Magyar

Že by svět byl jediná pevná cesta pod nohama skloněného poutníka, lemovaná jen běsy a zkázou? Že by konvence, víra či společenská role byly tak statické? Nevím. Jisté je, že kdo z cesty schází, stává se tabu, nedotknutelným a neviditelným, dokud se zase poražen nenavrátí .. či si nevytvoří cestu vlastní. Tuto možnost však film nepřipouští, působí tak velice beznadějně.

"Taková neúcta", říkala jsem si od začátku až do konce, a zatraceně dobře jsem se bavila.

Jak můžete, necitové, dávat Odpad! filmu, jenž Vás naplní Univerzální láskou?

Sorry, na typologie jsem alergická.

"Keep open, Fi. So I can see inside your head." ___ Tolik mi chybíš.

Hoří tvé tělo, nebo země, po které chodíš? Je nějaké "nebo"? Je lepší věřit, že ano? ___ Člověk je rovnovážné zařízení, má neustálou tendenci k homeostázi. Leckdy se dá tato velmi silná niterná potřeba duševní rovnováhy uspokojit jen (sebez)ničením. Ať jste žena, nebo muž. Je možné, že Trier je veden touto perspektivou, nikoli nesmyslně poukazovanou kritikou ženství (tím, kdo, ač neúmyslně, ublížil nepřijetím, kdo se neprofesionálně schoval do "profesionální" pozice "terapeuta", byl Muž). Pokud ani nejbližší člověk nedokáže přijmout druhého v jeho bolesti, nelze donekonečna tlouci na zavřená vrata ... vydáte se dál, zašlapán(a) do prachu a se tmou v očích. ___ Film se dotýká otázek zdrojů viny, souzení se a odsouzení se. Nevěřím v chaos existující sám o sobě jakožto něco "zlého"; je možná jen mnohovrstevnatou skládankou vznikajících, proměnlivých a zanikajících řádů. Je iluzí myšlení, poznáním nepoznatelnosti. Chaos je v hlavě člověka. ... V této souvislosti si dovoluji ocenit komentář type_B, který upozorňuje na to, že tento film vlastně zobrazuje zlo jako "metafyzický princip vládnoucí ve světě", kterýžto přístup je přinejmenším velmi diskutabilní. ___ Symboly ve filmu užité vnímám především jako nadstavbu, ilustraci děje, kde účelem jejich použití je vyzdvižení příběhu na ne zcela rozumem uchopitelnou, tudíž "mystickou" úroveň (kteréžto pak může být oprávněně vnímáno jako laciné). Tušenou srozumitelností obého (tj. děje i symbolů) a zároveň nemožností jednoznačného výkladu se pak Antichrist stává vznešeným zrcadlem širokého diváctva. ... Pět hvězd se leskne na mé svatozáři. :)

Film, u kterého by se dala napsat spousta věcí o prázdnotě, chladu, strnulosti, tápání v cizotě a nepochopení .. jen kdyby v tomto snímku všechno nepůsobilo tak nevěrohodně. Jako hlavní kámen úrazu tu pociťuji přehrávání Monici Vitti spojené s vložením příběhu do netečných industriálních krajin. Její pojetí role se však podle mého názoru nedalo brát jako vyjádření zoufalství člověka pohlcovaného strnulostí. Vnímala jsem ho spíš jako rušivý, přeexponovaný prvek mající velký vliv na to, že k tomuto filmu jsem zůstala hluchá.

... pokud to není geniální objev nové dimenze trapnosti.

"Nachystej kapouna, na oběd budu zpátky" asi nebude odkaz na Červeného trpaslíka. :)

"Every fear hides a wish."