RakeW

Krvavých pět hvězd poprvé, krvavějších pět hvězd podruhé, méně krvavé čtyři hvězdy potřetí...

Vítězství formy nad obsahem, příklad č. 1035? Podívaná lahodící oku i uchu, která mi stylem i tak nějak "jemnějším" nenuceným přístupem vlastně sedla víc než letošní konkurence v podobě brutálního pubertálního křepčení od Ritchieho bývalého souputníka. Naneštěstí neuvěřitelně stylová United Network Command for Law and Enforcement vznikla tak nějak mimochodem během jednoho né zase tak úplně zajímavého dobrodružství, které by zrovna Harry Hart zvládl v polovičním čase levou zadní oxfordkou a možná by si ani nemusel otevřít deštník. Kupodivu to ale ve mně trochu zraje, protože bezprostředně po projekci jsem měl dojem, že jednou stačilo, ale teď po napsání komentáře a poslechu bombastického soundtracku mám fakt chuť se na to podívat znovu... Pro fanoušky No One Lives Forever samozřejmě naprostá povinnost. // Po druhém zhlédnutí zvedám hodnocení na "pocitových" pět hvězd a uděluji čestné uznání za nejlepší špionážní film roku.

V Rozparovačově uličce se krásně skloubila správně páchnoucí šestáková atmosféra konce devatenáctého století se zábavnou béčkovostí současných kriminálních seriálů. Inspirace Ritchieho moderním Holmesem pak není jen očividná, ale snad i přiznaná. Ripper Street nabízí nejen zajímavé, sympatické, vyvíjející se a hlavně výborně zahrané charaktery (s rovnocennou ústřední trojicí v čele), ale také "dobově aktuální" a originální témata - (snuff)pornografie, doylovští nezletilí "irregulars" ("Oi, Liverpool!"), stavba podzemky, zatrpklí veteráni koloniálních válek (vedení neodolatelným plukovníkem Faulknerem Iaina Glena) či stávky a anarchismus. Ano, ke konci to s těmi ruskými špiony, tikajícími bombami a westernovými souboji (sedmý díl je největší WTF celé série) tak trochu ztratilo ten autentický punc, ale i tak je to stále skvělá zábava. Závěr pak bohužel nenabízí zrovna nejzajímavější případ, ale alespoň částečné vyústění Reidovi osobní linie bylo nutné a všechno okolo pořád funguje výborně (♪ "This poor young trooper cut down in his prime."). Tohle mi sedlo. ||| Jak už to u druhých sérií bývá, další případy divize H mé nadšení mírně zchladily, přesto žádnou hvězdičku ubrat nehodlám. Opět jsme se dočkali historických postav, událostí a témat (nejzábavnější zpracování si odnesla asi válka AC/DC i s výbušnými příspěvky irských separatistů), byť občas až moc zjednodušeně a násilně naroubovaných na příběh. S velkým potěšením jsem pak sledoval v závěru série dokonale vyhrocený vnitřní rozpad až příliš počestného Rieda, jehož čistý pokrokový vztah k ženské emancipaci či homosexuálům byl chvílemi už trochu otravný. No a dvoudílné velmi působivé grande finale bylo sice postaveno hned na několika opravdu drzých náhodách a dalších diskutabilních scenáristických zářezech, ale co, vždyť je to jen "penny dreadful".

Hipsterský nářez s ruskou (hezčí) Michelle Williams, výtečnými songy a krásně zjednodušeným zábavným dějem. Možná to v poslední třetině zbytečně natáhli a zakončili až příliš sluníčkově, ale stejně jsem radostí tetelil takřka celou stopáž. Rapové číslo s Mel(s)ovým vyloučením z Komsomolu/školy má zimomriavkovou úroveň cabaretní klasiky Tomorrow Belongs To Me.

Dvě výtky - 1. mýtus Santy mě samozřejmě úplně míjí, 2. Justin Bieber. Za zbytek a zejména za ultimátní kanonádu bizarních vtipů pět vánočních hvězd. Je to jednoduché a předvídatelné, ale je to tak výborně napsané, "natočené" a "zahrané", že to vůbec nevadí.

Craig, Harris, Meaney, Gambon... Vaughn! Uhlazená anglická gangsterka, která pohladí na duši a která je plná neodolatelných charakterů neodolatelně zahraných neodolatelnými herci. Jistě, na Kick-Ass bych mohl koukat pořád dokola, ale Layer Cake pro mě ve filmografii pana Režiséra stojí přece jenom o trochu výš. Těžko říct, jestli se to tomu britskýmu ušákovi ještě podaří někdy změnit.

Minimalistický špageťák s bombastickou muzikou, videoherním bodycountem, ženskou rvačkou v bahně a modrookým pistolníkem, který dokáže bravůrně střílet ne obouruč, ale úplně bezruč. "Budem muset otevřít novej hřbitov."

Pánové Whedon, Scott (ehm) i Nolan odpustí, ale Sandersova Sněhurka pro mě v rámci letošních letních trháků představuje zdaleka nejkompaktnější filmový zážitek. Lehce zvráceným způsobem jsem se na ni těšil, ale že to bude až tak vyladěná podívaná, to jsem fakt nečekal. Připadá mi, že se výsledný dojem ze Sněhurky, až na pár bezvýznamných much, přesně kryje s tvůrčím záměrem. Nedělá ze sebe něco víc než je, na nic si nehraje, jednoduše funguje. Není tak vtipná a akční jako Avengers, není tak spektakulární jako Prometheus a není tak dech beroucí jako TDKR. Přesto drží pohromadě mnohem líp než všechna tahle veledíla, takže i když se v oněch bijácích nachází spoustu jednotlivostí, které Sněhurku zadupávají do země, v celistvosti za ní zaostávají. Samozřejmě tomu dost pomáhá žánr, protože pohádka leccos snese. Prvotní dojem z kina domácí projekce jenom potvrdila. Těch pět hvězdiček rozhodně není úplně čistých, ale rád to zaokrouhlím nahoru.

Čisté buranství plné násilí, vulgarit, hlášek a vtipů, které jsou sice často na ostří brusle, přesto však skoro nikdy nesklouznou do úplně trapného pásma ani se nesnaží o svoz na módní vlně politické nekorektnosti (hurá!). K tomu to má skvělý vizuál plný různých vychytávek a hlavně dokonale padnoucí muziku, která si to suverénně sviští napříč všemi žánry a přesto vytváří krásně kompaktní celkový dojem. Výborné (a výborně zahrané) jsou i všechny charaktery, od roztomilého sympaťáka Douga (a to jsem Scotta nikdy nemusel) přes typicky věčně žvýkajícího trenéra a zbytek týmu (Jevgenij a Oleg!) až po úžasnou figurku sportovního komentátora. Tvůrčí radost a oddanost z tohohle filmu přímo prýští. Děj je samozřejmě šablonovitý jak kráva, ale to tentokrát vůbec nevadí, snad jen ten vztah Doug-Laflamme mohl být aspoň trochu originálnější. Samozřejmě uznávám, že na takovým film musíte být vhodně naladěni. Já byl. Totální náhul od srdce... A jestli to má něco společného s reálným hokejem? Nevím, sleduji ho minimálně, takže je mi to úplně u prdele. "Here come the Highlanders!"

Tenktokrát to bude trochu o číslech. Naskočil jsem do vlaku docela pozdě (2008, v prváku na vejšce), viděl jsem nicméně všech 177 dílů. Tedy první "nekonečný" seriál, který jsem viděl celý, nejspíš i poslední. To (pro mě) něco znamená. Jistě, za těch 8 sérií House nespočekrát upadl do stereotypu a často rozesmíval šílenými over-the-top scénami. Navíc mi vzhledem k celkové stopáži v hlavě utkvělo jen naprosté minimum momentů. Ale přesto rozhodně nemůžu říct, že bych toho 5,5 dne čistého času, který jsem s doktorem strávil, nějak litoval. Ostatně, teď jsem to trochu flákal, takže jsem posledních 14 dílů zkouknul během 3 dnů. A pořád jsem se bavil. Jen ten poslední, no, to byl spíš takovej tvůrčí vtípek... Proč ne, ale kdyby to byla taková kokotina celou dobu, asi bych u toho nevydržel. Každopádně dík všem zúčastněným.