kingik

Není to tak dlouho, co si drze vtipní rockeři utahovali z manýrů celebrit. Frontman Jimmy Pop a jeho partička se nastěhovala do proslulého Viper Room, kde si umělci těch nejzvučnějších jmen dávají dostaveníčko k pořádným párty spářkám. Spolu s nimi se pod dveřmi propašuje i podezřelý bílý prášek. A žádný nos nezůstane ušetřen jeho účinkům. Hudební formace, v jejímž repertoáru lze slyšet kontroverzní texty, je i hudebně dost nezaškatulkovaná. Není pro ni problém skloubit zdánlivě neslučitelná hudební tělesa a hudební žánry, přihodit prvky hip hopu a vydělat na refrénu Relax zaniklé kapely Frankie Goes to Hollywood. V téhle skladbě použili ve větší míře syntezátory, jejichž prolnutím s chytlavým nápěvkem se zrodil song téměř diskotékových parametrů, tedy až na ten přisprostlý text. Nevěřili byste, co všechno se dá v rámci klipu prožít na toaletách, které jednu od druhé od sebe dělí jen tenká stěna s případně navrtaným otvor pro šmírování. V jedné z kabinek se do rytmu pohybuje vnadná krasavice, na kterou si dělá zálusk zpěvák kapely. Bruneta v nestřeženém okamžiku toaletu opustí, čehož si nadržený zpěvák nevšimne. Její místo bryskně zaujme pes, který do navrtaného otvoru vloží svůj jazyk. Zpěvák v domnění, že jde o jazyk flirtující slečny, podlehne kouzlu "sexy" okamžiku. Jimmy Pop je kadet na to, aby takové šílenosti podal přesvědčivě a vtipně. Ostatně tenhle klip v mnohém pobaví. Song to není úplně typický pro tvorbu Bloodhound Gang, ale textově je poznávám dokonale. Jejich specifické texty však vyžadují dobrou znalost angličtiny a rozhodně neobsahují běžné fráze známé z mnoha jiných, anglicky zpívaných písniček. "Bladhaundi" byly ve své době originální, svérázní a poměrně nezaměnitelný band se specifickým stylem humoru, jenž vkládali do svých skladeb, ale i nad nimi se časem zavřely hudební vody. Zůstaly po nich nápadité, značně kontroverzní, neotřele vtipné a žánrově ne úplně jednoznačně zařaditelné songy, čehož je i tenhle důkazem. 80%

První "lesní" Found Footage záležitost, která se objevila v našich kinech od dob Záhady Blair Witch (domestikovaná série Paranormal Activity do toho nespadá). A to už je pěkných pár let, nemyslíte? Nejslabší nemáte padáka, ale Jákla, Čikatila a bezva noční můru. Jo, a padák si pro jistotu vezměte sebou, abyste po filmu bezpečně přistáli. A syrové maso před tepelnou úpravou přece jen pro jistotu schovejte do lednice. Ale ne, kurva, do města Lednice, ale do takového toho chladícího boxu, který za nocích luxujete, když vás přepadne (ukrajinský) hladomor. Tým mladých a amerických dokumentaristů se v roce 2012 vydává na Ukrajině po stopách maníka jménem Boris, který byl obviněn z kanibalismu poté, co přibližně před dvaceti lety za podivných okolností zabil a snědl svého kolegu. Úvod je v rámci ff subžánru poměrně standardní, pár ne úplně poutavých rozhovorů vedených v ruštině střídá postupný přesun štábu do opuštěné chaty v lese, kterou kanibal dříve obýval, seznámíme se s místním průvodcem a vědmou, s níž záhy dojde na vyvolávání duchů. Tým je v pohodě až do doby, kdy se jim ze záhrobí ozve kanibal Čikatilo a v žádném případě se nechce kamarádit. Chce hlavně maso a vrátit se mezi živé. Dejme tomu, že chování postav filmařů zachycených ve filmu, lze v určitém úhlu tolerance považovat za autentické a reálné. Proč ne, podporuje to fakt, že o známé herce se nejedná, film nemá úvodní titulky, iluze reálného dokumentu je (téměř) dokonalá, až na několik zásadních elementů, které přece jen diváka utvrzují, že se jedná jen o filmovou story. Je důležité zdůraznit, že film samotný totiž pracuje s množstvím ne zcela reálných prvků, jedná se mimo jiné třeba o výše zmíněné vyvolávání duchů, či jakýsi zvláštní druh posedlosti a prokletí. Film po zvolněném rozjezdu náhle začne nabírat na obrátkách, spád událostí se začne zběsile vršit a příběh dostane dynamické koule. Postavy začnou nevysvětlitelně mizet ze scény, u aktérů z řad dokumentaristů dojde k nevysvětlitelným výpadkům paměti, sychravé zimní počasí ještě znásobuje velmi zlověstnou atmosféru, která z minuty na minutu nabírá na husté konzistenci. S tím se přidá i mírná nepřehlednost v některých sekvencích, ale bez ní se to v případě ff jen málokdy obejde tak, abyste měli vždy pocit, že vám "autentická" kamera vždy umožní účinné zorientování se v terénu. K slabinám filmu patří i nepropracovaný závěr, kdy by bylo záhodno prodloužit film o čtvrthodinu. Režisér film zbytečně kvapně a unáhleně ustřihl v nejlepším. Atmosféra strachu intenzivní a nepolevující, štáb zažívá solidní noční můru na působivě nehostinném, opuštěném a prokletém místě uprostřed hvozdů. Příznivci nechutností nebudou mít úplný rej. Nějaký ten ukousnutý jazyk je sice k vidění, ale není to nic mimořádného. Když šlo o kanibalismus, mohlo se přidat pár preparací. Z hlediska českého diváka je stejně největší raritou, že jde o film režírovaný Petrem Jáklem. Ten se mohl opřít o producentskou záštitu známého režiséra Roba Cohena, což je i vstupenka do amerických kin. Jáklův debut Kajinek trpěl tvůrčími a technickými nedostatky, ale zde technická nedokonalost obrazu i zvuku je zcela záměrná. Z tvůrčího hlediska se sice slibovalo víc, než se nakonec dostálo, ale natočené, vymyšlené i zahrané je to schopně. Divák bude mít určitě nepříjemný pocit sáhnout po skleničce s pitím, kterou bude mít postavenou na stolku. Zvláště večerní projekce senzitivním divákům připraví krušné chvilky. Petře, Petře, tohoto vepře jsi pěkně opepřil. 80%

Největší čurák všech hudebních dob. Meziplanetární kokot. S hudbou to nemá nic společného. Klip hrůza. Chybělo jen jeho charakteristické gesto dvou zvednutých prstů, ukazovák + prostředník, čímž asi dává najevo, že jde prstit kundu, nebo spíše prdel. Jeho ne-hudbu už nechci v životě slyšet. To je i na můj nevkus moc. 0%

Z kdysi šlank zpěvačky je korpulentní ohyzda. V čem je asi tak nepřemožitelná? Tenhle klip by neměli vidět ani její skalní fanoušci, protože jí to fakt nesluší. Dlouho jsem jí nikde neviděl, až se na mě posléze vyřítila těžkotonážní samice, která sice ještě zpívá víc než dobře, ale za ty prachy, co vydělala, by mohla vypadat k světu. Neohromí ani písnička se stokrát omletým textem. Melodie spadá do zcela nenápaditých hudebních vod. Za očekáváním zůstal i klip. Hodně na jistotu natočené. Dříve pohybově nadaná zpěvačka stojí na místě, kamera neví, jak ji dostatečně zabrat a ubrat jí přebytečná kila. Dneska už nestačí tyhle průměrné klipy. Je nutné přijít s něčím alespoň nějakým způsobem neokoukaným. To se v tomto případě neděje. Písnička se mnou nic neprovedla, nuda bez invence. Jen jsem si vzpomněl na jiný song, ve kterém Jituš Molavcová zpívala tak líbezně a zaníceně o hračce Jojo. Kdyby se to aplikovalo na Kelly Clarkson, výsledný jojo efekt by jí možná vrátil na krátký čas mezi modelky, co neprošly castingem do katalogu plavek. Jenže je nutné brát realitu, jaká je a pro Kelly nevyznívá dobře. Hudebně a vizuálně se jedná o zaměnitelný počin. Hudebně je to dost překonané. Asi tak o dekádu zpět by s tím možná bodovala. Se svým nynějším zevnějškem nezaboduje u mě nikdy. 40%

Kdo by se byl nadál, že ten manekýn někdy přijde, s něčím hudebně originálním. A vida, rázem je tady song s rockovým zabarvením s podmanivým obrazovým ztvárněním. Lambert je maník, kterého byste hledali spíše v módním katalogu, ale pěvecké kvality i styl mu nelze upřít. Image má tak akorát, není to nic buzerantského, i když do toho nějakou tu šminku propašuje. Na slečny to zapůsobí a je vymokřeno. Z hlediska hudebního by výhrady byly třeba u jiných singlů, ale tady nějaké výrazné slabiny nenacházím. Koncept písně je dobře vymyšlený, text se dobře poslouchá a není nijak splácaný. Píseň se dobře prolíná s černobílým klipem. Jo, obešlo se to bez barvy, i když to nemám v oblibě, zde černobílá plnila svůj účel a nerušila. Rozhodně to není žádný "mazlivý" song. Zní originálně a mírně drsně, má v sobě řadu prvků z různých hudebních odvětví, klade důraz na určitou "špinavost", kterou klip znásobuje. Když interpret zpívá o městě duchů, jehož srdce je příčinou tohoto stavu, nebude mít písnička úplně optimistické vyznění, to dá rozum. V tomhle hudebním počinu se Lambert našel. Vždycky mně připadaly jeho songy nic extra. Snaha byla, ale přece jen plakátový idol pro hetero chlapa, to jsem zrovna nepotřeboval. Jo, tentokrát to klaplo. Sejdeme se ve Městě duchů. Pak se uvidí, jak se to s tou jeho hudební kariérou vlastně má. Jestli jeho písně, může vůbec poslouchat pánské publikum. V tom u mě panují dohady. Vyjasním si to s Adamem, až s jeho příštím singlem. 80%

Česká muzika nechcípá na úbytě. Česká písnička žije! A s tímhle hudebním elementem žít bude i nadále. Jen co pole působiště vyklidil Lunetic (ještě koncertují, ale už jen maximálně za polívku) a ve světě opadá mánie po One Direction, objeví se v té naší malé, zadlužené a Babišem ničené zemičce, hudební seskupení, které je jakousi zvláštní variací boy bandů, ale do této typické značkové škatulky tak úplně nespadá. Hudební producent Gajdoš objevil relativně neokoukané borečky, u nichž byste nehledali hudební sklony. Jan Bendig je už známý hudebník a podle všeho to vypadá, že se u skupiny zdržel jen na tento singl, protože v nejnovějším singlu bourajícím hitparády, se kapela představila už coby čtyřčlenná a už bez Bendiga. Zde ještě coby dance trio, které působí zajímavě nesourodě. Mladý herec Ondřej Havel, zrovna u něj bych nehledal pěvecké ani taneční vlohy, ani náhodou. S jeho účastí má tahle "trsací" hudba rozměr hudební parodie, ale i určitého nadhledu, jen nevím, jestli je to dobře. Havel si ze všeho dělá prdel, i se tak potutelně tváří, je tedy možné, že i tohle bere jako srandovní vedlejší džob. Trojici doplňuje Lukáš Cestr, neznámý hošík, který je zřejmě castingovým objevem. Úroveň klipu velmi dobrá, profesionálně odvedené a s taneční choreografií, na které je znát, že si s ní Adéla Bučková dala záležet, aby to vypadalo na kameře dobře. Standardní akvizice klipů, jako jsou lepé dívky a tanečnice, nesmí pochopitelně chybět. Gajdoš s Kašíkem režírují kvalitně, odboural se standardní hnus nekvality provázející české klipy už od pradávna. Formace New Element působí na naší zatuchlé hudební scéně jako zjevení. Jedná se o svěží hudební vítr foukající tím správným a docela neodhadnutelným směrem, pokud jde o hudební vývoj a vyhlídky do budoucnosti. 80%

Dnes už v hudební branži nestačí, aby se na písničce podíleli dva, nutností jsou rovnou tři umělci. Když se před kamerou sejdou Rihanna, Kanye West a Paul McCartney, hrozí přetlak osobností, ale určitě jsem ten pocit z klipu neměl. Z těch tří je bezkonkurenční frajer Paul, který si to vybrnkává na kytárku pěkně nalevo. Obklopený generačními rozdíly se v tomhle triu stává zajímavým a osobitým středobodem. Rihanna a Kanye West jsou limitováni stísněným prostorem před kamerou. Nedochází tedy k žádným velkým gestům, ani k rozmáchlým pohybovým kreacím, aby nevypadli ze záběru. Umělci se tam na na malém prostoru melou, ne vždy to působí úplně fajn, kdo to vymyslel asi chtěl demonstrovat, že velké pěvecké hvězdy nepotřebují obří stage. A tentokrát i bez barvy. Nejsem zrovna příznivcem černobílých klipů. Coolovosti by se dalo dosáhnout i jinými prostředky. Stačí však, že tohle umělecké spojení je netradiční a hudebně jiné, než bývá obvyklé. Song je z hudebního hlediska zajímavě akustický. Může fungovat dvojím způsobem. Bez klipu se ochudíte o McCartneyho, který pěvecký prostor nedostal, ale uslyšíte Rihannu a Westa v téměř folkovém balení. S klipem dostanete tři špičkové hudebníky, kterým se podařilo utvořit něco, co bylo před nějakým časem téměř nepředstavitelné a málo reálné. 80%

Já tomu hovňouskovi nemůžu přijít na chuť. Snaha byla, někdy menší, někdy větší. Yanick Bisson, co to je za vořežpruta?! Nezajímavé podání epizod ještě podkresluje slabé technické zázemí. Kamera nenavodí divácký zájem, střih seriálu je hodně amatérský, statické scény jsou s ním ještě více statické. Jednotlivé epizody řeší vše na základě dialogů, to je patrné pro literární předlohu, ale aby s tím nutně musel operovat i seriál, to už mně přišlo moc. Samozřejmě, že od toho neočekávám jakýkoliv akční prvek, ale dívat se na Yanicka Bissona, je opravdu lapálie. Scénář přece jen má nějaké originální nápady ohledně detektivních případů. Ono je to taky o tom, že trend seriálů se výrazně posunul do dynamické roviny a obstarožní detektiv Murdoch nikdy s něčím takovým nedisponoval. Napadlo mě, stalo se mu vůbec někdy, že by nějaký případ nevyřešil.? CSI kundy z Miami, Las Vegas a potomci Rexe, těm se nikdy nestalo, že by něco zdárně nevyřešili. A jestli ano, nevím o tom. Ale ten Murdoch je nějaký neomylný. Jakmile se dozvím, že něco nevyřešil, hned přitlačím na hodnocení. Do té doby mně nezbývá než pogratulovat těm, kteří Murdocha obdivují, Yanick Bisson je pro ně herecká hvězda a se seriálem pravidelně loví záhadné i akční zážitky. Já jsem s ním ulovil akorát tak nudu. 20%

Válí se v posteli s lepou blonckou, chodí do klubu ji šmírovat a během toho se pomaže krví a zpívá mezi masem a uzeninami, co visí na hácích. Ano, Adam Levine toho za pětiminutový klip stihne poměrně dost a má to evidentně na háku. A krásně mu hráblo. Jeho hlas nemusím. Zní jak kastrát. Jeho klip zaujme a písnička tentokrát taky není k zahození. Maroon 5 je sice pro mě kapela smrti, ale když se jim něco povede, tak to uznám. Tohle mělo nápad, dejme tomu takovou zvrhlejší ideu a klip byl dobře komponovaný. Kvalitní střihové přechody, kamera, která perfektně snímá v přehledných záběrech a to celé provokativně a sexy podané. Už jsem si myslel, že Levine není schopný stvořit normální song, tedy song pro ty, kteří ho nevyhledávají, tedy pro mě. Naděje stále existuje. V podstatě málo sympatický maník přišel s něčím, co není pro jeho tvorbu úplně typické, ale rozhodně k tomu už v jiných svých klipech měl tendenci. Tady to dovršil. Poslední dobou s (umělou) krví ve svých klipech koketuje pár pěveckých hvězd hlavního hudebního proudu. Pokud nebudu počítat minoritní a morbidní metalové kapely, tak jedním z "průkopníků" byl třeba takový Robbie Williams, který aby zaujal, svlékl se (za pomoci digi triků) před léty ve svém klipu z kůže. No, a před nedávnem hráblo ještě Rihanně, která také ve svém klipu vypotřebovala nějakou tu krevní konzervu a posunula tak svůj klip až k hranici přístupnosti 18+. O nevhodnosti klipu Maroon 5 pro nezletilé publikum by se také dalo s úspěchem polemizovat. Milé děti, čím je ten polonahý pán pomazaný v klipu? No přece malinovou šťávičkou. Na českých hudebních stanicích to pouští dopoledne. A se zákazy na mě nechoďte. 90%

Stop všem Supermanům! Stop všem příčetným divákům! Stop všem comicsovým divákům a jejich dobré vůli tuhle slátaninu sledovat. Tohle je zcela nekoukatelná záležitost. Ale jo, já kolikrát koukám na pičovinu, ale najednou zjišťuji, že i když se film či seriál nikomu nelíbí, mně ano. Ale tohle se nedalo. Pominu spešl efekty ještě před založením černého divadla Járy Vidlaře a snahu jít proti zaběhanému schématu mužských comicsových hrdinů, ale jaksi mně uniká, co chtěl malíř zmatlaninou bez výrazné scenáristické a režijní signatury jaksi divákům sdělit. To si má divák z minuty na minutu přetransformovat myšlení z módu kretén na pičifousek, aby vůbec fungovala jediná scéna a dialog nepřipomínal vymaštěnou blondýnu před studiem kuřby na pět semestrů?! Při tomhle seriálu vůbec musí divák dosáhnout vyšších odborných znalostí, aby alespoň částečně pochopil, proč se tvůrci bez invence a talentu pouští do šílených seriálových projektů, ve kterých kráva bez krámů hraje prim. Mě by zajímalo, jestli comicsové hrdinky menstruují. Nedočkavý odpovědi nebudu, neb další přísun stupidity v podobě další epizody rychle zastavuji v zárodku. Supergirl mně utvrdila, že nadpozemské blbosti jsou okna vesmíru dokořán a Grygar o tom může vést fundovanou přednášku. Ale mě tenhle seriál nezajímá. Hvězdička je za Melissu Benoist, která chudák kývla na něco, co jí moc fanoušků nezíská. Po tomhle se od ní odvrátí i každý slušný režisér. 10%