kingik

Příznivci (hudebního) nevkusu mají žně. A všechno to má na svědomí (tentokrát nezvykle umírněný až krotký) Willl Ferrell. Ten dal vzniknout pěvecké dvojici Fire Saga z Islandu, co ve své zemi nepatří zrovna k uznávaným umělcům a spíše jen sklízí posměch. A vypadá to, že si se svým hudebním repertoárem nesplní svůj velký umělecký cíl: účastnit se proslulé pěvecké soutěže Eurovize. Najde se však skulina v pravidlech, která dvojici účast umožní. A nic není nemožné, ani probojování se do velkého finále. Ferrell se podílel na scénáři i produkci a za parťačku si vybral Rachel McAdams, s níž utvořil originální pár. Vesměs se jeho vize ubírá očekávaným komediálně/parodickým směrem, ovšem frenetických gagů je na dvě hodiny, co film trvá, přece jen odměřené množství, takže vznikly prolákliny, které tu délku občasně až křečovitě vyplňují. Jsme třeba svědky, kterak na párty najednou všichni začnou jeden po druhém spontánně zpívat směs známých písničkových hitů, řeší se neexistující monogamie ústředního páru, ten totiž ještě nepřekonal hranici mezi přátelstvím a milostným poměrem, tudíž mně i tohle přišlo poměrně nadbytečné, dokonce se snímek pokouší brát se i vážně, což se neukázalo jako vyloženě špatné pojetí. Našince bude asi nejvíce zajímat, zda se soutěž neobešla bez české účasti. Na tabuli se skutečně objeví nápis Czech Republic a rádoby český zástupce českého tábora udělí soutěžícím body nutné k postupu do finále, ovšem čeština z pódia nezazní. Zato jsou k vidění jiní bizarní umělci, z východního bloku i ze Skandinávie, mezi nimiž vyniká favorizovaný ruský zpěvák v podání Brita Dana Stevense čí řecká bohyně v řeckém podání sympatické Melissanthi Mahut. K vidění je také Demi Lovato coby islandská top zpěvačka i jako její duch. Asi nejtrapnější je téměř vše, co přímo nesouvisí se soutěží a odehrává se na Islandu - uctívání elfů, zabití jejich rukou či pobyt na rybářské lodi s otcem, toho ztvárnil Pierce Brosnan. Ferrellovi jdou ješitné a egoistické postavy, kterým se dá fandit jen díky tomu, že má za protějšek někoho tak neodolatelně sympatického, jakou je Rachel McAdams, k duhu. David Dobkin režíruje celkem na jistotu. V minulosti točil tak úděsné komediální záležitosti, až je přímo zázrak, že to má inteligentní koncept, co v podstatě devalvuje klišé jednoduchých příběhů a nenápadně inklinuje k tomu převrátit naruby staré známé "není důležité zvítězit ale zúčastnit se" a dává nový význam heslu "sláva vítězům, čest poraženým". Poměrně zamrzí, že film v závěru ignoruje výsledkovou listinu soutěže a úplně chybí závěrečná ceremonie. Will Ferrell a spol. dal vzniknout (hudebním) outsiderům, se kterými je trapně, nevkusně až originálně komediálně. A alespoň jednou ta nemožná Eurovize byla zábavná. 7/10

Invenční hrátky s hororovými i méně hororovými fantaziemi. Účastníci zájezdu na ostrově splněných přání jsou rozmanití, načež i jejich fantazie jsou různého druhu. Někdo si chce i po letech zaprcat s kakaovým doutníkem, jako třeba Maggie Q, jiná by se ráda pomstila dávnému školnímu tyranovi, jako třeba Lucy Hale, někdo ze zúčastněných mužů preferuje hru na vojáky a duo s pochybnou sexuální orientací by zase rádo mělo všechno na světě. Na tajemném ostrově, jehož správcem je stejně tajemný Michael Peña, si dalo dostaveníčko pět šťastlivců, které iniciátor tohoto osvěžujícího nápadu z hororového hlediska poněkud šetří. Celá slibovaná tryzna má poměrně krotký průběh, tudíž z hlediska gore se zde nevyskytuje nic abnormálně nechutného na pohled a ani úspěšné močení do peřin coby následek vyvolání noční můry žádný z diváků hned tak neprodělá. Nicméně přece jen se pořád ve filmu něco děje, pořád se něco horlivě řeší a výrazně tomu pomáhá trefné herecké obsazení. Lucy Hale a Maggie Q jsou jasné magnety pro pánské publikum. A leckterý nositel trenek nepohrdne ani blond přírůstkem Portia Doubleday. Ženská část osazenstva má zjevně navrch ve zvučnosti jmen své hrdé kategorie B. Jména Austin Stowell, Jimmy O Yang a Ryan Hansen si ještě nějaký ten film budou muset počkat než definitivně prorazí k (českému) publiku. A budou to mít o to těžší, neb poslední dva jmenovaní tvoří jakési dementní bratrské duo, ve všech ohledech otravné a určené k fyzické likvidaci. Jeff Wadlow se specializuje na scénáře, které většinou vždy alespoň minimálně zavánějí něčím neotřelým, osvěžujícím a troufají si vybočit z klišoidních řad. A to platí i v tomto případě, ačkoliv se doporučuje moc nezapínat mozkovnu. Trochu víc se zamyslet nad dějem, jeho nedomyšlenostmi a jeho průběhem by znamenalo pro tento film jasné k.o., takže je mnohem lepší přijmout jeho škádlivou multižánrovou hru na (možná) překvapení, pokusit se být vyjevený z těžkopádného rozuzlení a tvářit se, že se to režírujícímu Wadlowovi podařilo sjednotit v kompaktní celek, což se mu nepodařilo, ale radost bych mu nechtěl kazit. Ono to skoro vypadá, že produkující Blumhouse do toho stříkl pár finančních injekcí, aby leckteré scény a scenérie měly dobrou fazonu, takže se hned tak nestane, že Wadlow už k režii nebude připuštěn. Jeho smysl pro bující originální tvůrčí přebujelost neutuchá a jeho záměr pobavit zas a znova u mě fungoval lépe než poněkud kostrbatě překombinované vysvětlivky stran funkčnosti ostrova. V každém případě se jedná o poměrně zvláštní počin, který má své invenční přednosti, ovšem neodbourala se určitá nedotaženost a křečovitost v určitých fázích vyprávění, což se přehlédnout nedá. Nápad ovšem zajímavý a celkem poutavá byla i zvolená forma. 7/10

Ronnie Gene Blevins a AnnaLynne McCord, dvě talentované hvězdy nižší svítivosti, se sešli v thrilleru se slibným námětem, který je ale brutálně mrzce natočen. Blevins hraje bývalého marináka a nynějšího vůdce gangu s fanatickými sklony, jehož trestný rejstřík je plný odshora až dolů. Gang plný životních ztroskotanců má spadeno na varny drog, které systematicky likviduje, nicméně kriminální činnost je to hlavní, co je živí. A půvabná vyšetřovatelka, jejíž vyšetřovací a pátrací metody budou divákům naprosto ukradené, je jim na stopě, mnohem více by si za ní hupsli do postele, kde se svojí milenkou provádí lesbické tulení. Dost zarážející je špatný režijní přístup režiséra Jona Carla. Jedná se už o jeho třetí film, přičemž mnohdy jeho plahočení působí, že režijní pokyny rozdává poprvé a kameramanovi Joel E. Schaefferovi nařídil, aby jakákoliv vyhrocená či násilná scéna byla předem osekána od jakéhokoliv přímého záběru. Ve výsledku to vypadá jak školení pro cenzory, navíc to není ani napínavé a vesměs nudné. Pohledných ženských je ve filmu požehnaně, dobrý vkus na opačné pohlaví režisér rozhodně má. Blevins do titulních rolí bývá obsazován jen vzácně, jeho typický vzhled umaštěného násilníka je podpořen dobrým herectvím, takže je velká škoda, že se jeho schopností nevyužilo naplno. Mohlo to být opravdu zajímavé, kdyby se filmu chopil někdo režijně schopný. Čekal jsem, jak se vyvine finále, ovšem film tohle opomenul úplně. Závěr je unylý, ostatně jako většina filmu. Platí tedy, že se jedná o nepovedený thriller, který nemá žádnou scénu kvalitně a intenzívně natočenou, což už jsem něčeho takového nebyl dlouho svědkem. Bída! 4/10

(Az)buk(a) v akci. Úniková hra v Rusku zláká týpka a hvězdu sociálních sítí, který ve své nesympatičnosti trumfne i politické špičky, k načerpání materiálu pro svůj vlog. A jak to tak bývá, dostane za vyučenou. Režisér Will Wernick ani ve svém druhém režijním počinu téma únikových místností neopouští. A ani tentokrát nikterak nepřidává na brutalitě a gore. V podstatě přichází s variací filmu Hra s Michaelem Douglasem, případně vykrádá i sérii Hostel. Originálně orientovaný film neshledávám, načež až příliš spoléhá na to, že mu divák skočí na špek, což je jeho podstata. Pointa každému soustředěnému divákovi dojde záhy, takže žádné velké uzemnění v závěru se nekoná. Nicméně mně přišlo poměrně zajímavé vidět vzorek idiota internetu v akci, přičemž jeho ego se postupně zmenšuje, až je z něj málem sympaťák. Parta kolem něj také nikterak herecky škodlivá, režijně a technicky na úrovni, hororových sekvencí není přehršel, po závěrečné pointě je v podstatě jen jedna skutečná. Podobně vystavěných snímků vzniklo povícero, úniková hra situovaná do Ruska má až bizarní rozměr. Keegan Allen a spol. se zhostil svého šálení diváka adekvátně. 8/10

Duchů plné, ovšem duchaplného režimu se to drží spíše sporadicky. Znalý divák závětří, že autor kultovního Osudového doteku se po šestnáctileté odmlce vrátil k režii, tudíž bude snímek nadupán originalitou a promyšlenými postupy. Tak až takového superlativu Eric Bress nedosáhl. Ovšem vojenská jednotka v počtu pěti mužů a kulisa duchy obývaného hrádku za druhé světové války je funkční koncept. Opět si tvůrce zvolil žánrový mix, takže k vidění je vlastně vojenský film koexistující s hororem a scifi, což v podstatě nepředstavuje novátorskou kombinaci. Rozpočet je adekvátní, takže duchové vypadají k světu, hrádek má strašidelnou atmosféru, akční a trikové sekvence mají solidní úroveň, dá se odpustit i mírně odbytá realizace, mrtvola fašisty z úvodní sekvence neuhlídaně mrká. K dispozici je solidní obsazení na čele s miláčkem žen Brentonem Thwaitesem. Problematicky se jeví režisérova vize povýšit film do áčkových vod, tudíž dobový hrádek v okupované Francii roku 1944, jak zjistíme, není jedinou a zásadní lokací, následně na diváka jukne téměř překombinovaná scifi zvrat pointa, ve které dostane vysvětlující prostor Billy Zane, který v úvodu zemře coby major SS jednotek. Určitě se Bress tímto snímkem nevrátí na výsluní, snažil se, nicméně přece jen opomenul jaksi skutečnost, že v různých podobách ho předběhla konkurence. A on je ve výhodě v tom, že si slušných pár let počkal a nyní je trochu před ní se svým komplexním myšlenkovým rozvojem. 7/10

Proklamovaný zabiják planety, kometa a její smrtící úlomky, realizačně vydal jen pšouk.  A Gerard Butler a jeho rodinka v ohrožení válcuje podstatnou část filmu. Co myslíte, chcípnou, nebo nechcípnou? Kdeže, režisér  na to nemá. No, Ric Roman Waugh vlastně netrpí výjimečnou kreativností, tudíž nápaditých, klišé prostých, je  nějakých prvních 45 minut, pak už diváka zhola nic nezaskočí. Přitom výchozí expozice, kdy je vládním úřadem vybrán omezený počet lidí podle dovedností, aby byli dopraveni vojenskými letouny a následně přežili v utajeném úkrytu, se dá považovat za zajímavý rozjezd. No ale vše vezme za své, když zjistíme místo určení letu, načež to celé není korunováno nějakou pointou, co by diváka uzemnila. Film navíc tolik nesází na přehlídku speciálních efektů, jak by to pro katastrofický žánr mělo být kritériem, nýbrž stále dokola sledujeme, kterak se tříčlenná rodinka neustále na své cestě do bezpečí rozděluje a zase následně stmeluje, zastaví se na návštěvě u "eastwoodovsky" disponovaného Scotta Glenna a pak jen nuda. Finále opravdu téměř neexistuje. Problém tkví v tom, že ve filmu hrají Gerard Butler, je současně i producentem snímku, a Morena Baccarin, přičemž se od nich očekává, že dostanou prostor herecky zazářit, tudíž samotná destrukce planety Země se omezí na katastrofické reportáže v televizi a nějaké ty tlakové vlny způsobené po dopadu úlomků komety. Jsou zde i delší úseky, kdy jde vesměs jen o sledování rodinky v nesnázích a jejich peripetie s občany, co mají nekalé úmysly. Jsou jistě režiséři, kteří by takovýto námět, v mnohém neotřelý a působivý, využili nadoraz. Waugh na mě ale působil nejistě, jak kdyby se režírování snažil předat někomu povolanějšímu. Nikdo ten záskok nevzal, tudíž si tu katastrofickou vizi v jeho podání budeme muset užít,  než ta bujará kometa mrskne ocasem k lepším filmovým zpracováním. 5/10

Mozaiková exkurze do života postavou nevelkého, myšlenkami velkého ráčkujícího muže české politické historie. Exhumace Vladimíra a Antonína Dvořáka vyloučena, Josef Dvořák sice podstatně slevil ze svých vodnických kreací, nicméně soudruzi mu takovou úlohu budoucího státníka nesvěří, Jiří Dvořák brilantně tančí, čte komentáře k reality show a o vánocích mává na diváky pohádek coby čert Uriáš, ale podoba s Havlem veškerá žádná, v úvahu nepřipadají ani někdejší desetibojař Tomáš Dvořák, bývalý hokejista Radek Dvořák a hudební skladatel Michal Dvořák. Je rozhodnuto, Václava Havla může ztvárnit pouze jediný muž - jakýsi Viktor Dvořák, paradoxně nejméně známý z vypsaných osobností. A jeho kreace je úžasně podmanivá, hodná ocenění, natolik objemná, až vše ostatní kolem ní téměř zaniká a téměř nic neuvízne z celého filmu v paměti. Pravda, když ho pak ve vězení ostříhali a oholili, tak to podstatně kazilo dokonalou podobu, herec totiž rázem vypadal až moc současně a Havla už vůbec nepřipomínal. Mapovaná "disidentská" léta, konkrétně období 1968 - 1989, jsou stroze, ledabyle i nepříliš vzrušivě podávána a popisována, filmem propluje nemalé množství postav, lépe řečeno figurek, co nemají daleko do karikatury (viz Martin Hofmann coby Pavel Landovský), v nichž se bez řádných jmenovek není možné orientovat, navíc se postavy moc neoslovují, a vlastně tihle Havlovy soukmenovci ani k žádnému propracovanému účelu neslouží. Vyskytne-li se potenciálně zajímavá a působivá scéna, je vzápětí devalvována absurdním režijním záměrem udělat z ní umělecky zabarvenou. Tak třeba občan Havel se účastní ideologicky postaveného a z diváckého pohledu nicneříkajícího soudního řízení s perzekuovanými odpadlíky, to trvá jen asi minutu, a scéna se rázem nesmyslně trikově proline do divadla, to samé si užijeme ještě ve vězeňské sekvenci. Kam se Havel hne, má za zády uřvaného Lanďáka. Třeba to tak bylo, Landovský ovšem působí přinejmenším jako zaostalá karikatura výstavního omezence. Nutno přiznat, že to není až tak chyba tvůrců, on i ve skutečnosti mnohdy tak působil. Havel je také zobrazen jako milovník žen. Barbora Seidlová je pěkná akvizice do souboru filmových milenek. Mezi tou změtí víceméně kusých informací, věřím, že méně (političtí) znalí diváci budou tápat, vyniká kamera Jana Šťastného, náležité péči se dostalo také výpravě a vlastně i masky mají něco do sebe. Občan Havel přikuluje, Havel u psacího stroje, Havel, co čeká na povolení od "estébáků", zda může svoji manželku doprovodit na nákup, kteří vytrvale vartují za dveřmi jeho bytu, i Anna Geislerová oblečena ležící a pokuřující cigárko na posteli. A nakonec Havel vystupující na balkon před dav lidí, což je velmi pamětihodná sekvence. Ano, svých vysoce položených ambicí film rozhodně nedosáhl, ovšem chce-li divák prožít necelé dvě hodinky se zdařilým dvojníkem Vaška, naskytla se jedinečná možnost. 6/10

Jesse Eisenberg se coby židovský skaut angažuje v záchraně židovských dětí ve jménu francouzského hnutí odporu Résistance. a jeho pinožení v těle významného mima Marcela Marceau ocení zejména příznivci Tří chrobáků a jiných taškařic beze slov. Kam se na něj hrabe Fialka s Čejkou. Coby mim zde má sice jen minimální prostor, ovšem dokázalo mně to (málem) zkazit celý film. Ten je nebývale krotký (film je mládeži přístupný) a dost často nepříjemně střídá televizní polohy s filmovými. Úvodní půlhodina probíhá v syžetu průměrné tv inscenace. Eisenberg a spol. se na zámku starají o opuštěné židovské děti. Následně vypukne válka, z rádia se line tragická zpráva o napadení Polska, nechybí i kratičký autentický proslov Hitlera v duchu antisemitismu. Potud je film celkem nezáživný, ale už se pozvolna konečně začne cosi dít. Důležité je to slůvko "pozvolna", takže dynamikou zrovna film nehýří, což tak nějak symbolizuje celý jeho průběh, pár napínavých sekvencí se ale určitě najde, ovšem libuje si v šerosvitu a nočních sekvencích, takže asi jen 30% záběrů je inscenováno ve dne. A nemálo scén je podivně nedotažených, zaúřadoval patrně necitelný střih, který určitým zajímavě a originálně koncipovaným scénám ubíral na patřičné působivosti. Casting se povedl, naprostá většina herců svému řemeslu ostudu nedělá, je k vidění i česko-slovenské herecké zastoupení (namátkou Martha Issová a Vica Kerekes), a i dobová výprava patří k tomu co se dá pochválit. Film měl na povel režisér Jonathan Jakubowicz, jemuž takto ambiciozně pojatý film moc režijně nesedl. Převládání "televizního" pojetí z tohoto v podstatě neotřelého tématu z 2. světové války neučinilo diváky vyhledávaný film ve své kategorii válečných dramat. 6/10

P.O.V. mumraj před monitorem počítače. Když pět kamarádek, jeden jejich kamarád a najaté médium pořádají seanci pro vyvolávání duchů přes internetovou službu Zoom chat, tak se do jejich příbytků dostane agresivní až sadistický neřád ze záhrobí, který k smrti rád dělá živým ze života rambajs. S nápadem rozvést a roztáhnout svoji někdejší nachytávku určenou pro své přátele do hodinové stopáže přišel režisér Rob Savage. Je zcela evidentní, že film se dělal "na koleně", v době koronavirové krize/karantény, tudíž je nemálo znát i styl mprovizace a (ú)sporné efekty, což ovšem nelze brát za zápor. Snesitelným herečkám byla ponechána jejich občanská křestní jména, zachování autentičnosti se tedy daří, účastníci seance to pochopitelně schytají. Dojem kazí jen jakýsi neustálý kvap a spěch, v němž absolutně nezbývá prostor pro jakékoliv objasňování původu zlého ducha. A možná by se hodila i nějaká ta chytrá pointa na závěr. To bych ale asi chtěl moc. Otazník visí v podstatě i nad počtem tohoto paranormálního zmetka, ten se totiž objeví a projeví ve všech domácnostech účastníků seance, v rychlých intervalech a bleskovém sledu, načež není tak úplně zřejmé, zda se jedná o jednotlivce, nebo organizovanou skupinu duchů. Dá se usuzovat, že čas na natáčení byl značně omezen, propracované to tedy určitě nečekejte. Nápad z pranku udělat hororový film ovšem vůbec není k zahození. 7/10

Adam Sandler se smluvil se svými prominentními kamarády, a neučinil tak zdaleka poprvé, že společně natočí bláznivou halloweenskou taškařici. Scénář (patrně) sepsaný za jedno odpoledne se dočkal realizace, načež sám Sandler coby jeho výsadní autor se pasoval do role žvatlavého dobráka Hubieho, kterého si okolí moc neváží, ovšem o Halloweenské noci může být všechno jinak. Absurdní humor na všechny způsoby, trochu mysteriózní mizení obyvatel městečka, Steve Buscemi jako vlkodlak, Rob Schneider jako uprchlý pacient z psychiatrické léčebny, Ray Liotta jako ťulpas, Julie Bowen jako dívka snů hlavního hrdiny a jiné pitominky. A bohužel, těch pitominek je víc, než by bylo zdrávo pro kvalitně a přirozeně fungující humoriádu. Scénář je místy na zavraždění autora, ten má ovšem k ruce kvalitní realizační tým, takže film je příslušně zdařile nasnímán i zrežírován. Jedná se už o pátou režijní spolupráci mezi Adamem Sandlerem a Stevem Brillem. Je poměrně zajímavé sledovat jejich tvůrčí vývoj, který má jen mírný progres, v podstatě škarohlídům nahrává laxní obsah i tentokrát, přičemž se sluší upozornit, že Brill to od kritiky v minulosti už několikrát nemile schytal a spolupráce Sandler-Brill nemá dobrou reputaci. Já mám námitky k závěru, kdy chtěl Sandler vystupňovat svoji originální trapnost do odmocniny bizarní trapnosti, což se mu až tak nepovedlo. Hlavně si pro svůj záměr nepřipravil tu nejživnější půdu, průběh komedie je dost nevyrovnaný a neurovnaný, dokonce se flirtuje s hororem i mysteriózním thrillerem, načež výsledná pointa, ve kterou to celé vyústí, tohle snažení popírá. Sandler ovšem zřejmě touží být film od filmu (mimo)řádně trapný a kýženého cíle tímto počinem dosáhl. 6/10