Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

Pomsta: Milostný příběh (2017) 

Rektální znásilnění Nicolase Cagea. V loděnici o jedné vlahé až vlhké noci dojde ke skupinovému znásilnění fešné svobodné matky (Anna Hutchison), svědkem znásilnění je i její 12letá dcera (Talitha Bateman), která se ze strachu schovala. Celá věc se dostane k soudu, proces je zmanipulovaný, tudíž se kvartet násilníků dostane na svobodu. Do záležitosti se vloží místní policista (Nicolas Cage), který bere spravedlnost do svých rukou. Kdyby si tak raději Cage stokrát prověřil, s kým jde točit, podle jakého scénáře a co zaštítí vlastní produkcí, určitě by udělal jen dobře. Vždyť na tomhle filmu se vůbec nic nepovedlo. Povětšinou hraje v příběhu druhé housle, nechci přímo psát, že byl zbytečný, ale skoro to tak vypadalo, když byl tak debilně zakomponovaný do příběhu. Už scéna znásilnění vyznívá nechtěně směšně, ženská "po akci" nalíčená jak na halloweenský karneval a je decentně zakrytá na intimních partiích, násilníci se ani po akci nepřesvědčí, kde je její dcera. Příšerné! Dál to byla parodie na příběhy o pomstě. Cage se bez kloudného vysvětlení chopí zbraně a jde ty raubíře vymazat ze světa, stejná fraška byl i soudní proces. Jediný trochu zajímavý z celého filmu byl Don Johnson v roli bezcharakterního právníka. Jinak nikdo, parta násilnických vidláků byla dost v ústraní, ale ani ona nebudila moc urputný divácký zájem o její osud. Režisérovi pochybných kvalit Johnny Martinovi, který si často bere ve filmech svých kolegů na starost koordinaci kaskadérů, patrně vůbec nezáleželo na výsledku. Nejde ani tak o to, že film vypadá technicky příšerně, hrozná barevnost, neuhlídané kamerové stíny, televizní syžet, jde o to, že ho podezřívám z toho, že natáčení předal svým dvěma asistentům režie, kteří film točili nezávisle na sobě, bez ladu a skladu, proto má film takové výkyvy v návaznosti příběhu na sebe, scény jsou podivně řazené, negradují a nedávají dostatečný smysl. Vznikl tupý thriller, prostý drastických scén, který je nechtěně směšný, s dialogy, za které by se nestydělo ani Studio Kamarád, a na němž je snad všechno úplně špatně. 2/10

plakát

Fergie feat. Rick Ross - Hungry (2017) (hudební videoklip) 

Když její hudební produkce postrádá smysluplnost, Fergie vsadí vše na vzhled a kozy. A jak řekla, tak udělala. V černobílém klipu má solidní airbagy. Hlad po jejím albu "Double Dutchess" nicméně fakt nemám. Ochutnávka v podobě pilotního singlu ujde. Holka je ve formě, hudebně je ale nezaujatým posluchačům stále více vzdálenější. 6/10

plakát

Goddess of Love (2015) 

Nicholas Winding Refn a Ana Lily Amirpour si horlivě telefonují, že jim jakýsi neznámý Jon Knautz fušuje do "árt" hororu. Jaká to troufalost. Víc erotiky než hororu. Víc ženského náhledu. A hodně moc Alexis Kendra. Spermoňové, máte-li patřičné charisma, můžete okouzlit kdejakou poběhlici, která si pak s vámi vyřídí účty, až ji odvrhnete. Atraktivní striptérka Venus sice může mít na vagině deset chlápků najednou, kdoví proč ji nenechá klidnou fotograf, který nehodlá v jejich započatém vztahu pokračovat. Zhrzená Venus za jeho chladným chováním vidí jinou ženu, její mysl ovládne paranoia a zhoršené rozeznávání reality od bludů. Na filmu je znát, že společný scénář, který představitelka hlavní role uklohnila s režisérem, psala z větší části ženská ruka. Zpočátku je film nabitý erotikou a sexuálností, což provází v podstatě celý děj. Hororových scén je pomálu, drastických scén je jen zlomek, přesto je film působivý, hrdinka šílená, celé stylem hozené do artových vod. Je to vlastně příkladná studie ženství, ženských reakcí, ženské žárlivosti. O důvod víc, aby režiséři si všimli skrytého talentu Alexis Kendra, která to dala přesvědčivě. Originální atmosféra se line celým filmem. Režisér věděl, jakou exkluzivní ženu má před kamerou, tak ji tlačil do explicitnosti. No, postupně trochu ubral, herečka bude ale mít co dělat, aby to v budoucnu překonala jinou rolí, jedině snad rolí v pornu, jinak nemá šanci. Vznikl nezávislý filmeček, který určitě nebude vyhovovat každému. Na to je až příliš specifický. Mě zaujal, závěrečná pointa, jak to celé bylo, byla dobrá. A celé to bylo takové odlišné a zvláštní. Taková nevšední změna v hororově laděném filmu. 10/10

plakát

Šance 2013 (2013) (pořad) odpad!

Vůbec se nedivím, že pořady plné scének a písniček z obrazovek vymizely. Tahle oslava zaprděného pořadu Šance z devadesátých let neměla vtip, nápad, nic. On i ten Kurt Kobalt se z nějakého důvodu zabil, to já vždy s televizní zábavou hraji ruskou ruletu. "Bubínkáč" pod krkem a už to jede. Tady už mně patrony lízaly bradu. Život mně zachránilo "sousední" Roztoč to (vidíte, že o té ruletě nežertuji) na Barrandově, kam jsem nechtěně přepnul, když jsem v zoufalství klekl na ovladač. Hřálo mě vědomí, že přepadové komando bukvic CIJAMU (CIbulka, JAgelka, MUsil), které se záhy dostaví, mě v tom nenechá. A vědomí, že na Silvestra si dám s nimi nášup v podobě maratonu barrandovské zábavy, bylo pro mě povelem, abych to ještě nevzdal. 0/10

plakát

Špunti na vodě (2017) 

Šprcky ve vodě. Langoš, Lišák a Čermi vyrážejí na český tok Sázava, aby naservírovali poctivý vodácký zážitek, ehm, přežitek. Čas od času přijde vlna, kdy se uloupí námět z jiného proslulého filmu, nejlépe z komedie (minulého) století, který i s jubilejní existencí desítek let může fungovat stejně dobře v létě a o prázdninách. Obrácený koncept, v němž by do jeskyní, lesů a hor vyrazily se svojí drobotinou hormonálně nevybalancované a převelice nepůvabně otylé čtyřicátnice, je krajně zavrženíhodný. Proto vždy uvidíte převelice nepůvabné padesátníky, kteří si hrají na starostlivé taťky jen do okamžiku, než své potomky vítězoslavně předají až do příštích filmových prázdnin svým manželkám. A stát se na řece i mimo ní může leccos. Třeba vaše dvě děti dostanou život ohrožující alergii po požití ovocného poháru, nebo vaše pubertální dcera, jejíž rozbouřené hormony by spoutaly i pedofilního dědu, se kterou jste ale odcizen, protože jste se nikdy nepodílel na její výchově a její dětská léta jste trávil v zahraničí, a vůbec nejhorší je, když na prázdninách střetnete dva výrostky, kteří vilně krouží kolem vaší dcery do doby, než jim paragrafy vyhlásí válečný stav. Tak tohle jsou tři momenty, které si lze z filmu úspěšně zapamatovat. A dál už toho moc není. Vodáci si do přírody sice přinesli dobrou náladu, jen ten scénář byl v zásadě líný. Marcela Bystroně vzít po hlavě pádlem. Moc kvalitních scénářů na kontě nemá, jestli vůbec nějaký, tudíž by byl zázrak, kdyby stvořil něco extra. Režisér Jiří Chlumský režíruje podle současného trendu, kdy se tak nějak všechno uplácá do jedné hroudy, z níž si divák něco odkrojí, co se bude zamlouvat. Nikdy z toho ale nevznikne nic kompaktního a fakt zábavného. Aby ženský prvek nepřišel zkrátka, drahé polovičky (Anna Polívková, Tatiana Vilhelmová a Slovenka Jana Kvantiková) výletníků se až nesmyslně pohybují kolem jejich trasy, samozřejmě se s nimi neustále míjejí, jen je občas zahlédnou v dálce, aniž by je identifikovaly, z čehož pramení pár vtipů, pro někoho to ale vůbec nemusí být vtipné. Když už film sahal po šesti bodech, přišel krkolomný závěr, prostě pro babičky ve věku šedesáti let. Ostatně si dost dobře nedovedu představit, že by do kina na film přišly mladší ročníky. Ten film je tak zaprděný nemoderní starobou. A co ten název filmu? Čtrnáctiletá slečna, která je na vodě přítomna též pod přísným dohledem rodiče, je "špunt"?! Do příslušné kategorie už moc nespadala ani odrostlá Nelly Řehořová coby Langošova dcera. Chyběl vám vůbec takový film? Mně rozhodně ne. V televizi s podobným triviálním konceptem strašil prázdninově seriálový Matonoha a spol. Jelikož je Langoš, Čermi a Lišák jiná herecká kategorie, dotáhli jej do kin. Pro domácí projekci se tenhle film hodí víc. Jeho osmdesáti minutovou přítomnost lze strpět. Utopit se můžete za jiných, podstatně závažnějších okolností. 4/10

plakát

Devátý život Louise Draxe (2016) 

Režijně prázdný a divácky málo atraktivní náhled na život devítiletého chlapce jménem Louis Drax (Aiden Longworth), extrémně náchylného k nehodám, co dostal do vínku prožít devátý život. V době, kdy se s ním setkáváme, nám stačí o sobě povyprávět to nejdůležitější ze svého života, než upadne po hrozivém pádu do kómatu. A na divákovi, psychologovi (Jamie Dornan), terapeutovi (Oliver Platt), jeho půvabné mamince (Sarah Gadon) i otčímovi (Aaron Paul) je, aby rozklíčovali jeho život. A je to nad síly pro všechny. Nad síly bylo i pro režiséra rozklíčovat literární předlohu Liz Jensen, tudíž se jí měl obloukem vyhnout, a její natočení přenechat režijním kolegům, kteří jsou na takové mysteriozně podivné a málo smysluplné příběhy stavění. Slavný hororový tvůrce Alexandre Aja k nim rozhodně nepatří. Aja od počátku nasadí "burtonovský" styl, přitom je to režisér s osobitým režijním rukopisem, který rozhodně nepotřebuje někoho napodobovat. Hororisté si mohou tentokrát dát pohov, tento jeho počin o horor, až na rozkládající se mrtvolu, ani nezavadí. Film je to pomalý, úmorně rozvláčný, jehož zajímavé i energické nápady se dají spočítat na prstech jedné ruky. Aby se divák alespoň nějak prokousal tou nudnou, je zde zajímavé herecké obsazení, které své role zvládá na patřičné úrovni. Kdyby Jamie Dornan nebyl tolik spjatý se slavnou rolí obšourníka, dalo by se o jeho herectví prohlásit, že je důstojné. Jeho psycholog je zahrán na úrovni. O moc pozadu nezůstává ani kanadská hezule Sarah Gadon, která se v zájmu bytí a nebytí svého kloučka, spustí s Dornanem. Jenže ta výplň filmu je celkově otravná, fantazijní výjevy příliš nezabírají a nejsou moc atraktivní pro oko. Takový Tim Burton v horší formě, to mě napadlo během filmu i po jeho zhlédnutí. Film trval jak dva Titaniky dohromady. Ani "senzační" odhalení, že klukův tata není jeho tata, nijak nezabrala. Technicky uspokojivé, vizuál dobrý. Aja by se měl urychleně vrátit ke svým hororům, a hned tak se nevrátí, v nich tkví jeho síla, tohle fantasmagoření mu nesedí. Film mě nebavil, nezáživný, nedalo se v něm dost dobře komfortně zorientovat, působil nadmíru psychedelicky, stál za hovňajs, žánrově neuchopitelný i nezařaditelný. Rating R úplně nevyužitý. Milý LONGworthe, bylo to fakt LONG. 4/10

plakát

Experiment Belko (2016) 

Američtí zaměstnanci mezinárodní společnosti Belko sídlící v Kolumbii, neziskově podporující jihoamerické země, mají prakticky jistý jen kvalitní nekrolog. A možná ani ten jim v novinách na druhý den ráno nevyjde. Každopádně se mohou pochlubit, že svého kolegu, ještě před chvílí by s ním šli na "vizoura", z práce zastřelili nebo rozčtvrtili, případně byli svědky, jak jinému zaměstnanci explodoval do hlavy implantovaný čip, když jim jednoho hodně špatného pracovního rána neznámý hlas linoucí se éterem nekompromisně sdělil, že mají určitý vymezený časový úsek, v němž musí snížit počet zaměstnanců, a pokud tak sami neučiní, zahájí nadřízený orgán drastickou čistku. Zaměstnanců je na začátku kulaťoučkých 80, postupně jejich řady budou samozřejmě citelně řídnout. Seznámení s perzonálem proběhne jen velmi krátce, film se s ním moc nezdržuje, jde jen o to, aby divák věděl, s kým má tu čest a neměl v tom úplný chaos. Ve filmu s kontroverzní příchutí nemá (téměř) nikdo přežití jisté. Zbývá dodat, že budova je hermeticky uzavřena, přístup je jen na střechu, pod níž hlídá pohyb po zuby ozbrojená stráž. Vražedná hra na zabij nebo budeš zabit může začít. Brzy zavládne panika, chaos a úporná snaha zachránit si kůži všemi dostupnými prostředky. Pány situace se stanou alfa samci s psychopatickými rysy, od toho zde jsou hvězdy nižší svítivosti, ovšem stále kvalitní herecké akvizice Tony Goldwyn a John C.McGinley, u nichž je zázrak, když neztvárňují negativní charaktery. Jejich negativní proměnu má (možná, moc důsledně se to totiž neřešilo) jakási přidaná chemikálie do nádob s pitnou vodou. A najdou se i ti, jimž se vyvražďování příčí, které nejvýrazněji reprezentuje herec s "nejáčkovějším" rozměrem John Gallagher. Neotřelý nápad se zrodil v protestanské hlavince Jamese Gunna, který si odskočil z galaktických prostor Strážců galaxie zpátky na zem, aby vztyčil prostředník špatnému systému a nedemokratickým postupům. Scénář předložil Gregu McLeanovi, specialistovi na temné a vypjaté filmy. Jejich společné dílo je bezskrupulózně dravé i hravé, má náboj i drajv. Závěrečná pointa, dá-li se to tak nazvat, je politicky nekorektní a dobrému výslednému dojmu neuškodila.Gore vyhovující, hlavy vybuchovaly svěže. Neobjevil jsem žádné nudné odbočky, režijní zádrhely i kiksy, tudíž můžu směle udělit nejvyšší hodnocení. 10/10

plakát

Válka o planetu opic (2017) 

Co je to za extra "vopičárnu"?! To je přece pochmurné opičí drama, překvapivě na hony vzdálené jednotvárným blockbusterům, u nichž se jen bezmyšlenkovitě divák živí popcornem. Tahanice o moc mezi opičím a lidským druhem trvají už patnáctý rok. Vůdce opičáků Cézar na začátku příběhu zažije bolestnou ztrátu. Po útoku vojenské armády lidí na jeho tlupu přijde o svoji družku a jeho synek padne do zajetí. Následně uspořádá trestnou výpravu a se svojí družinou, do které po cestě ještě přiberou němé děvče a milého opičáčka mluvícího lámanou lidskou řečí, se vydá mstít své blízké. I on ale padne do zajetí. O svoji opičí důstojnost a vrozený "opičí" cit pro morální hodnoty bude muset bojovat v zajateckém táboře, kde se také konfrontuje s nelidskými praktikami zlotřilého Plukovníka v zajímavém podání Woodyho Harrelsona. Ze značně psychologické stavby příběhu, a ne úplně akčního přístupu, museli být producenti povážlivě nervozní, což se zřejmě projevilo na nedostatečných tržbách v kinech. Vždyť nejvíce rozmáchlé akce je k vidění na začátku a na konci filmu. A to má film přes dvě hodiny. I když je příběh na akční sekvence chudší, není až takové akční vyžle. Emocionální vypětí i napětí je natolik silné, že bohatě nahrazuje akční sekvence. Přítomno je brilantní až revoluční CGI, sice se nemohu zbavit dojmu, že mně Cézar přišel méně zajímavě "naanimovaný" oproti ostatním opičákům, ovšem technicky je to tak propracované, že se do toho dá vžít i po opičácku vydávat "uání". Matt Reeves se svým kreativním týmem dost zariskoval, když film pojmenovali epicky a rozmáchle, přitom z toho vzešlo komorní a sofistikovaně laděné drama. Reeves byl po unylém předchůdci na odvolání, u trailerů na tohle završení série jsem pravidelně nudou klimbal, ale výsledek je fakt zajímavý a zároveň pozoruhodný. Určitě ale i tak platí, že restart série byl pro mě více strhující, dvojka velký kvalitativní propadák, třetí díl upadající dojem podstatně vylepšil. Planeta opic to má zdárně za sebou, někteří její hrdinové rovněž, už žádný nášup v podobě dalších dílů nepřijde. Až na výpadek u dvojky, to byla fajn novodobá i novátorská série. Absolutně ji nelze srovnávat s klasickou sérií z minulého století, ani s přebujelým opusem Tima Burtona. Opicím zdar a sílu! 10/10

plakát

Deepwater Horizon: Moře v plamenech (2016) 

Vy nás ale zásobujete, pane Berg. V krátkém časovém horizontu, v témže roce 2016, přichází dvojka Wahlberg/Berg podruhé s tragickou událostí natočenou podle skutečnosti, k níž došlo v roce 2010, celkově už se jedná o jejich třetí spolupráci na autentické látce, další společné projekty určitě ještě přijdou. Oba zřejmě rajcují tragické události, ke kterým došlo na jaře a v dubnu. A Wahlberg, který vydatně tyto filmy produkuje, se sebestředně obsazuje do hlavních rolí v přesvědčení, že je skutečným žijícím postavám od nerozeznání podobný. A samozřejmě jim vůbec není podobný. A tak nutně muselo dojít k poklesu kvality, neboť už to trochu připomíná sériovou výrobu. Ale ne, tak hrozné to není, jen si stačí odmyslet kvalitní technické zázemí a máme zde televizní film jak vyšitý. Na postavách divákovi nezáleží, jedinou, o které něco málo víme, je právě Mike Williams, kterého ztvárnil Mark Wahlberg. Ten má rodinu, cácorku a atraktivní ženu, kterou patrně líže ihned po použití toalety. Kate Hudson se tam zavlní na okamžik v kalhotkách, po zbytek filmu je jen okrasou do titulek. Z hereckého hlediska neměl nikdo nejmenší šanci zazářit, i když je k mání Kurt Russell i John Malkovich, všichni stejně jen čekali, až to bouchne, a celé ropné partě poteče ropa i ušima. Pokud se rádi necháváte poučit o technických záležitostech kolem provedení vrtu a tak, úvodní třičtvrtěhodina je vaše. A pokud o události něco víte, tak k nehodě došlo večer. Takže až to bouchne, prskne a všechno všude lítá a hoří, je to z vizuálního hlediska ukryté v tmavých obrazech. Najde se pár drastických záběrů, ti, co mají slabost pro zaklíněné nohy a střepy v nich, si zkrátí nudu. A jsme u toho, film je to celkově tak nějak nudný, natočený bez napínavých sekvencí a tak nějak průměrně vyvedený. Tragické osudy postav na mě nijak nedolehly. Závěr filmu tlačí všemožně na slzné kanálky, uzříme skutečného Mike Williamse a za tklivých tónů si prohlédneme na fotografiích tragicky zesnulé oběti. Peter Berg si natočil slabší opus hraničící svým vyzněním s rozmáchlým televizním filmem. 5/10

plakát

Den patriotů (2016) 

Mark Wahlberg ztvárnil hrdinného policistu Tommyho Saunderse, který měl zrovinka službu na výročním bostonském maratonu, když to tam na jaře léta páně Mohamedova 2013 teroristicky prásklo. Že jste o něm nikdy neslyšeli?! Ani jste nemohli, seržant Saunders je totiž smyšlená postava, na rozdíl od těch ostatních. Postava vytvořená jen pro účely filmu, po vzoru všech reálných a extrémně ctnostných bostonských policistů, co říkají fuj pornu, souloži i análním hrátkám. A tak nám režisér Peter Berg předkládá svoji verzi teroristického útoku, který spáchali bratři v muslimském triku značky Tsarnaev. A začíná zostra a syrově. Hned to zkraje bouchne, kamera dokumentaristickým stylem snímá chaos, zakrvácená těla a oddělené končetiny. Sekvence zcela kulantní. Pak trochu oddech, následují bezprostřední reakce obou stran, do vyšetřování se vloží FBI vedené šéfem v adekvátním podání Kevina Bacona, hned na to vidíme dva mladé teroristy, jak vidí zprávy z toho místa u sebe doma a dostávají choutky na double, jejich příštím poutním místem bude New York, tam už ale nedojedou. Pak zase trochu keců, ale stále snesitelných. Pak se film přelije do své druhé poloviny, v níž teroristé si vyjdou na rande s mladým studujícím Číňanem, kterého v jeho luxusním voze unesou. To byla celkem napínavá sekvence. A pak přijde ještě důrazné pokárání od hrdinných poldů z Watertownu, za což svoji gáži shrábl ve filmu zcela nadbytečný J.K.Simmons. Pak dojezd, ten už byl slabší oproti předchozímu dění. To nejpříšernější ale teprve jen následovalo. Film má dvě hodiny, krátký zrovna není, přesto to režisérovi přišlo málo a napadlo ho, že ještě nehovořili o svých dojmech autentičtí přeživší. Postavil je tedy před kameru a dal prostor patetickým žvástům o vítězství lásky nad zlým muslimským spermatem a kdesi cosi. Prostě tím úplně zkazil příznivý dojem a hned jsem srazil body. Úplně stačilo nechat popisek, kdo natáhl brka a stačilo. Ty emoční fujtablové výlevy si prostě přeskočte, až do míst, kde se píše, co se stalo s teroristy a tak. Veskrze je film působivý i realisticky vyvedený. Nebývale si zakládá na orientaci v místě a čase. Co chvíli je vidět popiska s přesnými údaji. Akční sekvence jsou hutné, kamera vynalézavá, herecké výkony ideální. Kdyby se Peter Berg v závěru nepokálel dojetím, mohl oslavovat i jubilejní desítku ode mě. Evidentně vždy ze spolupráce Wahlberg/Berg vzejde něco (za)jímavého. 8/10