kingik

Ándíbhcarp anivojuch. Režisérovi Eli Craigovi, jehož stylu jsem nikdy nepřišel na chuť, zřejmě nikdo nesdělil, že chce-li ještě v roce 2017 točit horor s vyžvýkaným obsahem, kdy muž vyžení s krásnou ženou i prcka Antikrista, bude muset přitlačit na scénáři a režii. A hle, on to není čistokrevný horor, nýbrž pokus o mix hororové komedie s parodií. Filmu se nedaří na žádné frontě. Hororové scény jsou zredukovány mimo divácké ohnisko, je jich jen hrstka, jen se o nich buď mluví, v lepším případě nevidíme událost, která jim předchází, takže už jen zhlédneme její následek, respektive oběť sbírají nabodnutou z plotu, jiná oběť umírá v kukuřičném poli. Tenhle přístup neakceptuji, film neomlouvá ani nízký rozpočet, režisér dopředu věděl, že přijde na takové scény a nedá se jim vyhnout. Pokud jde o rovinu komedie/parodie, je výsledek jedna velká bída. Nikomu a ničemu se nedá zasmát. A to se ve filmu vyskytuje babochlap, lilipután i parta fotříků docházející na terapie, ale jsou to jen trapné figurky, které dojem z filmu nijak nezlepší. Chlapeček, hrající diblíka, vůbec neuměl hrát, Adam Scott hraje vždy stejně, režisérův záměr pochopila jen Evangeline Lilly, která sehrála manželku nejméně iritujícím způsobem, dokonce vykazuje něco jako komiku. Přítomnou Sally Field, předstírám, že jsem ji přehlédl. A Clancy Brown žije jen z rolí zlotřilců, je-li potřeba záporná béčková role, zavolají mu do síně slávy, kterou má ve věznici Shawshank věčnou. Největší "inovací" filmu je mluva pozpátku, působilo to na tu bídu celkem objevně. Početí chlapečka u okultního rituálu (jen se o tom mluví) a skutečnost, že Samantha je několikanásobná vdova, jsou nápady, které uspěly. Dál už nic. Ke všemu se v ději zbytečně vracíme o týden zpět. Film totiž začíná scénou, kterak Gary leží pod zemí v rakvi, a vyděšená manželka k němu za deštivé noci spěchá s lopatou. A režisér usoudil, že je dobré dozvědět se, co této události předcházelo. Takže do tohoto místa se napojíme přibližně až za hodinu. A v té hodině, i dál, se nepřihodí nic pozoruhodného, zajímavého a zábavného. Je to chujovina, která je podprůměrně slátaná. 3/10

Člověk nelida si vybere jeden díl z celé bohaté série, a zrovna je to ten nejpříšernější ze všech. Absolutně bolševická preparace zaživa. Co hůř, diváka to má dostat do emotivního rozkolu. Nedivím se, že má seriál tolik kontroverzní punc. Ono pustit si tenhle díl před všemi ostatními, nemáte sebemenší touhu podívat se na jiný díl. Prasácky vylhané, až by jednomu narostl "pinocchiovský" nos, nechutně propagandistické, obsahově zvrácená snůška pokřivenosti. Obsahově nekoukatelné. Na straně druhé stojí řemeslné zpracování, které je zdařilé. Filmový přístup je na pochvalu. Brabec do role zažraný, mohl se očisťovat jak chtěl, Zemana mu nikdo neodpáře. Hrál ho bravurně, může být rád, v ostatních rolích nijak nezářil. Zeptejte se mě na film, inscenaci, seriál, zábavný pořad, kterým by kompenzoval ústrky za Zemana. Neznám nic, co by Zemáka předčilo. Tenhle díl je opravdu krutě dávivý, až mně coby divákovi zaskočil(a) Mrkvička, co jsem chroupal. To jsem z toho Jelínek. 1/10

Realističnost ustupuje do pozadí, o slovo se hlásí akčnost. Film si to může dovolit, nebyl natočen na základě žádné skutečné události, jen podle románové předlohy, které se (údajně) drží jen sporadicky. Mladík Mitch Rapp si přísahal pomstu. Už je to necelé dva roky, co mu islámští teroristé navždy vzali jeho sexuální hračku. Od té doby je každý, kdo je zarostlý huňatým vousem, večer splývá s tmou, pro něj nepřítelem. Zaslepen nenávistí chce eliminovat každého, kdo se dorozumívá arabským jazykem. Kdoví, jak by to s ním bylo dál, kdyby se ho neujal zkušený mentor nad mentory, bývalý příslušník "tuleňů", tvrďák nad tvrďáky Stan Hurley, který zapřísahal celý život likvidaci "alláhových" teroristů, a pro něhož je mučení v zajetí rajskou procházkou, jak se budeme moct přesvědčit. Ještě než půjde Mitch do své první oficiální a CIA posvěcené akce, bude muset absolvovat náročný dril ve výcvikovém táboře. Pak už mu nic nebrání v rozletu. Cílem jeho první a jediné mise je rozprášení teroristické buňky, v jejímž čele stojí taktéž bývalý "tuleň", kterého navíc Hurley dobře zná, neboť ho vycvičil, ten nyní na oplátku chystá jaderný útok. Hantýrkou se mu říká "Duch". To, že je scénář samé klišé, neznamená, že by režisér nedokázal udělat nic pro to, aby film bavil. Vměstnal do něj od začátku až do konce dynamický ráz i náboj, který přímým vypálením stále nezadržitelně pádí vpřed. Jeho dráhu mu nezpomalují ani dialogy, nikde se film zbytečně nezakecává, prostě pořád se něco děje. Po scenáristické stránce se to ve filmu dost mele, není divu, když na něm dělali hned čtyři, poměrně renomovaní scenáristé. Každý do akčního mlýna přispěl jiným žokem mouky. Přes bláznivou akci je zde Michael Finch, který určitě psal většinu akčních pasáží, serioznost chtěl udržet Edward Zwick, je i známým režisérem, který dokonce kdysi dávno natočil i film na téma terorismu, Marshall Herskovitz je také takový ten realisticky založený scenárista a Stephen Shiff dává přednost náročnějším látkám. Jde ale hlavně o to, že každý z těch čtyř je odlišným typem scenáristy, tudíž na režisérovi bylo, aby to celé stmelil, což se zázračně podařilo. Michael Cuesta je v drtivé většině televizní režisér, který má na kontě z filmového hlediska jen "Kill the Messenger", je tedy na pochvalu, že film se nedrží v tv intencích, dostal k dispozici rating R, který využívá s vervou, průstřely jsou explicitní, dojde i na výše zmíněné mučeníčko. Film se s ničím nemaže, má super tempo, dynamickou laťku nasazenou proklatě vysoko a akční fazona je bravurní. Nechybí i občasné zvraty a překvapivá úmrtí. Ve filmu nechybí ženský element, který je celkem výrazně zastoupen, divák může hádat, kdo z trojice Shiva Nagar, Charlotte Vega a Sanaa Lathan vydrží nejdéle. Tahounem se stal Dylan O´Brien, subtilní zdechláček, který v klučičí sáze Maze(l) provádí partě hošanů obratnou felaci, jenže zde je všechno jinak. Je tvrdý, není to dvojsmysl, chce se prát a akčně si užívat. Michael Keaton, který prožívá herecké obrození, je fajn, Taylor Kitsch v záporné roli nic nekazí. Co film nezvládl, je jeho závěr, netvrdím, že je úplně sprasený, jen to vyvolalo dojem, že zbylo pár dolarů na závěrečnou CGI akci na moři, kde je flotila, snažící se zpacifikovat výbuch jaderné nálože. Prostě tohle bych si odpustil. Film šlape, až na ten zbytečně bomba(stický) závěr, který je koncepčně dost mimo. Známky neubírám, bavil jsem se nad očekávání. 10/10

Škola končí, Novák leze po jabloni, bláznivej den. Tak nějak se to zpívalo v české cover verzi dávného hitu, až na toho českého emigranta Nováka a jabloň, vše zmíněné ohledně obsahu filmu platí. Na americké střední zavládl poprask, je poslední školní den, žáci prankují své učitele ostošest, vyvádějí je z míry, ti by rádi přežili tenhle den bez úhony, jenže se nad nimi vznáší denní můra v podobě náhlého propouštění z práce, o kterém rozhoduje vedení školy. Učitel angličtiny Andy Campbell (Charlie Day), klidný a rodinně založený muž, ovšem nemající u žáků patřičný respekt, se dostane do konfliktu se svým kolegou, výbušným učitelem dějepisu Stricklandem (Ice Cube), kterého se celá škola bojí, částečně je to také přikrmeno kolujícími zvěstmi, že byl dříve nemilosrdným členem gangu, policistou v utajení a tak. Faktem ale zůstává, že Andy na Stricklanda žaloval řediteli školy o nemilém incidentu, ke kterému došlo mezi Stricklandem a neukázněným žákem na jeho hodině, čehož byl Andy svědkem, načež dějepisář dostal vyhazov ze školy. Ve Stricklandově očích je od tohoto okamžiku práskačem, kterého je nutné zpráskat. Ihned po škole jej vyzve na pěstní souboj. Kdyby tahle satira na špatné školní systémy a rasovou nerovnoprávnost, určitě není náhoda, že jeden učitel je běloch a druhý černoch, byla z poloviny alespoň tak vtipná, jak je ukecaná, bylo by to určitě fajn. Film je to totiž v lecčem originální, měl dobrý komediální základ v hercích, jenže po nějaké době to celé začne působit jako nějaká natahovaná epizoda ze seriálu o školním prostředí, vysílaná kvůli přívalu sprostých výrazů a mládeži nevhodného obsahu v pozdních nočních hodinách. Není se co divit, režii si vzal na starost výhradní tvůrce seriálů, režisér Richie Keen, který svůj ojedinělý filmový počin vlastně vůbec ničím neozvláštnil. Satira se náhle jeví jako vedlejší produkt, hercům se nedostává patřičných gagů, zápletka o plánované školní bitce učitelů je prudce natahovaná. Děj se odehrává v jeden den, ve škole, případně v jejím blízkém okolí. Charlie Day, Ice Cube, Christina Hendricks, Jillian Bell i Tracy Morgan tvoří zajímavý školní sbor, plný rozdílných charakterů i jejich nestandardního přístupu k metodám výuky, což je jeden z nejvýraznějších atributů filmu. Jenže prostě na komedii je to dost komediálně málo výkonné i vytížené. Herci by potřebovali pomoc od scénáře i režie, což se jim nedostává, a film dostal téměř improvizační ráz, kde se hlavně hraje na to, kdo ve filmu provede větší absurditu. Je to škoda, s takovým ansámblem to mohl být větší odvaz. Tohle byl prostě jen takový neorganizovaný slepenec ze školního prostředí. 6/10

Vzestup i pád parchanta parchantů podle (bájné fantazie nebo spíše úprav) filmových tvůrců. Ovšem podotýkám, že "Hanebný pancharti" taky nebyli zrovna vzorem skutečných historických okopů, přesto se prokopali do zdejších rudých trenclí. A co "Volyň"? Mám snad skupovat ve velkém polská vejce, abych si je pak mistrně mohl během projekce filmu rozbíjet o hlavu, prostě abych se u té nudy zabavil?! Tohle je intenzivní zakončení "trilogie" o nacistickém hodnostáři Reinhardu Heydrichovi, říšském protektoru, který v českých i amerických filmových dějinách repetitivně umíral. A za tyhle filmové služby mu v pekle do řitního otvoru strkají jen krouhanou zeleninu a ovoce bez pesticidů. Nárok na reinkarnaci je předem zamítnut. Může být rád, že je v teple, má ho zadarmo. I zde zemře, to víte, atentát, umírá se většinou po něm, pokolikáté už ale v rámci historických válečných filmů. Je to vlastně první film, v němž Heydricha vidíme chcípat na nemocničním lůžku. Do dvou hodin tenhle dramatický kousek vměstnal hodně událostí, jeho zarputilé začátky v šermu i před vojenským soudem za prostopášnost, vstup do SS jednotek, které počal řídit, přes rodinku, i váleční zločinci mají právo na rodinný život i sex se sličnou manželkou, obzvlášť když ji hraje samice Rosamunda Pike, až po osudný atentát, po němž následovala krutá odplata. Vše zakončeno tradičním veselím z kostela za rachotu samopalů, kde se ukrývali nezbední atentátníci. S Heydrichem má většina spojeno atentát na něj, "heydrichiádu" a zvěrstva, která páchal. Jména hrdinných odbojářů Gabčík a Kubiš, operace Anthropoid, to k jeho osobě také neodmyslitelně patří. Nějak jej adorovat nemá význam, film sice váhá, zda přikročit i k tomuto nemyslitelnému aktu, ten jeho výskyt v kruhu rodinném k tomu sváděl, naštěstí dostal scénář rozum a včas přeřadil, aby se věnoval jiným, podstatně důležitějším událostem. Ve filmu se to má s Heydrichem tak, že v podstatě všechny nenávidí. Jason Clarke je patřičně démonický Heydrich, coby herec má výraznou fyziognomii, nelze jej v žádném filmu přehlédnout, jeho herecké schopnosti se vždy držely někde na průměru, tudíž zde podává jeden ze svých nejlepších výkonů, bezcitnost a chlad z něj jen sálá. Odbojáři jsou celkem zaměnitelní i snaživí, Kubiše ztvárnil Jack O´Connell a Gabčíka si střihl Jack Reynor, stejná křestní jména, co hůř, i vnějšková podobnost, ti dva se mně až do konce filmu pletli. Jednou z bizarních složek byla mluva, všichni hovořili angličtinou s nějakým přízvukem. Skutečný bizár byla pasáž, v níž čeští odbojáři mezi sebou klábosí plynně anglicky, následně zapějí českou hymnu česky, a s přízvukem. Film má precizní výpravu, kameru, kostýmy, technická stránka filmu skvostná. Nahlédneme do matičky Prahy, díkybohu nás nevítá Aňa Geislerová, jako v Anthropoidu, její místo přebírá přijatelnější Mia Wasikowska. Za nevýskyt českých herců jsem rád, tedy žádný známí se zde nezjevili. Je to sice "vzdělávací" film, ve výhodě je ovšem ten, kdo chyběl na hodinách dějepisu, případně na nich nedával pozor. Pak vám nebudou vadit fabulace typu, že Heydrich po atentátnících střílel, nebo že Gabčík s Kubišem se seznámili na korbě auta a jiné "podvrhy" a historické nepřesnosti. Pokud vás bavila "trilogie" sestavená z dramatických titulů Atentát (1964), který měl věrohodné zpracování, na mě ale příliš černobílý, Anthropoid (2016) s intenzivní závěrečnou kanonádou v kostele, je nezbytné, abyste skládačku doplnili "Smrtihlavem", který má největší spád událostí a jeho středobodem je poutavě sesumírovaný životopis nacistického pohlavára. Srovnání těch tří filmů je zajímavé, každý z nich totiž na atentát přináší vlastní pohled i zpracování. Pak už se můžete stát hrdým členem odboje, co nese jméno "Smrtibrácha". 10/10

Po nevídaném nářezu s Vaughnem se mně do dalšího standardně "muklovského" opusu nechtělo. Dal jsem filmu druhou šanci. Dvakrát jsem to totiž vypnul. Ne, ten film na mě nezafungoval, nezapůsobil. Je to prostě pořád ta samá odrhovačka z vězení, nápravných zařízení a káznic. Jenže to by se snad ještě vstřebalo, kdyby film měl normálního, podotýkám normálního herce, který by ze mě neučinil Maguu, vyluzujícího huronský smích, pokaždé když ten šašek vplul do manéže. Už jen to jeho namaskování, kterým se podobal na Asterixe, hledajíc ve věznici Parmské svého Obelixe, mě neskutečně iritovalo. Naposledy jsem se takhle zasmál u Tombstone Jasonu Pristleymu. Nikolaj Kostěj Valdauf - chlapče, ty jsi ten nejúděsnější herec všech dob. To takový Jeff Wincott, Michael Dudikoff a spol. by hrdě obstáli v čekané na Oscara. Jediným řešením je kontaktovat specialisty na retuše, vygumovat ho z filmu, nahradit ho normálním a zdatným hercem. Ke všemu se mně film ale ani nijak nelíbil a nebavil mě. Bohudík, stejný osud stihne i Wind River a Sněhuláka Huhuláka. Pokud se nestane zázrak. 4/10

Indie s prudce lynchovským rozměrem a cronenbergovským syndromem. Hraje se na surreálnost, pokroucenou psychiku a couvání z mainstreamových proudů. Scenárista Lawrence Michael Levine, zahrál si ve filmu majitele baru, má patrně nakoukáno dost z Davida Lynche, Briana De Palmy, Davida Cronenberga a jistě zkusil i nějakého toho Alfreda Hitchcocka. Přetvořil jejich postupy, přidal něco svého a neváhal experimentovat. Mladá režisérka a méně známá herečka Sophia Takal dala filmu zajímavý tlumený, avšak převládající "ženský" ráz. Stylově i progresivně bych její režii přirovnal k Sofii Coppola. Na scénu nechala vypochodovat dvě plavovlásky, typově sice podobné, povahově odlišné, které odjíždějí na společný víkend do zapadákova obnovit staré přátelství. Každá z nich už je ale na jiném břehu. Beth je sice béčková, ale úspěšná herečka, prostě stoupající hvězda, to Anně se žádných rolí nedostává, Beth by ji mohla zařídit účinkování ve filmech, jenže to neudělá, tak nějak ví, že konkurence se nenosí, zvláště když je někdo herecky lépe vybaven než ona, závistivá Anna ji prokoukne a Beth už se z víkendu nevrátí. Film používá osvědčené postupy, kterým dává moderní rámec. Hlavní roli ztvárnila Mackenzie Davis, stoupající mladá hvězdička, která zde hraje mistrovsky zcela abnormální krávu, totálně nesnesitelnou, intonace jejího hlasu, prostě vše je na zabití, ovšem pozor, vše chválím. Konečně si všimli jejího vysoce rozměrového talentu i kvalitní režiséři, jako je Villleneuve, Reitman a spol. Její protipól Caitlin Fitzgerald je také vybrán dobře. Film je prostý násilných i erotických scén, převládá surreálnost a imaginární rozměr, erotiky jsem litoval víc, je zde bezpočet scén, kterým by explicitnost slušela, jenže zůstalo u cudnosti. Na mě film působil svěže, nedalo se hned zkraje očekávat, jakým úskokem zaskočí, pokud neznáte jádro zápletky. Pak přišla schizofrenní rapsodie, surrealistické nápěvky a zajímavě řešený psychothrillerový blikanec zapůsobil, tedy splnil, co si předsevzal. 7/10

S filmem jsem absolvoval dlouhý, předlouhý, detailně obsáhlý, masochistický, místy oplzlý a občas i intenzivní magický rituál, který nikdy před ním, zřejmě ani nikdy po něm, žádný horor už nezopakuje. Bylo to ale vůbec k něčemu?! Sophii, prý mladá žena, jak tvrdí obsah, ve skutečnosti vyzobaná slunečnice, zabili nějací "puboši" malého syna, spáchali na něm obětní rituál, což je fakt pravděpodobná smrt, že, už je to tři roky. Žena ale nemůže strpět, že viníci zůstali za ohavný čin nepotrestáni, a chce na nich vykonat pomstu. Za tím účelem se spojí s vyhořelým okultistou, se kterým se odebere do venkovského stavení ve Walesu, kde se budou oddávat rejdům na přivolání synka z říše mrtvých. Sophia ale neřekla, že ve skutečnosti jí jde právě o tu pomstu. A mně nikdo neřekl, že se budu muset prokousat takovou rozvleklou a levnou hovadinou, kde nebyla ani minuta napětí a gradace, což je nahrazeno scénami, v nichž se nesourodý pár pořád o něčem dohaduje a křičí na sebe, pak se k sobě chovají děsně přátelsky, případně dojde i na nějakou tu erotiku, kdy není nutně nutné vidět Catherine Walker nahoře bez. Film to není vůbec krátký, velmi rychle upadne do jednotvárnosti. Velká část filmu je zasvěcena detailním přípravám k rituálu, z něhož se už nedá vycouvat. Hororově se to moc netvářilo, jen tak na okraj, více hozené do drama, hlavně mně film vůbec neubíhal. Když se to přehouplo do závěrečné třetiny, kdy už se mělo konečně něco dít, respektive děj měl gradovat, tak na scénu naběhl komparz z domova důchodců legračně pomalovaný temperami, což měl být následek invokace, jestli vám to nedošlo, měli to být démoni. Myslel jsem, že se poliji šalvějí přeslenitou, kterou inhaluji po pádu demokracie, když jsem uviděl ten groteskní nápad, myšlený zcela vážně. Na závěr se zjevilo cosi, ne neumím to dostatečně pojmenovat a identifikovat, pravděpodobně nějaký bůžek. Film nabral úplně jiný směr a směšně vygradoval do poetiky mexických telenovel. Herecká dvojka v irsko/britském složení Catherine Walker & Steve Oram sice nebyla na zatracení, ovšem do Irska už se dlouho na nějaký horor nevydám. Rozhodně ne, když jej bude režírovat vrchní patlal Liam Gavin. 2/10

Jen si tak trochu umřít. Vrátit se v podobě ducha pod prostěradlem, mít dostatečně vystřižené otvory pro oči, což mě ještě za života naučili v kroužku "ábíčkářů", zkontrolovat, zda mé bývalé "buchtě" i po mém odchodu chutná buchta, nejlépe ji pozorovat, jak se jí v jednom nepřerušeném záběru po dobu pěti minut cpe a pak učinit reklamaci s účtenkou EE(T), že prací prášek nevypral mé prostěradlo doběla. A až dostanu účet za elektřinu a telefon, kterým otravují i po smrti účastníka, bezprostředně po zjištění nezaplatitelné cifry se ihned vypařím, a to doslova, takže ze mě zůstane pro exekutory jen to špinavé prostěradlo. A kde nic není, ani smrt nebere. A pomíjivost všeho je mrcha. Chápu smíšené reakce diváků, film je to vskutku bizarní, absolutně žánrově nezařaditelný, nedá se dokonale vstřebat, i když milujete Caseyho Afflecka. A po jeho skončení si jen těžko řeknete, že to byl dobrý film. Spíše budete civět do prázdna a rychle hledat film, který ve vás oživí lásku k životu, zažene chmury a hlavně bude se v něm trochu víc mluvit i konat. Těžko říct, co na tomhle námětu oslovilo Caseyho. Film má určitě dost zvláštní pojetí, je neskutečně pomalý, art(ritida) jak kanec, tolik kompozičních veletočů už hned tak neuzřím. Je zde spousta scén, ze kterých mrazí, pokud si je dáme do správné souvislosti. Jenže je zde nemálo pasáží, které působí solidně onanisticky. Atmosféra originální. Děj se dá shrnout tak, že ústřední hrdina byl za života hudebník, měl osudovou autonehodu, po níž se vrací do svého domu za svojí milovanou coby neviditelný přízrak. A pak se ploužíme s přízrakem různými prostory a dimenzemi, potkáme kamaráda "prostěradláka", až je to všechno moc předimenzované. Role ducha je snem všech Alzheimerem stižených herců, text prakticky žádný, režisér vám jen kyne, že máte cestu volnou, takže se nemůže stát, že o nadbytečnou látku pod nohama klopýtnete. Jen jsem ne úplně zdárně pochopil, jestli pod prostěradlem je jen jakýsi mlžný opar, nebo oživlé tělo. V některých záběrech bylo vidět prosvítající paže. Možná chyba ve filmu, možná jsem to jen blbě pochopil. Spojení Casey Affleck a Rooney Mara je celkem fajn. David Lowery samozřejmě nenatočil žádného Ducha 2, je mylné si film pouštět s tím, že to bude něco ve stylu "duchařiny" s Paťem Swayzem. Tak to ani omylem. I když je tam téma lásky po smrti, duch hází předměty, je to zásadně odlišné a velmi pochmurné a zcela neradostné dílo, které si musí najít svého diváka, aby bylo ve své složitosti náležitě pochopeno. I přes mnohé úžasné a nevídané zvláštnosti se přes náročnost látky nebude snadné dostat. Podotýkám, že něco tak neobvyklého jsem už dlouho neviděl. A taky to už vidět nepotřebuji. Formát 4:3, ve kterém je film natočen, je otřesná technická pitomost. 5/10

400 dní, respektive 90 minut, lehce roztahané komorní nudy, klaustrofobních stavů, jednoho zvratu a finálního rozuzlení, kterého se divák nedočká. To vše je ale docela dobrý základ pro nejrůznější konspirační teorie. Známý herec Dane Cook, ve filmu je trochu odulý, zřejmě usoudil, že se mu nedostává rolí ve scifi filmech. K jeho oblíbeným patrně patří Koule a tucet dalších scifáren, z nichž film nepokrytě čerpal. Čtyři astronauti, z toho jedna mladá lékařka, jsou na 400 dní zavřeni do modelu vesmírné rakety zahrabané v zemi. Jde jen o zátěžový test, zkoušku jejich fyzické i psychické odolnosti, reakci na nejrůznější podněty, prostě simulace se vším všudy. No, a jak dny plynou, vůbec nic se neděje. První polovinu jsem zaznamenal jen občasný konflikt, rozšlápnutého hlodavce, hrozné herectví Brandona Routha, trochu větší kropenatost v obličeji Caity Lotz, nějaké "halušky" Bena Feldmana a nejzajímavějším i nejvíce nevyzpytatelným byl právě strůjce projektu Dane Cook. Z prasátka předhodil neznámému scenáristovi a režisérovi Mattu Ostermanovi tak tisíc dolarů a chtěl po něm bájo extra bombu, speciální efekty rovnou vyloučili, a jali se šíleně invenčně zaobírat, co by tak asi na diváka nastražili. Docela dlouho si dávali na rozmyšlenou, jak píšu, první polovina hodně rozvleklá, tak se rychle do scénáře dopsalo, že přesně v polovině přijde zásadní zvrat, astronauti opustí podzemí a vyjdou do místní putyky, kde je v nočním tichu přivítá hostinský, vzdálený příbuzný Josky Beyvla z Obušku z pytle ven. A když atmosféra zhoustne tak, že by ji nerozkrájel ani nůž z teleshoppingu a ztratí se dva členové party, je načase už konečně předložit vystresovanému i napjatému divákovi vysvětlení. A....kdepak, prdlajs, na to tenhle film nemá. Film tedy nechává diváka v bláhovém nevědomí. Druhá půlka podstatně lepší, první signalizuje leccos tajemného. Vesměs film nedotahuje, co začne, s logikou se nezaobírá vůbec. Máte-li rádi nízkorozpočtové filmy, budete k němu shovívavější, určitě si jeho nadějné, vypjaté a atmosferické pasáže i užijete. 6/10