kingik

Hororový park, ve kterém hororová zábava poměrně vázne. Nicméně nebudu režisérovi horších kvalit kazit radost, že se svým týmem zavadil o solidní produkční tým, který přehlédl určité procento nablblých scén, a místo toho soustředil celou scénu na atrakci, co se stala tahounem filmu. Plotkinovi se nepodařilo nabrat strhující tempo, ani se nevraždí ostošest, do poloviny filmu jsou k vidění nanejvýš tři zabití, ovšem procházka parkem hrůzy je osvěžující. Maskovaný kapucín má ambice provádět svoje zabíjení s vervou, brzdí ho jen nízký tvůrčí cit pro zběsilé porcování lidských těl. A tak je posléze jasné, že v gore tenhle počin konkurenci nepředčí. Nazval bych to skládankou, jenž je sestavena z podprůměrných, průměrných a nadprůměrně originálních scén. A pokud jde o odhalení identity maniaka, nelze se ubránit jistému zklamání. Realizační tým, myslím zejména scenáristy, se neholedbá výraznými počiny na hororovém poli. Samotný režisér je podepsán pod řadou snímků coby střihač, jeho režijní práce/úspěchy příliš pozitivních ohlasů nezaznamenaly. Po blouznění ve střižně u série "Paranormal Activity", kde jej přepadla myšlenka rozšířit tohle universum ještě o jeden vlastní režijní příspěvek, se nějakým zázrakem tenhle jeho kousek protlačil do kin, v nichž mimořádná poptávka na něj nečekala. Titulní hrdinka v podání Amy Forsyth je však dostatečně snaživým úkazem, takže pro ni a její partu může divák v extrémním případě fandění vyronit pár kapek z tělesných útrob navíc. 7/10

Legendou až do "vyaidsování" těla. Tak po tomhle životapíču bych snesl i poctu George Michaelovi a reedice všech jeho alb. Je pro tento film příznačné, že i jeho (odvolaný) režisér Bryan Singer šel (údajně) po smradu z pánského análu. Najednou se tedy alespoň v tomto případě vyrojila kolem filmu alespoň nějaká kontroverze, když příběh sám je jí prost, záměrně jen očichává odér pánských týden nošených trenek a kožené oblečky návštěvníků gay klubů raději nechává uvážlivě viset v šatníku. Filmu by sice nějaký provokativní k(l)okot třeba i slušel, je však evidentní, o co šlo tvůrčímu týmu především - nechat zavzpomínat na hudebního génia v tom nejlepším. Prezentace filmu je od počátku pozoruhodná. Rami Malek postupem času a děje začíná rezonovat s odkazem osobnosti Freddieho Mercuryho, a i když bylo nemožné se do něj vejít, určitě by ho nejvyšší herecké ocenění nemělo minout. Ostatní členové kapely zůstali v citelném odstupu od jeho bujaré kreace. Bylo však milé, jak si casting dal záležet na vnějškové podobě herců se stále živoucími předobrazy hudebníků. Kdo by do neznámého Gwilyma Leeho řekl, že jej s Brianem Mayem snoubí taková nápadná podoba. Problémy ve střídání režisérů (po odchodu Singera se jali režírování údajně ještě další dva) na režijních postech nejsou tolik znát. Klidně bych ale obětoval pasáže s Freddieho životní láskou, jeho život nemám příliš spojený s vaginálními touhami, tudíž Lucy Boyton se stala poměrně rušivým až nežádoucím elementem. Film neřeší a nechce řešit faktické chyby, jede úplně na jiné vlně než desítky životopisů jiných (hudebních) géniů. Pro mě bylo zásadní, že hudební sekvence byly geniálně pojaté, Malek nadto skvěle ztvárnil Freddieho osamělost a celé to vyvrcholilo hudební erupcí na koncertě Live Aid, kdy v roce 1985 u nás vrcholila éra českých hudebních patoků, které by skutečnému Freddiemu jistě způsobily hudební otravu krve. Vznikl tedy mimořádný kousek, který na legendu vzpomíná s úctou a láskou. A proti výsledné podobě filmu by ani samotný Mercury nemusel nic moc namítat. Vznešený zážitek se dostavil. 10/10

Jak už to tak bývá, tvůrci z druhé kategorie posbírali přední atributy populárních hororů, které pro mnohé v jejich provedení mohou být více Restroom než Escape Room. Ovšem já jim dal šanci mě pobavit. Sifl kanál nevládne okázalou produkcí, určitě se však najdou scény na dobré úrovni i občasně originálně posazené sekvence. Sázkou na jistotu jsou rébusy a jejich řešení skupinkou lidí, které ještě navíc čeká konfrontace s rozdivočeným duchem. Celé to provází spád událostí, roztomilá Jeni Ross, působivá sekvence se záhadnou ženou vynořující se z vody a závěrečný veletoč, co mě utvrdil v tom, že jen scenárista věděl, jak to má vyznít, neb jsem úplně dostatečně nechápal závěrečné rozuzlení. No, režisér Alex Merkin a scenárista Jesse Mittelstad spolu nedělají prvně, tak se jistě chápou. Finále má působivost, na televizní film je to i poměrně šikovně zrežírované. Ztráta přehlednosti, hlavně v závěrečné kumulaci, i tak stála film body. A mnohem slabší se jevily sekvence bez Jeni Ross. Třetím a největším záporem jsou úmrtí. Nejde o to, že jich je pomálu, z pěti lidí na scéně sto zabití nejde provést, nicméně ta, která dostupná jsou, jsou hodně mrzká, takže pokud bažíte po brutalitě, určitě se se zlou potážete. Je evidentní, že tvůrci chtěli něco podniknout v oblasti lehounce obehraného schématu únikových místností. Mně osobně se tohle téma líbí a připadá mně trendy, jen ta svěžest námětu nemůže vydržet přece navždy. Tady to ještě pořád slušně drželo pohromadě. A nemám nic proti duchařským rejdům naroubovaným na námět, který zrovna pro tohle není synonymem. 7/10

Německy neohebné, pohádkově směšné, grimmovsky k nepoznání. Začátek příběhu, záměrně neužívám označení "pohádka", neb to s ní nemá nic společného, sliboval naděje, že se v děsivých sobotních úkazech jménem pohádky bratří Grimmů najde alespoň jeden, který bude nositelem jakési kvality. Samozřejmě (relativně) koukatelné to bylo jen do doby, než píchatelnou Cleo von Adelsheim zavřeli na sedm let do temnice, ze které po sedmi letech rovnou mohla na přehlídkové molo, namísto ke kosmetičce, k zubaři a do kadeřnického salonu. Co jedla, pila, kam močila i kakala, když ji zazdili, už vysvětleno nebylo. Důležité je, že jejím vylezením z kobky to byla jen a pouze nechtěně směšná otřesnost. Tvůrčí tragično podtrhl ještě příjezd jakési úklady strojící krávy s flekem na ksichtě, vypadalo to na lišej po kontaktu s medvědím lejnem, ovšem jejím příjezdem se zvedla vlna intrik, neb hrabě Konrad, to byl bývalý maník Mahuleny, se jaksi nedovtípil, že pod závojem dojde posléze k "neprozřetelné" výměně vdavekchtivé ženy, načež si nedopatřením vezme právě léta oplakávanou Mahulenu. Pokud vám předchozí souvětí nedává dobrý smysl, vězte, že je to nic proti tomu, co zažijete s touhle odpadní filmařinou. Režisér nenabídne po režijní stránce zhola nic, herci, pokud se ten soubor účastníků dá vůbec tak nazvat, se dají pasovat na výkvět odstrašujících kreatur a celé to má značně pokleslou úroveň úplně ve všem. Do odpadu to nejde jen kvůli rozjezdu, který ještě nenaznačoval brzký zánik mozkových buněk, a zábavné debilitě, která postihla každé políčko filmu. Sobotní dopoledne na Nově s pohádkami bratří Grimmů jsou už pro mě dál tabu. 2/10

Bonaventura s Haničincovou umožnili ojedinělé setkání skutečného otce se synem. Klan Hrušínských se jim odvděčil zábavně prkenným herectvím, což je znásobeno popularitou mladšího z dvojice po Discopříběhu a staršího před popularitou v Ulici. Příběhově se divák nedočká velkých zázraků, ani příliš zručných písní, autor hudby Stivín to málo rozbalil. A kontrast mezi tmavými studiovými interiéry a jásavě světlými přírodními exteriéry nebyl ideální. Nicméně atributy malé televizní pohádky to nemá nejhorší. Žáková coby princezna ukazuje, že ještě než záhadně nakynula a stala se tedy pro režiséry postrachem castingů, měla v sobě jistý erotický náboj, který následně zúročila dabováním Sharon Stone v Základním instinktu, jen vlasový stylisté to trochu přehnali s objemem jejího účesu. Mrkvička s Křiváčkem poskytli hereckou jistotu, druhému jmenovanému připadla výraznější role krále a o něco větší strávený čas na place. Lír s Bruderem tradičně v miniroličkách, které ovládaly. Nápad udělat ze Suchoše s Hrúšou bratry není úplně nemožný, oba herce pojí podobná tělesná konstituce a poněkud diskutabilní herectví, ke všemu jejich muzicírování příliš krásy nepobralo. Dějově se jede ve velmi předvídatelném duchu. Zlý kouzelník Monetti je příliš jednorozměrný a jeho uvrhnutou kletbu by zlomil i retard. Ke všemu má příběh jen málo vyměřený čas a vše dějově podstatné se musí sfouknout do třičtvrtěhodiny, což je dost znát. Plusem je určitě relativně neohrané herecké obsazení, občasné originální dějové tahy a nepříliš časté reprízování. Na pohádkově zábavný průměr to stačí. 5/10

Téměř experimentální kousek. A nic proti takto orientovaným počinům nemám, pokud si po celou dobu udrží zajímavé zpracování. Prosvítající vnady v důmyslně úsporných outfitech hvězdičky Abbey Lee, ano, kostyméři bezezbytku zužitkovali její modelové tvary, jsou značným lákadlem chlípných diváků. Zvláště-li se dočkají momentu, kdy se zjeví v rouše Abbeyně, je o nemálo nových fanoušků postaráno. Skutečně, příznivci lehké erotiky budou mít hody, ovšem zkrátka nepřijdou ani milovníci záhad, neb zapovězená komnata udělá s jejich zvědavostí své, ačkoliv ji nepovažuji za vrchol celého filmu i scenáristické fantazie. Ve filmu je rozeseto takové množství větších i menších detailů, kterým nechybí vytříbený vizuál a komfortní kamerové snímání, až se klonování v místnosti dostává do originálního rozměru, ačkoliv se na první povrchní dojem jeví otřepaně. Film se postupně propracovával hned k několika vrcholným rozuzlením, která byla rozfázována do druhé, výrazně hutné polovice. Ciarán Hinds naprosto plnil úchylná očekávání, Carla Gugino si pohrávala s vlastní smyslností a nevidomý Matthew Beard si střihl jednu z těch strhujících kreací. Sebastian Gutierrez se celou kariéru zbytečně krčí v koutě, rozhodně má na to být kvalitním režisérem. Podržel se i ve scénáři, v němž vsadil na experimentální vyznění a určitou dějovou překombinovanost. A kupodivu vše ustál skvěle. Závěrečná dějová smršť plná zvratů a překvapení byla znamenitá a divákovi pořádně zamotala palicí. Zajímavý počin. 10/10

Unyle podané i zrežírované, celkově bez závěrečné katarze. Byli jednou dva američtí chlapci, velcí kámoši, kteří už nemohli snést tlak okolního světa a školy, v podstatě se jim skoro vůbec nic nedělo, načež se ujednotili, že jednoho hodně špatného dne vystřílí školní osazenstvo. A celý film slibuje, jak všichni ti američtí školáci, co jim nebyli po vůli, v závěru budou lézt po čtyřech a plivat krev. Jaké to nemilé překvapení, když režisér Vincent Grashaw a spol. sliboval, co nechtěl splnit, a po převelice nudné hodině a půl, kdy se šikana a další zlé vlivy téměř nedostavují, se závěrečná slibovaná střelnice smrskne na zvadlé zpacifikování dvou nezbedů, než divák zadá povel "Palte už, kurva!". Věřme tedy, že dva ne úplně marní představitelé hlavních rolí, Arman Darbo a hlavně Sawyer Barth, neřekli své poslední slovo před kamerou a napříště zazáří v jiném dramatu, který nebude tolik beztvarý, pomalý, rozvleklý a obyčejně zrežírovaný, občasná snaha po dokumentárním vyznění byla stejně k ničemu, neboť se jedná o fiktivní příběh, respektive jde o literární dílo, a dokáží se angažovat ve filmu, u kterého nepojdete nudou. Téma slibné, veskrze aktuální, naléhavé pojetí i všechno s tím spojené asi zabloudilo ve školních chodbách. Oceníte zejména pár známých hereckých tváří (Justin Long, Melanie Lynskey, Melonie Diaz) a sílu námětu/tématu. 4/10

Magnuskovo upřímné vyznání k filmům typu Fany a Rain Man. A šel na to přes kluky z Ypsilonky. Můj počáteční stud, že poprvé uvidím gay porno, rázem vzal za své, neb Magnusek se po Bastardech, kaloriích a modelkách nepustil do okrajové produkce a naservíroval nám příběh jednoho vesnického retardéra (Jiří Lábus), kterým oživuje i vzdálené vzpomínky na Vesničko má středisková a Václava, načež film jako celek není ani jedním z nich a dokáže dojemně i lidsky fungovat i svým vlastním stylem. Martin Dejdar a Jiří Lábus a jejich společné scény jsou nebývale emocemi nabité a silné, slabší je, když ti dva zmizí ze scény a divák se má spokojit i s jinými hereckými představiteli a jejich (povětšinou) amatérským uchopením rolí. Z této nelibé kategorie bych vypíchl jen zábavně zlou Ljubu Krbovou coby odpudivou sociální pracovnici, zbytek je až krajně nevěrohodný (viz třeba Václav Neckář). Nepřehlédnutelný je i herecký návrat Evy Vejmělkové před kamery, sice už je to odkvetlá kráska, ale Magnuskovo libido obsazovat zapomenuté herce jistě náležitě ukojila. A jeho režijní um se prudce zlepšuje. Prosakující amatérismus úplně nezredukoval, sám sebe nadbytečně obsadil do role starosty obce, měl však pevněji v režijních rukou vývoj velmi neveselého, pochmurného a depresemi zmítajícího se příběhu, který má i velmi nečekané vyústění. Takže nemám námitek, když takto příjemně ambiciozní zůstane jeho režijní tvorba i do budoucna. A třeba i on bude jednou mezi kandidáty na cenu za dobrý film. Tohle je jeho doposud nejlepší počin. 7/10

One Redford show. Stařešina nemočí, nekadí a tím patrně jeho charisma roste. Celé to vypadá jako jedna táhlá reklama na přežití, potažmo preparát na dobře fungující prostatu Roberta Redforda. Však také režisér Jeffrey C.Chandor je známý svou reklamní tvorbou. Tenhle příběh moderního mořského vlka není doslova strhující, ale má v sobě kus poutavého vyprávění, které má hned několik hlavních (technických) předností - neotřelá režijní stránka, kamerová sevřenost kolem hlavního hrdiny a kvalitou oplývající vizuál a úplně nejvíc film získal Robertem Redfordem. Ten si tedy ve svém požehnaném věku zkusil fyzický maraton. V době natáčení mu bylo nějakých 75 járů, což v mém případě by znamenalo nemožnost si vytřít vlastní zadek. On zde šplhá po stěžni, bičován bouří padá na krovky, pod vodu se potápí bez většího zadýchání. Pane Redforde, všechna čest. A přitom tenhle maník nepřestává hrát a nevídaný dobrodružný experiment s jedním hercem posunuje zkušeně vpřed. Až je škoda, že se filmový svět obejde dál už bez něj. Mohl z něj být Clint Eastwood na druhou, určitě by na něj čekaly mnohé zajímavé role. Já ho v hodnocení nepotopím. Ač film má občasné potíže zapůsobit po stránce příběhové, na vině je určitě o maličko delší stopáž, ovšem technicky a herecky je to podáno bravurně. Rovněž se mně líbilo postupné znázornění osamělosti hlavního hrdiny. Dějová logika je nejslabším článkem mozaiky. Přece jen se mořeplavec jakože nějakou dobu plaví a zrovna znenadání se mu celé plavení začne srát, tak to je už jen scenáristovo přání, nicméně filmová historie už zrovna tohle nemusí rozpitvávat. 7/10

I dysgrafik užasne nad Úžasňáky, kteří hravě překonávají časovou propast čtrnácti let, co uplynula od premiéry jejich prvního filmu. A hned pětičlenná rodinka Supráků čelí nemalé patálii - jsou prohlášeni za nelegální a postaveni mimo zákon. A je třeba tuhle polízanici ihned rázně (vy)řešit. Dochází tak k nečekané výměně rodičovských rolí. Elastigirl, kterou jsem přejmenoval na Elastimilf, se vydává do ulic zachraňovat lidské životy, zatímco její manžel zůstává s dětmi v domácnosti, což ho psychicky i fyzicky vysává. Navíc se u jejich nejmenšího drobečka začínají projevovat superhrdinské schopnosti. A i svět létá v problémech, neb se objevila hrozba kardinálních rozměrů - padouch Hypnotizér. Pixar s Disney z toho vyšly kompromisně, bude to maličko temné, ale jenom nepatrně, a hlavně to bude fajn rodinné animované pokoukáníčko v patřičné technické i dynamické kvalitě, co neustále hýří pestrými barvami a dobře načasovanými akčními sekvencemi i jedním dobře načasovaným zvratem stran totožnosti hlavního padoucha, ale také nečekaně propracovanými charaktery, tedy v rámci možností animovaného filmu. Brad Bird by měl zůstat u animáků, hraným filmům tolik režijního umu nedává. Český dabing je zdařilý, komické scény mají nebývalou originalitu. A delší stopáž nevadila. Jen hudebně to nijak nezářilo, "bondovské" motivy nudily svou neoriginalitou, též hledisko předvídatelnosti občas překračovalo únosnou míru. Na světě je sympatiemi překypující animované dobrodružství ve skvělé formě. 9/10