Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

Jdi za štěstím (1981) (TV film) 

Když se vám v devítiletém manželství Ivy Janžurové a Františka Němce, jež lze považovat za nekonfliktní, namane čtrnáct dnů bez dětí, je třeba nenápadně vyzkoušet morální manželský postoj a loajalitu. A roli náležitého svůdníka na dobu neurčitou zastane Jiří Bartoška. A zatěžkávací situace je na světě. Vesele i vážněji se divák pohybuje bytem manželů, bytem, kde se pořádá socialistický mejdan i ateliérem, který je bohémským hnízdem. Jiří Just má na svém kontě poměrně širokou a pozoruhodnou škálu scenáristických prací, k těm nejslavnějším se jednoznačně řadí divácky mimořádně oblíbená pohádka "S čerty nejsou žerty". A ačkoliv tenhle televizní počin se dá směle označit za méně provařený, jeho tvůrčí konverzační vzorec zabaví, i když diváka překvapí, jak je skoupý na přísun gagů. Komediálně mírně naladěný je jen Němec, Janžurová je nezvykle umírněná ve svém projevu a Bartoškovo "donchuánské" charisma plní účel. Dá se opodstatněně namítnout, že ve své podstatě filmu chybí typické lidové srandičky, prostě jen a pouze na bohapusté legraci to není založeno a neopírá se to o ni, je i přítomno koketování s psychologickými prvky, nicméně, ukázkový model manželství za socialismu, který je z dnešního pohledu úplně archaický, je (pří)nosný námět, co se dá analyzovat s dobrou hereckou sestavou bez větších problémů i dnes. 7/10

plakát

Seance (2021) 

Suki Waterhouse se pokusí se svými sličnými hereckými kolegyněmi vyvolat ducha mrtvé dívky. Horor o duchovi (Patricka Swayze) ale rozhodně nečekejte. Alespoň  ne v jednoznačném významu "duchařský horor". Režisér a scenárista Simon Barrett nás zavádí do dívčí akademie, kde vládne tak nějak nevraživé a konkurenční prostředí, přičemž se občasně přihodí, že některé nepohodlné studentky pojdou strašlivou smrtí rukou maskovaného vraha. No, pod pojmem "strašlivá smrt" si každý představí něco jiného, ovšem o to ani tolik nejde. Daleko podstatnější je, co se z avizovaného snímku s duchařskou tematikou postupem času vyklube. Režisérovi se v podstatě podařil chytrý tah na hororové šachovnici. Vybral si osazenstvo složené převážně z málo známých mladých hereček, přihodil pěkně příslušné atmosférické prostředí a zkusil nevtíravě diváka šálit a mást tím, jak si dal záležet na tvůrčí neprozřetelnosti. A vše se mu daří zúročit ve velkém finále, kde se to překvapeními a pikantním zúčtováním jen hemží. Suki Waterhouse je spolehlivá herecká akvizice, takže i s ní  a její účastí jsem byl spokojen. Film sužuje místy horší technická stránka. Rozpočet byl zřejmě značně utažený, tudíž se o vraždách ani o masce vraha nedá prohlásit, že by z nich divák šourkem vyboural zeď a vaginální (prů)tok zastavil veřejnou dopravu. Určitě si tu chybějící gore šťavnatost film vynahrazuje kvalitní finální částí, kde jsou i veškeré záhady zdárně objasněny a zvraty pěkně připraveny, ačkoliv jistě se najde nejeden divák filuta, co vraha prokoukne. Jedná se o poměrně kvalitní příspěvek v rámci hororových filmů, co rádi klamou tělem. 7/10

plakát

Spirála strachu: Saw pokračuje (2021) 

Dávná koketérie Darrena Lynn Bousmana se sérií Saw nabrala povedený rozměr a nepříliš záživné díly, které má na svědomí právě on, jdou do ztracena. Na scénu vpochodovalo solidní herecké obsazení, do celé věci se angažoval produkčně Chris Rock, který dokázal, že nedělá dobře ten, jenž ho má zažitého coby jen a pouze komika se slušnou kadencí slovní zásoby. Rázem je jeho užvaněnost vítaným prvkem, načež by v torture porn subžánru jen málokdo čekal vtipnou analýzu toho, proč vlastně nikdy nevzniklo pokračování Forresta Gumpa.  A Samuel L. .Jackson coby jeho otec je vítanou hereckou posilou. Chris Rock jako detektiv, který je čestný až do morku jeho kostí a mezi policejním sborem se paradoxně netěší přílišné oblibě, je originální volba. A tahle volba mě bavila. A vůbec celkové obsazení kolem něj, Max Minghella a Marisol Nichols, má zajímavý rozměr. Pete Goldfinger a Josh Stolberg scenáristicky upekli předchozí reminiscenci Saw, co si dala mírný odklon. Jigsaw je dávno po smrti, tudíž se nutně musí objevit nějaký jeho následovník, který instruuje důmyslné pasti, tentokrát na členy policejního sboru, s jejichž neférovými charaktery a postoji není tak úplně spokojen. Celému vyšetřování velí Chris Rock a chce se dobrat pravdy, dožít příštích policejních zítřků a odhalit záškodníka. Rozuzlení je příjemně neodhadnutelné, detektivní pátrání je proloženo porcí příslušného gore a celé to má rychlý spád. Je až k nevíře, že jsme se s krvežíznivými pastičkami setkali už celkem devětkrát. A když nezaschne krev a kreativita tvůrců definitivně, je možné, že vyhlídky na jakési pomyslné jubileum budou celkem reálné. 10/10

plakát

Zrodila se hvězda (2018) 

Bradley Cooper si dal (s)pich(a) s Lady Gaga. A vyšel z toho příjemný potomek, který sice rozvrátil jeden vztah, ovšem dopomohl upevnit pouto mezi zdánlivě herecky nesourodou dvojicí. Alkoholem a drogami svlažený i pomočený Cooper je jistě zajímavým protipólem hodné Gagy, která s ním zpívá i jebe s pocitem blaženosti a oscarového uznání. Zdánlivě nic převratného se neděje - jeden hudebník zažívá strmý kariérní pád a talentovaná hudebnice rozjíždí svoji popovou kariéru. Obdobné časy pamatuje i stará dobrá a  stále úspěšně mrtvá Judy Garland, jen s tím rozdílem, že její archaický příběh byl přetaven do soudobé verze, která je v mnohém atraktivní i tak trochu zbytečná zároveň. Určitě je dobré vědět, že Cooper v sobě našel režijní klima(kterium), co ho katapultuje mezi ne úplně marné režiséry, možná se dokonce stane i expertem na hudební snímky. Je dobré napsat, že vůbec nic by se nestalo, kdyby byl film i o půlhodinu kratší. Postupem času se do celého pojednání začala vkrádat rozvláčnost. Songy netřeba představovat, mnohé z nich jsou slavné a vydařené, Shallow se stalo nesmrtelným. Mezi nezapomenutelné snímky si tenhle film nezařadím. Měl vcelku pevně a režijně patřičně zvládnutou přehlednou osnovu, co nepostrádá příjemnou hudební složku, výrazně osobité herectví ústřední dvojice a množství dojemných scén. Oproti tomu se nepodařilo odbourat dojem místy utahané i natahované podívané, která příliš neláká k opětovnému zhlédnutí. 6/10

plakát

Greenland: Poslední úkryt (2020) 

Proklamovaný zabiják planety, kometa a její smrtící úlomky, realizačně vydal jen pšouk.  A Gerard Butler a jeho rodinka v ohrožení válcuje podstatnou část filmu. Co myslíte, chcípnou, nebo nechcípnou? Kdeže, režisér  na to nemá. No, Ric Roman Waugh vlastně netrpí výjimečnou kreativností, tudíž nápaditých, klišé prostých, je  nějakých prvních 45 minut, pak už diváka zhola nic nezaskočí. Přitom výchozí expozice, kdy je vládním úřadem vybrán omezený počet lidí podle dovedností, aby byli dopraveni vojenskými letouny a následně přežili v utajeném úkrytu, se dá považovat za zajímavý rozjezd. No ale vše vezme za své, když zjistíme místo určení letu, načež to celé není korunováno nějakou pointou, co by diváka uzemnila. Film navíc tolik nesází na přehlídku speciálních efektů, jak by to pro katastrofický žánr mělo být kritériem, nýbrž stále dokola sledujeme, kterak se tříčlenná rodinka neustále na své cestě do bezpečí rozděluje a zase následně stmeluje, zastaví se na návštěvě u "eastwoodovsky" disponovaného Scotta Glenna a pak jen nuda. Finále opravdu téměř neexistuje. Problém tkví v tom, že ve filmu hrají Gerard Butler, je současně i producentem snímku, a Morena Baccarin, přičemž se od nich očekává, že dostanou prostor herecky zazářit, tudíž samotná destrukce planety Země se omezí na katastrofické reportáže v televizi a nějaké ty tlakové vlny způsobené po dopadu úlomků komety. Jsou zde i delší úseky, kdy jde vesměs jen o sledování rodinky v nesnázích a jejich peripetie s občany, co mají nekalé úmysly. Jsou jistě režiséři, kteří by takovýto námět, v mnohém neotřelý a působivý, využili nadoraz. Waugh na mě ale působil nejistě, jak kdyby se režírování snažil předat někomu povolanějšímu. Nikdo ten záskok nevzal, tudíž si tu katastrofickou vizi v jeho podání budeme muset užít,  než ta bujará kometa mrskne ocasem k lepším filmovým zpracováním. 5/10

plakát

American Fighter (2019) 

Van Damme posílá oscarové filmové akademii žádost o zařazení mimořádné kategorie v rámci přínosu v oblasti kultury kopů, Dudikoff v neckách přepral trenýrky, které nosil v "American Fighter", pro případ, kdyby mu náhodou přistála na stole nabídka cameo role, načež arabská komunita film oslavuje, protože hlavní hrdina je ze Středního východu. Ukázkový castingový přešlap v podobě George Kosturose v roli titulního bijce zřejmě nemá smysl řešit. Vzorec velmi tristních videofilmů z osmdesátých let minulého století je poctivě dodržen, tudíž se nevylučuje, že právě strašliví herci ve všech jednoduchých charakterech úspěšně plní normu, že takto byli obsazeni zcela úmyslně. Daleko snazší vysvětlení ale spíše utvrzuje jen v tom, jakou Sean Patrick Flanery a spol. dokáží vzít roli ve stavu herecké nouze. Flanery je dobrosrdečný traumatizovaný alkoholik a bývalý extra šampion, který poslední trenérskou i filosofickou kapku z láhve věnuje mladíkovi s čupřinou, jenž nelegální zápasy podstupuje jen proto, aby finančně pomohl své nemocné máti. Tommy Flanagan je zlý organizátor zápasů, Allison Paige se angažuje v oblasti sympatické známosti pro (po)hlavního hrdinu a nesmí chybět ani obětavý kamarád v podání Bryana Craiga. Takže vlastně neoslní hlavní atrakce filmu, a sice zápasy a jejich zhola průměrná choreografie. Prostě film v soubojích ničím nestrhne. A protivníci jsou poměrně nevýrazně prezentováni, ten hlavní protivník a neporazitelný mistr kickboxu dokonce připomíná Wolverina. A samozřejmě není nutné ani sáhodlouze psát o tom, jak to má celé předvídatelnou recepturu i strukturu. Vyvstala otázka, zda to tvůrci celé nepojali jen jako záměrně legrační vzpomínku na zlatou éru divácky vděčných videofilmů. Shaun Michael Piccinino (už to jméno je kláda) se ovšem v žádném ohledu nejeví coby režisér, který by tento náročný úkol dokázal dostat záměrně na hranu parodie. Jelikož se o produkci postaraly převážně ženy, co moc do styku s bojovým uměním nepřijdou, hlavní hrdina je opravdu bizarní vlasatý týpek a vše kolem něj má nádech prapodivné parodie, je možné, že celý projekt měl ambice dostat se mezi filmové kousky, na které se časem bude vzpomínat jako na to nejbizarnější v oblasti filmové tvorby. 6/10

plakát

Tom a Jerry (2021) 

Legendární myš jménem Jerry a legendární kocour  jménem Tom už spolu leccos legračního zažili a jejich věčně nesváry baví stále. Nic jim nebránilo, aby jejich "kočkomyší" spory dostaly patřičný filmový punc, lépe řečeno na světě je verze, co kombinuje animovaný film s hraným.  A když už jejich stereotypní naháněná odchovala nejednu diváckou generaci, byl vcelku ideální tah dostat myšáka s kocourem do reálného světa, kde se budou kamarádit s mile trhlou Chloe Grace Moretz, načež jejich nepřeberné množství vylomenin spolehlivě pobaví diváckou kategorii do 10 let. Starší ročníky mohou jejich dobrodružství spolehlivě vynechat, neboť  shledají jejich návštěvu v reálném světě naprosto prostoduchou a ryze naivní. Ustálená tvůrčí dvojice scenáristů Michael H.Weber a Scott Neustadter mnoho nápaditého nevymyslela. Dějství zasadila převážně do luxusního hotelu, kde se chystá velkolepá mezinárodní svatba století, do toho se Tom s Jerrym pořád  neúnavně mydlí hlava nehlava, animovanou společnost jim dělají sloni, pávy i buldog. A taky je k vidění Michael Peňa coby relativně vtipný hotelový manažer. Film má poměrně jednotvárný ráz, kupodivu Tim Story se režijně snaží z toho celého udělat snesitelnou zábavu pro celou rodinu. Nejvíce zvětrale působila animace, interakce s živými herci nebyla nikterak oslnivá. Pokud si potrpíte na revoluční techniky v oblasti animace, nezkoušejte na něco takového ani pomyslet. Hotelové dobrodružství Toma a Jerryho jede v zajetých kolejích osvědčené a vděčné rodinné zábavy, staví na vtipech typu "uklouznutí po banánové slupce" a příliš inovativního nenabízí.  A i když myš s kocourem už pamatují za svá dlouhá léta existence hodně naschválů a škodolibých vtípků, než se definitivně odeberou do zvířecího důchodu, užijeme si s nimi nemálo legrace. 6/10

plakát

Dívka ve sklepě (2021) (TV film) 

Ve jménu všech zvrhlíků, tohle nebyl úplně příjemný film aneb nechutný taťka  v akci. Byl jednou jeden tatík, co svoji vzpurnou osmnáctiletou dceru zavřel pod zámek do tajné místnosti v suterénu jejich rodinného domu. Judd Nelson byl úplně neskutečný výkvět zrůdnosti, kdy se mnohdy jevilo, že snad nesledujeme herce, nýbrž na dobré slovo propuštěnou kreaturu, co se po skončení natáčení odebere zpět do své izolace v ústavu, kde drahná léta nevkročí lidská noha v rámci jeho návštěv. Stefanie Scott coby jeho uvězněná dcera ovšem odvedla přesně to, co se po ní chtělo. Jejich "tandem" byl naprosto fascinující. Nejzásadnějším problémem bylo období, jakým si postavy prošly, zajetí trvalo konkrétně 20 let. A tenhle časový interval nebyl na postavách moc znát, navíc oběť nestárla na svobodě, ale zavřená ve zvukotěsném suterénu bez oken. A vypadala pořád v super kondici, k tomu tři podomácku provedené porody a jeden potrat ve vysokém stádiu těhotenství, kdy ji krémoval vlastní otec.  Docela zajímavě fungovala skutečnost, že život zajaté ženy a jejich dětí závisel na tom, jak se zdravotně povede jejich vězniteli. Kdyby totiž náhodou zemřel, nikdo by uvězněnou ženu nikdy nenašel. A ačkoliv jde jen o tv film, podařilo se mu být působivým. Elisabeth Rohm je herečka, která na svoji extra roli stále čeká, přičemž její režijní debut ukázal, že se rozhodně  coby režisérka neztratí. Svůj film, jež je inspirovaný skutečnou událostí, natočila působivě a poutavě. Logika sice diváka poněkud provokuje, dokonce je i velkou záhadou, kam se podělo dítě, které mladá žena čekala ve čtrnáctém roce v zajetí, určitě se ovšem podařilo přiblížit život v izolovaných prostorách, kam se ukládá maximálně tak harampádí a brambory. 8/10

plakát

Armáda mrtvých (2021) 

Průkopník George A. Romero a spol. v záhrobí obdivně stahuje zteřelou předkožku, jelikož Zack Snyder v podstatě  redefinoval zombie žánr a stojaté vody rozčeřil troufalou porcí invence, akce a gore. Věren dlouhým stopážím a svým režijním kořenům nastolil v pandemické situaci konfrontaci týmu žoldáků se zombie hordou v dějišti Las Vegas. Scénář je veden jednoduchou formou, která vyhovuje příznivcům akční zábavy, přičemž režijně film plní všechna důležitá kritéria. Už hned úvodní sekvence, v níž se vojenský konvoj střetne na silnici s novomanželským párem, se chlubí svojí hororovou působivostí a zároveň  si libuje v ironickém podtónu, kterého se film drží více než často. A ani na Elvise se neopomene. Snyder příliš nikoho nešetří, jistota přežití každé důležité postavy je sázkou do loterie. Maskéři odvádějí maximum, nemrtví občas působí vtipně, načež jejich následná likvidace zahrnuje nejen dobrou mušku, ale i nějaký ten dobře mířený úder. Herecká sestava  je plně funkční. Dave Bautista je již etablovaný na poli spolehlivých akčních jedinců, Ella Purnell coby mírně odcizená dcera je kompatibilní, každý z členů týmu dostane svůj prostor, ukáže se, že Ana de la Reguera je v akční poloze více než snesitelná akvizice. Snyder ego má, tentokrát se nenechal nikterak omezovat a pořádně do toho režijně řízl. Vypadá to, že poté, co nechal z mapy zmizet Las Vegas, nebudou ho v Mekce zábavy vítat na červeném koberci. Filmovou zábavu však umí stvořit perfektně. 10/10

plakát

Eva Burešová: Malý princ (2021) (hudební videoklip) 

No jo, naše Evička. S Přemyslem po tmě tak dlouho vymýšlela  kreativní večery, až jednoho dne se zděšením zjistila, že proti ní sedí Noid. Kniha se nedá číst bez světla, s Přemkem dlouho ignorovala sluneční louče, ovšem svůj oblíbený literární útvar  znala dokonale nazpaměť, tudíž vznikl tento videoklip, který je věnován jejímu malému synkovi. A je inspirován dílem, které mě osobně neoslovilo v jediném řádku, a sice "Malým princem". Zároveň to ve mně asociovalo kacířskou vzpomínku, kterak jedna ženština kdysi pánskému přirození laškovně dala nálepku "princ". V tom případě mě napadlo, že by nebylo od věci věnovat tuhle skladbu přece jen Přemkovi. Má to ale svoji logiku, předpoklad postelového koeficientu spokojenosti je přece jen vysoký, takže zařadit v podstatě neutrální věnování vůbec neuškodí. Ztvárnění songu pochopitelně nezbourá západní hudební produkci. Všechno už bylo nějakým způsobem viděno. České klipy stále budou trpět celkovou zaostalostí, na tom se nikdy nic nezmění. Je-li ale interpretka sličná, něco je schopná zazpívat  a chce dokázat lásku k synovi i kuchařskému kulináři, pak proti této hudební záležitosti nelze mít větších námitek.