kingik

Šíleně sofistikované hollywoodské kopce. Jeden by řekl až přehnaně. Jsem si jist, že existuje sorta diváků, kteří se tetelí při zjištění, že vznikl film, v němž mohou hledat skryté odkazy (na cokoliv), a jsou u vytržení, když pak následně v daném filmovém unikátu skutečně nějaký ten skrytý odkaz (na cokoliv) najdou. Já k nim nepatřím, tetelil bych se ale, kdyby Riley Keough odhodila šat, když tak vehementně dámskému obsazení kazila "nahatý" průměr a když už se většina děje točila kolem ní a jejího zmizení. Tahle záhada hollywoodských pysků nedala spát hrdinovi, který potkává v ději různorodé postavy, jejichž pronášeným blábolům rozumí jen sám jejich autor, neb přes dvě hodiny se trmácet losangelskými zákoutími uliček, v nichž pološeru nejeden artový milovník spustí mastubarční čardáš, je opravdu výkvět debility. Andrew Garfield na sebe poutá pozornost, ve filmu je nahý, přesvědčivě udivený (nad veverkou padající z nebe), souloží, ovšem určitě natočil i normální filmy, pro běžného diváka stravitelné. Tohle bylo postupem času natolik nepoživatelné, až jsem se divil, že jsem to ustál. Vypadalo to, že režisér David Robert Mitchell, který se rád vysmívá hollywoodským konvencím, lépe řečeno jde proti nim, požil přemíru omamných látek. Následně natočil tohle. Navíc se mně zrovna nechtělo naladit mysl na sofistikovanou frekvenci. Pár scén ovšem i tak mělo něco do sebe a kus originality se také našel. 4/10

Grindelwaldovy čurákoviny. Už jsem se zařekl, že už dám pokoj filmům z menstruačního otvoru J.K.Rohlíkové. Bohužel mně to vydrželo jen do jejího příštího počinu, což je tahle úděsně nepřehledná slátanina, co má fantasy kouzlo asi jako romantika Rosakundy Pilcher. A mně nezáživnou nudou nezbývalo nic jiného, než ten otvor tamponovat. Pokračování má přes dvě nekonečné hodiny, přičemž asi tak 20 minut je ucházejícím způsobem zrežírovaných, a asi tak deset minut je akčních (a i to je moc). Jedničku znám, ovšem nebylo mně to k ničemu, neb od té doby, co jsem ji viděl, prošlo mými bulvami množství dalších filmů, takže pamatovat si z ní něco víc, než jen roztomilou píchačku Queenie (Alison Sudol) a Johnnyho Deppa v závěrečném zjevení, bylo nad můj odumřelý žalud. A o Deppovi to je hlavně, jeho sice v konečném součtu poskrovnu, takže je mu následně ve větší míře věnována celá finální sekvence, v níž má plamenný proslov, nicméně on je tou ikonou, co tohle bídné pokračování alespoň trochu pozvedává. Dost se ale divím, že se na tyhle role nevyflákne. Maskéři z něj spíše udělali vůdce gay komunity, i tak hvězdně vyčníval. Zbytek herců zahrnuje všehochuť Katherine Waterston dává svým oděvem upomenout na jakýsi fetišistický kult, to její černá kolegyně Zoe Kravitz je tady od toho, aby rasistický divák na chvíli přestal házet směrem k plátnu banány, neb jí to i místy sluší a Eddie Redmayne a další hvězdná akvizice Jude Law ostudu nepůsobí. Jenže David Yates režíruje fádně, omšele a okaté CGI mu kazí tvůrčí erekci. Děj je nepopsatelně debilní a celé to má jakýsi jednotvárně pošedlý vizuál. Výsledkem je naprosto stupidní ohavnost. 1/10

S pohádkami to jde do žita. Zdeněk Zelenka má však nemalou zásluhu na tom, že kromě hokeje a sametové revoluce se mu podařilo na jeden jediný večer stmelit (televizní) národ pohádkou. Sledovanost toho dne dosáhla hranice téměř 2,5 mil. obdarovaných diváků. Ano, je to krásné!!! Je milé vědět, že se nám princezna Kadeřávková zotavila z boreliozy a nyní z plna hrdla dojí koncesionářské poplatníky, je báječné vědět, že všichni budoucí krasavci mají roztomile zdrobnělá příjmení, třeba Trávníček, Zedníček, Horníček a nyní i Šafařík. A je neméně fantastické, jak se Zelenkovi sofistikovaně podařilo protlačit do pohádky sexuální výchovu, když Vilhelmovou nechal vyniknout coby čertici, která svým umně blekotajícím jazykem oblouzní nejednoho Dicka. A co na tom záleží, že tvůrčí kvality to má od scénáře až po režii nevalné. Zelenkovi by se měla přiklepnout hlavně zásluha, že zachránil nejeden manželský orální sex. Prostřihy na hlavu sličné Kadeřávkové se ukázaly silně funkční, neboť stereotypní felace od silně nepůvabné manželky na gauči během promítání pohádky poskytla příjemci nebývalý komfort, když ten si představoval na svém "nádobíčku" právě její ústa. Takže národ byl spasen v pravou chvíli. A věřme, že Zelenka neřekl v pohádkách poslední slovo a příští Štědrý večer nám dopřeje pokračování v podobě druhého dílu nesoucího název Žito 44. 5/10

Tak už i česká kinematografie má svůj typický divnofilm. Nepříliš umělecky vyvážený příběh hastrmana obšourníka, který si myslí na vilnou Katynku, opravdu strhne grandiózní odvahou natočit něco pramálo konzumního, příslušně mokrosuchého a na české prostředí i mírně kontroverzního. Co nestihl Vorlíček, v tom už Ondřej Havelka tolik nepokračuje. Vydává se totiž vlastní cestou a jeho navození iluze vyzrálé režie je dokonalé a snadno se tomu dá podlehnout. Ovšem je zde jeden podstatný zádrhel - i bez znalosti literární předlohy Miloše Urbana je více než znát, že musela být značně komplikovaná, tudíž na filmové plátno obtížně převeditelná. Dejme tomu, že v Karlovi Dobrém se našel ideální představitel mužíka, pro něhož je vodní živel nezbytně životadárným. Ale co o jeho postavě tak dohromady víme? Fajn, vydává se za barona, patrně je nesmrtelný, proč a hlavně kvůli čemu se ale frekventovaně stěhuje z místa na místo, jak je nám v jedné z replik naznačeno, to zůstane víceméně utajeno, i to, jak ho má vlastně divák vnímat, není příliš jasné. Kladně či záporně? Režisér si ještě vypomáhal vnitřními monology, zdůrazňujícími psychologické pochody ústředního kavalíra. Technickou výtku bych měl i ke scénám, v nichž se potápí. Od hastrmana bych čekal hbitější pohyb pod vodou a určitě se neodboural ani dojem, že herec pod hladinou urputně nezadržuje dech. To objekt jeho touhy byl podstatně smyslnější. Simona Zmrzlá rozmrzne i pyj v ledu, takže o její klín zápolí málem půlka vesnice, a v žádném případě se při styku s ní nedoporučuje mít nenabroušenou sekeru, aby se předešlo nedostatku polen, sloužících k výrobě sex panen (však uvidíte). K tomu se vsadilo na rozdělení vyprávění do kapitol, takže prožijeme různá roční období a tradice s nimi spjaté, přičemž se divák stane svědkem pohanských rituálů. Přišlo mně to příliš nepříjemně strojově přesné, načež každý počátek kapitoly provázela úděsná zpívánka doprovázená poetickým přeletem kamery nad luhy a háji. Havelka nepřišel s filmem, který by svoji atraktivnost dával na odiv. Je to vyloženě dílo velmi specifické, nesoucí v sobě nejeden různorodý žánrový prvek, čekající na své objevení. Zrežírované je příslušně kvalitně, herecká garda je vyhovující, i tak působila ale poněkud druhořadě, celkově se hlavně nedařilo vzbudit můj zájem o hastrmanské vodní hrátky natolik, aniž bych zdárně ignoroval fakt, že Vorlíčkova stařičká vodnická konkurence byla přece jen zábavnější a invenčnější v mnoha ohledech. 5/10

Předpokládám, že buržoazní grafické novely se k zrakům normalizačních soudruhů nedostaly, tudíž odpadá možnost, že by došlo k svévolnému protlačení čehosi, co má víc bublin než rudých hvězd. Sitcom to také není. A přece to má určité prvky comicsových charakterů i vzdálenou ozvěnu šílenců z normálních rodinek, stačilo přihodit Hanzlíka s Kolářovou, neb Štěpánková, Medřická, Rosůlková i Cupák byli na startovní čáře. Ale jen co se rozběhli, přišla srážka s píčovinou. Naprosto nekontrolovatelně se smíchalo hned několik žánrů, samozřejmě nechybí i jakási parodie na seznamky. Jsme v domácnosti vdovy, která na 29 let nevypadá ani omylem, její jedenáctiletý syn hrát neumí, zato se u nich dveře netrhnou s plejádou nápadníků, kteří v české tv historii nemají obdoby. Seznamování pak pokračuje v restauraci, kterou "dovedně" simuluje studiový interiér. Dostaví se Pepíček Kemr, kolik mu má být se divák ani nechce ptát, vypadá hodně stár, ale děti vychovává sotva odrostlé plenám a zastane každou domácí práci. Libíček je dokonalý puntičkář, Menšík předvede své instalatérské schopnosti (za drobné asistence Bohdalové), stydlín a mamánek na slovo vzatý je Lipský (doprovázený elegantní mamá Rosůlkovou), vrcholem je kreace Karla Hogera, který si nebere servítky. Tihle všichni by si pochvalu i zasloužili, jenže mně v tom brání zvolený nejednotný koncept, scenáristická svéráz, která nemá pranic společného s vycizelovaným scenáristickým umem, blbá doba vzniku, akutní nesmyslné režijní pojetí a srážka s normalizací. A navrch je to celé nezdravě divné a nevtipné. 0/10

Pověstný film, který není hoden své pověsti. A nenadchl ani český dabing z dob zlaté dabingové éry. Předpokládám, že vlnu Marčelů Mastrojánových a Sofinek Lorenových máme zdárně za sebou. Ono to bylo elegantně zdlouhavé a nezáživné. Těch pár dobrých momentů upravilo skóre na slabší průměr. Dost rozháraný styl vyprávění vadil především. A pořád to samé, opakující se dokola, uřvané. Když už se jevilo, že režie už se poučí ze své roztříštěnosti, tak nikoliv, a přicházely další šílené výlevy, co prostě dobrý děj nedělají. Režie i tak vykazovala občasný nadhled, přičemž až moc nechávala prostor dvěma hereckým hvězdám své doby, které to z té scenáristické bídy vytáhly, jen když se unavily řvaním, teatrálními gesty a celkovými neduhy, které odmítám tolerovat. Po skončení filmu, respektive debilním závěru, jsem si kladl otázku, proč se tohle drží v červených číslech. 4/10

Pevný herecký základ, zmatená dramaturgie a unylá režie. Tímto nepříliš pochvalným výčtem se pyšní banální tv inscenace, jejíž zasazení do Štědrého dne neplní žádnou funkci, nebere-li se v potaz klišé, že o vánočních žranicích na člověka padají deprese, ožralé vánoční stromky, žlučníkové koliky a přežité vánoční tradice. K tomu si připočtěte Cupáka s nalepeným vousem, s nímž projdeme dům na samotě od obýváku až po půdu, neb jeho nenadálé zjevení musí zůstat v naprostém utajení, takže se po celý děj schovává v různých útrobách rozlehlého domu. Nakonec s ním zakotvíme ve špajzu, do něhož za celou dobu nezavítá nikdo z příchozích členů rodiny (Boušková, Dlouhý, Vyskočil), i když by se to přirozeně nabízelo, jelikož v dolních patrech se urputně klohní tradiční pokrmy (na poslední chvíli). Nejzajímavějším dějištěm je místnost plná akvárií, přičemž jedno se převrhne a Cupáka zraní na ruce. Tenhle moment si užijte, k jeho překonání nedojde, ledaže byste za trumf považovali dovedně ukrytou láhev vodky mezi prádlem paní domu. Vránové a Cupákovi by nečinilo problém zahrát to na psychologickou notu, občas se i to daří, režisér Bělka nemá ale dostatečný cit a rozmach je v jejich dramatických polohách podržet. Takže je z toho unylé a jednotvárné povídání na téma, co se v životě nepovedlo, zda má smysl plánovaný prodej domu a kolik dlužných felací to celé obnáší. Dramaturgie si dělá, co chce, načež historka o porouchaném autě, jež je záminkou pro zastávku bývalého manžela u své opuštěné a zpité chotě, vlastně dělá z Cupáka zbabělce, a celkově to v závěru vyzní do ztracena, ačkoliv názor ostatních členů rodiny u štědrovečerní večeře by neškodil. Na co pak bylo celé to nejapné a nesympaticky pojaté divadlo. 2/10

Legendárního maskovaného zabijáka Michaela Myerse se během čtyřiceti let, které uběhly k tomuto jeho poslednímu výletu za lidským teplem, snažilo zabít hned několik více či méně talentovaných tvůrců. Michael nejenže přežil, ale je připraven na finální střet se svojí znepřátelenou sestrou Laurie. A tentokrát pod patronátem tvůrců, pro které horor/slasher není doménou. A přece se scenáristický podíl Dannyho McBridea a režijní zakotvení Davida Gordona Greena ukazuje v nevyčpělém světle, ačkoliv si každý snadno spočítá, že z pověstného zabijáka už je dnes penzista, a bylo zapotřebí ignorovat někdejší smrt jeho sestry, aby k jejich vzájemné konfrontaci ještě vůbec mohlo dojít. Načež nový tvůrčí tým se svolením otce stvořitele Johna Carpentera svorně i lišácky ignoroval úctyhodnou řádku děl vzniklých po prvním bodnutí, k němuž došlo už v roce 1978, a jednoduše zde máme díl právoplatně navazující na svůj originál. Ovšem nechvalme Michaela před halloweenským večerem, neb časový skok je značný, tudíž vždy se najde nějaký ten rušivý moment. Avšak dalo se to ustát. Michael je relativně v kondici, stařecká demence jej netrápí natolik, aby se při svých toulkách i choutkách mimo psychiatrické sanatorium zapomínal všude se prokazovat ve své roztomilé masce, kterou odkládá jen zcela výjimečně a která k němu neodmyslitelně patří. Tvůrci zvolili spíše přímočarý koncept, zastávek v minulosti moc neabsolvujeme, ani nedojde na fatální rozkrytí jeho osobnosti. Rozjezd není z nejsvižnějších, ovšem hned několik pasáží je velmi působivě natočeno a rozhodně to nejsou ty, v nichž se vraždí. Samotné zabíjení není z nejbrutálnějších, dokonce by se dalo označit i za poměrně umírněné vzhledem k pověsti, jaká našeho zabijáka předchází. Též závěr nepatří k výstavním a určitě by se dal vylepšit nápaditějším zpracováním. Ale na své si přijde ten divák, který rád postupně odškrtává zabité účinkující z hereckého rejstříku, který disponuje příjemnou kvalitou i neokoukanými tvářemi. A samozřejmě mu vévodí zkušená harcovnice Jamie Lee Curtis, se sérií doživotně spojená. Předpokládám, že Myers, který se i tentokrát prezentuje nezničitelným dojmem, se ještě nesčetněkrát utká s dalšími (tvůrčími) vyzyvateli, tudíž má velkou šanci kvalitativně si vylepšit pošramocené skóre špatnými bodnutími z let minulých. 9/10

Dobrá studie lidských povah. Užíval jsem si báječné slizkosti pana Beneše, neskutečně nechutně odpudivého pana Beka, Menšík dokázal z málo krvetvorné role vytesat živoucí figuru, dokonce jsem díky jeho ztvárnění uvěřil, že někde existuje takový kamarád, který fakt je kamarádem s velkým K. Nesympatizoval jsem ale s ústřední dvojicí Somr a Štěpánková, samozřejmě precizně zahrané, ale jejich smýšlení mě iritovalo. Dostanou dvacet papírů a hrají si na důležité, prostě fér půjčka od fér chlapa jim je málo, mají námitky, ovšem na absolutní lichvu přistoupí téměř okamžitě a neprohlédnou jejího autora neboli kamaráda hajzla. Ne, to nebylo věrohodně pojato. Dále neocením slabé technické zpracování. Léta tv filmu nepřidala na technické kráse, takže je to vizuálně stařičké a ošuntělé a zvuk byl kolikrát hodně v háji. Režisér Dudek se vydal zajímavým směrem, v němž až tak v budoucnu nepokračoval. Určitě zajímavý počin, který se k lidské falši staví neotřelým i málo vídaným způsobem, tedy v rámci doby vzniku, která zrovna takovým počinům nebyla příliš nakloněna. 6/10

Nepříliš umně podané a koncepčně zbytečně roztahané. Ano, znělo to dobře - citově rozpolcený mladý génius Ass Butterfield, jenž sestrojí stroj času, aby zabránil rozchodu se svojí životní láskou, časové smyčky a paradoxy a komické situace s komickým nej kamarádem Skylerem Gisondem, špetka romantiky i scifi, případně kozy Sophie Turner pro divácké obveselení. Cestování časem je střídmě a vesměs nudně podané a každá pasáž je natahovanější než harmonika. Není divu, film vychází z předělávky kraťasu stejného režiséra, byl by zázrak, kdyby se Andrew Bowler ukázal ve světle scenáristického génia a dokázal dopsat do stopáže 104 minut tak chytlavé pasáže, aby divák postupně nezhynul od nudy. A že je to postupem času přebujele dlouhé, je citelně znát už po nějaké době. Herecké obsazení nepředvádí nic mimořádného. Roboticky disponovaný Butterfield vůbec nejde do páru se Sophií Turner, šaškující kámoš Gisondo po nějaké době vyhází svoji vtipnost, kterou možná ani neměl, jen šlo o to ukrátit jeho nesmyslným frisbee výstupem a problémem s řídnoucí kšticí minuty z nekonečného příběhu. Předkládaný materiál vystačí tak na půl hodiny, po třičtvrtěhodině jsem byl pln pocitu, že film už nemá co nabídnout, navíc v naprosté většině nebylo postaráno o divácký komfort, tedy patřičně zabavit diváka a nabudit jeho zvědavost, jak to bude s osudem hrdiny dál, stejně tak žádný z úseků nepřevýšil režijní průměr. Avizované drama by se i hodilo, jen jsem jaksi na něj po celou dobu nenarazil. Výsledek je tedy zhola průměrný. A kozy nikde. 5/10