kingik

(Dramatická) romance o dvou lidech, které svedla dohromady láska k humanitární činnosti.Ti se na své misi do sebe šíleně, ale šíleně zamilují, aby pak zjistili, že i po jejich desetiletém odloučení jejich vzájemné city neochladly. Válka v sužované Libérii je v podstatě jen vedlejší produkt, neb film mnohem více staví na živočišnosti obou hlavních protagonistů. Javierovi Bardemovi jsem jeho kladně disponovaného lékaře po všech těch záporných bídácích přál, Theronka hrála tělem, čímž zúročila svoji někdejší kariéru modelky, v decentně nasnímaných scénách milostných aktů stále boduje. Film měl profesionální zázemí, tedy dostatek prostředků, aby nevyzníval televizně lacině. A skutečně by na kino projekci měl, u nás mu brány kin zůstaly uzavřené. Ruku k dílu přidal skladatel Hans Zimmer, produkoval známý producent děl o lidském souznění Bill Pohlad a režíroval Sean Penn, který většinu filmu zvládl kvalitně. Tudíž je záhadou, proč je film tolik strhaný. Penn kombinuje pěkný vizuál s naturalistickými sekvencemi, vše rámcuje komplikovaným vztahem dvou milenců, ve více jak dvouhodinovém provedení. A právě na té stopáži bych ubral. Přidal bych více nahoty, čímž by film získal na skandálnosti, kamera choulostivé partie snímala celkem cudně. Samotné téma je i tak určitým zdrojem kontroverze. Viděl jsem kvalitně natočené, nasnímané a zahrané drama, které se určitě neslučuje s nízkou diváckou odezvou. 8/10

Dobrá zpráva pro ty, kteří čekají zažitá westernová klišé. Tenhle jim dává do značné míry vale a nahlíží na ně až inovativní formou. Vznikl tak téměř sugestivní antiwestern. A ani kladný hrdina a záporný hrdina není tolik schematický. Špatná zpráva pro milovníky dynamiky a tempa, film má zpočátku pomalý ráz, rozjíždí se pozvolna, nedá kolty rychle od sebe jak nadržená ženská nohy, navíc se ještě bije s televizní unylostí. A je zde úkaz Woody Harrelson, který už by měl být dávno oceněn soškou za herectví, přinejmenším tento jeho maniakální náboženský fanatik si říká o uvedení do Síně slávy, neboť je to kreace nevídaná. Ovládá městečko Mount Hermon, kde se pořádají hony na lidské terče, konkrétně mexikáni končí v tamních vodách. Texaský ranger je pověřen guvernérem, aby vše řádně vyšetřil. Je připraven na nejhorší, neboť muže jménem Abraham zná už z raného dětství, kdy jej tento bídák připravil o tátu. Ve filmu ale vůbec nejde o klasickou pomstu. David Kingston na otce prdí, celý příběh má jiný směr, souboje na kolty nahradily souboje na nože, celé to má i netradiční vyústění. Počáteční pasáže nejsou úplně záživné, pak dojde na první konflikt a film si své tempo drží. Když je ve filmu démonický Harrelson, kdo proti němu může mít šanci, aby zaujal stejnou měrou? Nikdo. A přece je Liam Hemsworth ostrý chlapík, který nejde pro ránu daleko. Ještě chci poukázat na Emory Cohena, který je oproti dvěma hvězdným akvizicím málo známým, přesto se jeho nevyzpytatelný záporák neztratil, hrál Harrelsonova syna. Režie Kierana Darcy-Smithe má své vzletné vrcholy, brutální přechody i nudné propady. Je ale cítit evidentní úsilí nenabídnout převařenou látku. Je zde v rámci žánru řada netradičních inovací i postupů. Je to prostě film, který chce být za každou cenu jiný. Moje hodnocení se ustálilo na 7/10.

Výskyt Joela Edgertona v tomto filmu je stejně záhadný, jako nákaza, která zaplavila blízké okolí. Není jasné, kam všude se rozšířila, zda se jedná o lokální kontaminaci, nebo jde o celosvětový mor. O původu i míře zamoření nepadne slovo. Na divákovi je, aby si to domyslel, dal dohromady. To prostě není ideální postup, i když chválím, že je někdy lepší nic nevědět. Mnohem důležitější jsou postavy. Těch je ve filmu šest, přesněji řečeno dvě rodiny o třech členech. Jedna je usalašená v odlehlých hvozdech, je rasově smíšená a vede ji Joel Edgerton, který šíleně, ale opravdu šíleně dbá na ustálená přísná pravidla uvnitř i vně srubu, která dva negroidní zbývající členové, matka a syn, musí striktně dodržovat, mytí pazour, gas masky a ani masturbace není povolena, aby se smrtelná nákaza s nimi nezačala kamarádit. Hlavoun rodiny je nadto neskutečně ostražitý, obezřetný a krajně nedůvěřivý, tudíž mu nedá (ano žádná z žen mu nedá), má-li přijmout do svého baráku cizí rodinu, která má nadpočetné zásoby žrádla, jen vodou nedisponují. Ovšem Edgertonovic family by svými nekonečnými zásobami napojila dvě menší města. Nutno zdůraznit, že hlavoun druhé rodiny ho předtím v noci nevítaně navštívil v brlohu, za což mu Edgerton vyslovil nedůvěru, následně spoutal, pak jízda na místo pobytu rodiny, přestřelka s lesním gangem, důvěra stále na bodu mrazu, pak střih, naprosto nevíme, jak podezřelý muž přesvědčil svého oponenta, nicméně Edgerton s úsměvem od lopuchu k lopuchu si bývalého podezřelého stěhuje s celou jeho rodinou k sobě. Ach jo. Ne, nechápu tyhle rádoby ambiciozní filmy, ve kterých se skoro nic neděje, motivace (záporných?) postav nejsou zřejmé a celé to má beztvarý koncept. A celou dobu si to hraje na neproniknutelný a atmosférický film. Joel Eddgerton určitě litoval, připíchli mu po jeho bok starou a prošlou čokoládu Carmen Ejogo, která by mu mohla dělat tetičku, synek byl černý jak bota, trpěl nočními můrami, celkem směšně podanými. Absolutně mně na nikom z nich nezáleželo. O protichůdné rodině nevíme, do jaké míry jsou jejich historky smyšlené, divák je neustále na pochybách, to je celkem fajn, jenž už fajn nebylo, že ty postavy se nijak extra zákeřně neprojevovaly. Ony vlastně nedělaly vůbec nic. Prostě jen se plkalo, žádný škodlivý manévr až tak neproběhl. No dobrá, v závěru už jim tekly nervy. Závěr je trochu drastičtější. Ale gore nečekejte, jen se všechno podstatné odehrává v širé dálavě lesního terénu, padne pár výstřelů, trochu řevu, spočítají se mrtví a hotovo. Film mně nepřišel nijak originální, je to spíše komorní drama s prvky hororu, projevy nákazy minimální, pár puchýřů a hrnek krve z huby, ženský casting značně nepřitažlivý, vizuál dobrý, několik temných okamžiků film má, režijně nevýrazné. Celkově film na mě nezapůsobil a Edgerton v něm neměl brát účast. Tohle byl typ filmu pro naprosto druhořadé herce, ne herce jeho formátu. 5/10

Horor z velmi levného produkčního ranku. A nemá úplně ohraný námět. Ten ale přišel úplně vniveč. Chvála péru, že tam vrzli Deannu Russo. Nebylo by totiž pomalu na koho a na co zírat. Na jednom poklidném předměstí vraždí vyšinutý maník jezdící ve zmrzlinářském voze. Já zmrzlinu žeru, takže proč ne. Jenže vražd je pomálu, jsou laciné až realizačně odbyté (mrtvoly mrkají, krev je mrkvový džus) a jsou mezi nimi značné prodlevy. Ty jsou vyplněny romancí. Čerstvě se zde totiž vyskytuje šťavnatá vdaná milfka, která si příjezd rodiny krátí klácením místního zajíčka. A když se hororu a vražd dostávalo pomálu, kupodivu jsem přistoupil na tu romanci, která byla zvládnuta mnohem lépe. No, není divu, film režírovala žena, což je dost znát. Megan Freels Johnston by na režírování hororů měla úplně zapomenout. Naprosto všechno, pokud jde o hororovou rovinu, zkonila. A pokud má ráda telenovely a soft pornáče, tak směle do toho, má ode mě zelenou. To jí jde totiž náramně. Jen to chce napříště lepé herečky svlékat, ne jen záběry na spodní prádlo, co jde dolů jako po másle za 50 jidášových kaček. Na závěr se jí do zkažené hororové linie vloudil i jeden nesmysl. To uvidíte sami. Po filmu jsem dostal chuť na zmrzlinu. Ta patrně patřila k tomu nejdražšímu z celého filmu. Deanna Russo je tahounem filmu, má určitě svým fanouškům co nabídnout. Takhle zabila dvě mouchy jedním pometlem - něco romance, trochu hororu. Chudák Kasparov88, lopotí se s překladem. Všichni čekají frontu až vyjdou titulky, pak následně film strhají. To čekali Kmotra, či co?! Prostě dobrý název, dobrý námět, dobrý vizuál a dobrá herečka v hlavní roli. Ušlo to. 6/10

Reportážní psycho so(n)da do duše jednoho zvráceného maniaka. A jeho odhalený bimbas jako bonus. Dokumentaristka Sara je celkem frustrovaná z toho, že její dokumentární série o osamělých mužích je na internetu propadákem. Záhy odpoví na inzerát muži, který chce o sobě natočit dokument. Maník má odlehlou chatu v lesích, platí dobře a příštích 24 hodin Saře slíbí, že ji nezabije. Přizná se jí totiž, že je sériový vrah. Dívka z toho je určitým způsobem konsternovaná, jenže zavětří, že tenhle díl o reálném vrahovi by mohl zbořit internet. Za reportážní pecku se ale platí, mnohdy i životem. Film chce po divákovi jediné, a sice přistoupit na koncept, v němž se postavy nechovají úplně logicky a nemají velký pud sebezáchovy. Pokud to coby divák přijmete, dostane se vám dvou nevyzpytatelných postav. Je to film o dvou hercích. Nevyzpytatelný maniak chce svoji 40 oběť, možná svoji poslední, odvážná žena chce svoji úžasnou reportáž. Existuje první díl, hraje v něm stejný herec jako zde, nemá smysl se o něm rozepisovat, neviděl jsem jej. Hned dodávám, že Mark Duplassovi jsem jeho nevyzpytatelného šílence věřil, byl mrazivě přesvědčivý. A Desiree Akhavan není prvoplánově vystajlovaná kráska, v podstatě normální žena, která se nezalekne podivína uprostřed lesů a točí, i když nějaký vražedný předmět v zákoutí trpělivě vyhlíží místečko na jejím těle, kde by se zaskvěl. Do finále je to víceméně psycho(logická) hra, divák je v napětí, jak to podivné "partnerství" dopadne. Hodně neokoukaně, neotřele, celkem nevyzpytatelně a těkavě podaná hra na maniakální kočku a málo bázlivou myš. Závěrečná sekvence je nadbytečná, nezapadá do konceptu. Je jasné, že je to předzvěst třetího dějství. 7/10

Mrzce zrežírovaný horor, který skýtal potenciál. Manželský pár po renovaci domu, do kterého se nastěhoval, objeví deníček, ukrytý v nitru plyšového medvídka, co patřil jedenáctileté dívce, co před více jak čtvrt stoletím zmizela. Manželům to nedá a začnou pátrat po osudu dívenky. Nevědomky se ocitnou ve smrtelném ohrožení. Já vím, zní to dobře, film ale promrhá všechny trumfy, které si myslel, že má. Pár se seznámí s milým sousedským párem, který by pro ně udělal první poslední. Divák by musel být úplný imbecil, aby filmu sežral tu scenáristickou naivitu, že pár s nimi nemá nekalé plány. Samozřejmě, že má. Nemusím ani varovat před spoilery, tohle prostě dojde každému. Ve hře bude dávné tajemství, tajemný kult a zpečetěný osud (ducha) děvčete. Během filmu si to dáte dohromady. Upoceně to do sebe zapadne, jenže režie je dost špatná, ničím film neozvláštní. Má ji na svědomí celkem známý režírující "béčkový" herec Zack Ward, který spolupracoval na scénáři, produkoval a nadto si střihl i roli souseda. Režijně není vůbec zdatný, ani nijak nevyniká po technické stránce. Svůj film opatřil naprosto směšnou režií. Hned úmrtí pacienta na nemocničním lůžku z úvodu filmu nedá pokoj vaší bránici. Nejde ani tak o to, že film působí extrémně levně, jde i o tempo, do půlky filmu není zrovna děj bohatý na události. Ještě že měl vkus na herečky, neb Emily O´Brien, Sarah Ann Schultz a bývalá porno herečka Sophie Dee, dnes Kirsty Hill, úspěšně felující režiséry jako je Zack Ward, jsou lepé akvizice, kterým to druhořadé herectví extrémně dobře šikuje. Jen těm žalostným trikům, žalostné realizaci a žalostné režii nelze udělit pochvalu. Snad jen z nemravného hlediska, neb jedna nestyda ukázala kvalitní hruď a druhá ztopořené bradavky přes halenku. Tak alespoň za tohle to divákovi stál(o). 5/10

Zbytečný cyklus Veřejných léček má ve svém repertoáru jednu jedinou povídku, které jsem ochoten udělit hvězdičku. Všechny ostatní posílám do kanalizačních vod. Tahle je o úchylném otčímovi, který má bídácky spadeno na nevlastní dceru. A ten jeden bod si vysloužil Mirin Etzler. Tak odpudivou figuru česká komerční tvorba nepamatuje. A mám pocit, že on sám už je nyní natolik známý, že by podobnou roli už dnes dozajista nevzal. Mám pocit, že byl nadržený snad i doopravdy. A tak ho můžeme obdivovat/nenávidět, kterak ukájí svůj chtíč na (tehdy naprosto neznámé) Berenice Kohoutové, která hrála náctku. Příběh nemá žádné extra zakončení, určitě šlo při té herecké přesvědčivosti s celým tabu tématem pracovat v mnohem skandálnějších intencích. Celé je to blbě a bídně natočené (zhruba na takové úrovni, jak kdyby se tv Barrandov pokusil ambiciozně natočit soft pornáč), ale Etzler je výstavní nechuťák, který raději ztvární obtloustlou a prázdnou figuru "lékaře" v kreténském seriálu na počkání, než by se znovu pustil do podobné kontroverzní šílenosti, po níž by se mohl stát štvancem diváků, kteří se do příběhu příliš vžili. 1/10

Převážně sterilní pohled na život jednoho hudebníka. A velmi na jistotu zrežírovaný, bez větších ambicí. Tím hudebníkem je Brian Wilson. Že vám tohle jméno nic neříká?! I to je možné, ale skupinu, ve které působil, už znát budete (i z doslechu). Byl totiž frontmanem legendárních Beach Boys. A zde poznáme, kdo stál za tvorbou jejich veselých a pozitivních songů. Film má ale dvě hodiny, prolínají se v něm dvě roviny Wilsonova života, v jedné je talentovaným mladíkem, prožívajícím úspěchy i propady v šedesátých letech, v nichž skládá nesmrtelné hity skupiny, v té druhé už je dospělým zlomeným mužem na sólové dráze v éře osmdesátých let, neschopný skládat hudbu, s diagnozou paranoidní schizofrenie, který už je téměř nesvéprávný a nedokáže se vymanit z vlivu svého ohavného manipulátora a jeho praktik, jímž je jeho terapeut. Mladickou verzi ztvárnil Paul Dano, dospělou verzi hraje John Cusack. A teď k tomu, co filmu neprospělo. Představte si, že ty (potenciálně) nejzajímavější okamžiky z příběhu osekáte, vyjmete a jen se o nich mluví. Dozvíme se tedy, že Brian měl krušné dětství, kdy byl fackovacím panákem pro svého ukrutně nesympatického otce. Padne facka na sále? Nepadne, až na jeden výjev z dětství. Dále poznáme zákeřného terapeuta Landyho, ovšem paranoidních stavů má hudebník pomálu, jsou kratičké, ke všemu je to s jeho zdravotním stavem nakonec jinak. A pak ještě randí se sympatickou Melindou, svojí budoucí ženou. Šukají spolu? Nelze poznat, ve filmu žádná milostná scéna není. A pak hlavní náplň filmu, tou je postup při skládání a aranžování písní, což jsou nejzajímavější úseky filmu. Určitě si nelehnu a nezačnu kopat nožičkama, že jeden produkující režisér natočil portrét života Briana Wilsona. Jeho hudbu nevyhledávám, ovšem to vůbec nemělo na hodnocení vliv. Nezkušená režijní ruka Billa Pohlada nedokázala mě coby diváka pohltit a dát mně intenzivní zážitek, potažmo způsobit můj zájem o tvorbu Beach Boys po skončení filmu. Herecký čtyřlístek Paul Dano, John Cusack, Paul Giamatti a Elizabeth Banks je opravdu skvělý a schopný, i hudební čísla byly příjemné, zvláště pak mohlo být jich být více převedených do klipové podoby, i místo a čas byly ok, jen to sterilní provedení prostě neutáhne dvě filmové hodiny. Délka byla znát a zajímavých momentů a scén nebyl plný hudební kotel, spíše kotlíček. 6/10

Zuby NEHTY se to drží jednoho prostředí a je to přibližně blbé jako stříhání NEHTŮ. Tím prostředím je chátrající nemocnice, respektive nemocniční pokoj, v němž se ocitne kondiční trenérka Dana, kterou srazilo auto. Od té doby je upoutaná na lůžko, potlučená, napojená na dýchací přístroj a komunikující jen přes klávesnici počítače s hlasovým komunikátorem. Návštěvy jí zpříjemňuje nejen její rodina, ale také zlý bubák zvaný Nehet, který zde v dávnověku coby muž z masa a kostí pracoval, než po strašlivých obviněních spáchal sebevraždu. Zdá se, že celá nemocnice drží společně pod pokličkou dávné tajemství, které brzy vypluje na povrch. Pokud vypnete všechny orgány, kterými myslíte, je tenhle film akceptovatelný. Jen nezkoušejte se nad ním zamyslet, hledat v něm logiku a bádat nad výslednou pointou, spojenou s hlavní postavou. Film neuchvátí ani monstrem, to zpočátku vidíme jen na pár milisekund, později už nikam tolik nechvátá. Vraždy jsou krotké, lacině vyvedené. Film sráží i to, že se v něm až tak moc neděje. Pokoj a Danu neopustíme, vše podstatné se odehrává zde. Nemocnice je samozřejmě podivná, lékař má deku až na záda, nijak pacienty neošetřuje, místo lepých sester je zde potetovaný zdravotní bratr, ředitelka je jak vedoucí lágru. Prostě slušně depresivní. Shauna MacDonald v titulní roli "paranoidní" pacientky hraje obstojně bezmocnou ženu/oběť. A má sličnou dceru, manžel byl slizký (nevěrník?). Je znát, že režisér Dennis Bartok toho nenatočil právě kvanta, je to jeho debut. Jeho scénář měl několik origoš nápadů: muž, libující si ve stříhání a schovávání nehtů malých pacientek, je nápad k nezaplacení. Sice se z něho moc nevytěžilo, ale docela fajn. Film nabral na obrátkách až ve finální části. Většinu děje spláchly stupidní výjevy, které filmu neumožnily dýchat. Doufám jen, že nikoho nenapadne natočit sequel, třeba pod názvem "Manikůra pana Neheta". 5/10

Není zcela zřejmé, za jakým účelem se režisérské duo Michael McQuown & Vincent J.Guastini namáhalo s tímhle hororovým pásmem "autentických" blaťáckých poudaček, nicméně je to jasný důkaz, že lze s úspěchem točit na zbylý i prošlý materiál, který po sobě zanechal jiný, talentovanější a vyzrálejší filmový štáb. Není problém natočit ghoula provádějícího felaci, mladé lesbické kanibalky ohlodávající genitálie a zakončit to pikantním duchem v análu. Ne, žádný strach, film do takových extrémů nezajde. Připravte se na zaručeně očistný klystýr, který s sebou přináší čtyři poudačky, které mají punc originality, ale to nestačí. Bohužel stále vypadají, jak když je ráno vysral Spielberg, který stále hledá návaznost dvojky Umrtvení vojína Ryana. Z toho je dnes přešitá fešanda Amanda, která po traumatickém zážitku zažívá prapodivné stavy a nadto získala telekinetické schopnosti. Ale povím vám, že zrovna tahle poudačka je nudná a nezajímavá. To duch v domě, na kterého si stěžuje manželský pár, a za tímto účelem angažuje partičku odborníků na paranormální jevy, je ze všech nejnápaditější, hlavně má mistrnou pointu. To poudačka o sexy kanibalkách z online sex show, co pamatují i mejdany s Galileim, má taky náboj, přinejmenším lépe zohavený krk oběti po jejich řádění už dlouho nepamatuji. A ta hlavní poudačka, řekněme zastřešující a prolínající se celým pásmem, je o lovcích ghoulů, jednoho fakt uloví, ale neprožijí s ním zrovna Amádeův sen. Vesměs tohle pásmo představuje kulantní nabídku pro milovníky ff subžánru. Je to adekvátně přihlouplé, nedůsledně natočené, příslušně levné, s herci, které byste už nikde jinde vidět nechtěli, ovšem nějaké nápady jsou k mání a pobaví to svojí (nezamýšlenou) směšností. 5/10