kingik

Pestrobarevný a roztomile infantilní animáček pro děti do 10 let, který se komerčně neprosadil, stihla jej nepřízeň kritiky a (odvolaný) režisér Dylan Brown ho neměl plně pod kontrolou a jeho jmenovka v titulcích chybí. I tak je výsledek celkem v pohodě. Paramount do něj nalil neskutečnou sumu, aby byl konkurenceschopný, angažoval pro dabingové účely Milu Kunis, Jennifer Garner nebo Matthew Brodericka, ač se rýsovalo, že u dospělých s přebujele naivním pojetím nepochodí, ovšem mravní výchova dětského publika by oživlým zábavním parkem, který trůní jen v mysli mladé smělé slečny June, co před týdnem vytáhla první tampon, nemusela být radikálně ohrožena. Jak už to tak bývá, odborná kritika většinou není sestavena z dětí předškolního věku, takže naprosto těmto nerudným mužům s dysfunkcí prostaty a neuspokojeným ženštinám s hormonální nerovnováhou chybí nazírání dětskou optikou, načež jim jakékoliv skotačení mluvících zvířátek kolem hlavní hrdinky bude připadat nevyzrálé až prostinké, ještě neopomenou zmínit silný vliv fantasy klasiky "Nekonečný příběh". Asi takhle - vyserte se na tyhle lidi, sami by vytvořit nic nedokázali, nemluvě o jejich grafických schopnostech, takže sezvěte své ratolesti a přesvědčte se, že tohle animované dobrodružství má svůj emoční náboj, co je přesně nastaven na nervovou soustavu společné rodinné podívané. 7/10

Margot Robbie ani po překročení třicítky nehodlá zůstat cudná. Pánské publikum závidí jejímu hereckému kolegovi, kterým je Finn Cole, že mu odhalí své lentilky. Ve skromně pojatém snímku dramatické lásky, který si pochopitelně i produkovala, ztvárnila sympatickou delikventku, která po vyloupení banky prchá před zákonem. A shodou náhod najde útočiště v opuštěné stodole, kde se seznámí s hodným mladíkem, s nímž má posléze v plánu vzít roha do Mexika. Než se tak stane, tak si prožijí zakázanou lásku, které není nakloněn zejména neurvalý nevlastní otec mladíka, a v myšlenkách si vysní Zemi snů. Jejich milostné vzplanutí je zasazeno do třicátých let minulého století. Margot zdobí dobový kratší účes, ten jí nijak neubírá na dráždivém sexappealu. O režii se postaral Miles Joris-Peyrafitte, jenž se nepouštěl do zbytečně náročných postupů, nýbrž striktně dodržuje důvěrné sblížení mezi zajímavě a originálně pojatou dvojicí, které není přáno. Jejich příběh je vyprávěn z perspektivy mladíkovi nevlastní mladší sestry. Jedná se o příjemně odvedený film, co si dává záležet na ústředních charakterech, režijní cit je přítomen, romantika i drama vytvářejí vyvážený vkusný poměr. Margot a spol. jede intenzivně naplno. Zaujalo i zapůsobilo. 10/10

Králíček, co rozsévá bobky absurdnosti. Ano, v jistém ohledu tenhle počin na mě působil absurdně. To nemusí být nutně zápor, ovšem stejně tak tenhle ráz filmu dodal značnou vypravěčskou nevyrovnanost. Nicméně hlavní přednost filmu vidím v jeho invenčním uchopení, čímž se většina tvůrců ve válečném žánru příliš nezaobírá. A to tenhle snímek odštěpuje od zbytku spřízněných počinů. Taika Waititi zaštítil svůj režijní výtvor scénářem, neopomenul pro sebe napsat roli imaginárního Hitlera v komediálním rozměru, jenž se přátelí s desetiletým hlavním hrdinou zvaným Jojo, kterého zaslepila nacistická ideologie. A komediální výstupy Taika Waititiho v roli Hitlera (namaskovaný byl nepovedeně) kazí co se dá a naprosto ničí vypravěčský rytmus. A přitom nápad na satiru totalitních režimů je trefný, sice nijak extra objevný, v konečném kontextu je to ale celkem funkční. Jistě, za cenu obětí. Za oběť padla napínavost příběhu. Když totiž je v domě ukrývána židovská dívka, tak to svádí k nejedné pekelně napínavé situaci, kdy se čelí jejímu prozrazení gestapu, které skutečně dorazí na místo udání. V celém filmu je vlastně taková vyhrocená scéna jen jedna, což je škoda. Větší prostor dostaly vzájemné poznávací dialogy mezi Jojem a židovkou Elsou, které ne vždy zabavily. A někde mezi nimi kmitá hvězdná Scarlett Johansson a hrozba špagátu (viz film). Hlavními protagonisty příběhu, dojemného i nevšedního, jsou však především dětští hrdinové, kteří dovedně zprostředkovali krutost i dojemnost války, vměstnanou do dialogu. Roman Griffin Davis a Thomasin McKenzie jsou rozhodně originální a zapamatovatelní představitelé a jejich rozhovory v podkroví filmu jednu dobu dost vládnou. Akční složka představuje jen nepatrný zlomek v téměř dvouhodinovém filmu. A je znát, že úmysl s ní šetřit, byl celkem promyšlený, neb vynikne následná drastičnost a dramatičnost vyprávění. Dojde na zúčtování s imaginárním Hitlerem, na vyprofilování zla s lidskou tváří (scény se Samem Rockwellem) a dokonce nechybí ani propašovaná komika od Rebel Wilson. A v tvůrčím štábu nalezneme výraznou českou stopu. A i inspirace českým filmem Musíme si pomáhat je nepřehlédnutelná. Snímek má své slabiny, určitě vázne hlavně dynamika a napětí, načež to působí poněkud roztahaným dojmem. Waititi a spol. si nalezl optimálně nevšední studii ideologických útvarů a předložil svůj svérázný pohled na ně. S kvalitním osazenstvem dosáhl potřebných satirických kvalit. 7/10

V normálních rodinách se nevěsta vede k oltáři a po svatebním veselí se koná svatební noc. V nenormálních rodinách je to maličko jinak: podle zavedené tradice si nový člen rodiny vytáhne kartu s nějakou prima společenskou hrou, absolvuje se naháněcí akt v rozlehlém starobylém sídle, nazývejme jej "hra na schovávanou", kdy je využit pestrý arsenál sečných a palných zbraní, načež orgastickým vyvrcholením pro ženicha a celé jeho fanatické příbuzenstvo je ten nepříjemný fakt, že je vdavek chtivá mladá paní obětována na oltáři. Z filmu cítím radost i zklamání. Film se nehodlal příliš brát hororově vážně, vydatně a horlivě koketuje s parodií a černou komedií a napětí i strachování se o hlavní hrdinku považuje za nedůležité. Samaře Weaving bílé svatební šaty sluší, o to víc, jsou-li potřísněny krví. Její nesympatická vizáž ji spíše předurčuje do rolí mrch než do hodných putěk, její herecký výkon určitě dobře kontrastuje s šílenci kolem ní. A partička je to (herecky a osobnostně) pestrá. Tvůrci si vzpomněli, že noblesně stárnoucí Andie MacDowell kdysi hrála v komedii "Čtyři svatby a jeden pohřeb", tudíž vsadit na tematickou "příbuznost" byl vcelku zajímavý tah. Henry Czerny, protagonista těch nejpodřadnějších filmů, dokáže být příslušně šílený a navrch přidává krapet démoničnosti, Adam Brody působil všelijak, jeho herecký rauš byl přijatelný, pokud jde o zástupkyně sexappealu, jsou k mání Melanie Scrofano, půvabná je především její roztomilá zmatenost po požití psychotropních látek, a Elyse Levesque, která přidává i uhrančivé pohledy, příznivci zlověstných babizen si jistě oblíbí Nicky Guadagni. Postav je ještě o něco víc, za zmínku stojí ženich Mark O´Brien, ale i neotřele pojaté služky, obsazené hvězdičkami Hanneke Talbot a Daniela Barbosa. Režisérské duo Matt Bettinelli-Olpin a Tyler Gillett svoje řemeslo poměrně ovládá, na kontě mají toho pomálu, ovšem celkem vědí, co točí. Hudebně Brian Tyler spolehlivě dodává hravé tóny, nepříjemná skladba, co provází hru, je mrazivým vrcholem stran hudební produkce. Zabití už takového vrcholu nedosahují, jsou málo nápaditá, závěrečné vyústění je pak z kategorie těch bizarně groteskních. Kamera chce diváka atmosféricky uzemnit, neškodilo by lepší nasvícení. Pomatená rodinka je zábavná i něžně zvrhlá, tak přejme jejím stvořitelům, aby i napříště dali vale tradičnímu pojetí zlomových okamžiků v lidském životě. 8/10

Nikterak ambiciozně pojednané, ovšem Nick Cage potřeboval už nutně herecky zaperlit. Alespoň u "béčkového" publika. Už jsem si zvykl, že poslední dobou střídá image jeskynního muže s bujným porostem na palici s vizáží rádoby seladona, kterému notně odulé charisma brání v rozletu. Tak tentokrát vsadil na to druhé, neb v posteli skončí s poběhlicí Karolinou Wydra, která vodní zvíře i tak trochu připomíná, a navrch je i trochu vypasený, patrně z jednostranné vězeňské stravy, kterou v kriminále konzumoval po dlouhých 19 let v rámci ztvárnění nespravedlivě odsouzené postavy. Pravda je ale taková, že catering zafungoval výtečně a najedli se všichni. I Benjamin Bratt, druhá známá herecká akvizice, kterou Cage vzal na výpravu do hereckého zapomnění. Film nepřetéká akcí, té je naopak poskrovnu a soustředí se ve větším poměru na shledání otce s odloučeným synem. Jistě, náš hrdina není zlý a není to ani povahou zlotřilec, takže po odplatě na svých dávných kumpánech hned od prvních minut svého pobytu na svobodě nepase, spíše si užívá znovu nabité svobody a vlhké díry hodné společnice, tudíž divák, který pase po akci, nebude z méně kvapného a vesměs neakčního pojetí nikterak nadšen. Režisér Shawn Ku ovšem poměrně zdárně dávkuje dramatické scény a dává vyniknout herectví Nicka Cage, jemuž v rámci své kategorie nelze nic vytknout. Takže nemá smysl se v tom babrat, svoji kategorii to nezapře, nějakou tu vyhrocenou a zdárně natočenou akcí to vládne a nějaké neotřelé příběhové nuance se také najdou. A navíc to nemá optimistický závěr. Krvavá účtenka pro příznivce dávné křivdy, vědomé oběti a následné pomsty byla vystavena s patřičnou grácií levnější filmové kategorie. 7/10

Neskutečná energie nastřádaná v subtilním tělíčku hlavní aktérky. Olča Kurvylenko nemá zjevně chuť čekat, až ji osloví áčkové produkce, chce si k Vánocům pořídit šlapací autíčko, tudíž naprosto s vehemencí kývá na produkce pracující s áčkovými prostředky, které si kupříkladu mohou dovolit oskarové laureáty, jakým je Gary Oldman, technické zázemí má patřičnou kvalitu a na režijní sesli pobývá persona, co na 90 minut umí dynamicky a akčně rozpohybovat obrázky. Režírující Zackary Adler sepsal scénář, ve kterém z útlé ženy dělá bijce UFC, načež ji i proti podobné a po zuby ozbrojené partě vazounů staví v prostorách londýnských podzemních garáží, kde je nutno ochránit důležitého svědka, co patrně vzešel z indické "výrobny", který má v neméně důležitém soudním procesu svědčit proti vrcholnému jednookému padouchovi, jemuž tvář propůjčil Gary Oldman. Ten do akce není vyslán, je pod policejním dohledem ve svém luxusním bytě, kde mu společnost dělá jeho krásná a oddaná dcera Calli Taylor. Olču má za úkol zlikvidovat psychopatický William Moseley a jeho tým cvičených zabijáků. Odborníci samozřejmě okamžitě namítnou, že film je až po okraj napakován klišé a pozbývá i originalitu. Přesně tak. A Zackary Adler si předsevzal, že z toho neohroženě vybředne, nebude to řešit a od začátku až do konce zahraje na solidní akční notu s krvavější partiturou. Zabijáci po kontaktu s taktéž vycvičenou a tajnými operacemi protřelou kurýrní kočičkou s vytasenými drápky hynou na různé a ne moc korektní způsoby. Má to spád, švih, kvalitní nasnímání a drží si to nepolevující tempo. Takže Olgo, doufám, že tě v akci nevidím naposled. 10/10

Postrašíme, uvidíme. To si řekl produkující James Wan a svůj režisérský objev Michaela Chavese instruoval o tom, že osvědčený model bouchajících dveří a osob tažených po podlaze určitě zabere i tentokrát. Hlavně ať se s tím nešetří, zbytečně se nekecá a legenda o prokletí mexické ženštiny, lovící děti, aby nahradila ty své zavražděné, je dostatečně srozumitelná i páru s prvním pubickým ochlupením, co na film zavítá s tím, že po většinu promítacího času se bude ze tmy vynořovat klitoris toho hezčího z dvojice. Nakonec to není vůbec žádná táhlá nuda, ale má to solidní spád a postupné grády, s klišé se dobře pracuje i bojuje a děj, z větší části situovaný do domu sexuálně nevyužité sociální pracovnice, co si dvakrát neuhlídala roztažené nohy, má svoji hutnost a strašidelnou zručnost. Babizna nemá obličej modelky z katalogu, divákovi ráda skáče "po zádech", evidentně se v lekacích scénách vyžívá. Tvůrci podnikli revizi osvědčeného hororového modelu, který revitalizovali Lindou Cardellini, která se nenápadně šplhá do kvalitních hereckých pater. Ta je ve výhodě v tom, že z její neznámější role obrýlené záhadoložky Velmy z dvojdílného Scooby Doo toho už moc nezbylo, tudíž je pro mnohé diváky neokoukaná. Technická stránka filmu je samozřejmě kvalitně ošetřená, film se neutápí v neprostupných nočních scenériích, které jsou pro strašení vděčné, a vše podstatné v něm vyniká a je vizuálně zdatně podané. A dojde i na propagaci Annabelle. Michael Chaves v roce 2020 přijde strašit znovu, neb byl pověřen realizací "V zajetí démonů 3". A já jsem velmi zvědav na jeho pojetí. V tomto kousku prokázal, že má potřebný režijní přehled a to, co dostal za úkol od produkčního vedení, náležitě splnil. Ještě konec se mohl patřičně vylepšit/poupravit/vyladit, ovšem hororová dávka hrůzy byla v zásadě vržena měrou vrchovatou. 9/10

Emilia Clarke řeší záhrobní vzkaz přímé demokracie, George Michael u toho (až téměř nesmyslně) zapěje největší hity své kariéry a Emma Thompson ze sebe dělá blbku z Balkánu, přičemž jí nevěřím že tam kdy byla. Není mně úplně jasné, jestli všechno to nadbytečné břímě, co si film nabral, mělo být k pousmání či k zamyšlení, nebo se prostě jen nikdo neměl k realizaci pokračování Ducha. A tak se stalo, že vedle charitativní činnosti pro bezdomoveckou komunitu se hlavní hrdinka také věnuje malému krámku s vánočním zbožím, kde převlečená za elfku lichotí své staré asijské šéfové, za kterou dochází nápadník jak z jiné planety, a abychom zachovali dobré asijské vztahy, tak i hlavní romantický hrdina zrovna nemá čistý rodokmen, takže okamurovská romance je na spadnutí. Emilia Clarke je naprosto rozkošná a její kukadla v londýnských vánočních uličkách hezky blikají. Ovšem na její linii je nabalen nehezky nezvládnutý scenáristický balast, který prostě nevládne kvalitní dramaturgií. Téma imigranti, bezdomovci a lesby a do toho žvatlající Emma Thompson, to vše se strašně navzájem bije, působí to zvláštně nezajímavě, tudíž oceňuji závěrečnou pointu, co filmu pomohla vyhrabat se ze scenáristické nouze. Což o to, kdyby se našel schopný scenárista a celé tomu dal ucelený ráz, tak bych chtěl film vidět i podruhé. Ale Emma Thompson je scenáristicky chabá, Paul Feig uz si vytrpěl dost za své kritikou strhané filmy, takže z toho vyšel takový napůl dojemný film, který má tolik vaty, až prohrál svůj divácký souboj s jinými vánočními bijáky. 6/10

Léto s kovbojem pro 21. století. Ať se herec (a tentokrát i autor scénáře) Jaromír Hanzlík vehementně vzpírá tomu, že v žádném případě se nejedná (ani) o (volné) pokračování proslulé letní komedie, jistou podobnost přece jen popřít nelze. Ivo Novák už sice dávno nežije, Daniela Kolářová v tom nehraje a nevyskytují se zde krávy (tedy dobytek). Ovšem je zde citově strádající vdaná a stále atraktivní žena Alena Antalová, která má záletné choutky s místním a tak trochu tajemným seladonem, co má co do činění s místním chátrajícím zámečkem, který prochází rekonstrukcí. Scházejí se tajně po večerech, občas i ve dne a nemůžou bez sebe být. Na vdanou ženu čeká trpělivě doma její manžel Igor Bareš (svého času na tom nebyl Oldřich Vízner jinak), je (zase) parné léto, jsme (zase) na venkově, Hanzlík má (už) šediny, je hodný a herecky z formy. Situaci zachraňuje úžasně herecky i sexuálně (rozto)milá Antalová, která do filmu/větší filmové role prorazila až těsně před padesátkou, což je nepochopitelné, a stačit jí dosud k úspěchu musely jen televizní Četnické humoresky a divadelní prkna. Obdobný filmový debut zažívá i na tv obrazovkách dávno zavedený režisér Jiří Adamec, který s nepříliš objevným scénářem bojuje po svém: v pyžamu čelí neurvalým vesničanům a hraje u toho song z jeho seriálu Sanitka, Antalovou pošle vykoupat večer do lomu jen ve spodním prádle, popřípadě využije skladatelských kvalit bratří Ormových a nechá zpívat Olgu Lounovou v duetu s Noidem. Televizní obrazovka tomuhle počinu bude stoprocentně svědčit, přece jen se režisérovi tak úplně nedaří zpracováním vymanit se ze zaběhaných televizních postupů. Pár hereckých antitalentů se také najde-Uršula Kluková, Lucie Vondráčková, Arnošt Goldflam. Vesměs na mě tenhle počin působil blahodárně klidně a pohodově a neunavoval přetaženou stopáží a ohranými herci. Zvláště starší generace diváků, unavená přehršlí agresivní tvorby, by mohla vzít tohle téměř romantické letní poblouznění na milost. 7/10

Promazán lihovinou, jejíž pravidelná konzumace se podepsala na jeho hlasovém projevu, a ozdoben vždy čepicí kšiltem dozadu se geniální kutil Libický pouští do nejrůznějších stavebních úprav, které by otřásly i plány stavitele Eiffela. Nezapomíná ani na dámské publikum, kterému věnoval okénko nazvané trefně Minutový manžel. Pro nezručné diváky je tenhle bizarní výtvor opravdu zjevením. Mistrovské ohýbání plechů, brilantní pokládání fotovoltaiky a jedinečná úprava fasády, to je jen pouhý zlomek jeho schopností a dovedností, kterými pravidelně uchvacuje každou neděli. Pokouší se sice dost často o důsledné návody svých úkonů, jenže běžný divák nemá nejmenší šanci řídit se jeho postupy nebo je dokonce realizovat. Některé úpravy jsou natolik náročné, že je spíše vhodné si na to zjednat odbornou firmu, než riskovat špatný výsledek. A ani žena v domácnosti nezvládne prezentované opravy. Už vidím, jak se nějakà panička pouští do opravy ucpané toalety. Ukàzalo se, že Pepa Libický sice něco dovede, jenže jeho pořad vůbec nebaví a je na odpis. 0/10