kingik

Prozrazení či spíše vyzrazení aneb co vydrží jeden unesený tajný agent, než by prozradil prezidentův úkryt teroristům. A vydrží vskutku hodně. Pobodaný hmyzem, postřelený anebo téměř utopený hlavu státu nepráskne, ani když mu mají zabít jeho nejdražší. Nejhorší na celém tom martýriu je, že je po celou dobu zavřený v pevné skleněné bedně umístěné v kufru jedoucího auta, ze které se není možné dostat. Na téměř devadesát minut jsem se (dobrovolně) se Stephenem Dorffem zavřel do stejně nehostinného prostoru i já jako divák a sdílel s ním ten klaustrofobický pocit, který si dopřál ve vlastní produkci po svém kolegovi Ryanu Reynoldsovi z filmu Pohřben zaživa.Na první pohled jsou si námětem tyhle dva snímky podobné, dokonce je tu menší narážka na herce z předchozího filmu, ale tenhle film je podle mě mnohem intenzívnější a vynalézavější, ačkoliv si některé motivy přebral a přepracoval je nebo i přímo vylepšil. Prostory bedny s jeho hlavní postavou neopustíme, i přes komunikační pokusy spojit se s vnějším světem prostřednictvím staré vysílačky nebo mobilu, až do závěrečné pointy, která diváky rozdělí. Jedny diváky naštve a druhé opravdu dorazí. Já jsem ten druhý případ. Stephen Dorff se ukázal jako skvělý herec a jistě už nebude závidět svému kolegovi, že se tam před ním tísnil. Vznikl za jeho přispění zajímavý a napínavý film, ve kterém nevíte většinu stopáže na čem jste, a ani nevadilo,že podobný námět se už ve filmu objevil. Jen chci upozornit, že film je zde podhodnocený bandou pitomců, kterých si nevšímejte. Mé hodnocení: 100%

Nejvyzrálejší film Michaela Baye. Za proceděnou krev a pot Mark Wahlberg a spol. inkasují sladkou odměnu v podobě tučného jmění anebo taky ne. Příběh vychází ze skutečných událostí a zavádí nás do poloviny devadesátých let, kdy fitness trenér Danny Lugo (Mark Wahlberg) si chce splnit svůj americký sen, že se svými dvěma partáky oškube zbohatlíka s židovskými kořeny, a hned po něm porno krále. I přes svoji pochybnou minulost, má partička tulpasů mizivé zkušenosti s únosy, a podle toho to taky vypadá. Celá věc se pochopitelně zamotá, desetkrát zkomplikuje a vše dojde až k překvapivému konci, který se nesluší potencionálním divákům vyzrazovat. Velice příjemná je oscilace mezi černou komedií, thrillerem s nadhledem a filmem s náznaky sociální kritiky. Tenhle vyzrále a přehledně natočený mix s nízkým rozpočtem (26 mil.$) sice nevydrží po celou dobu šlapat na všech frontách, ale to vůbec nevadí. Nejednou se totiž film za dvě hodiny svého trvání sympaticky schválně shodí, vystřelí si ze sebe i z diváka a dovede to tak daleko, že nevíte, jestli hrdinům fandit, smát se jejich nejapným hláškám anebo jen v němém úžasu sledovat, jak se film postupně sesune do crazy sebeparodie, ze které vybředne až těsně před koncem, kdy se vrátí do vážnější polohy. Když v úvodní scéně z filmu dělá Mark Wahlberg shyby zavěšený na basketbalovém koši za nohy následujíc zpomaleným záběrem na zásahové policejní komando, je to vlastně jakýsi prolog k bláznivým a možná neuvěřitelným událostem, které ho předcházejí. Apropo, zpomalené záběry. Samozřejmě, že ve filmu jsou, to by ani nebyl Michael Bay, kdyby tam žádné nebyly, ale režisér, který jimi proslul se tentokrát výrazně krotil. Více se věnoval práci s herci a R-kovému ratingu přístupnosti, od kterého jsem však čekal o něco málo víc. Wahlberg je mimořádný madman a muže posedlého mamonem zahrál excelentně. O nějaký ten krok za ním zůstal zbytek hereckého obsazení. Na paty mu šlapal a v těsném závěsu za ním zůstal mírumilovně pobožný silácký primitiv Paul v neodolatelně roztomilém podání Dwayna Johnsona, který se doslova "prošnupe" celým filmem. Herci z řad kladných postav si stěží oblíbíte a není to tím, že by je Tony Shalhoub nebo Ed Harris nezahráli dobře, ale jsou vesměs nesympaticky vystavěny. Film má největší sílu hlavně v množství originálně rozehraných detailech jednotlivých scén, než jako globální námět, který by v rukou slabšího režiséra dopadl nanejvýš průměrně. Slovutný Bay je však špička, který udělá i z průměrného námětu vysoký kalibr, ve kterém svaly, testosteron a okázalé chlapáctví hrají jen druhé housle, a tentokrát se berou s nadhledem, i když se to na první divácký pohled může jevit jinak. Zkrátka promyšleně bláznivá jízda po Miami s Bayem a spol. v zádech. Mé hodnocení: 100%

Vhs meet dvd aneb z extrému do extrému. Šlape to až do poslední povídky s mimozemskými únosy, která je nepřehledně natočená, ale hraje v ní přitažlivá prcina Samantha Gracie. Hodně krve, zběsilostí, šíleností a vše zabaleno, jako fajn hororový dáreček jen pro otrlé diváky. Je to neskutečný atak na pět divákových smyslů. Mé hodnocení: 90%

Pracovat jako operátorka na tísnové lince 911 to rozhodně není žádný med. Zkušená Jordan o tom ví své a když jednoho dne zavolá na linku z kufru auta mladá dívka strachem bez sebe z toho, že právě byla unesena neznámým násilníkem, nechce uvěřit tomu, že se opakuje obdobná situace z před půl roku, kdy o život přišla jiná mladá dívka jejíž smrt jí zasáhla natolik, že se už jí nechce zpět usednout na operátorskou židli a raději zaučuje svými zkušenými radami nové operátory. Tehdy oběti přes telefonní linku nedokázala pomoci, ale podruhé už stejnou chybu neudělá. Věci se dají do pohybu, naberou spád a roztočí se napínavý kolotoč událostí. Film je možná vzdálený příbuzný staršího snímku Cellular, ale od něj ho spolehlivě odděluje preciznost s jakou je tenhle thriller natočen, relativní neokoukanost prostředí záchranné linky a také nečekaný hororový nádech. Univerzální herečka Halle Berry po slabším hereckém období o sobě dává vědět kvalitním hereckým výkonem a spolu s ní také Abigail Breslin v roli unesené oběti a opravdu nepříjemný psychopat Michael Eklund. Když bych měl najít nějaké drobné devalvanty tak jsou to občas přeemotivované repliky z call centra a také několik scén obšlehnutých respektive viděných v jiných spřízněných filmech. Ale jinak je to solidní porcička napětí. A pokud po shlédnutí tohoto thrilleru budete mít pocuchané nervy, tak volejte tísnovou linku. Je však jisté, že tím film svůj záměr psychicky vydrtit diváka v podstatě naplnil. Mé hodnocení: 90%

Figurky Hasbro do každé domácnosti. Druhý díl v mnoha ohledech překonává jedničku. Myslel jsem si, že ho zrežíroval akční specialista a nikoliv režisér, co má na kontě jen naivní taneční filmy. Jon Chu překonal nepěkný termín "zaškatulkování" a vrhl se do víru akce, jak se patří. Příběh je skloubením inovací spolu s vděčným tématem o ovládnutí světa padouchem. Kapitán Duke Hauser s respektem velí své elitní vojenské jednotce G.I.Joe, až dokud mu ji při jedné z akcí nerozpráší, až z ní zbude jen hrstka, a on sám zahyne v boji. Z jeho jednotky přežije jen silná trojice: sympatický Flint, sexy Lady Jaye a hromotluk RoadBlock. Šlo o plánovaný útok s cílem vyhladit jednotku z povrchu zemského a zpovzdálí tahal za nitky zloduch Zartan, který mezitím unesl amerického prezidenta a vzal na sebe jeho podobu. Coby agent hlavního vůdce zloduchů jménem Cobra Commander ho chce i s dalšími kumpány vysvobodit z vězení, a tak ovládnout povrch zemský jadernými hlavicemi. Přeživší "giajoeové" to těmhle vykukům nedarují zadarmo a budou bojovat až do poslední kapky potu než krve, protože film je cílen na náctileté publikum, a tak se krev neprolévá a nekonají se ani žádné erotické scény. Sice film ostýchavě pokukuje po možném dekadentním rozměru, ale vždy se včas rychle vzpamatuje a stáhne se zpět. To film sám o sobě vypadá sexy. A aby taky ne, když nasadil ženský kalibr v podobě Adrianne Palicki, která svoji kolegyni z předchozího dílu Siennu Miller svojí přirozeností překonala. Dwayne Johnson se pozvolna dostal do role hlavního bijce, kde mu to divák žere, pokud se nesnaží křečovitě hláškovat a hrát si na důležitého, čemuž se za film několikrát nevyhl. Bruce Willis zase nemusí brát každý štěk, přičemž vzniká dojem "přewillisováno". Channing Tatum se moc dlouho neohřál. Ostatní herci, a to včetně záporáků, v pohodě. Nikdo nevyčníval, ale také nikdo se nedá přímo označit za nevýrazného. Největším překvapením byla velmi akční režie. Jon Chu se s ničím nemazal a každou chvíli se řítil do akce, což jsem nečekal. A byl stylovější a akčně preciznější než jeho kolega z jedničky. Co chvíli nějaký výbuch, přestřelka nebo bitka a také občas sympatická hláška. A vše moc pěkně vyvedeno. Horší to bylo s orientací v postavách, kterých se najednou vyrojilo až přespříliš. Ano, je to moje chyba, že mně až do konce filmu dalo práci se v nich orientovat, identifikovat je a nezblbnout z nich. To je jen drobný detail, který nezabrání, abych po vzoru pokřiku z filmu "Sakra jo" nebo "Hu ha", nenapálil plnou palbu. Mé hodnocení: 90%

Ostrov s dávno opuštěnou věznicí 13 Eerie je jako stvořený pro exaktní lékařskou vědu. Náročný terén obehnaný močály a lesním porostem prověří skupinku studentů v rámci plnění přijímacího programu forenzních stážistů. A milí studenti si, při zkoumání mrtvol rozesetých po okolí, sáhnou na dno. Hrůzu nahánějící ostrov totiž není tak pustý, jak vypadá a všechny mrtvoly rozhodně nejsou mrtvé. Nemrtví vězni, po dávných a nepodařených pokusech prováděných na nich, udělají pěkně husto. Pro mě to byla originální hororová jízda. Nebudu se pozastatovat nad neodborným hrabáním v mrtvolách v rozkladu, kdy si studenti ani nenavlékly ochranné rukavice, ale to stejně byla jen taková předehra k tomu grandioznějšímu s postupně vygradoveným dějem. Pak začalo být pěkně husto. Kamera se vůbec nerozpakovala zabrat detailně ukousané prstíky, vypíchaná očička, proříznuté krčky a další fajnové libůstky, které patří do každého pořádného horůrku. Stejně tak do každého hororu patří nějaká stylová fešanda, kterou tady zastoupila zkušená hororistka Katharine Isabelle. Nezabili ji hned zkraje, tak jsem si ji užíval do sytosti. Druhá kočka byla poměrně rychle poslána na obličejovou devastaci, takže případný flirt jsem oželel. Jo, holek mohlo být klidně víc a to samé platí o nemrtvých kreaturách. Nízký rozpočet tady občas "haproval", což se podepsalo na obyčejnějším vizuálu. Vynahradilo to však kvalitní gore a akční nástup likvidací všeho druhu. Herecká parta čítala vedle hlavní představitelky i známé herce (Fehr, Fletcher nebo Shanks). Film dokonce přidal ve druhé polovině na stylovosti a krutě ironický závěr měl také něco do sebe. Kanadské horory se mně nedostávají pod ruku příliš často a tenhle byl fajn. Mé hodnocení: 90%

Ženu ani květinou neuhodíš a Frodo Sáček je rovnou morduje. Sám jen v doprovodu svého zvráceného nitra se vydává pravidelně do nočních ulic velkoměsta, aby si vyhlédl své příští oběti z řad krásných žen. Pak následuje skalpování zaživa a nočním tichem se nese křik zavražděné oběti. Sám v bytě jen se svými ženskými figurínami, chorou myslí a pocitem, že by snad mohl být milován krásnou fotografkou, kterou jako jedinou ušetří kruté smrti. Je cítit, že film byl produkován mistrem ve svém oboru a sice pološíleným Alexandrem Ajaem. Rovněž je nepřehlédnutelné podřízení více jak třicet let staré původní předloze, kdy film občas vychází naivně, snímání nočních ulic už dnes takto v moderním hororu není k vidění, archaický motiv figurín a také hudební doprovod jakoby sem zabloudil z osmdesátých let. Nejvíce z pohledu diváka zabírá zvolená P.O.V. forma snímání z pohledu osoby maniaka, kterého zahlédneme jen, když přijde před zrcadlo, anebo se jeho postava odrazí ve výloze nebo skle auta. Byl to opravdu dobrý režijní nápad, který zřejmě nebyl v takové míře ve filmu použit a zde dobře posloužil svému účelu. Vzrušený dech maniaka anebo jeho chůze dokáží u diváka vyvolat mimořádně nepříjemné pocity právě díky tomuto netradičnímu a působivému snímání. Rovněž výběr ženských obětí byl dobrý, když většina z nich nepatří mezi známé herečky, což jen zvyšuje jakousi specifickou autenticitu tohoto díla. Oproti tomu skalpování obětí probíhalo až nějak příliš snadno, některé z nich si nevšimly, že jim někdo stojí za zády a vražd mohlo být i víc. Elijah Wood byl perfektní a šel z něj strach už jenom když promluvil. Původní film jsem viděl tak dávno, že už se ho ani netroufám hodnotit, ale nějaký velký dojem na mě určitě nezanechal. Tenhle remake ho rozhodně svojí intenzitou ve spojení s vlezlou brutálností překonává, ačkoliv v samotném závěru se až moc vymkl kontrole. Mé hodnocení: 90%

Zasloužilí rockeři sobě. Zlatý věk rocku oslavuje režisér Adam Shankman ve dvouhodinové rockové operetě plné známých rockových vypalovaček především z let osmdesátých. A není na to sám. Do jeho rockové show přijal, mimo jiných, pozvání Tom Cruise, který se zcela oprostil od svých typických "cruiseovských" hereckých manýrů a jeho alkoholem věčně sjetá rock star Stacee Jaxx s početným zástupem nadržených fanynek padajících přímo k jeho poklopci, je další perlou v jeho postupně se rozrůstajícím hereckém rejstříku. Řečeno zprofanovaným výrazem osmdesátých let, který se sem hodí, byl zkrátka boží. A to platí i o ostatních hercích, kteří si ve svých dokonalých performance odzpívali a odtančili své. Vlivem zajímavě podaných cover verzí do jisté míry překonali i originály, které bych si až na několik málo výjimek nepustil, protože rock music moc neprožívám. Jenže tady, když Cruise zazpíval Bon Jovi nebo klasickou pecku od Journey, tak se nedalo odolat. Odolat se ovšem nedalo hlavně blond kočičce Sherrie, která přijíždí do L.A., aby tady nastartovala svoji pěveckou kariéru po které touží a skončila jako striptérka a přitom se zakoukala do cool rockera Drewa. Ve skutečnosti se však zamilovala a později zasnoubila se mnou, a já dal tak konečně vale všem svým fanynkám a nudným brunetám, a definitivně se s ní usadil. Pak jsem jí byl nevěrný s Malin Ackerman, která to ve spodním prádle coby usedlá reportérka prestižního hudebního časopisu, pořádně žhavě rozjela. Roztomile působila i (zřejmě) homosexuální dvojka Alec Baldwin s Russellem Brandem, dále nažhavená a pokrytecká žena starosty Catherine-Zeta Jones a vše uzavřel Paul Giamatti se svým hudebním nevkusem pro rapující chlapecké boybandy v roli vypočítavého manažera. Film měl náboj, byl sexy a měl vychytaná hudební čísla ve kterých se super zpívalo a Mary J.Blige možná všechny s přehledem přezpívala. Rock je mrtev, ale v tomhle hudebním filmu, žije dál. Mé hodnocení: 100%

Přímořské městečko Claridge v Marylandu zažilo v roce 2009 při datu Dne nezávislosti opravdu krušné časy. Přímořskou oblast zasáhl zákeřný a velmi agresivní smrtící organismus, který se doslova prožíral tělem napadeného jedince, až dokud ho neskolil. Začalo to masivním úhynem ryb a plazivý parazit se velmi rychle přizpůsobil a zmutoval. Následkem toho přesídlil na lidský organismus. Místní obyvatelé pak po desítkách umírali strašlivou smrtí. Média nikdy neinformovala veřejnost, co se zde za peklo na zemi odehrálo. Mladá reportérka s odstupem tří let vzpomíná na tehdejší děsivé události a k dispozici je také celá řada dochovaných záznamů a nahrávek z té doby. Při bližším diváckém ohledání jsou však tyto záznamy sice na oko autentické, ale zkušeného diváka nezaskočí. Stačí se jen podívat, kdo že to film zaštítil z hlediska produkce, a najdeme zde paranormálního aktivistu Orina Peliho. Tímto vyzrazením je sice divák částečně připraven o dokonalou iluzi skutečného příběhu, ale až tak zlé to rozhodně není. Divák už je po řadě filmů z hororového subžánru found footage mnohem lépe připraven a neskočí už tak lehce na každou báchorku, i když je sebe lépe vypiplanější, a to tahle tedy je. Zkušený režisér Barry Levinson tak možná přišel s křížkem po funuse, ale jako jeden z mála se v tomhle specifickém subžánru pohyboval opravdu zdatně. Nechyběly realisticky zohavené mrtvoly, panika, realisticky vyvedený parazit a opravdu precizní režie. A vlastně se tomu uvěřit i dalo. 100%

Na zákeřného lesního ducha jedině s motorovou pilou. Tímto hororovým remakem nebudou nejspíše v prvé řadě nadšeni ochránci životního prostředí. A ještě méně bude nadšený hajný spravující les, do kterého mu vtrhl režisér Fede Alvarez se svým štábem, protože bude muset nahlásit určité nepřístojnosti, které se děly po dobu jeho nepřítomnosti v revíru. A nebylo jich zrovna málo. Rachot motorové pily rušil klid lesních zvířátek, dívka znásilněná stromy v lese, v chatce neustále povyk a křik a na závěr lesní porost zkropil příval krvavého deště. Všude rambajs a krvavý svinčík, ze kterého se bude zdejší les ještě hodně dlouho vzpamatovávat. Může to být tak i s divákem. Oproti Raimiho hravé verzi s komediálními prvky vychází Alvarezova verze přímočařeji, a je pojata, jako hutný a plnokrevný horor, který sice není tak ultra strašidelný, jak hlásí propagace filmu, ale má velmi specificky dusnou a hodně originální atmosféru a velmi často u mě převažoval pocit, že se Alvarez přes třicet let starou klasikou pouze volně inspiroval (i přes spolupráci na scénáři se samotným Raimim), a nikoliv že ji otrocky kopíroval bez invenčních proklamací, jak tomu často bývá v pojetí předělávek režijních kolegů. Film rychle plyne, herci jsou přesní, dokonce jsem Lou Taylor Pucciho v jeho "osmdesátkové" image nějakou dobu nemohl poznat, krve je dostatek, ale přece jen interakce mezi postavami a pekelnou knihou byla poněkud nedostatečná, občas film působil, i přes dobré technické zázemí, mírně zastarale (možná to byl záměr) a mohl být klidně delší, když už se šlo na něho do kina, ve kterém rychle uteče. Když už se však ani takový bombastický horor zdejším uživatelům nelíbí na červená čísla, tak pak už opravdu nevím, co by zabodovalo naplno. Hlavně, že protlačí do červených čísel filmy, které nikdo neviděl a pravděpodobně nikdo neuvidí, respektive propadáky, na které se nedá dívat ani při nejlepší vůli. Na závěr si myslím, že až se les vzpamatuje po tomhle drsném hororovém nájezdu, tak dojde i na volný remake Lesního ducha 2, ale je otázkou, jestli myslivecká komora filmařům další natáčení povolí. A všem dobré a strašidelné zážitky v kině při sledování tohoto pekelně vydařeného horůrku. Mé hodnocení: 100%