Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

Ten dvanáctý (2017) 

Prudce stereotypně a natahovaně orientovaná naháněná na jednoho norského sabotéra. A herec v hlavní roli, Thomas Gullestad, sice sympatický moc nebyl, nutno uznat, že jeho fyzická kondice dostala zabrat. Ovšem naštěstí má film svého čnějícího zlého muže, jímž je charismatický Jonathan Rhys Meyers v roli lahůdkově zavilého policejního důstojníka, který dodává filmu pořádně ostrou šťávu. A rozhodně nelze přehlédnout patřičně kvalitní technické atributy a úchvatné scenérie. Kamera, hudba a další technické finesy jsou na dost dobré úrovni a sehrávají nemalou důležitost v ději, co má hodně kolovrátkový ráz. Hrdina v krajině ledu a sněhu stále někam před nacisty utíká, schovává se, i s pomocí lidí, které na svém útěku střetne, hnijí mu prsty na noze a hlavně vždy se mu podaří nacistickým pronásledovatelům o shnilý nehet uniknout. Určitě by filmu nemálo prospělo být tak o dobrou půlhodinu kratší. Film by tak působil méně roztahaně a v podstatě i předvídatelně. Z historického hlediska méně zaníceným divákům bude osud Jana Baalsruda a jeho neúnavného protivníka Kurta Stageho dost neznámý, což je vlastně příležitost, jak si doplnit znalosti o jejich osudech. Velkým příjemným překvapením je režie Haralda Zwarta, kterého kritici zavrhovali po sérii otřesných filmových výtvorů, kterým zejména vévodí druhé pokračování Růžového pantera. A je tedy nadmíru překvapivé, že se pustil do náročného dramatického kusu, jež se z jeho filmografie dost vymyká. Určitě už by se po této úspěšně složené maturitě z filmové režie neměl snižovat k triviálním filmům, které ho na delší dobu připravily o kdysi pracně vybudované renomé. Je vidět, že kvalitní film natočit dokáže. 7/10

plakát

Volyň (2016) 

Volyně svého času byla komediálním vzorem všech správně fungujících železnic. Hláška o tom, že se bude vystupovat až ve Volyni z důvodu zpoždění vlaku na trase, zlidověla. Ovšem smích tuhne na rtech, když se ocitáme ve Volyni obývané Poláky, Ukrajinci a Židy. A to pravé peklo nastane s příchodem banderovců. Takový Vláčil ve svých Stínech horkého léta ukázal, že banderovci neměli zrovna bohatou slovní zásobu a divákům dopřál hlavně psychologický stav věci. Oproti němu polský kolega Wojciech Smarzowski celou záležitost kolem nenávisti Ukrajinců k Polákům pojal opravdu naturalisticky, to až tak, že nastalým zvěrstvům nezůstala ušetřena ani drobotina. Takže pro citlivější diváky už tohle může být varování. (Ne)milé drastické hrátky jistě mají svoji intenzitu, z technického hlediska nejsou místy nikterak vrcholně natočeny, takže občas působí (nechtěně) úsměvně. Ovšem plnohodnotný zážitek to nikterak výrazně nesnižuje. V popředí dominuje zajímavá polská děv(k)a Michalina Łabacz, sice herečka v našich končinách naprosto neznámá, ovšem její ochotně odhalené poprsí jistě nenechá na pochybách, že se s jejími lepými tvary určitě nevidíme naposledy. A pak je zde patřičně kvalitně zvládnutý spád událostí, takže nudnějších pasáží je minimum. Závěr filmu mně připadal zbytečně artově přemrštěný, režisér asi zatoužil vrazit Michalině pyj mezi kozy. Důležitým faktorem pro mě osobně je skutečnost, že polská kinematografie nabírá prudce na zajímavosti, takže už neotáčím oči v sloup, když se v nabídce objeví filmový kousek od polských hranic. 8/10

plakát

Cry Havoc (2020) 

Když máte přebytek asi tak tisíc dolarů, je nejlepší jej investovat do pokleslé kultury. Takový film o tupém zabijáckém monstru z masa a kosti je skvělá investice. Pak už jen stačí obvolat ochotné ochotníky, mezi nimiž vévodí Robert Bronzi coby "reinkarnovaný" Charles Bronson, načež holka, se kterou jste trávily včerejší postelové hrátky, vám dá tip na sympatickou blond béčkovou herečku Emily Sweet, co ráda bude po lese za pár drobných pobíhat se sekerou v ruce, aby se ubránila nemilosrdné mašině na zabíjení jménem Havoc. A Richard Tyson, který v dávnověku zavadil o bujarou školku s Arnoldem Schwarzeneggerem, ani tentokrát nehodlá ustoupit z rolí padouchů a rovnou představuje výstředního milionáře, který láká single dívky na svou tv show, ve které herecký casting končí rozdrcenou lebkou a hodně pošramoceným zevnějškem. A když je rozpočet moc nízký, respektive může kdykoliv být předčasně vyčerpán, reálně hrozí, že závěr filmu bude nedotažený, otevřený a prostě jakkoliv neuspokojivý. A tak se taky stalo. Průběh je ve vzorových intencích pokleslé hororové podívané, kdy mačetou porcované gumové figuríny dělají čest výrobcům z Gumotexu. Následně si na své přijde i divák nemrava, jelikož k mání je i nějaké to odhalené poprsí, hlavní představitelka v tomto ohledu také nezůstává pozadu, ačkoliv si přes vnadný hrudník povětšinou cudně dává ruce. Rene Perez natočil svůj nejlepší film, ovšem měl hlavně smůlu na nedostatek financí, aby měl vše zdárně ošetřené. Násilné scény vypadají obstojně, ovšem jen ve své kategorii. Vždycky se totiž při jejich prezentaci dá nechtěně uchechtnout, do toho Robert Bronzi, jenž se film od filmu poctivě zlepšuje, z ochotníka rázem povýšil na čtveráka z policejních kruhů, který se dá brát i vážně. A Emily Sweet je pak ideální volbou pro hrátky s jejími ohroženými i obnaženými tělesnými partiemi. Hororově mile drsná a nezamyšleně vtipná podívaná. 7/10

plakát

Operace Eichmann (2018) 

"Prcičkovský" režisér políčil na nacistického pohlavára Adolfa Eichmanna. Vážnou tematiku o dopadení a odsouzení jednoho důmyslně maskovaného (po)válečného zlosyna pojal poměrně pečlivě. Klidně můžu napsat, že film je nesrovnatelně lépe produkčně zaštítěn než existující předchozí příbuzné příspěvky, co působily levně televizně a ani herecky příliš neoslnily. .Rekonstrukčnímu i zjednodušenému rázu se snímek vlastně ani nebrání. Divák je předem spraven o tom, co je víceméně o této kauze známo. Izraelský MOSAD sestavil tým, který má jediný cíl - dopadnout muže, co byl strůjcem konečného řešení židovských občanů. Ten se po obstrukcích vydává do Argentiny, kde se už nějaký ten poválečný pátek pod falešnou identitou ukrývá válečný zločinec. Následuje nezbytná sledovačka a únos cíle, jeho tajné držení v jedné místnosti, krmení i vykonávání vyměšující potřeby. A v té době nastupuje na scénu precizní Ben Kingsley jako Adolf Eichmann, aby zahnal veškerou nudu a naprosto předvídatelný průběh. Irelevantní je, že ho vytrvale hledá jeho syn s gangem místních neonacistů. A slzu zamáčkneme nad popravenou ženštinou s ratolestmi v lesním porostu, kam zavítal kdysi Eichmann osobně, načež emoční křivka spojená s touto událostí u citlivých diváků vyletí prudce nahoru. Režisér Chris Weitz měl k ruce tým zajímavých herců. Oscar Isaac a Mélanie Laurent jsou ze seznamu ti nejznámější, postarali se i o produkci a nesoupeřili s Benem Kingsleym o to, kdo bude ve filmu kralovat na hereckém trůnu. Prostě vedle něj neměli šanci. Určitě je diskutabilní věrohodnost i vymyšlenost některých scén. Místy bylo znát, že si debutující scenárista Matthew Orton popustil uzdu fantazie, aby divák po dvě hodiny, co film trvá, (emočně) vydržel. Jádro má tenhle dramatický počin zdravé, režijně i herecky to vyšlo kvalitně, takže máte-li zájem se dozvědět, jak byl dopaden a jak strávil někdejší milovník orlic a svastiky poslední dny svého života, tak tohle je poměrně poutavě zrekonstruovaný filmový náhled. 7/10

plakát

Srážka s láskou (2019) 

Charlize Theron a Seth Rogen sympaticky dokazují, přinejmenším se o to vydatně snaží, že politika a romantika jdou k sobě dohromady. Romantické a sexuální pnutí mezi krásnou ministryní a abnormálním novinářem mě bavilo o něco víc, než politické narážky, rozmíšky a vtipné i méně vtipné provokace. Rogen je skutečný úkaz a žádná politička by ho v posteli nechtěla, stejně tak lze polemizovat o přílišně idealisticky zosobněné ministryni, která by dokázala udělat vítr v poklopci i frustrovaným poslancům, rozhodnutým předčasně složit poslanecký mandát. Je sice vysoce nepravděpodobné, že na politické scéně narazíte na pohlednou, sympatickou, hodnou a sexuchtivou ženu v jednom. K dobru jí slouží nenadálé zjištění, že umí dosáhnout orgasmu. Ještě méně pravděpodobné je to, že by se spustila s mužem neatraktivního zevnějšku, za jehož oblékání by na něj měla být přivolána módní policie. Seznamováním ústředního páru film hodně baví, v tomto směru se vyskytne nemálo vtipných sekvencí. No, a pak taky přichází na přetřes politická sféra, kde to chtělo asi více přitlačit na scenáristy. Scenáristické duo Dan Sterling a Liz Hannah je v politických (kontroverzních) tématech zběhlé, jejich přístup ale neoslnil. Určitě to má své originálně vydařené vtípky, té trapnosti, kolikrát pro českého diváka až nesrozumitelného podání, mělo být podstatně méně. Obě hlavní hvězdy svoji účast zaštítily produkčním dohledem. A k režijnímu (pro)vedení Jonathana Levina nemám větších výhrad. Vznikla poměrně svérázně orientovaná komediální záležitost, která ukazuje, že kdesi v jiné galaxii existují politici s vlídnou tváří, a když mají vaginu, tak se s nimi užije i nějaké to zábavné číslo. 7/10

plakát

Na špatné straně (2018) 

I dočasně suspendovaní policejní detektivové musejí být z něčeho živi. A když se Melu Gibsonovi a Vince Vaughnovi naskytne příležitost podstatně si vylepšit svoji životní úroveň, neváhají překročit zákon. Jedna vyloupená banka přece nemůže nikoho ekonomicky rozházet, zvláště když na jejím přepadení nebudou přímo participovat. Parta nemilosrdných zlosynů vše nevědomky vykoná za ně. Teď si jen vyzvednout pohádkovou odměnu za jejich degradaci a frustraci. A bez násilností, vyhřezlých vnitřnosti a různých jiných neplech se to pochopitelně neobejde. S.Craig Zahler mně opětovně dokazuje, že je to naprostý úkaz tvůrčí geniality na scenáristickém a režijním poli. Když má k ruce skvělou hereckou družinu a umí přetavit mnohá klišé v neotřelé a ne úplně tradiční postupy, je radost sledovat i film, co má hodně přes dvě hodiny. Zabrousí se i do problematických sfér s rasistickým podtextem a také se řeší i sociální dilemata. Zahler má vše poměrně promyšlené a navíc má dost času to nevšedním způsobem zpracovat. První hodina není z diváckého hlediska tolik vytížená, poznáváme hlavně prostředí, v jakém se oba titulní hrdinové pohybují a co je následně motivuje nebýt za vzorné predstavitele zákona.Druhá půlka už nabere podstatně výživné akčnější tempo, co už nemíní až do konce filmu polevit. Určitě to Zahler hrál na nepředvídatelnost událostí, přinejmenším je vyřešil po svém tvůrčím stylu. Nepříjemně dusná atmosféra měla postupem času taky své nemalé zastoupení. Výsledkem je neotřele vyznívající thriller s dvěma padlými hrdiny, kterým se nedá fandit, ale jak si povedou v touze po mamonu, je působivá záležitost. 8/10

plakát

Mulan (2020) 

Řadíte-li se k ignorantům existující animované verze, máte vyhráno. Ještě lépe holdujete-li v pučícím jaru poetickým básnickým sbírkám, na které film svým způsobem odkazuje. Pak už můžete dobrodružství čínské dívky Mulan zvládnout v příjemném čínském starověkém ovzduší, v němž ještě nepoletoval covid-19, bez větší újmy. Zásadní problém může vyvstat snad jen s vizáží hlavní hrdinky, kdy v počátečních fázích, kdy namísto svého otce tajně narukuje coby mladý jinoch do císařské armády, jenž je hnuskou, která posléze rozkvete do žluté krásy. Pak už se můžete těšit na cirkusové přemety a salta Yifei Liu, která si divácké sympatie získává velmi urputně. Čelí krutým a obávaným nájezdníkům ze severu, které vede krásně zestárlý Jason Scott Lee. A co by to bylo za pořádné uzurpátorské zmetky, kdyby ve svých řadách neměli čarodějnici. Představitelka hlavní hrdinky už má přes třicet let a měla představovat dívku podstatně mladší. Její genová výbava je na solidní úrovni, takže ač byl vyvíjen nesporný tlak na mé genitálie, dalo se to ustát. Holka je pružná na koni, okamžitě u mě vyvstala asociace se sexuální polohou, načež jsem čelil i nemilému faktu, že se mně dosud nepodařilo přemluvit žádnou šikmookou dívku z asijské tržnice k milostným hrátkám. Upustil jsem i od pravidelné četby čínských horoskopů a pověstný Rok (na) draka nikterak neohrozil mé libido. Dobrodružné tažení proti hordě nájezdníků je nasnímáno příslušně kvalitně a výpravně, nicméně choreografie soubojů zaostává a nevypadá to, že by připadalo v potaz řešit propracovanost soubojů. Závěrečné zúčtování není rovněž nikterak oslnivé. Na litý souboj s čarodějnicí ani nedojde, démoničnost Jasona Scotta Leeho postupně začne ztrácet na jiskře, což se i ve výsledku projeví v souboji s ním. Bez obav můžu tenhle filmový počin zařadit mezi fajn rodinnou zábavu, kde na kapku krve nenarazíte a brutalita, kterou to horentně zavání, v podstatě vzala za své. Niki Caro ve svém nekomplikovaném a trochu předvídatelném režijním duchu představila sympatickou a udatnou hrdinku, která dělá své rodné hroudě, rodině i císaři náležitou čest. 7/10

plakát

Liga spravedlnosti Zacka Snydera (2021) 

S křížkem po comicsovém funuse. Zneuznaný režisér odmítl dráždit režijní prostatu svého kolegy Josse Whedona a rozhodl se comicsovou káru opětovně rozjet a proměnit v čtyřhodinový kolos. A ta stopáž je fakt znát. V dobrém i zlém smyslu. Zack Snyder si dal repete, které je i svým způsobem zbytečné. Parta comicsových mimoňů je nadále směsicí povrchnosti i určité směšnosti. Jsme svědky zmrtvýchvstání Supermamlase a jeho vítání s občany jemu blízkými. Určitě nejnatahovanější sekvence z celého filmu. Wonder Whore parádně vystavuje nohy, takže kdykoliv tahle poletucha byla na scéně, tak spermie měly pohotovost. Bukman, který dával dohromady celou partu, byl snesitelný. Fleše bych nakopal do patřičných míst i s tím Cyberblbem, ti mě absolutně nezajímali. Aquaman byl v pohodě, akorát zapomněl sexuálně obtěžovat Amber Heard. Comicsová parta hic se vydržet dala v pohodě. Na odpálení sítnic byl záporák ze všech nejzápornější Steppilábuzna, který byl tak dětinsky naivní, až budil jen a pouze smích. To se fakt nedalo vydržet to jeho stupidní počínání. A ten jeho tragický vzhled, škoda slov. Akce je celkem jednolitá, extra momenty ani významné propady jsem nezaznamenal. Finální souboj neměl potřebný náboj. Snyder dialogy neumí, digitální šrumec mu jde podstatně lépe. Film je rozdělen do pěti částí, mimo jiné je v nich objasněna motivace účastníků, což je docela fajn. Zvláštní kapitolu tvoří epilog, co výsledný dojem poměrně tříští a v němž je k vidění Joker v podání Jareda Leta. A najednou jsem u příležitosti této sekvence šíleně zatoužil, kdyby se Bukman a Joker spolu utkali a ještě jim k tomu (se)kundovala Harley Quinn. Na to už pochopitelně nedošlo, a když tak o tom přemýšlím, vlastně tahle sekvence neměla nijaké zvláštní opodstatnění. Přikláním se k tomu, že filmu by výrazně prospělo být přinejmenším o hodinu kratší. Přiznávám se bez mučení - měl bych nemalé potíže film vidět opakovaně. Snyder prostě čtyři hodiny vydatně masturboval, načež vyčistil dostatečně své trubky a svůj výsledný výron hodil na diváka. Bombasticky přebujelé, hudebně vytuněné, vizuálně tmavé až hnusné. Účel zastaralého formátu 4:3 jsem nepochopil, patrně se jedná o jakýsi "sofistikovaný" odkaz na stránky comicsového sešitu. 7/10

plakát

Wonder Woman 1984 (2020) 

Gal(on) tělních tekutin protekl naprosto comicsově. Klidně si palte stovky kyselých malin tomuto sequelu, za nejhorší pokračování, jehož předchůdce nebyl zrovna absolutním výkvětem vkusu. Pokračování je sexy, nápadité a zasazené do éry osmdesátých let minulého století, kterou ochuzený český divák strávil tak maximálně u Spejblů a Arabely. Alespoň v té Arabele se mihl náznak comicsu, ovšem držet v té době v ruce sešit s Wonder Woman, tak to byla rarita. A už vůbec si nedovedu představit, jak by tehdy vypadala představitelka z masa a kostí. A opět přede mnou stanula nádherná běhna, se kterou by byla radost strávit víkend v posteli. A naprosto skvěle se osvědčilo přihodit ještě jednu poběhlici, konkrétně Kristen Wiig, co svým nově získaným sexappealem rozmašíruje televizní hlasatelky, co byly asi největším erotickým zážitkem v dávných dobách pro československé diváky. Nové dějství se točí kolem vzácného nerostu, který plní každé přání. A jak to tak bývá, dostane se do nepovolaných rukou. A ve hře je tradiční zkáza lidstva, všeobecný chaos a politické represálie. Film je ve svém duchu stoprocentně naivní, přesně jak velí comicsový základ. A opět tomu bude přítomen sympaťák Chris Pine, který absolvuje "reinkarnaci" a vytvoří příjemně chemický tandem s Gal Gadot. Akcí film nepřetéká, ovšem pěkně vyvedené akční scény se postupně dostavují. K mání jsou pasáže, v nichž jedna muži neobletovaná ženština a jeden neúspěšný byznysman skrze magickou moc kamene mají rázem nadvládu nad živým tvorstvem, načež sexice bruneta musí obstarat Galon tamponů, protože takové létání v povětří nemusí být bezpečné pro poševní vchod. Hudba Hanse Zimmera mocně duje, Zack Snyder vše kontroluje z producentské stoličky a Patty Jenkins je přinejmenším stejně režijně nezdolná a nadržená jako při prvním dirigování WW. Vznikl sequel, co koketuje se Supermanem, když ho ještě představoval Christopher Reeve. Předpokládám, že ve třetím dějství dojde řada na pandemii a Wonder Whore dostane první menstruaci. 10/10

plakát

Pozdravy od vraha (2020) 

Nemám nic proti evidentně lacině vyhlížející technické stránce filmu, vše vypadalo jak z epizody tuctového tv seriálu. Mnohem rušivě se jeví nadbytečná artová koketérie, se kterou si režisér moc nevěděl rady. A navíc slabé režijní provedení moc velký průvan do žánru neudělá. Danis Tanovič doposud brázdil evropské dvorce, platí za zajímavého evropského režiséra, který tentokrát dostal k ruce herce od Velké louže. Jeffrey Dean Morgan představuje policejního detektiva, který už ani nevyšetřuje, nepochytil jsem, jestli už je v zaslouženém důchodu, nebo má erektivní dysfunkci, zkrátka a dobře, jednoho dne mu jakýsi sadistický maniak, později se ukáže, že ti maniaci jsou dva, rozkuchá nedávno vdanou dceru i s jeho zeťem. A na scéně máme vrahy novomanželských párů, co operují napříč evropskou unií. Výjimkou je Londýn, kde detektiv pobývá. Proč se nevraždí v zámoří nebo třeba ve Vietnamu, není jasné. Padne ale i letmá zmínka o Česku. Vraždy to nejsou jen tak ledajaké. Mají své důvtipné aranžmá, naznačený brutální ráz a mají smůlu jen v tom, že působí nezajímavě a nevzrušivě. A moc nepomáhá ani ""čumkarty" s oběťmi posílané do novin, na nichž se skví nejasné zprávy. Chválím, že identita vrahů je odhalena dlouho před závěrečnými titulky, vyšetřování tím zároveň dost ztrácí, divák je tím pádem napřed, rozuzlení není na diváka vyplivnuto v poslední desetiminutovce. Objasnění motivů vražd je sice podáno mírně nepřehledně i chaoticky, ale scenáristé, jedním z nich je i autorka úspěšné literární předlohy, si s ním dali práci, aby to působilo alespoň trochu poutavě, což se nedá prohlásit o režijním přístupu. Film nemá vůbec žádné napětí, po place běhá Famke Janssen, co působí, že utekla předčasně z estetické kliniky. Morgan sice film táhne, už jen svojí přítomností, ovšem scénář mu přisoudil novinářku černé pleti, která narušuje jeho naznačený status samotáře, takže coby dvojici jim to neladí. Šuměnkové finále průměrný dojem nevylepšuje. Danis Tanovič vůbec nepotvrdil své režijní kvality. A dokonce mně přišlo, že je mnohdy režijně dost mimo (viz finální část). Nabídl zhola průměrně odvedený až neumětelsky spíchnutý thriller s charismatickým americkým hercem v titulní roli, což svým způsobem je i určité odlišení v jeho dosavadní režijní tvorbě, ovšem mnohé scenáristické nápady nedokázal patřičně zužitkovat a s kreativností se moc neobtěžoval.. Svoji šanci dostal a nevyužil ji. Nevýrazný snímek. 5/10