kingik

Svatební veselí v novém tisíciletí? Nova se vrátila v čase. Jsme v roce 2012. Tři průměrně hloupé slepice a jedna nejhloupější kvočna Gábina se smíchem kadence samopalu vzor Píča35 se vdávají a současně mezi sebou soutěží, která z jejich svateb bude dekorována za nejlepší. Nova musí být samozřejmě u toho. V programovém vedení se někdo zamyslel. A když se někdo na Nově zamyslí, je to terno. Když už máme za sebou sérii vyměněných manželek, je nutné jít ještě dál. Budeme sledovat krok za krokem vdávající se (Nova)manželky. Neujde nám vůbec nic, z ošklivek stále ošklivky i po nalíčení, mozek jim nikdo koupit nemůže. Co takhle místo vrážení peněz do pomíjivé svatby, koupit všem čtyřem mozek? Nebo uplatnit výměnu mozků. Vzít třeba mozek nějakého (mrtvého) politika a dát ho Gábině. Reality show jsou vlastně tisíckrát omletá záležitost, ve které se nic normálního nestane. Co je ale normální. Je v pořádku, že komerční televize láduje do diváka průzračnou jednoduchostí a vydává ji za něco mimořádného?! To režisérka Ivana Křenová nevidí, co přinesla za materiál do střižny?! Veškerá normálnost padá s příšerně ubohým konceptem svatby, která je jen zástěrkou pro objevování nového rozměru lidské podřadnosti. Nova diváka umí dokonale zásobovat největšími šity, jakých lze dosáhnout. V reality show dlouhodobě kraluje. Žádná z televizí neudělá ze zastaralého aktu svatby roztahanou blbost o několika dějstvích. A výhrou za tu nejlepší svatbu by neměla být svatební cesta snů, ale rovnou cesta do Stupidlandu A to i s celým "tvůrčím" štábem. Milovníci reality show budou jistě nadšeni nad originálním a opravdu zábavným nápadem. 0%

Současná kinematografie upadá, že je nutno dívat se na filmy z roku 1973, tedy z období, kdy jsem nebyl na světě?! Nemám potřebu stavět jednoduchým stylem natočenou komedii nad dnešní bijáky, jejichž natočení je nesrovnatelně náročnější. Nepotřebuji ani Belmonda, maníka, co opakoval celou kariéru jeden naučený teatrální projev. Že se nenechal zastupovat kaskadérem? Mně je úplně u prdele co dělal. Tohle je první případ, kdy se mně na tomhle žblebtu nelíbilo nic, přesto to do piče nepošlu. Netrpím nostalgickým rozjímáním, ale bylo to příjemně stupidní, až to mělo své divácké kvality. Pochopitelně, nikdy si žádný film s Velbloudem nepustím, pardon, s Belmondem, a tento taky ne, ale občas vítězí stupidita nad přemýšlením u náročného bijáku. Takže film je to odpočinkového rázu, řemeslně vyvedený, ale na současnou tvorbu se nechytá. Mnohem raději si pustím nějaký český kousek s českým Belmondem Krausem, rád bych absolvoval jeho nejvýraznější flák, a sice Svatby v Benátkách. Je to současné, "belmondovské" a je z toho cítit Itálie. Přírodní Francii nemám zažitou. Z mé rodiny se film nikomu nelíbil. Ptal jsem se sourozenců, mámy, bratrance a tetičky jsem vynechal, ale nikoho film neoslnil. Když neoslnil, držím basu. Ovšem nechápu přehnaných 85%! 40%

Facka sem, facka tam. Jedna taková facka donutí arogantního podnikatele, aby si došlápl na mladou učitelku. Jeho dítě nikdo bít nebude, ani kdyby si jeho nezbedný kluk ten (výchovný) políček skutečně zasloužil. No jo, jenže jak poznat učitelku, která je zodpovědná za ten (zlo)čin. Ono to nebylo nastíněno nijak špatně. Zdeněk Mahdal hraje svého podnikatele z devadesátých let patřičně nesympaticky, a to i za cenu přehrávání. I úča Andrei Černé je taková relativně správně "pedagogicky" zahraná, i když její představitelka je na učitelku příliš provoplánově sexy. Celá situace se právě za takovéto herecké sestavy jeví méně přirozená. Vše se vejde do čtvrthodinky. Jedná se totiž o povídku z Bakalářů, kteří v devadesátkách prodělali obrození. Samozřejmě ta obroda probíhala často s herci, kteří si mysleli, že když se patřičně vtipně zatváří, je z toho hned herecký koncert. Herecké rezervy byly kolikrát značné. Určitým způsobem nezafungoval maxi optimálním směrem ani přístup zkušeného režiséra Dušana Kleina. Klein a spol. odevzdal jen hrubý náčrt situace, která by se skutečně mohla stát (také se i stala), ale jen to chtělo o třídu plnokrevnější zpracování a méně teatrální herecké výkony. 40%

Vžiúúú, vžiúúúú (zvuk sanitky). Ze sanitky vystoupí doktor Jandera a následně se mě ptá, co mě bolí. "Hovno je mně, ty píčo", nevrle odpovídám. Jandera vlídně namítne: "Jsme mimo rajón, pane, tohle je Čínská čtvrť." "To vím, i bez tebe, ty vymrdanče v kuchařským plášti," zahřímám povýšeně. Náhle si všimne, že krvácím ve spodní části. Hledá obvaz a ptá se, co je to za zranění. "Ty kundo z jablek, přiskřípl jsem si čuráka do dveří, foukl vítr, byl postavený a schytal to, ale potřebuji náplast na ksicht, rozumíš?!!!" Doktor v rozpacích hledá náplast, podává mně ji a udiveně se ptá, proč ji chci na obličej, když ho mám bez šrámů. "To si jenom myslíš, mrdko béžová! Mám smrtelný zranění na nose, Nicholson, kurva, to jsi v životě neslyšel o tom dechberoucím filmu Čínská čtvrť, který změnil kinematografii?!!!" "Omlouvám se, ale ne, nám pouštěli za komunistů jiné filmy," odpoví zklamaně doktor a odjíždí. Zvedám se z lavičky, je noc. Před sebou mám cestu brněnským Bronxem. Za pár minut poznám, co je to mít cigána na zádech a v krku. To mně žádný film nemůže plnohodnotně nahradit. 0%

Jurkoooo, pomooooc! Z přísně střeženého prostoru utekl geneticky modifikovaný pravěký veleještěr vykazující známky vyšší inteligence a mající neskonalý apetit na lidské masíčko. Nese název Indominus Rex. Jak to tak v blockbusterech bývá, je z toho velký poprask a velký prostor pro trikové specialisty. Kvalita triků je proměnlivá. Můj obdiv si získala hlavně bizarní scéna s pterodaktyly, v níž sexice padne za oběť tím, že jsi ji pravěcí létavci přehazují jak horký brambor, až skončí chudinka nad tlamou vodního veleještěra obývající obří vodní nádrž. V této scéně byl patrný vliv Spielberga, který vždy uměl ve vypjatých scénách zabrnkat na divákovy nervy. Víc než napětí, přináší film celkový oddech a kochání se oživlou pravěkou faunou. Na prvního dinosaura zase až tak moc divák nečeká. Dva kluci přijíždějí do Jurského parku na pozvání své mrdatelné tetičky Claire, která je manažerkou parku podporující vědecké experimenty s pravěkými druhy. Zatímco Velociraptory si na začátku divák prohlédne v plné kráse, s novým exemplářem Rexem se otálí a vidíme z něj jen oko v houštině. Postupně se představuje jedna postava za druhou. O klucích už byla řeč, zastavím se u jejich tetičky. Ta sice neví, v jakém věku jsou její synovci (přisuzuji to vypjaté chvíli) a zásadně nechodí na druhé rande, ale slušela by jí hromadná mrdačka s černochy, kterou bych u ní ocenil víc než její manažerské schopnosti. Bryce Dallas Howard se prezentovala tak příšerným herectvím, že byla až postupem času roztomilá, ale stále vhodná na ten gang bang se zřízenci parku. Vážnost situace podržel Chris Pratt, jehož Owen Grady byl bývalý mariňák, který se nějak moc vyznal v pravěkých potvorách (asi ležel v přírodopisných knížkách po celou vojenskou službu) a zatvrzele ironicky hláškoval jako pravý dobrodruh. S Claire měl milostný vztah poměrně nevyjasněný, oproti péči o Velociraptory, neboť byl to právě on, jemuž nebyla dána šance na druhé rande, kvůli šupáckému oblečení, ve kterém na to první rande dorazil. Nicméně, polibek si od své bývalky přece jen vysloužil. Partu narušoval jen záporák Vincenta D´Onofria, na jehož nekalé plány nikdo nebyl příliš zvědavý, protože všichni byli natěšení na příval triků, které jsou jednou z hlavních veličin filmu, který se ke své trilogii sem tam hlásí (hlavně k jedničce, dvojku a trojku nečekaně ignoruje), ať už je to zmínka o Johnu Hammondovi, nebo starý známý hudební motiv Johna Williamse a celá řada drobností, které neujdou oku a slechu pozorného diváka. Steven Spielberg předal štafetu po Joe Johnstonovi nadějnému Colinu Trevorrowi, který s velkorozpočtovým filmem neměl doposud žádné zkušenosti. A přece jen ta režijní neprotřelost a neoraženost je na filmu až příliš, a ne vždy příjemně, znát. Totálně nesnáším, když se finální část filmu ponoří do tmy. Většinou to tak bývá, že málo zkušení režiséři zasadí stěžejní úseky svých filmů do noční scenérie, aby zanikly režijní nedostatky. Nejinak je tomu u lovu na Rexe a závěrečného souboje ještěrů. Dále Trevorrowi schází osobitý režijní rukopis. Neustálé napodobování Spielberga je jistě záslužná věc, ale co takhle přijít s něčím, co by nevypadalo jen jako kopírka. Filmu dal však poměrně dobrý nadhled, který se prezentuje množstvím vtipných scén, které pobaví. Selhává, když přijde na řadu Rexova "chytrá" komunikace s jeho příbuznými druhy, jehož DNA má ve svém organismu. Za tu nedotaženou a zhusta trapnou scénu, kdy Rex komunikuje s Velociraptory, patří tvůrcům provolat třikrát hanba! Design Indomina Rexe není v ničem překvapivý, úplně obyč ještěr(ka). Největší slabinou filmu je, že není vůbec napínavý, i když má spoustu dramaticky nosných scén. Ale i v té nejvypjatější scéně se není nutno strachovat o hrdiny, když předem (neomylně!) odhadnete, jak to s nimi dopadne. Prvek, kdy nějakým způsobem selže lidský faktor, to není ve filmu nic objevného. Tentokrát je přítomna v příjemném poměru komediální nadsázka, ale i tento prvek není v ničem nový. Dohromady tohle velkolepé setkání s přerostlými ještěry ničím moc nepřekvapí. Je však oproti svým třem předchůdcům výrazně akčnější i lépe herecky obsazené, alespoň pokud jde o sympatie i sexappeal. Divák je tedy vlastně rád, že i přes kousíček, který ho v kině dělil od dravých predátorů, zůstala jeho prdel nerozkousána a byla jen mírně otlačena od sedadla po dvouhodinové jízdě atraktivním parkem, ve kterém přece jen scházel výrazný moment překvapení. Každá fosílie se ovšem počítá. 70%

Horská gorila, nebo horský skřet? Oba jsou to ohrožené druhy. Skřety si vzal tentokrát pod patronát ne úplně marný režisér Valeri Milev. Zavádí diváka za partou sedmi mladých lidí, kteří přijímají pozvání k pobytu ve starém hotelu s lázněmi, jehož rozlehlý komplex zdědil jeden z nich, jmenovitě Danny. Je to místo skoro tak podivné a tajemné jako sourozenecký pár, který ho spravuje. A to ještě nikdo netuší, že jsou v úzkém spojení s kanibalistickými skřety obývajícími přilehlý lesík. Na povrch vyjde tajemství, že Danny pochází ze zdegenerovaného rodu, který se po celá léta rozmnožoval mezi sebou. Zamrzí, že mladíci měli převahu nad slečnami (5:2). Hned úvodní scéna s párem cyklistů v lese udá trend, v jakém se film po devadesát minut ponese. Na povel režiséra se i v chladném počasí svleče první adeptka na smrťáka. Scenárista s režisérem vědomi si toho, že "materiál" na obnažování mají kvalitní, nechají postupně svléknout všechny účastnice zájezdu, aby divák zjistil, jak moc se jim roztáhl po horském vzduchu hrudní košíček. A v tomhle ohledu velká spokojenost! K vraždění, respektive ke zběsilému zabíjení, se ale film pořád neměl. Polovina filmu za mnou a oběti se daly spočítat na motorovou pilou pohmožděné ruce. Gore bylo přímo šlehačkové. Takže i v tomhle ohledu spokojenost. Rozebírat zabití nebudu, protože jich nebylo mnoho a připravil bych potencionální hororisty o překvapení i nápady, které nechyběly. Jenže režisér nasadil pomalejší tempo, které se snažil dohnat zběsilým a dynamickým finále, a podle mě to tak úplně nedohnal. Jasně, záměr rozložit zabití po celé délce filmu byl zřejmý, ale občas filmu chyběla potřebná údernost a pohyb. A já raději dynamické konání než zdržující plkání. Plusem je určitě neokoukaný areál, který se jevil zanedbaně a vytvářel skličující dojem. To místo bylo krásně hnusné. Nikdo by se v něm určitě nikdy neubytoval. Možná to byla od tvůrců nezbedná legrácka, když zde ubytovali rekreanty z řad seniorů. Film mně k nim přišel korektní. Určitou korektnost si zachoval i film. A tak příliš nefungovaly pokusy o zvrhlost. V tomhle režisér moc nevynikal. Disponoval však příjemně filmovým rozměrem, který jeho předchůdce neměl. Ve většině scén se mu podařilo zdatně maskovat mizivý rozpočet. Přece jen to nepokryl na všech frontách, masky nepatří k právě k obdivným výtvorům. Snaha přijít s novým příběhem, sahajícím až ke kořenům, který přináší objasnění krvežíznivého rodu, má svá pro a proti. Filmu se ohromně daří, když skřeti vykonávají svoji brutální "práci". Jsou občas až moc upozadění, někdy se mně naopak jevilo, že ve filmu působili nadbytečně. Tahle nerovnováha bylo způsobena menším prostorem, který jim byl tentokrát vymezen. Zakecávání (se) filmu naopak neprospívalo a brzdilo jej v rozletu. Herecká skvadra dobrá. Objev Aquella Zoll (pořádný kusanec) i ostatní holčiny potěšily. Tenhle hororový kus by neměli vidět intelektuálně zaměření diváci, vegetariáni a skřítci Líbezníčci. 80%

V gentlemanských rukou mistrovského Matthewa Vaughna, ve kterých se i z Jamese Bonda stává krvelačná bestie. Jít v comicsech jiným směrem, to si řekl režisér Matthew Vaughn a ukázal, že i to, co se jeví jako neobjevná látka a smrdí jen polstrovanou nudou, může být přiměřeně bombastické, kardinálně a s citem natočené a nakopat prdel povrchním comics sračkám, protože tohle mělo DUŠI! Jděte už do prdele se všemi Iron Many, Avengery a dalšími povrchními záležitostmi, ve kterých jde jen o schematickou zábavu, co se tváří sofistikovaně. Pak se to odbude nějakým namakaným posilkovým seladonem v titulní roli, ric pic akčními scénami a nějakou mega ultra sexy štětulí s napěchovaným dekoltem, co se přidá na vrch rozbředlé kopečkové zmrzliny, která se kydne do kino sedadel, aby divák lízal rychle, než ta nekvalita roztaje. Vaughn už toho měl dost a přišel s naprosto osvěžujícím konceptem pro ty, kteří jsou unaveni ohraným comicsovým žánrem a chtějí vidět normální herce, zapamatovatelné akční scény stavějící na neotřelém pojetí a přejí si, aby si režisér zachoval nadhled. A v žádném případě nechtějí vidět po boku ústředního hrdiny mega ultra štětuli s s napěchovaným dekoltem. To všechno Kingsman má. A dovoluji si upozornit, že má ve svém obsahu i dost toho, co překvapí. A přiznám se, že prvních deset minut filmu nijak nenasvědčovalo tomu, že filmu udělím známky nejvyšší. Nepříliš zajímavý úvod za doprovodu kapely Dire Straits ve mně působil znepokojivě. Jenže pak se to rozplynulo. Vaughn mě důkladně profackoval, polil mě kýblem vody a sdělil mně, abych se díval a zdržel se kritických poznámek na adresu nepříliš strhujících úvodních sekvencí. A následně přede mě vrhl vedle známých hereckých tváří i zcela neznámý talent jménem Taron Egerton, kterému ve filmu nikdo neřekne jinak než Eggsy. Drž hubu a dívej se! Zahřímal asi po čtvrthodině režisér. To už jsem měl za sebou akční scénu s Colinem Firthem v knajpě, kde elegantně v nažehleném obleku a s deštníčkem nonšalantně vybouchal místní bandu zmrdů. A režisér dál vršil jeden excelentní nápad za druhým, každá scéna měla svoji celistvost a nezaměnitelný půvab, akční scény fungovaly a disponovaly dynamickým nábojem a celek souzněl ve vynikající divácký zážitek. A obešlo se to i bez mega ultra štětulí, ačkoliv ženský prvek má ve filmu své pevné zastoupení, ale nejedná se o plakátové krasavice, které zachrání film, který stál za hovno, jak se obvykle stává nepsaným pravidlem. Vaughn utvořil dovednostní scenáristický tým (částečně stojící za nepříliš známou předlohou s prostým názvem "Tajná služba"), se kterým natočil sympatický námrd v ostrých proporcích parodie nevyhýbajících se i zdravé brutalitě a zachovávající si kodex, kdy je myšleno na diváka, ne jenom na prachy. Přidal se vynikající soundtrack jako bonus. Už jsem lámal svoji ztopořenou hůl nad liknavou comicsovou tvorbou. Ejhle, Vaughn mně poslal Comicsmax a péro přes dvě hodiny, co film trval, nešlo dolů. 100%

Byl už Vinnetou po smrti, nebo ještě ne? Sám nevím. Zmatek kolem jeho úmrtí to byl fantastický. Karl May byl tak barvitý vypravěč, že ani jeden film podle jeho úžasných literárních předloh, nebyl podle mých představ. Dokonce se objevily i výblitky. Film věnovaný Lexi Barkerovi, respektive Old Shatterhandovi, je otřesná nuda. Absolutní šeď. Ani jedna strhující scéna. Ani jeden zapamatovatelný moment. Fajn, Lex Barker byl super Olda Šetrnej, ale proč, kurva, musel hrát v pomalé, rozvláčné a ničím zajímavé píčovině?! Nemám z dějového hlediska co vyzdvihnout. Kamera je na rok vzniku hodně velkolepě krajinářská. Na hd televizích už sice trpí nedostatky, ale přesto je to zřejmě to jediné, co stojí za pochvalu. Casting je úděsný. Jugoši s Němci dohromady. Kurva, hned jsem spolehlivě poznal Nenada Mamrda od Hanse Dietricha Štetkeho. Trapný casting si mohli odpustit. Lex Barker si zasloužil stonásobně lepší film. Tohle bylo nudné, roztahané nic, které už pomalu ale jistě prohlubovalo citelně chybějící tvůrčí invenci v sérii i chybějící řemeslné schopnosti režiséra. Tenhle film sice není tak hrozný jako podřadné výtvory typu "Vinnetou a míšenka Apanači" či "Old Firehand", ale mě absolutně jeho výsledné zpracování nenadchlo a nebavilo. Tohle mělo s Karlem Mayem společného tak maximálně jméno titulního hrdiny. 40%

Když se čtyřčlenná rodinka neplánovaně rozroste o další tři poněkud nestandardní členy domácnosti, je z toho hned poprask, aby konzervativní (anglické) okolí nic nevytušilo. Jedná se totiž o australskou rodinku, která se na britské ostrovy přistěhovala. Tím pádem je zaděláno na celou řadu bláznivých situací, které lze rozehrát ve studiových podmínkách. U Carlsonů je rázem pořádně živo. Aby taky ne, když jim po domě od sklepa až po podkroví řádí trio dobrosrdečných příšerek, které se od jisté doby staly nedílnou součástí rodinného koloběhu. Máma Carlsonová, která je učiněná sexbomba v domácnosti, si to užívá, i když jí to občas vytáčí, táta Carlson si občas v dobrém postěžuje na nedostatek ticha a přitom hodí taneční kreaci s deštníkem jako Fred Astaire, jejich dvě pubertální děti jsou na svůj věk rozumově vyzrálé, občas s nimi zacloumá puberta a hlavně mají tři kamarády, bez kterých už se neobejdou. Kritická chvíle nastane, jen když dojde humor. Shrnul bych to tak, že se jedná o sitcom pro celou rodinu beroucí si zřetelnou inspiraci ze slavnějších vzorů, přičemž oproti nim je podstatně hravější a v rámci možností i akčnější. Je zbaven ironického podtextu a jede v naprosto jednoduchém a nekomplikovaném epizodním stylu, který mu svědčí. Design příšerek je mixem "vypůjčeným" od Muppets, licitovaný Příšerkami s.r.o. i Alfem. Nápaditost a humor nejsou dostatečně vybalancované. Jedná se o groteskní humor. Kdo hledá propracované, gagy, je na špatné adrese. Nic takového zde není. Proto ve své podstatě bude mnoha dopředu neinformovaným divákům připadat ve výsledku absolutně dětinský. Rezignace na vyzrálou formu mně dojem nekazila. Sitcom je to přístupný pro každou kategorii diváků. Příjemně bláznivé eskapády jsou podpořeny sympatickým castingem. Lauren Clair a Ivy Latimer určitě žádné příšerky nejsou. K tomu pěkně barevný vizuál. Dobrá zábava. 70%

Střihový sedmdesátiletý jubilant Karel Šíp. Ohlédnutí za jeho dlouholetou tvorbou, jejíž náplní, v tomto případě, byly zvětralé scénky a dvě písničky, v nichž se osvědčil Šípův city pro parodii. Co od toho očekávat? Salvy smíchu už asi ne, invenční pojetí se s odstupem času smrsklo na podbízivý kvocient a samotný Šíp má dobré komediální vlohy. Scének bylo dost. Převládaly ty známější a celkem povedené, ale nějak moc zestárly. To většinou postihne tenhle druh humoru. Myšky se pustí do pomyslného vtipného kabátku a rázem tady máme obnaženého Šípa. Ten je pod slupkou nemilosrdně tvrdý v nakopávání zadků, troufne si pokořit tabu (a to doslova), nechá si velet od Polívky a nabízí erotické služby Bohdalce jako postarší gigolo. Spektrum tvorby poměrně zdatně zachycené i rozložené. Směrem k současnosti se jeho humor posunul až k laciné podbízivosti, které se už tak docela nezbavil. Ale nevnímám jeho tvorbu negativně. Je to typ humoru, který měl své silné období a to zákonitě pominulo. Dneska už to tolik nepobaví. Nudný večer by to nemusel být, ale jde o to, jak moc máte v oblibě poměrně nevysokého muže s knírkem, který ve své době svoji generaci bavit uměl. Ale znáte to, (lidový) humor umírá mladý a často i nedoceněný. 60%