kingik

Jak pohádkový svět přichází o pořádné čerty. Ač je to nazírání převážně o čertech, vyskytuje se zde jich jen hrstka. Na pekelné okresní pobočce (takových poboček existuje povícero) na malém městě operují jen tři - vedoucí Václav Kopta, Lukáš Latinák a Jakub Žáček - a přílišný respekt nebudí. Jsou spíše zábavní. Ještě nižší počet jsem zaznamenal v samotném centrálním Pekle, odkud Lucifer všechny ostatní pobočky řídí, které působí čertuprázdně a kde s Luciferem přebývá (snad jen) mladý čert Bonifác, který se věnuje jen svým neužitečným vynálezům a čertí poslání je mu jaksi proti naturelu. A tak se přihodí, že na okresní pobočce přestane jednoho moc špatného dne, tedy pro čerty špatného, pro lidské hříšníky je to přímo bezva den, že kouzelné Čertí brko, s naprostou přesností zapisující lidské hříchy, přestane fungovat. Přísný Lucifer proto pověří nezkušeného Bonifáce, aby nové brko doručil z centrály na kleklou pobočku a současně tak nabral potřebné zkušenosti z pohlavního styku s lidmi. Rodičům nezletilých dětí jistě odlehlo, když se za záludným názvem pohádky v žádném případě neskrýval nežádoucí anatomický útvar na chlupatém čertím těle, nýbrž šlo jen o neškodnou magickou proprietu, jejíž pravý účel je osvětlen výše. A o co je méně čertů, tak voda v kotli se vaří na příslušný dorovnaný počet hříšníků. V hledáčku je především vypočítavý rychtář (Tomáš Jeřábek), co má na kontě zfalšované volby na starostu městečka, a záludný a líný krejčí Klouzek (Jan Budař), pasoucí jen po mamonu a objevení pokladu, který lstí vyfoukne naivnímu Bonifácovi jeho kouzelnou čertí krabičku, s jejíž pomocí se vetře na starostovo panství coby falešný hrabě, kde započne své intrikánské plány, které (mimo jiné) sestávají i z definitivního dobytí srdce sličné dcery hostinského (Judit Bárdos), na kterou si již dlouho myslí, a do které se čerstvě zamiloval i náš čertí panic, když ji na své cestě potkal. A co Čertí brko? To tak trochu omylem skončilo v moci krejčího Klouzka a po jeho zásahu už nemůže sepisovat v okresním pekle hříchy, načež v pekelné instanci zavládne chaos. A samozřejmě to ještě není všechno, to nejpodstatnější se odehrává v městečku Pytlov, co sousedí s kopcem, pod nimž okresní peklo sídlí a kam se záhy přesuneme. Začnu Ondřejem Vetchým, který z čertů žertovné kategorie přesedlal na knížete pekel, a nevede si nijak zle. Jan Cina už je trochu chorobná kategorie čerta, takže vedle propašování zpěvu, patrně pozůstatek z jeho účinkování v Ksichtu plném známých beďarů, nám do pohádky vlezlo i zjevné klišé o tom, že těmi nejzodpovědnějšími úkoly jsou pověřováni ti největší ňoumové. Ze záporných postav stojí za zmínku hlavně Jan Budař, druhý záporák Tomáš Jeřábek zůstal v jeho stínu, zbývající dva, Jiří Maryško a Marek Daniel, nejsou příliš kvalitně definováni. Marek Daniel zde po letech znovu utvořil pár s Janou Plodkovou, což lze chápat jako skrytou narážku na jejich úspěšné účinkování ve filmu "Protektor" (2009), který Marek Najbrt také režíroval. Hereckou rekapitulaci máme za sebou. A když jsme v pohádce, automaticky divákům naběhne i triková složka a její případné zpracování. No, je úplně obyčejná, až na působivě samo písmo tepající čertí brko, není absolutně ničím pozoruhodná a úroveň triků vrací kamsi před nástup Karla Zemana. Scénář je pln originalit i zjevných nedostatků a nedotažeností. Nedotaženostmi disponuje čertova magická krabička, úspěšně jsem například nepochopil smysl mince z bezedného měšce, která se do něj vrací bezprostředně po obdarování. Naopak poměrně originální je zjištění, že čerti chodí po Zemi v "civilu" a svoji pracovní uniformu, která sestává z oddělitelných částí, si berou jen na odnesení hříšníka. A můžete si směle připočíst i provokativní satirický podtext, který je režisérovi blízký. Za nejslabší a scenáristicky nejméně zvládnutou považuji finální fázi vyprávění, je rozháraná, málo logická, prostě v ničem neexceluje. Čerti, nesmrtelností obdaření, v ní dokonce čelí šibenici.To byl jeden z mála zajímavých prvků téhle problematické fáze. Výpravně, kostýmně i kamerou to vyhlíží jako dražší tv pohádka. Najbrt svůj pohádkový počin koncipoval dospěleji, to se mu i daří, neuhlídal si ale sestupnou tendenci vyprávění, a to, co svěže bavilo na začátku, už ke konci zapáchalo mírně spálenými čertími chlupy. Ovšem vymanit se z čertí tvorby mistra Trošky nedalo velkou práci. To by v tom byl čert aby to nezabralo (i na mistra Stracha). 7/10

Rolničky, rolničky, s tímhle Santem si ještě užijete. Ono to vypadá, že Kurt Russell přišel definitivně zatnout tipec všem f(al)ešným Santům s panděrem. Svoji roli vousatého muže, který dělá radost všem lidem na 24.12., si užívá, dokonce jsem ho ani neprofackoval, když se pěvecky projevil v policejní cele, jenže příběh sám pozvolna padal do takové naivity, což bylo podtrženo předvídatelností, mnohem větší než je jeho bezedný pytel na vánoční dárky, až to celé lezlo na nervy. Triková stránka příjemná, až do doby, než se zjevili Santovy skřítci, kteří snad byli v nějakém příbuzenském poměru s Gremliny. Tempo filmu nijak zásadně neupadávalo, jenže nápadité i humorné narážky na vánoční veselí rázem odmetl scenáristický mour a sympaticky nastavená počáteční zábavnost se už dál neprodrala a invenční komín se rázem ucpal. Kurt Russell všechny elegantně herecky smetl, mládežnická dvojice sourozenců mu decentně sekundovala v hereckém spurtu, nedá se tedy o Darby Camp a Judahu Lewisovi prohlásit, že by přímo herecky propadli. Režijně to mělo své poruchy, ovšem určitě Netflix nemohl do ( především výtvarně zdatného) režiséra Claye Kaytise vkládat naděje v tom smyslu, že dokonale zamaskuje scenáristickou omšelost i postupně navršená klišé. Obojímu se film sice (určitou dobu) vzpíral, ovšem nepřevládá u mě šance, že bych si ho (v čase vánočním) pustil znovu. V paměti tak maximálně utkví Russell a úhledná výtvarná stránka, zbytek opadal jak nazdobený jehličnan, který pár dní o svátcích dělal radost, pak jste jej stejně vyhodili, neb už užitek z něj nebyl žádný. 5/10

Komorní comeback a zároveň pozoruhodná proměna někdejšího sex symbolu, který ubral na své kráse a přidal na herectví. Olivia Wilde předala svoji produkční plástev do nezávislých režijních rukou málo známé Sarah Daggar-Nickson, která prověřila její herecké schopnosti pěkně syrovým přístupem. Stavba příběhu není zrovna oslnivá, subtilní, sebeobranu zvládající a podoby měnící žena s pohnutým osudem "obchází" domácnosti, v nichž nevládne pohoda, a jejich deptané členy vytrhává z rukou domácích tyranů. A ve finální fázi ji navíc čeká konfrontace s jejím násilnickým manželem, s nimž má nevyřízené účty. Absenci jakéhokoliv tempa a rozpočtu plně vynahrazuje Olivia Wilde, která se nebývale do své úlohy položila, a naprosto jsem na celých devadesát minut zapomněl, že je nositelkou líbezné tváře a film ji obral o její přitažlivost. Patrně nic jiného než ji a její hereckou šarži nelze totiž vyzdvihnout. Film je na pohled extrémně levný, pel nezávislé produkce je nepřehlédnutelný. Maskéři značně odbyli i její maskování, které užívá v rámci role, takže paruky, příčesky i barevné oční čočky nejsou vůbec přirozené a kvalitně vyrobené. Největším vrcholem filmu je střet hlavní hrdinky s jejím manželem. Herce nevybrali nejhoršího, Morgan Spector i Olivia Wilde vytvořili pěknou symbiózu a rozčeřili stojatou vodu, přičemž jejich nástup režisérka podpořila vydatně atmosférickou hustilkou a celé to nabralo alespoň nějaké grády, takže s touhle částí filmu jsem byl rozhodně spokojen. Celkový průběh už byl poněkud průměrnější, psychologický ráz si také našel svůj hrací koutek, ovšem hlavně příznivci Wilde si mohou odfajfkovat, že jejich idol se po třech letech navrátil k filmové roli v poněkud odlišné herecké poloze, která vybočuje z jejího ranku. 6/10

Jessica Rothe se jako studentka Tree opětovně vrací do časové smyčky, aby i za cenu přehrávání, tupého divení se a zábavných skečů vysledovala identitu (nového) vraha v dětské masce. Vrahem už není v žádném případě Lori z prvního dějství, čímž je zcela zjevné, že se nemáte pouštět do druhého dějství, nejste-li zcela obeznámeni s předchozími událostmi. Pokračování na jejich základech výrazně staví, přidává další dějové linie a celé je to místy až nevkusně koncipované jako parodie v parodii. Jak jinak to nazvat, když jsem po pár minutách došel ke zjištění, že horor se ze studentské koleje odklonil na jinou kolej, načež přepustil místo fantasmagorické lince o dvou časových dimenzích. V jedné takové dimenzi je Tree nesmírně šťastná, že je její máma zase naživu, jen si musí dát pohov od postelových sblížení se studentíkem Carterem, který už (překvapivě) svírá v náručí jinou, nevyzpytatelnou a neoblíbenou Danielle. Časových rovin a paradoxů je nemálo, na události je to také scenáristicky bohaté, komediální a značně vědeckofantastická tónina přece jen brání touze sejmout zabijákovi jeho převlek, neb scén ze školní laboratoře, v níž je skryt převratný vynález, jemuž Tree vděčí za svoje trable, je přece jen o pověstný chloupek z jejího podpaždí víc, než by hororový natěšenec snesl. Takže mě v podstatě ani moc nezajímalo, kdo se pod maskou skrývá tentokrát. A rozuzlení rozhodně není vrcholem/vrcholnou pointou filmu. Ten jsem jaksi po celou dobu postrádal, kuchyňský nůž se moc na přetřes nedostane, gore nečekat žádné, film je přístupný. Mnoho diváků si pochvalovalo sekvenci, v níž je hlavní hrdinka donucena okolnostmi páchat řadu sebevražd. Tohle by se dalo označit za pověstný vrcholek. Druhé spojení režiséra Christophera Landona s herečkou Jessicou Roth je scenáristicky v mnohém nápaditější než předchozí jednostranný slasher koitus. Režijně si Landon drží úroveň, až tak úplně si nepohlídal dramaturgii (patrně úmyslně) a nevystačil si s uceleným žánrovým zasazením. A celé to má hodně náběh na překombinovanost. Dvojka má spád, ale i úseky, co tempo brzdí. A rozhodně nechybí originalitou kypící sekvence. Ukáže se, zda režisér svoji tvůrčí stáj ještě nerozšíří o plánovanou trilogii ( nižší komerční ohlas plány asi nedovolí zrealizovat). Jessicu Rothe u jiných režisérů nečeká mimořádná vytíženost, bude mít potíž zbavit se jména Tree Gelbman, takže se se svým "dvorním" režisérem Christopherem Landonem může směle pustit do ještě jednoho dekódování záludností časové smyčky. 7/10

Slepá pomsta jí sluší. Řeč je o herečce Natalie Dormer, kterou proslavila seriálová role z Her o trůny, ve filmech to zkouší na různých frontách. Slepá hudebnice, do které se nyní převtělila, je nečekaně její parketa. Úvodní tragédie, kdy po pádu z okna za podivných okolností zemře mladá žena (Emily Ratajkowski), kterou znala ze svého sousedství, nasvědčuje tomu, že půjde o klasický thrillerový háv, protkaný tradičním detektivním pátráním. Sotva, co její tělo vychladne na pitevním stole, si film si dá výhybku. A rázem se z toho vyklube takový vengeance mix v psychologickém prádélku, kdy je divákovi postupně servírováno jedno zásadní odhalení za druhým, neboli jeden zásadní zvrat následuje druhý. Celé je to příkladně nasnímáno v ponuře a vytříbeně nasnímaném Londýně, obsazeno je to neméně zajímavě a vlastně to má takový mírně atypický ráz, který se nenápadně vzpírá tradičnímu pojetí. Na scénu napochoduje někdejší srbský válečný zločinec (Jan Bijvoet), přirozeně páchající zvěrstva v Bosně v době války, celé to má záhy překvapivě propletenou vazbu stran charakterů. A příjemně se mně to rozplétalo. Těch zásadních odhalení je poměrně hodně, přičemž to nejvykutálenější přijde až v samotném závěru, a já jsem s ním i počítal. Nabízelo se to celé pojmout jako akční jízdu, ovšem film obsahuje jen nepatrný zlomek akčních scén, které k mému podivu vypadaly zářně. Převážně seriálovému režisérovi na spolupráci kývli i herci, co zaujmou. Ed Skrein a "instagramová" nestoudnice Emily Ratajkovski si bezpochyby najdou své fanoušky, nad ně ční Joely Richardson, která se až s překročením padesátky dala na svůdnou mrchu, které sexappealem může konkurovat snad jen Cate Blanchett. Na lechtivou erotiku také dojde, hlavní hvězda neváhala odhodit svršky, zvláště pak vrchní díl. Natalie Dormer si vyprodukovala snímek, který se neprosí o to být konkurentem obdobně laděných a spřízněných snímků, o to lépe se mu vykračuje. 8/10

Raději jsem měl nedostižný originál. Imitace velikána českého filmu v podání Jirky Štěpničky, který rozhodně není zažitým bavičem, je jistě nevšedním krokem do ranku televizní zábavy. A tím humor hasne. Interpretované příhody nemají nijak extra vtipný ráz, Štěpnička se sice relativně překonává, ovšem vše plyne poměrně jedním nudným a málo objevným směrem. Je vlastně dobré vědět, že zde máme fajn hlasového imitátora, který je tak trochu nadbytečný, když vezmu v potaz, že obdobnou lidovou zábavu už šířil Faltus a spol., načež to bylo ještě mnohem trapnější. Veselé příhody převyprávěné žijícím hercem, co má své důstojné herectví, jsou tak nejen příjemnou vzpomínkou na Jiřího Sováka, ale také upomenutím, že Štěpnička si tímto nenápadně říkal o více komediálního pelu, než se mu u režisérů v minulosti dostávalo. A zase nebyla jeho žádost vyslyšena. U diváků patrně (svoji netradiční lidovostí) nepropadl, málo platné, zábava už je to notně zaprášená, archivovaná zřejmě v dobré víře, že jednou ještě přijde její (odpolední) vysílací čas, který spolehlivě zamázne humorné trhliny. Zatím bych to nechal u ledu. 4/10

A šmírákem byla "léčivá bylina"... Opět se pondělním vysílacím časem přehnal šíleně speciální pitaval, co v prstech rozdrtí každého Heřmánka. A opět jsme v surrealisticky legrační parodii na kriminalistické případy. Pokud tedy nazíráte na každou epizodu tak, že jde o legrační pitominu, kterou nelze brát vážně, máte vyhráno. V téhle epizodě se řešil stalking, majorova dcera se ocitla v bezprostředním ohrožení, když se o její ženské půvaby začal zajímat nechtěný element, který neváhá vyřídit vše, co je jí blízké. Stopy vedou do novinové redakce, kde ke vší smůle napjatého diváka se vyskytují jen tři kolegové (Roman Mrázik, Lukáš Jůza, Karel Heřmánek ml.), kteří by připadali v úvahu. Specialistům trvá hodinu, než toho pravého odhalí, divákovi průměrných detektivních schopností stačí na odhalení pachatele vteřina. Tvůrci navíc vydatně ve svém pátrání posílají tak idiotsky nápadné indicie, že by i Sherlock Holmes po mrtvici neomylně ukázal na agresora jediným hybným prstem. Vrcholem je pak v rámci pátrání návštěva gay klubu, kde o Štáfkův anál postupně projeví zájem Březina a Mrázik. Pátrání i finální rozuzlení je vskutku legrační. Veronika Kubařová do role oběti pasuje, tým specialistů má naštěstí ve svých řadách Zuzanu Kajnarovou, která má dost prostoru, neb se musí infiltrovat do záškodnické redakce, a z diváckého hlediska to není úplná tryzna, jen je nutné si na tým specialistů zvyknout a připravit si pro všechny (kriminální) případy bránici. 3/10

Během natáčení hlasivky Natalie Portman nedošly újmy. Máte chuť na fiktivní biografii jedné extravagantní popové hvězdy, co má většinu nectností, jakými správné popové hvězdy mají disponovat? Režisér Brady Corbet takovou celebritu servíruje, ale koncepčně to není žádný zázrak, místy je to dokonce i blbé a produkčně mdlé. Nejvíc mně vadilo, že se nekonaly žádné vizuální orgie a technické finesy. Celé to má takový neatraktivní "televizní" háv. Až na pár scénických delikates, úvodní a závěrečná sekvence k nim určitě patří, se nedařilo ani aplikovat moment překvapení. A dramatické vrcholy, dají-li se tak nazvat, jsou jen suchopárné pózy, režijně nekvalitně zvládnuté i podané. Samotná Natalie Portman nastoupí na scénu až od druhé poloviny dvouhodinového filmu, je nutné si do jejího příchodu (a přerodu) vystačit s nijak zvláště zajímavou Raffey Cassidy, která hraje její mladší verzi, posléze i dceru, jejichž identičnost mně přišla naprosto stupid. Film mapuje období osmnácti let popové ikony, takže nechybí (klasické) peripetie a střety s osobní i profesní krizí, což vrcholí nablýskanou koncertní show. Kdo slyší na jména Jude Law, Stacy Martin, Jennifer Ehle, Sia (produkční záštita), Willem Dafoe, může mít radost, neb tvoří neoddělitelnou součást zpěvaččiny profesní kariéry, poslední jmenovaný zaujal jen pozici vypravěče, což jsem nepochopil. Nesporným tahounem je však Natalie Portman, která manýry i zvýšenou teatrálnost podává se sexy noblesou. Vzestupy, pády a comebacky hudebních hvězd zde už byly tisíckrát, ty fiktivní jsou ale vzácností, daný koncept ovšem příliš režijně neuzemní ani neoslní, nicméně chcete-li vidět svou oblíbenou hvězdu pět (původní skladby od zpěvačky Sia) a oděnou ve futuristickém kostýmu, máte jedinečnou možnost přijmout její pozvání přímo pod pódium. 6/10

Amber Heard vyslyšela Fantozziho prosby a kalhotky šly dolů. Zvláště precizní práci odvedl tým módních stylistů, který oděním hlavní hvězdy do sporých outfitů způsobil dokonalé mdloby. Sanitní vozy rozvážely mužskou část štábu, jimž neutuchající erektivní stav bránil pokračovat v práci, a Johnny Depp nestačil od své nestoudně odhalené milé zuřivě odhánět rozparáděné adepty jejího klína, což vedlo k odstranění jeho jména z titulek. Film tak nemá šanci zapadnout. Co Amber načala ve vodě (Aquaman), to zničujícím způsobem dokončila na souši, v noir hávu, obalena do silných mysteriozních par, pronásledována vybranou pánskou společností na čele s Billy Bobem Thorntonem, v závětří čekajícím milovníkem Theo Jamesem, zmítána maniakálním Jimem Sturgessem i pokradmu se blížícím Jasonem Isaacsem. Vytříbený vizuální styl klipového specialisty Matthewa Cullena přispěl k detailnímu vyobrazení všech femme fatale zbraní, a naprosto nesejde na tom, že se lopotí s jakousi pointou, kdo kuje vražedné pikle na tak hezké stvoření. Divák v podstatě není smířen s odchodem hlavní hrdinky, neb z literárního hlediska, kterému je dán nemalý prostor, by se zkoumání její ženskosti mohlo stát tou nejobsáhlejší kapitolou. A tak to taky je. Padl jsem k nohám uhrančivé ženštiny a jaksi jsem nedbal na dramaturgickou nevyváženost a liknavější zápletku, Nikdy se nebráním kouskům s experimentálními prvky, načež divák chtivý podobného zážitku by neměl očekávat tradiční styl vyprávění, ale měl by v prvé řadě počítat s tím, že režisér je Amber Heard posedlý a opájí se tím, že jí má ve svém filmu. Takže všechno ostatní jde decentně stranou a občas se poštěstí, že režisér na hezké obrázky připíchne i nějaký ten dějový pletenec, aby si na své nepřišel jen divák nemrava, a mohlo se říct, že to nebyla pouhá táhlá reklama na Amber Heard, ale i filmové aspekty měly své zastoupení. 8/10

Nezdárná duše si vždycky najde útočiště. Tentokrát hororově nahlédneme do exotických asijských končin, kde stojí uprostřed lesů jedno prokleté panství, kam se po divoké honičce uchýlí milenecká dvojice amerických lupičů, co právě vykradla místní banku, a jejich tři rukojmí. Od té doby divák zaregistruje zvýšený výskyt noční scenérie, příslušně strašidelně designovaná barabizna postupně vydá své zničující tajemství, které si svou vypointovaností říká o jednu z předních příček mezi nejtáhlejšími pointami. A určitě je v rámci nemalého překvapení dobré vyhnout se spoilerům. Byla to od tvůrců taková milá mazanost a troufalost postupně stavět film právě na rozuzlení, k tomu si přidaly okázalé flashbacky, neb gore a strašení přílišný prostor nedostane, ovšem nějaký ten znepokojivý přízrak se přece jen zjeví, ale ani mně to nevadilo, protože to ostatní jsem přivítal s mnohem větším zápalem. Neřešil jsem už ani překladatelský oříšek ohledně názvu filmu. Dostal jsem nečekanou, neprůhlednou horůrkovou atrakci v pěkném balení. Navrch i lepé dívčiny, samozřejmě mrcha Madison McKinley byla velkou oporou snímku, ovšem ani její dvě šikmooké souputnice se nemusí stydět za své exotické vnady. Pro dámy je zde syčák Ryan Kelley, a pokud jste na asijské praktikanty, můžete si zalézt do kouta s Golf Pichaya Nitipaisankul. Po příčině, proč se film v podstatě nikomu nelíbil, jsem nepátral, nicméně pro mě film vydatně šlapal po celou dobu, osvětlovači moc nesvítili, takže znepokojivých tmavých zákoutí bylo víc než dost, doprovodná hudební složka mistrná, pozvolné překlopení do obsáhlé objasňující fáze bylo vrcholným zakončením. A tak se těším, že mě režisér Daric Gates a scenárista Kevin Summerfield v budoucnu ještě provedou po dalších exkurzích na prokletá místa, kde lidské duše čekají na svou spásu. 10/10