Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

Děsivé dědictví (2018) 

Psychologické nimrání a trocha toho hororu k tomu. Ideální souznění z toho nevzniklo. Přiznávám bez mučení, že jsem závěr nepochopil. A jelikož průběh před ním nebyl strhující, právě ve finále jsem čekal kumulaci událostí. A tím také mohlo dojít k zvednutí známek. Během filmu se mně chtělo neskutečně chrápat, přispěl k tomu značně rozvleklý rozjezd, v plné síle jsem zareagoval až se ta holčička seznámila s Vaškem Sloupem. Prostřední část nabírala na intenzitě, přesto to byl film, který se kinům mohl vyhnout. Působil dost lacině, režie střídala fádnost a zajímavé pojetí, drastických scén minimum, vizuál téměř televizní, efekty se nepřehouply přes průměr. Toni Collette (profackovat za tu závěrečnou přepálenou hysterii) a Gabriel Byrne (ten mě nikdy nebral) si upletli film, který není pro mě, ovšem určitě jím nepohrdnou novicové, co do kina jdou zahřívat sedačky na hororově laděné opusy poprvé. Tak ti budou z toho hotoví. Nevím, z čeho, ale určitě budou odpaněni velice bolestivě, hrůzou i slastí si zakřičí. U mě film přímo nepropadl, rozhodně své kvality má. Určitě bych hned tak nešel do druhé projekce. Takže pokud pištíte i nad zvednutým prkýnkem v záchodě, libujete si v tělech bez hlav a máte slabost pro vyvolané duchy, kteří svoji přítomnost moc neosvětlují, jste na nejlepší cestě si tenhle počin užít. Mně se na něj nepodařilo naladit. 6/10

plakát

Mrakodrap (2018) 

Leze leze po železe, nedá pokoj, až ten mrakodrap sleze. První akční film pro handicapované diváky je na světě. Vše vyhlíží režijně akčně, navzdory tomu, že po pár minutách je scénář samé klišé. Většina filmu je buď absurdní, nebo šíleně napínavá. Dwayne Johnson absolvuje dlouhatánský skok na budovu, patrně se inspiroval u Hanzlíkova veleskoku v Cirkusu Humberto, bez jedné nohy pajdá v bitkách, když mu protivník sebere protézu, natočeno je to sice bez nadhledu, naprosto je to myšleno vážně, ovšem nemá smysl to řešit. Spektakulárnost, kterou bych u tohoto typu filmu čekal hlavně, je převážně okázalá, místy je i zadusána a smrskla se na množství záběrů z kilometrové vzdálenosti, v nichž plápolá oheň z podlaží mrakodrapu. Zvláště chci poukázat na originálně blbý závěr, kterak v něm žena zkrotila živel(!). Celý film se odehrává v noci, takže noční scenérie ukryjí případné technické nedostatky. A místem dějiště událostí je Hongkong. Je naprosto zjevné, že režisér Rawson Marshall Thurber nemá akci nezvládnutou, tudíž většina akční složky spadá do zábavného nadprůměru. Družina teroristů se uvede tak, že se provrtá zdí v mrakodrapu a její šéf vystrčenou rukou ve vyvrtaném otvoru zaškrtí muže na kontrolní obhlídce. Je na místě otázka, zda Dwayneovi stálo za to riskovat vybudovaný kredit za starou bramboru Neve Campbell coby jeho ženu a párek kakaových harantů. A hned je namístě dobré uvést, že ani on svou hereckou interpretací film z hereckého průměru nezvedá, pokouší se dokonce o dramatické hraní. Absolutně mně nevadí, že tenhle mrakodrap přetéká klišé, naivitou i předvídatelností událostí, dokonce není schopen instalovat neprokouknutelný zvrat (viz podraz od jeho frustrovaného parťáka), fakt ne, mnohem zábavnější je totiž film v tom, jak si troufá (všemi způsoby) zkřížit Smrtonosnou past se Skleněným peklem. Vše instruuje v našlapaném tempu, nemálo sekvencí je vyvedených ad absurdum a přebujelá hora svalůDwayne Johnson je vždy zdatným průvodcem akčním světem. Vyprodukoval mládeži přístupný film a tomu odpovídá i obsahová složka. 8/10

plakát

Vykolejená (2015) 

Vykolejený jsem byl hlavně z toho, že to za dvě hodiny nehodí žádný extra vtip. A čekat dvě hodiny, než se film uráčil skončit, je docela fuška. Celé to spískala Amy Schumer, ta odmítá zalézt mezi šeredné kreatury a má drzost být vnadnou, žádoucí a sexuálně náruživou ženou, co má zálusk opíchat třetinu newyorských obyvatel s koulemi a pytlíkem mezi nohama. A tak se stane, že prostřednictvím článku o sportu, který má sepsat pro místní plátek, se seznámí s ohyzdným sportovním lékařem Billem Haderem, kapacitou, co spravuje menisky hvězdám NBA. A setrvá s ním nejdéle, i když monogamie ji zrovna netrápí. V posteli skončí s Johnem Cenou i s úchylným pubertálním jedincem. Tenhle nevtipný blábol si hlavní herečka sama spíchla a vyprodukovala, až se to dostalo k Juddu Apatowi, který z toho režijně nevytřískal zhola nic. Vedlejší role mají náboj, jenže John Cena se zdrží jen v první třetině, Tilda Swinton svoji nevyzpytatelnou šéfredaktorku také dává s přehledem i na malém prostoru a pod rukama make-up artist kouzelníků atraktivně prokoukla a LeBron James má neokoukaný herecký status. Je zde i Brie Larson v roli sestry hlavní hvězdy, ještě před svým hvězdným zakotvením. Děj je bez pořádně výživné zápletky. Romantika není naštěstí příliš vlezlá, takže se dala akceptovat, tempo je povadlé. Vznikl nudný a beztvarý film, co poztrácel veškerou komediální výbavu. 4/10

plakát

Máš ji! (2018) 

Originálně infantilní, leč jednotvárně pojaté. Hlavní hvězdná akvizice Jeremy Renner hraje přeborníka ve hře na babu. To znamená, že už 30 let nikdo z jeho staré party přátel na něj s pokřikem "Máš ji!" nevyzrál. Je to tedy takový "babopanic". A celý film je o tom, jak celá frustrovaná parta hledá účinný způsob jak ho přelstít a vyzrát a něj. Pokud vám tedy stačí naprosto jednorozměrný scénář, ve kterém Renner předvádí prostocviky a Ed Helms trapné převleky, je šance, že se pobavíte. Komediální nápaditost scénář zrovna nepobral, režijně to má ale dobrá místa. Zklamání je jen z okaté zadní projekce ve scéně noční jízdy autem. A to jsou doménou režiséra Jeffa Tomsice hlavně seriály. Osvěžující je i cast, který nezapomíná na odpovídajícím způsobem obsazené mužské role, i ženy se v partě neztratily. Isla Fisher a do komedií vzácně obsazovaná Annabelle Wallis mají své ženské zbraně. Kupodivu vtipu to moc nepobralo. Já nevím, co to se mnou je, ale nezasmál jsem se vůbec. Nějak mně to celé připomínalo odnož "Pařeb", dokonce i jeden z herců se zde z populární komediální série objevuje, je to Ed Helms. Scenáristicky to sotva pokrylo stanovenou stopáž, tak půlhodina by stačila, ale celý film točit o tom, jak zastydlí čtyřicátníci provozují imbecilitu v podobě hry na babu, víc nic, mně přišlo celkem přehnané. Nechápu to nadšení a dosazení do červených čísel. Za mě lepší průměr. 5/10

plakát

The Monster (2016) 

Horor, co selhává úplně ve všem. Neinvenční, spoléhající na obehranou atmosféru noci a lijáku, říkající si o hlavní cenu za nepovedené "monstrum", kterému přejete, aby ho déšť nerozmáčel a loutkovodiči si neuhnali v tom promáčeném terénu rýmu. Sešlo se hned několik negativních faktorů. Film nemá dobré obsazení. Zoe Kazan v roli nezdárné matky je nesympatické cosi, čemu přejete brzký odchod ze scény. Dočkáte se, jen to trvá téměř celý film. Na Elle Ballentine je znát, že se urpuntně řídila pokyny režiséra, kdy má zatlačit na intenzitě pláče, hrůzy, děsu, křiku. Podpora otřesného střihu byla bolestná v tom, že přesně bylo znatelné zadávání režisérových povelů k akci. To přetrvávalo celý film. Nyní k provedení monstra: morda plná tesáků, oslizlý kobalt, patrně oběť Batmanových sexuálních experimentů, pak převoz do Dinoparku a následná permutace v lesích. Nechápu, že v dnešní době to někdo vymyslí, rozkreslí návrhy a fakt to realizuje. Nutno vidět. Poslední kapkou úděsnosti byl režijní přístup. Zvýšený počet pomocných režisérů nasvědčuje o tom, že režisérovi příliš na výsledku nezáleželo. Je k nevíře, že je pod filmem podepsán zkušený Bryan Bertino, který do svého počinu nevpravil ani špetku objevného zápachu, vše řádně omleté, chudé na gore, protkané nadbytečnou psychologickou linkou, kdy je divák nucen sledovat četné posuny zpět v ději/flashbacky, v nichž je svědkem haprujícího vztahu závislé matky alkoholičky k malé dcerce. Samozřejmě se jejich vztah během filmu podstatně vylepší. To do hororu vůbec nepatří. Bertinova protivná snaha vymanit film z nižší kategorie jen vše špatné korunovala. Ke všemu to není tak zručný režisér, aby operoval se záměrem, že co není moc vidět, je nejděsivější. Ano, na filmu je vidět úplné hovno. Monstrum na scéně pobývá vteřinově, do toho noční scenérie. Už debilní bylo cestovat s dítětem uprostřed noci. Prostě nepovedené, kardinálně překonané a nechtěně úsměvné. 4/10

plakát

Vyšetřování ztráty třídní knihy (1997) (divadelní záznam) 

Věčný (m)učedník pravého českého humoru. Přiznávám, že dvojice Svěrák&Smoljak pro mě představuje takový humorný oříšek. Je to tak chytře vyvedené, až se to u mě dostává do dávícího traktu, dál už jen zřídka. Jsem však mistrem vytlačovaného smíchu, takže každých pět vteřin zní místností salva smíchu, někdy se směji i hodně dopředu, tudíž množství replik zaniká v tom nekontrolovatelném jekotu. Trénink bránice je zaručen i s touhle humornou kauzou, která je vskutku originální, i když zrovna nemáte den Smějavec. Je to nevtíravé, nevlezlé i nepodbízivé. Takže vlastně chválím dva Velké otce humoru, kteří na svém humoru odkojí další generace Petrů, Vladimírů i jiných Čechů. Máme tak jistotu, že velký český duch nezanikne, nezemře a stále bude plápolat, dokud Češi Čechům budou humorně naslouchat. Pobavil jsem se tak akorát, vkusně. A nic se nemá přehánět. Vždyť regulérně hrozilo, že ztráta školní knihy v případné předělávce někým jiným by mohla být mnohem absurdnější banalita. 6/10

plakát

Modré diamanty (2018) 

Keanu Reeves našel svoji sibiřskou sirénu. Kupodivu to nebyla řvoucí Maria Sharapova, nýbrž sténající Ana Ularu. Celkem čtyřikrát s ní podnikl zimní olympiádu, curling byl z diváckého hlediska nejvzrušivější podívanou. Milostný poměr dostává v příběhu velký prostor, zápletka s diamanty ustoupila natolik do pozadí, respektive se postupem času stala natolik nepřehlednou, rozdrobenou a nevzrušivou, až si divák vymodlil, aby ta erotická linka se zubatou Rumunkou převážila v ději co nejdéle. Moc jiných atrakcí totiž film neskýtá. Akce se nedostává, výjimkou je jen akční závěr, v rámci thrilleru to nefunguje vůbec, napětí či jakékoliv emocionální zabarvení úplně absentuje. Vrcholem je bezkrevná režie Matthewa Rosse, která mdlý scénář Scotta B.Smithe, který před dvěma dekádami debutoval daleko vypjatější záležitostí jménem Jednoduchý plán, nijak neoživuje. Je tedy nutné hledat ve filmu i jiné atributy. Jedním z nich je zvládnutí jazykové bariéry, ve filmu není o ruštinu nouze. Hovoří jí vedlejší postavy, mnohem větší bizár je, když plynně rusky promlouvá hlavní hvězda filmu. Reevese dost dobře nechápu, je producentem tohoto nevýrazného počinu, do příběhu vůbec nic navíc nevnesl, není mně jasné, když si klestí cestu do vyšší ligy s Johnem Wickem, proč se zaobírá neatraktivním projektem, co je předem odsouzený k diváckému neúspěchu. Pokud Keanovi fandíte v jeho cestě za comebackem, tenhle jeho film určitě vynechejte. Pokud máte slabost pro sexuální radovánky v nehostinném kraji, tak do toho jděte. 5/10

plakát

Manžel na zkoušku (2018) 

Je s podivem, že se nepříliš proslulý komediální film z osmdesátých let dočkal předělávky. Tentokrát nelze stoprocentně tvrdit, že jde o věrnou kopii originálu, neb role jsou prohozeny. Amnézií je tentokrát stižen muž, nikoliv žena, arogantní boháč, který přepadne ze své jachty a probudí se s výpadkem paměti. Jeho náhlé indispozice využije chudá máma od tří dcer, co před jeho nehodou u něj na jachtě krátce pracovala, vykonávala úklidové práce, než ji bez milosti vyhodil, která mu namluví, že jsou dlouholetí manželé, aby se mu za jeho vyhazov a aroganci pomstila a pumpla ho o jmění. Mezi námi, ta její motivace mě zrovna moc nepřesvědčila, no ale dobrá. Můžu tedy rovnou napsat, že tak nepropracovaný scénář by obstál právě jen v těch naivních osmdesátkách, dneska sotva obstojí. Dvojice Anna Faris a Eugenio Derbez, která nahrazuje původní duo Russell & Hawn, je více než zdatným nástupcem. Derbez je (z)dravě nesympatický, jeho proměna v milujícího manžela byla rovněž zvládnuta zdárně. Faris nečiní komediální takt a cit také žádné potíže. Ovšem průhlednost a nemilá čitelnost vývoje filmu z toho občas činí natahovanou žvýkačku. Určité zkrácení téměř ze dvou hodin na standardních 90 minut by celému celku jen prospělo. Režijně film nevyhlíží nejhůř, když vezmu v potaz, že seriálová tvorba má u Roba Greenberga značné preference. Film má celou řadu povedených momentů, jako celek však rozhodně nepřekypuje invencí. Za nejslabší považuji základní podstatu příběhu, o jehož nepříliš pevnou konstrukci se snímek dost opírá, že známého milionáře se ztrátou paměti nikdo na veřejnosti nepoznává. Naopak pozorným divákům neujde šikovně nastrčená zmínka o původním filmu. Z vedlejších rolí nikdo moc nezaujme, vyskytuje se zde Eva Longoria, která působila nepůvabně odule. Shrnu to tak, že Derbez (je i producentem snímku) s Faris jsou zdatnými nástupci vyčpělé a naivní komediální klasiky. A celý příběh hodně spoléhá na to, že z komediálních kapes a rukávů budou tihle dva tahat humorné i dojemné (je jich o něco více, než by se dalo čekat) trumfy v dobré víře, že je diváci nesvrhnou předčasně přes palubu. A kdo nezná/neviděl původní verzi, tuhle může zkusit bez obav. 6/10

plakát

Vrah odvedle (2017) 

Když jdou na mužského léta. Žádný pořádný thriller a horor se nekonal, ačkoliv se sluší zmínit, že v pár momentech je za zdí nově přistěhovalých sousedů slyšet "mysteriozní" povyk a hřmot pramenící z nějakého konfliktu. A na závěrečných pět minut se film konečně překlopí do požadovaného žánru thrilleru. Většina děje je ale stižena nedomrlou mužskou krizí středního věku a frekventovanými postřehy z pracovny, ze které má dobrácký ne-maniak výhled na ženu svých snů, která většinou zahradničí nebo se ráchá v bazénu. Doma sice taky jednu má, ta ale spíše učí své žáčky, než by vyučovala sexuální domácí výchovu. "Voajeři" si na své příliš nepřijdou, film je poměrně cudný, natočený neatraktivní tv formou. William Fichtner si patrně posteskl, že se mu nedostává hlavních rolí s psychologickým zabarvením, i nelenil a vyprodukoval si vlastní takový počin. Ke vší smůle to ani moc nefunguje v oné psychologické rovině. Trojlístek William Fichtner/Jessica McNamee/Michael Rosenbaum by jistě zvládl rozehrát daleko intenzivnější drama. Slabý scénář jim ale nedovolil spustit něco pozoruhodného. Vznikl šedivý průměr, co v pohodě zaplní svými televizními atributy požadavky večerního vysílání zapadlé tv stanice. 5/10

plakát

Traffik (2018) 

Obchod s lidmi solidně kvete i v béčkové kategorii. A tak doporučuji, aby k tomuto thrilleru bylo přistupováno bez velkých ambicí. Nechybělo ale mnoho a film by byl více kritikou veleben, dokonce by existovala reálná šance na povýšení do áčkové kategorie. Díky poněkud diletantské režii se tak nestalo. Casting na vyšší mety rozhodně měl. Paula Patton v hlavní roli nemá daleko do vizuálně podobně disponované Halle Berry a cast kolem ní je více než zdatný. Námět se inspiroval skutečnými událostmi. Do filmu ale neproniklo intenzivní napětí, které by diváka účinně dokázalo sevřít a ještě dlouho po skončení filmu mu působilo neklidné stavy, ačkoliv je téma hodně znepokojivé. To se prostě nestalo. Ani technická realizace filmu není špičková. Vliv nižšího rozpočtu je znát. Pokud ale kupříkladu chci strávit večer ve společnosti thrilleru, co má na pořadu dne obchodování se ženami, gang hnusáků, co je odchytává, a sympatickou žurnalistku, která to nenechá jen tak, je volba přímo ideální. Základní atributy pro thriller to má, občas to zahraje na temnou notečku a dojde i na nějaký ten dějový zvrat. Ve své kategorii se jedná o kvalitně vyvedenou záležitost, která by si zasloužila lepší režijní ošetření. Režisér Deon Taylor zatím ještě nezískal kredit mimořádně kreativního režiséra. Paula Patton a spol. však svede uprostřed nočních lesních scenérií příslušně nevyzpytatelnou bitvu o přežití. 9/10