kingik

V hlavní roli poprsí hvězdné herečky a pak to ostatní, které už je ovšem ze skutečně působivého hororového ranku. Není až tak vyloučeno, že režisér Stevan Mena v minulosti pracoval na jatkách, stejně jako zaostalý a vyšinutý zabiják z jeho filmu, bojoval se svými děsy a dodnes unáší mladé dívky do těchto nehostinných prostor, kde s nimi zachází jako s masem na porážku. Jeho konání mlčky přihlíží rovněž ze sousedství unesený bezbranný chlapec s diagnozou vzácné choroby jejíž průvodním znakem jsou necitlivé reakce na bolestivé podněty. At je to jak chce, Mena umí navodit hutnou hororovou atmosféru jedna básen doprovázenou stísněným pocitem strachu při němž tuhne krev v divákových žilách. Jeho hrůzyplný film si jde poměrně přímočaře za svým. A co je sympatické, že se nevytasí se závěrečnou "shocking" pointou převracející předchozí děj naruby. Aby měl všechno dostatečně pod kontrolou vzal si vedle režie na starost také produkci, střih, hudbu a scénář a při takovém množství činností obvykle vznikají rezervy, ale až na občasné výpadky logiky to zvládl a s žánrem umí skvěle pracovat. Nespoléhal jen na drastické scény, kterých je ve filmu rozeseto hojně, ale byl překvapivě dobrý i v nenervujících mezihrách. Diváka uměl co chvíli chytit pod krk a pěkně vydusit. Kamera uměla ve špinavých prostorách starých jatek působivě rejdit a bloudit. Stříkající krev z obětí nejednou navodila dojem, že ohodí i diváka a to i přes absenci formátu 3D. Mena je pro horory zkrátka jako dělaný. A pak měl na place ještě jednu devízu, která tomu nasadila tu pravou hororovou korunu a sice magicky pohlednou Alexandru Daddario v roli Allison, která po tragické smrti svých rodičů přijíždí z Chicaga na zapadlý venkov bydlet ke svému strýci. Vedle toho, že se náramně dobře v hororu vyjímá, umí také ukázkově křičet hrůzou a má naditý dekolt. Info kolem ní je sice taková omáčka, které diváka moc nevytrhne, ale jakmile vypochoduje na scénu v uplém tílku o číslo menším, její postava dostane úplně jiný rozměr. Její zásluhou jsem přehlédnul určité nedomyšlenosti v ději (zabijákova přílišná důvěra v uneseného chlapce a nulový strach z prozrazení nebo jeho útěku, protože mu jako jedinému umožnil volný pohyb, na zchátralá jatka po celou dobu nikdo nezavítá a nezajímá se o ně, ve vesnici je nějak podezřele málo obyvatel, zabiják projede ve své dodávce kolem atraktivní a v té chvíli osamocené Allison, ale na rozdíl od ostatních dívek ji neunese) a po zbytek filmu jsem tipoval objem jejího vyvinutého hrudníku. Jelikož s každou příští scénou rostl, tak jsem nedospěl k žádnému konkrétnímu číslu a nedozvím se kolik toho skrýval její napěchovaný dekolt. Oproti tomu však do svého filmu talentovaný režisér napěchoval veškeré potřebné hororové ingredience. Mena sice promarnil šanci svléci Alexandru, ale ukázal, že by byl sám proti sobě, kdyby v budoucnu nenatočil ještě jeden takto zdařilý horor. Mé hodnocení: 90%

Za zlomyslné žertíky se platí. A nejen za ty aprílové. Je prvního apríla. Elitní smetánka mladých a rozmazlených zbohatlíků pořádá při té příležitosti tradiční ples, ke kterému se váží nejrůznější (zlomyslné) recese. Zanedlouho po jedné takové dojde k tragické události. Mladá dívka nachytaná při milostných hrátkách neustojí kompromitující situaci a po pádu z výšky je usmrcena. Její úmrtí je označeno za nešťastnou náhodu a vyšetřování neodhalí cizí zavinění. Rok na to, přesně na apríla, dostanou ti, jež jsou nějakým způsobem zodpovědní za smrt dívky, podivnou pozvánku. A pak jeden po druhém začnou umírat. Do jaké míry je film předělávkou stejnojmenného hororového snímku z roku 1986, se můžu jen dohadovat, protože původní film jsem neviděl. Nepředpokládám však, že by zazobaní studenti používali už tehdy moderní komunikační techniku a videokamery. Co však film dost možná spojuje, je jeho naivita. A ta je po celou dobu filmu bezkonkurenční. Ať už jde o málo krvavé vraždy a jejich nepříliš nápadité provedení, chování postav a koneckonců i do jisté míry nablblý děj. Jenže ono to má své kouzlo a osmdesátkové horory je měly zcela nepopíratelně. Lze tedy usuzovat, že tvůrčí dvojka Altieri & Flores dosáhla svého a celkem umně převedla i současně i převlékla "typickýosmdesátkový" horor, i s jeho naivním předivem do moderního hávu a patrně i přijatelnější podoby, než byla ta původní. Těžko měl originál v popředí takovou krasavici jako je Taylor Cole v hlavní roli sebevědomé a vypočítavé mrchy. Ona a spol. své herecké výkony skvěle přizpůsobili do ryze béčkové podoby, aby to pak v závěrečné pointě všechno popřeli, nakonec se i vysvětlí, proč vraždy vypadaly tak málo propracovaně. A celé to vypadalo zajímavě a navíc bez jediného nudného nebo rušivého momentu, takže to krásně uběhne. Tedy ta impresivní pointa to celé postavila na hlavičku, což se dalo čekat, ale když apríl, tak se vším všudy. Já osobně za (aprílový) žertík považuji extrémně nízké hodnocení filmu, který je nad poměry dvd produkce zvládnut velmi dobře a stejně dobře odsýpá. V pohodě jděte do tohoto horůrku, který je proměnlivý jako chameleon a současně stejně tak klame tělem. 100%

Hororový divák se vydatně nažral a kanibalističtí skřeti zůstali, i po třetím režijním vedení Declana O´Briena, celí.Tentokrát zdegenerovaná trojice skřetů pod vedením jejich novopečeného guru v podání ex-Pinheada Douga Bradleyho provedla nájezd na zapadákov Fairlake kdesi v Západní Virginii, kam v rámci výročního maškarního festivalu zavítala také skupinka mladých lidí, kteří spolu s místní šerifkou budou svádět noční boj o přežití. O nic víc tady nejde. Declan O´Brien pod svým scenáristickým vedením přetáhl skřety z lesa do městečka, před kameru nahnal odpovídající casting sestávající ze sympatických děvčat a chlapců a navrch přidal hláškujícího Douga Bradleyho. Ten své hlášky pronáší skrze mříže vězeňské cely, ve které je po většinu filmu zavřený, ale dokazuje, že i na malém prostoru se neztratil a byl jedním z tahounů pátého pokračování. Hlavním hnacím motorem jsou však pochopitelně brutální scény, kterým nechybí krvavá detailnost, ale také černohumorný nadhled. O´Brien umí solidně zdecimovat lidské tělo, a tak chlístající litry krevní tekutiny a vyhřezlé vnitřnosti jsou na scéně víc než cokoliv jiného. Příběh tedy rozhodně nečekat nijak sofistikovaný, ale naprosto jednoduše vedený a úderný. Zkrátka, objeví se v záběru maník či pohledná slečna, vzápětí se odněkud vynoří skřet a jací byli. Děj se příliš nezaobírá ničím, co by ho mohlo narušit ve své přímočarosti, a když se celá tahle krvavá kára se smějícími se skřety přibrzdí na policejní stanici, tak napětí a zábava neopadne. Nebudeme si nic namlouvat, že byl k dispozici vysoký rozpočet. Určitě nebyl a i za málo financí je k vidění opravdu solidní gore. Oproti tomu se však opět šetřilo na maskách skřetů, které prakticky od prvního dílu mají sestupnou tendenci. Film rychle uteče, hororové scény jsou prokládány vtipně ironickými hláškami a k vidění jsou opravdu výstavní slečny, jejichž zdecimování je škoda. Za všechny to nehezky schytá Roxanne McKee. Nekonečná krvavá "dobrodružství" skřetů by se dala vymýšlet pořád dál a nedalo by to velkou práci. Stačí vzít do ruky sečné, bodné nebo žací nástroje a je rázem krvavě vymalováno.Trash jak má být! 100%

Dívčí síla zralých třicátnic, které nemyslí jen na svůj styling a osobní blaho, ale také na dětskou charitu, pro jejíž účely song vznikl. Kapela v roce 2012 při příležitosti desátého výročí vzniku, i přes značné osobní neshody, přece jen obnovila svoji činnost. Za přispění stálého producenta Briana Higginse vzniklo druhé kompilační album "Ten", z něhož tenhle poměrně úspěšný singl pochází. V hitparádách a v domovské Británii skončil jen těsně pod vrcholem. Klip si vzal na starost poslední dobou vyhledávaný Ray Kay a písnička dostala podobu mixu černobílých záběrů na jednotlivě separované členky kombinovaných s barevnými záběry na celou pětici. Vyvedeno je to pěkně a všem členkám to bez rozdílu sluší. Vždy jsem za vůdčí osobnost skupiny považoval Cheryl Cole, která se dokázala i výrazně sólově prosadit, a i v klipu na sebe hodně upoutává pozornost. Dance počin je jedním z těch lepších, které poslední dobou nazpívaly. I tak mně jejich tvorba přišla poslední dobou málo průrazná. Jejich následný a poslední singl následně propadl. Není se co divit, když se na jejich výsluní začaly tlačit nové progresivní dívčí soubory, jako jsou Little Mix nebo G.R.L. Kapela si zřejmě uvědomila, že dál už není jejich účinkování na pop hudební scéně nutné a rozlučkovým zimním liverpoolským koncertem v roce 2013 svoji činnost definitivně ukončila. Zbyly po nich dobře udělané klipy, které konzervativní Británii svými sexuálními podtexty dráždily a přiváděly k šílenství početné zástupy fanoušků z mužských řad. Navíc se ukázalo, že z britských ostrovů přišla i ženská krása, která porušila zažitou představu o tom, že angličanky jsou nevzhledné, zrzavé a pihovaté šeredky. Mé hodnocení: 100%

Když se hudba dělá na kvantitu, tak to nutně nemusí znamenat nekvalitu. Důkazem je tahle písnička, která se tři týdny nepřetržitě držela na špici hitparády Bilboard Hot 100 a v Kanadě si směnu prodloužila dokonce na osm týdnů, což už o něčem vypovídá. O Pitbullovi je známo, že je rekordmanem v počtu spoluprací se známými, ale i méně známými interprety, se kterými udělá třeba jen jeden song a jde od válu. Bylo jen otázkou času, kdy se spojí s dravou a zdravě "řachlou" Ke$hou a přivedou na svět svého hudebního potomka. Jen se muselo přijít s vhodným hudebním materiálem, který bude zpěvačce sedět, protože ona je tak trošku hudebně jiná a nevyzpytatelná. Pitbull to trefil. Na svět se vyklubala písnička, z níž se po celou dobu line harmonika, která písničce dodává náboj. Druhým nábojem je Ke$ha, která opět vsadila na svůj provokativní styl zvaný "loaded gun" a každý dřevorubec vracející se ze šichty odhodí kládu a dá si s ní taneček. Klip se odehrává v taverně, což je zajímavě zvolené prostředí, ačkoliv ne až tak originální, protože v minulosti tenhle sexy country styl už nejednou v klipech měl své zastoupení a proslavila ho kdysi Jessica Simpson. Scény na pláži překvapivě nevyzněly tak razantně sexy. Klip si stanovil jasný cíl, kterým je vybláznění se a uvolněná nálada, která se přenese na posluchače. Hezky se na to záměrně chaotické provedení s téměř zlomkovitým střihem dívá. Netvrdím, že je mezi excentrickou Ke$hou a matadorem Pitbullem nějaká mimořádná chemie, ale ono to zvláštní spojení nějakým zvláštním způsobem funguje a jde z něj energie. Když to tak vezmu, tahle písnička je vůbec pro Ke$hu atypická a zřejmě si po jejím úspěchu tihle dva v budoucnu svoji spolupráci ještě zopakují. V tom případě si neumím představit, kam by se to hudebně posunulo, ale určitě by mě to zajímalo. Mé hodnocení: 90%

Přijíždí dodávka na které je vyobrazeno punkrockové trio Blink 182. Uvnitř všichni tři členové klidně spí až na Marka Hoppuse, který sebou neklidně háže. Zdá se mu totiž "strašný" sen o třech liliputánech, kteří zaujímají místo v jejich dřívějších klipech. Kapela bilancuje své úspěšné hudební období a terčem jejich parodie se tentokrát stávají oni sami. Na přetřes se dostávají tři jejich klipy: "What´s My Age Again", Adam´s Song a samozřejmě jejich hymna All the Small Things". Uvidíme tedy tři pidižvíky představující členy kapely běžet nahé ulicí a opět potkají pornohvězdu Janine Lindemulder v kostýmu zdravotní sestřičky, která zažije podivné "dejavu". Jen to všeobecné pozdvižení nad naháči už tady není v takové koncentraci jako tenkrát. Pak dojde k okopírování slavné scény z "Adam´s Song" a nakonec se ocitneme na pláži, kde to celé (téměř) vyvrcholí předělávkou těch nejlepších scén pocházejích z jejich slavného klipu "All the Small Things". Bavit se tedy bude hlavně ten divák, který má nakoukané klipy skupiny z jejich nejinvenčnějšího hudebního období. Tahle písnička, která je také velice zdařilá, uzavírá jednu velkou a úspěšnou kapitolu téhle sympaticky "cáklé" partičky. Jejich další tvorba měla postupem času sestupnou tendenci, pak se vydali každý svojí hudební cestou a založili nové hudební projekty, které už ovšem takového věhlasu jako když tvořili společně, zdaleka nedosáhly. Chtěl bych si Blink 182 pamatovat právě prostřednictvím jejich skvělých starších skladeb. O kapele delší dobu není slyšet, ale ačkoliv se dala znovu dohromady a vrátil se i bubeník Travis Barker, tak hudebně už není o co stát. Mé hodnocení: 100%

V dobách své největší slávy se partička kolem Thomase DeLonge, ačkoliv není tak jisté, kdo byl vlastně v tříčlenné skupině vůdčí osobností, navážela do fenoménů popových princezen a boy bandů, jmenovitě do Britney Spears a Backstreet Boys, ale ušetřena nezůstala ani skupina Bee Gees. Thomas DeLonge po vzoru Britney a jejího klipu "Someday" konečně zakusil jaké je to líbat se s reflektorem a ne s ní. A na letišti se jen ve spodárech promenádoval Mark Hoppus, když si svorně vychutnal Backstreet Boys. Idoly té doby to pořádně schytaly a dostaly naloženo v pořádně vtipném klipu. Písnička se v podstatě přes noc stala jejich největším hitem, který už překonat nedokázali. Chytlavá hymna dobyla vrcholky hitparád a zněla na hudebních stanicích i komerčních rádiích, kam byla tahle punk rocková trojka náhle nasazována, ačkoliv koncepčně příliš do playlistů nezapadala. To se potvrdilo, když jejich sláva postupně opadla a do rádií se už dostávali jen velmi zřídka a jmenovitě to byl např. tklivý singl "I Miss You" s atypickým soundem. Skupina s oblibou ve svých parodiích ještě nějakou dobu pokračovala a pro obveselení fanoušků si do svých klipů přisvojila maskoty v podobě liliputánů, kteří jsou k vidění také v tomto klipu. Skupina svoji kariéru výborně započala a jejich rozjezd byl hodně našlapaný a jejich originální vtípky v klipech dokázaly pobavit. Jejich současný hudební dojezd už je poněkud drncavý a jejich svěží hudební invenci už dávno odvál vítr do lepších punk rockových časů. Mé hodnocení: 100%

Herkules, Héraklés nebo Alcidés, zkrátka, jak je libo, pocházel z Finska. Kamarádil se s režisérem Renny Harlinem. Ti se dohodli, že jednoho dne talentovaný režisér se zapadajícím statusem kdysi slavného a vyhledávaného režiséra, natočí o udatném silákovi akční spektákl a zbaví ho mýtů a bájů kolem něho. Ty nechá kolegům ze štábu "Herkules: The Thracian Wars", kteří ho budou následovat. Jaká dobrodružství spolu natočili za 80 mega už můžete posoudit sami. Já byl nadmíru spokojený."Slezte z toho lustru, Renny. Stejně vás vidím!". Co tak ustrašeně pane Harline. Natočil jste to podle nejlepšího vědomí a svědomí, a že Váš film nechutná kritice, která by nenatočila ani závěrečné titulky, tak na to dlabejte. Stále totiž patříte k režisérům s řemeslnými schopnostmi a citem pro spektakulární akci, o který jste nepřišel ani po letech (akčního) půstu. Z legendy o silákovi se to tady smrsklo vesměs jen na zabití Nemejského lva, které je tady zaměněno, protože se podle legendy mělo jednat o kitharoinského lva. V žádném případě tedy Herkula neuvidíme oblečeného do lví kůže a přilby s rozevřenými čelistmi, jak praví legenda. Vypustily se rovněž úklady nenávistné Héry anebo proslulé plnění dvanácti úkolů uložených Herkulovy za trest, z nichž právě jedním z nich bylo zabití Nemejského lva. Film by se tímto s největší pravděpodobností natáhl na nesmyslné tři hodiny, zatímco v této podobě uteče jako voda. Herkules je prezentován coby muž z masa a kostí a tahle demýtizace mně rozhodně přišla vhod, než nějaké půtky s božstvem na Olympu. Renny věděl pro jaké publikum svůj kino film točí. Pro mladé, dynamické, chtivé akce a překvapivě ne až tak popcornové, jak tomu bývá u jeho kolegů. Harlin je totiž režisér s vyspělejším režijním pohledem a stylem. Zachováni jsou tedy silákovi rodiče, povil ho Zeus s krásnou Alkménou (Roxanne McKee vynikající volba) a žárlivý král Amfytrion, když se to dozvěděl řádil jako umanutý (Scott Adkins rovněž skvělá volba). Herkules, měl bratra Ífikla, kterého ovšem krásná krétská princezna Hébé (Gaia Weiss plnila požadavky role na jedničku s hvězdičkou) nepřefikla, protože moc dobře tušila, co má za kládu Herkules v kalhotech (od toho počeštěné kule, co jdou v teplákových soupravách doprava) a při pohledu na jeho bratra chcípáčka, byla ochotná čekat na ten mužný nástroj, až se vrátí z dlouhé válečné výpravy. Ano, jak jistě tušíte, následovala Herkulova válečná výprava, padnutí do otroctví, kde se z něj stal udatný gladiátor, který své do té doby nepřemožitené protivníky v aréně rozmetal a do toho musel stále myslet na svoji milovanou, a především překazit chystanou svatbu svého zákeřného bratra s ní. A samozřejmě to ještě nebylo tak úplně všechno, protože zúčtování se svým fotříkem, si nechal až na konec. Film velmi rychle pádil vpřed, milostný vztah Harlin mezi Herkulem a Hébé zvádl perfektně, ač si na to nepotrpí. Akčním scénám, respektive častým soubojům nechyběly efektní zpomalovačky a napětí, ale na krev se nešlo. Kellan Lutz v roli siláka se vytasil s namakanou bednou, a vůbec nebyl tak nesympatický a blbě hrající, jak se mu v zaujatých recenzích připisuje. Akční dobrodružství s pěkným vizuálem a s akční porcí, které rychle v kině uteče. Letos byl zaznamenán boom historických filmů s obdobnou tématikou. "Pompeje" a "300:Vzestup říše" měly do mrtě propracovanou výpravu a technickou okázalost, ale chyběla jim dějová duše. To Harlinův "Herkules" ji na svých bedrech má. A přinesl i balvan, který mrštil po kritice. Mé hodnocení: 100%

Na Šemíkovi z Divokého západu až do Disneylandu a zpět. Dobrodružný spektákl dostal nálepku propadák roku 2013, ale rozhodně se tak stalo neprávem. Od počátku bylo jasné, že blockbuster s tématem Divokého západu a stopáží překračující dvě hodiny, nebudou navštěvovat divácké masy. Ani megahvězda v titulní roli nebyla zárukou komerčního úspěchu. Johnny Depp měl navíc v té době za sebou už dva propadáky. Slovutný producent Jerry Bruckheimer navíc po finančním krachu ztratil výsadu dohledu nad finální podobou svých příštích filmových projektů a toto privilegium mu bylo odejmuté. Gore Verbinski coby režisér podal maximální výkon a jeho film přetéká tvůrčí originalitou, lehkostí a dynamickými akčními scénami. Všechno to začíná na historické výstavě s tématikou Divokého západu, na které užaslý chlapec obdivuje vetchého indiána se svraštělou tváří, pod níž by nikdo nehledal kdysi odvážného rudocha Tonta s pružným tělem. Ten, po menším rozmýšlení a následném prozrazení, počne chlapci vyprávět svůj dobrodružný příběh o přátelství s prokurátorem Johnem Reidem, kterého okolnosti kolem vraždy jeho bratra vedly k sejití z cesty muže zákona na cestu psance hnaného pomstou. Přes oči si nasadí masku, kterou zrovna nemusí a stane se z něj Osamělý jezdec. A tím se začne nekonečný příval a gejzír originálních eskapád a svébytně originálních scén ve vážném i nevážném pojetí, ve kterém Gore Verbinski ukazuje svoje tvůrčí možnosti a schopnosti. Dokazuje, že se v dobrodružných filmech výborně vyzná, je ideálním režisérem pro technicky náročný blockbuster a jeho další spolupráce s Johnny Deppem se opět nese na euforické vlně gagů, nadhledu a kaskadérských vylomenin., které jsou mu nejbližší. Nalité finanční prostředky jsou na filmu zatraceně znát. V každé scéně a v každém záběru impozantně krajinářské kamery Bojana Bazelliho, a v neposlední řadě v rozverné hudbě Hanse Zimmera, jenž má dar výborně takový koncepčně propracovaný záběr hudebně dokonale podkreslit. Z technického hlediska je film dokonalý. Akčním scénám nechybí rozmáchlost, švih, brilantní posazení i načasovanost, občas jsem jen zalitoval, že třeba takový napínavý útok kmene Komančů na kavalerii se odehrával ve tmě. Co chvíli filmem probleskla nějaká úžasná originálně vychytaná scéna s absurdním nádechem, něco podobného už Verbinski praktikoval ve své pirátské tetralogii, ale teprve až tady to dovedl k maximální dokonalosti. Je vidět, že spolupráce s Deppem není jen tak náhodná a tihle dva si navzájem mají co předat ze svých zkušeností. Natažená stopáž pádí celkem tryskovým tempem, což třeba u filmů s poloviční stopáží nebývá pravidlem a stává se, že vyhlížím závěrečné titulky. Tady jsem se naopak těšil, co přichystá skvělý režisér v příští scéně a vždycky to byl nějaký super kousek. Finále už se odehrávalo ve dne a šílenosti na mašině byly opravdu parádní. I když film vznikl v produkční společnosti Disney, která právě není nakloněna drsným a krvavým scénám, tak tentokrát došlo k určitému kompromisu a film se rozhodně nevyhýbá drsnějším scénám. Z mého pohledu by si za tenhle dobrodružný kino spektákl jak má být, režisér a všichni, co na filmu dělali a odvedli špičkovou práci, nezasloužili ptačí zob, kterým Tonto krmil svého mrtvého havrana, ale přinejmenším něco mnohem výživnějšího. Pokud totiž takový vyšperkovaný film v kinech nezaznamená diváckou návštěvnost, tak je to nevděk. Když k tomu připočtu, že zfušované kraviny jsou vynášeny do nebes, tak mně to přijde líto a vůči tomuhle filmu nespravedlivé. Podobně neslavně a nedoceněně kdysi dopadl obdobně koncipovaný "Wild Wild West", který ovšem ani později nepatřil k vyhledávaným filmům. To z tohoto filmu by se dalo čerpat hodně inspirace pro příští dobrodružné projekty. Je otázkou, kdy tvůrci nějaký takový další v takto jedinečně předimenzovaném balení, budou ochotni naservírovat. Proto jsem si tenhle třeskutý snímek užil s tím vědomím, že ho žádný hned tak nebude následovat. 100%

Vy nás ale hudebně zásobujete paní Knowles -Jay-Z a dokonce za osobní účasti pana manžela. Návod pro manželky od Beyoncé, které po čase chtějí ozvláštnit manželský stereotyp a okořenit ho, může fungovat. Ovšem za předpokladu, že panička nebude mít nakynutý zadek a narve ho po vzoru zpěvačky do tang, aby pak před obecenstvem sestávajícím pouze z jejího pokuřujícího manžela dala na podiu najevo své skryté vášně. Zpěvačka si dala neobvyklý závazek, že každý svůj song ze svého pátého alba, které vyšlo v prosinci a produkčně si ho na starost vzaly hudební veličiny jako je Timbaland nebo Justin Timberlake, opatří i vizuální podobou. A tak se i stalo v tomto případě. Na světě je provokativní klip, který má explicitní sexuální charakter a obsahuje podmanivou francoužštinu, což při vyslovení "le sexe" má svůj vysoký účinek i význam. Pochopitelně se klip svojí explicitností především v textu dostane nepochybně do kontroverze, které se zpěvačka nebrání a dělá ji dobře. Film má velmi pěknou až působivou vizuální podobu. Jedna obrazová scéna se plynule přelévá do druhé. Od zajímavého úvodního zpěvaččina šibalského "pomrkávání" na manžela začteného do novin u snídaně, kterému není (promyšleně) vidět do tváře přes vyzývavý erotický styling až po silně eroticky zabarvené scény v klubu po nichž se opět ocitneme u snídaně. Tohle tvoří sexuálně zarytý a pevný hudební celek ve kterém písnička ztrácí kontrolu nad její dráždivou vizuální podobou, které postupné podléhá a která určitě nikoho nenechá na pochybách, že v tomhle si Beyoncé věří a v tomhle je její ženská síla. Jen tak dál. V té kvantitě songů, které interpretka poslední dobou chrlí se vždy objeví něco kvalitního a zajímavého z audio i vizuálního hlediska. Mé hodnocení: 100%