovoluje všem se pořádně představit, a tak se narazí na problém co s tolika známými herci v jednom filmu, když většina z nich nedostane potřebný prostor. Oproti tomu staří známí, jako třeba Courteney Cox, překvapí tím, jak po letech skvěle vypadají. S krvavostí a brutalitou filmu je to na solidní úrovni. Jde také o to, kolik hororů jste viděli. Jestli jsou jich stovky, tak vás nějaké jedno, dvě bodnutí nemůže rozhodit. Samozřejmě klasická slasherovská tipovačka spočívající v tom, kdo že se skrývá pod maskou vraha, opět z pohledu diváka nesmí chybět. Jasně, také jsem si párkrát zatipoval, a dokonce jsem se jakoby i trefil, ale radost uhodnutím vraha jsem si nechtěl kazit. Pravým synonymem, které vystihuje čtvrtý díl, je snaha o restart série a s ním možné inovativní změny. Výsledkem je množství příjemně mrazivých scén, jako celek to má šťávu i neotřelý design a vřískat napětím se u toho dá taky. 90 %

Věříte na osud? Věříte, že je vše v životě předem určené a nedá se to nějak ovlivnit ani změnit? Věříte na osudovou lásku? A věříte, že scifi a romantika spolu můžou koexistovat v jednom filmu? Pokud jste nejméně třikrát kladně odpověděli, pak vás tento film bude bavit, ale pokud přece jen zůstáváte realisty s racionálním myšlením, tak tento film z plánované návštěvy kina raději resetujte. Ano, slovo reset tady také bude hrát svoji ne nepodstatnou roli. Kdo by si nepřál řídit svůj osud tak, aby v něm do puntíku vycházelo vše, co si naplánujeme. Matt Damon a Emily Blunt tuhle možnost dostali - tedy jen ve filmu natočeném podle povídky Phillipa K.Dicka, jehož náměty jsou pro filmové tvůrce stále nevyčerpatelným lákavým zdrojem a vidí v nich možnost, jak dostat na filmové plátno dávku originality, které se v poslední době scifi, a potažmo romantickému žánru nedostává. Vše začíná neúspěšnou volební kampaní kongresmana Davida Norrise na senátora. Prohrané volby s oponentem nejsou pro něj absolutní katastrofou a v okamžiku, kdy si chystá na toaletě svůj veřejný projev po prohrané bitvě, znenadání k němu přistoupí okouzlující, ale tak trochu tajemná žena Elise, která si ho troufne vášnivě políbit a pak zmizí. Překvapený David na ni nemůže zapomenout a následující den se s ní opět nečekaně setkává v autobuse cestou do práce. Jenže k tomuto setkání nikdy nemělo dojít. A korporace správců osudu, která řídí osudy všech lidí, má s dvojicí jiné a předem určené plány. Kdo se je pokusí zhatit a dát jim výhybku, tak na to může doplatit resetováním, což je trvalá ztráta paměti. Chlapíci v retro kloboučcích a staromodních oblecích neradi smlouvají, a ke svým plánům využívají dveře zásadně otevírané doprava, klobouky a vodní zdroje jsou jejich nepřátelé. Ale komu by se líbilo mít naplánovaný životní osud proti vlastní vůli. Jenže osudová láska je osudová láska a ta porazí i armádu mužů bdících nad lidskými osudy. Matt Damon a Emily Blunt vytvořili pár, který opravdu hraje spolu a nikoliv vedle sebe. Snad poprvé scifi s romantickou láskou spolu dokonale fungují, a je to také nejen chytře napsaným scénářem, ale také citlivou režií debutujícího George Nolfiho, který se suverénně umí pohybovat v obou žánrových spektrech. Když v závěrečné scéně běží Matt Damon zběsile po New Yorku v kloboučku styl "děda" ve snaze změnit řád osudu, tak jsem si stoprocentně jistý, že v rukou jiného režiséra by to byla scéna směšná a křečovitá, ale tady má tahle scéna punc zapamatovatelnosti, a film celkově jede v neselhávajícím rytmu, který tvoří velmi kompaktní celek. Film je dojemný, smutný, napínavý a má zamilovanou dvojici, jaká už ve filmovém světě dlouho nebyla. A když se to tak vezme, tak s osudem se sice nedá nakládat podle libosti, ale dá se mu čelit, jako to udělali hrdinové v tomto filmu. A vůbec nevadí, že kongresman tady jezdí do práce autobusem. 90%

Horor o příchodu Satana pro kterého je pět dívek z katolické školy tak akorát. Alex a spolu s ní ještě čtyři další problémové dívky jsou poslány svými rodiči do katolické dívčí školy na převýchovu. Dívky spolu sice hned od začátku ideálně nevycházejí a je to dáno jejich rozdílností. Jedna holka je zlodějka nadaná léčitelskými schopnostmi, druhá je slepá a věští budoucnoust, třetí je anorektička a tak dále. Nejvnímavější z nich je právě Alex, která od začátku cítí, že v budovách školy se usídlilo něco zlého. A taky že ano. Vedle toho, že tady přísnou rukou vládne mladá sadistická ředitelka, která netoleruje žádné poklesky, tak se tady před pěti lety záhadně ztratila jedna studentka, kterou ovládly mocnosti pekelné. Poté školu zavřely a tento semestr si Satan přišel pro pět dívek, které mu ochotně sloužící ředitelka přinese pod jeho fajn nosánek. Největší hvězdou je Ron Perlman, který si zahrál hodného kněze a Amy Ciupak Lalonde je tady zase pro změnu k vidění v záporné roli ředitelky. Role dívek byly svěřeny převážně méně známým mladým herečkám z nichž každá nějakým způsobem vynikla. Trojice Jennifer Miller, Jordan Medley a Terra Vnesa jsou určitě dost zapamatovatelné. Líbilo se mně, že se v tomto hororu pořád něco dělo, místy byl celkem děsivý a místy se nebral moc vážně. Nebyl ani moc předvídatelný a finální střet se Satanem, který postupně posednul jednu dívku za druhou stál za to a k tomu bych jako plus připočetl celkem nečekanou pointu odhalenou těsně před koncem. Režírující Warren P.Sonoda si napsal také scénář a horor pojal jako moderní bitvu s pekelnými mocnostmi u které jsem se ani trochu nenudil. 100%

Mnoho komiků pro nic, ale to se v tomto případě nepotvrdilo. Adam Sandler svolal všechny svoje kamarády a elitní komiky do jedné komedie ze své produkční dílny. Sám se podílel na scénáři a na výsledku je to znát, ačkoliv je tu snaha o kultivovanější projev. Pětice kamarádů z dětství se po letech sejde na pohřbu trenéra basketbalu, který byl pro ně v dětství vzorem. A když se tak po letech všichni pěkně svorně sešli, nebylo by od věci strávit společně i s rodinami pohodový víkend v chatě u jezera, jejíž majitelem je vlivný filmový producent, kterého hraje Sandler. A přesně tohle je to pravé místo, kde zavzpomínat na staré zlaté časy, a vyřídit si po letech drobné resty v podobě odvetného zápasu v basketbale proti mužstvu, které tenkrát titul nezískalo. Nebyl by to Sandler, kdyby do svého projektu nezařadil dávku bizarních vtipů balancujících na hranici nevkusu. Rob Schneider tedy nutně musí mít za partnerku nepěknou babiznu, ale dvě z jeho tří dcer vypadají jako modelky, Maria Bello stačí nakojit svého čtyřletého syna i zraněného ptáčka, Kevin James močí z loďky do jezera, a hned na to "pustí" do bazénu v aquaparku, a tak bych mohl pokračovat do nekonečna. Jsou tady však i umírněné pasáže, jako třeba úvodní pohřeb, který ale není brán ve vážném duchu nebo drobný pokus o moralizování. Dohromady však z filmu sálá velmi uvolněná letní atmosféra, na které mají podíl vedle Sandlera také Salma Hayek v roli jeho manželky, již zmíněná Maria Bello, jejíž věk by jí nikdo nehádal, odvázaný Kevin James, zábavný Rob Schneider, ironický David Spade, vtipně komentující Chris Rock, Steve Buscemi ve vedlejší roli troubovitého chlapíka a v neposlední řadě režisér Dennis Dugan, velmi zdatně režírující tuhle posádku. Herci se na natáčení asi dobře bavili, a tahle dobrá nálada se z filmu přenesla i na mě. A nic na tom nemění, že scénář zaváněl improvizací. 100%

Tahle lady se umí pohybovat v několika hudebních žánrech najednou. Má klipy, ve kterých sice nijak neexperimentuje, ale je přirozená, dobře jí to zpívá a navíc dobře vypadá. V podstatě od ní neznám špatnou písničku.

Trojka asi nejlépe vystihuje legendu jménem Boogeyman. Studenti na univerzitní koleji zase jednou nemají klidné spaní. Řádí tady Boogeyman. Nikdo však v jeho existenci nevěří a považují ji jen za mýtus či ještě lépe řečeno za výplod choré mysli. Poté co však na koleji záhadně zemře jedna z dívek, která v jeho existenci věřila, je na ostatních studentech, aby ještě zvážili svůj iracionální postoj k přízraku jež je zhmotněním našich temných představ. Třetí pokračování je zase o dost jiné než jeho dva předchůdci. Sice se letmo vrací k událostem z dvojky, ale na rozdíl od ní se zde přízrak strašidla skutečně objevuje. Vzhledem a chováním Boogeymana se tvůrci inspirovali zřejmě v jiných hororech, ale na rozdíl od jedničky je to přízrak děsivý a nejednou jsem sebou trhnul, když se znenadání rozletěly dveře od pokoje nebo zpoza rohu strašidlo "baflo". Krví se tady opravdu nešetří, s vraždami se roztrhl pytel a na to, že se jedná o video film, tak je vše odvedeno na velmi solidní úrovni. V hlavních rolích méně známý, ale dobře hrající herci. Líbil se mně konec filmu a myšlenka, že každý má v sobě svého Boogeymana. Třetímu pokračování po hororové stránce nemám co vytknout a jako horor to splnilo svůj účel dokonale. 100%

Zane se svojí sestřenicí a několika dalšími přáteli se vypraví navštívit dům svého otce. Po cestě má vidiny, ve kterých zahlédne dlouhovlasou, ohavnou stařenu se sekerou a přisuzuje tyhle vidiny extázi, kterou požil. Na místě je uvítá podivínský Lester, který dům spravuje. Posléze na povrch vypluje dávná kletba, ve které se ze záhrobí vrací přízrak stařeny, která si přišla vyřídit účty za svou smrt z dob zlaté horečky se všemi svými pokrevními příbuznými. Pánské herecké osazenstvo mě moc nezajímalo, ale dámské osazenstvo tedy stálo za to a není mně známo, kam příroda na ty nápady chodí. Režisér trojici sličných hereček Leah Rachel, Erin Reese a Lindsey Scott hned zkraje nezlikvidoval, nechal je dokonce asi třikrát svléknout, takže si divák nemrava přišel na své. S vražděním si tento horor dává na čas, ale to vůbec nevadilo, protože film se nebral až tak vážně, navíc v roli správce Lestera se objevuje charismatický Tobin Bell po své anabázi v Saw a filmem zní dobrá hudba, jejíž autorem je Terence Jay, který si zahrál hlavní roli. Film se blýskl dobrým a celkem originálním námětem, což jsem ocenil. Konec neměl chybu. Příjemný horor, který mě překvapil. 100%

Horor podle námětu Stephena Kinga se mně líbil. Měl takovou hororovou auru, dobře hrající herce a originální námět. Mick Garris už od té doby nic pořádného nenatočil, ale tehdy se jevil jako zajímavý příslib do hororového budoucna. Ani hercům, jako je Brian Krause nebo sympatická Madchen Amick, tento horor nepřinesl nijak zářnou kariéru, a po trikové stránce je to taková milá old school tvorba. V první polovině zní  působivá Enya, dozvíme se, že Sleepwalkers nemají v lásce kočky, ale incest jim problémy nedělá, budeme svědky pobláznění dívky okouzlujícím mladíkem a to vše zakončí  nervy drásající finále. Horor, co má něco do sebe. 100%