Molly

Molly

Klára M.

okres Svitavy
don't let them take you alive!

107 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5
    • 5.11.2017  11:59
    You Instead (2011)
    *****

    Byť je zápletka přitažená za šňůru elektrické kytary, na níž režisér vybrnkává sladkobolný rockový love song, mně je to šumák. Tenhle film je oslavou lásky, fesťákové atmosféry a skvělé muziky, která lidi spojuje, a to mě hrozně baví a těší. Dneska tedy nechám srdce zvítězit nad rozumem, dávám volume naplno a děkuju.

    • 7.12.2014  18:04

    Ač film zpočátku působil zmatečně a já byla na chvíli v pokušení to vzdát, nakonec to na mě dýchlo - omamná vůně punkových sedmdesátek a tvůrčí atmosféra muzikantského prostředí. A protože o podobném prožitku můžu jenom snít, o to radši mám filmy, které mě protáhnou přeřvanými kluby a dovolí mi nahlédnout do muzikantovy duše. Duše bratrů Howeových byla křehká a plná smutku a já je hrozně chtěla obejmout. Jejich hudba i texty se zarývaly pod kůži. Oba Treadawayovci byli famózní: stejní a přesto jiní, s pohledy, které dávaly tušit mnoho bolesti, a velmi charismatičtí.

    • 20.8.2014  22:54

    Tohle mě hrozně iritovalo. Příšernější intro, v němž jsou představeny hlavní postavy, jsem už dlouho neviděla. Tobey je drsňák hadr, co má k ruce správnou čtyřku, a Dino jako záporák vyvolává rozpaky. Příběh je strašně předvídatelný, dva chlapi si hrají na cool závodníky, ale já, jako divák, jim to nežeru ani omylem. Nechybí (trapně) hláškující Afroameričan, bolavé srdíčko, sexy blondýna, co borci vytře zrak, i nějaká ta tragédie, kterou jsem odhadla hned na začátku a která slouží jako pohonná hmota v hrdinově káře. Závěr očekávaný, ještě že ho mohli sledovat všichni, včetně kumpána v lochu. Chjo. Místo adrenalinové akční jízdy podprůměrná projížďka 40 km/h. Tohle nebylo rychlé ani zběsilé. Příště raději Diesela.

    • 4.5.2014  15:54

    Jestli má Úžasný Spidey nad svým předchůdcem v něčem navrch, pak jsou to moderní technologie (triky jsou výborné a 3D skutečně efektní) a lepší Peter Parker: Andy je castingová výhra, svou rolí žije, bohužel, scénář jeho snahu hatí, a tak ve dvojce občas působí otravně (postrádám určitou frackovitost z prvního dílu). Jak už tu bylo řečeno, TASM 2 dojíždí na velké množství dějových linek, z nichž žádná není dostatečně propracovaná, třeba rodičovská epizoda působí nedodělaně a Peterovo přátelství s Harrym je povrchní – člověk musí věřit, že ti dva toho kdysi dost prožili. Hloubku tohoto vztahu však na plátno nepřeneslo ani dvojí objetí. Jako padouch ale mladý Osborn vládne a je nebezpečně sexy. Electro je fajn, jeho motivaci se dá bez problému věřit, a líbilo se mi i zakomponování Rhina – neznám předlohu, takže nevím, jak moc velkým soupeřem Spideymu je, ale mně do toho otevřeného konce sednul. Body film sbírá i za uzavření příběhu Gwen, které je napínavé a citlivé a mně se při něm na chvíli zastavilo srdce. Sečteno podtrženo: druhý TASM je kvalitní zábavou a dobře odvedeným řemeslem, kde naštěstí není moc prostoru pro patos (Jorge je na hraně) a povinné rodinné a lidské hodnoty jsou předány nenásilně. Původní Raimiho trilogie (resp. její první dva díly) sice stále vede, ale já novému přátelskému sousedovi fandím a těším se na další shledání.

    • 20.1.2013  00:46
    DonT Stop (2012)
    *****

    Punk's not dead, volové! Je hezký bejt svobodomyslnej, žít nevázaně a na všechno kašlat, zvlášť v době totality, kdy jsou všichni sešněrovaný systémem. Punk v srdci, na hlavě číro a carpe diem. Když jde ale do tuhýho a zodpovědnost volá: "tady jsem!", je potřeba slevit ze svých zásad, podržet kámoše a nenechat se ovlivnit sockou, co vás před vojnou stejně nezachrání... Ve mně po zhlídnutí tohohle českýho skvostu(!) rezonuje směsice pocitů: radost, nadšení, ale i určitá nostalgie, melancholie. Názvu navzdory jsem se na několik minut zastavila a přemýšlela. O svých současných i bývalých kamarádech, o letech, který jsou za mnou, o promarněných příležitostech. Kolik mi toho proteklo mezi prsty? Budu v padesáti něčeho litovat? Chtít se vrátit o třicet let zpátky? Kdoví. Každopádně DonT Stop je pecka. Za tu muziku, za to nadšení a ten pocit: 100%.

    • 16.12.2012  12:13
    Máj (2008)
    *****

    Byl pozdní večer, sychravý prosinec a povinnost mi velela pustit si Máj. Před očima se mi začal odehrávat důvěrně známý, a přece v mnohém jiný, příběh tragické lásky. Vilém je fešák (ale strašný lesů pán fakt ne), Jarmila zase lehčí děva (příliš, příliš!), kat s libým hlasem pak jakýmsi strůjcem osudových událostí. Mácha se občas vytrácí, ale z mého pohledu zůstalo zachováno to nejdůležitější - duše. Víc by se mi sice líbilo, kdyby Brabec adaptoval poctivěji, jenomže to se to tak někdy sejde: jste duševně rozněžnělí a onen příběh v kombinaci s nádhernými obrazy a překrásnou hudbou ve vás opět probudí romantika, který už nějaký ten pátek hibernoval... Takže přes všechny výtky za plnou! Protože jak každý správný romantický hrdina ví, citům se vzpírat nelze.

    • 25.2.2012  14:08
    Camelot (TV seriál) (2011)
    ****

    Zde půjdu s gustem proti proudu, protože Camelot není ani zdaleka taková kajda, jak by se podle zdejších umolousaných 49% mohlo zdát. Artušovská legenda už byla filmaři převyprávěna několikrát, tudíž se dá předpokládat, že s každou další verzí ji tvůrci pojmou zase trochu jinak. Artuš a naivní mladík s nevinným kukučem? Merlin jako holohlavý podivín? Guinevere a blonďatá královna krásy? Proč ne? Chápu výtky, sama bych jich taky pár měla (sem tam skřípne nějaký ten dialog, občas se objeví nelogičnost či wtf scénka jako "home-alone" Artuš v bitvě o Bardonský průsmyk), ale celkově převládají pozitivní dojmy: je to zábavné, napínavé, dobře zahrané (ač Evě Green koruna v seriálu nikdy nepřipadne, hereckému ansámblu bezkonkurenčně kraluje) i okostýmované a úvodní znělka je eňo ňuňo. Doporučuju dát šanci víc než dvěma epizodám. Tenhle seriál si to zašlouží.

    • 29.12.2011  20:29
    Albert Nobbs (2011)
    ***

    Člověk by si myslel, že film o ženě tutlající svou příslušnost k něžnému pohlaví pod pánským oblekem bude útokem na emoce, ale kdeže. Všechny postavy obývající Morrisonův hotel a jeho okolí jsou povětšinou nesympatické, vypočítavé a chladné - což se mi na jednu stranu líbí, protože to koresponduje s bezútěšným obrazem Dublinu, na druhou stranu to znemožňuje empatii. Zábleskem mi byla jen Hubertova Cathleen a scéna na pláži (ta je opravdu nádherná). A spíš než výkon Glenn Close bych vychválila ten pro mě doposud neznámé Janet McTeer: bohémský malíř nad věcí i citlivá ženská duše.

    • 24.11.2011  22:25
    Hra o trůny (TV seriál) (2011)
    *****

    Za zvuků geniální Djawadiho hudby píšu svou píseň obdivu a lásky. Ano, zamilovala jsem se. Do světa, který je nemilosrdný, ledový a ohnivě krutý. Do světa, kde není radno někomu věřit. Do světa, v němž bych nechtěla žít. Nepamatuju se, kdy naposled mi nějaký seriál učaroval natolik, že ve mně rozpoutal boj a já přemýšlela, zda dokoukat (tolik jsem toužila dozvědět se, jak to s obyvateli Sedmi království prozatím dopadne), či nedokoukat (ještě jsem se nechtěla rozloučit) ..... A led, nebo oheň? Já vím, kam mé srdce tíhne... Snad nebude nadcházející zima trvat léta. Jaro vyhlížím s velkou netrpělivostí!

    • 18.11.2011  20:41

    Vězte, že následující slova psal člověk se slabostí pro svět stvořený Meyerovou (ne, není mi -náct, ne, nejsem emo, a ne, s inteligencí na tom nejsem špatně). Knižní Rozbřesk je nejslabším článkem ságy, jeho převedení na plátno (respektive jeho první půlky) však nedopadlo vůbec špatně. Condon je schopný režisér, kterému se podařilo vnést humor a nadhled do scén, které mohly lehce sklouznout do trapnosti: např. svatba díky úsměvným proslovům nepůsobí nikterak pateticky (předsvatební noční můra navíc vnuká jakousi neblahou předzvěst), první milování je také podáno s vtipem a spousta narážek a odkazů k předchozím dílům pozorného a znalého diváka rozesměje. Herci se snaží, kredit musím dát především Lautnerovi, který svůj part zvládl přesvědčivě a vůbec poprvé mě jeho Jacob neiritoval. Hudební stránka filmu je skvělá a efekty zase o trochu lepší. Na druhou stranu je však třeba říct, že Condon není režisér schopný natolik, aby se vyvaroval failů: "smrt" Belly je rádoby zdramatizovaná a úplně zbytečně natahovaná, Jacobovo otisknutí snad nemohlo být blbější a závěrečná parody scénka je wtf. Objektivně za tři, subjektivně za čtyři. P.S.: Je zajímavé, kolik haterů chodí na jednotlivé díly ságy dobrovolně do kina. Sebemrskačství je nová sportovní disciplína? (ehm-ehm-pozéři-ehm).

    • 22.10.2011  21:54

    Každá generace by měla mít svou filmovou verzi Tří mušketýrů a současnost si - alespoň tedy dle páně Andersona - žádá hlavně akci, akci, akci. Děj je upozaděný, charaktery víceméně jen zběžně načrtnuté, čímž nejvíc trpí titulní trojlístek (ze zlomeného Athose je jen Athos smutně koukající, z tápajícího Aramise jen Aramis po každém souboji modlící se a Porthosova bodrost se omezuje jen na pár hlášek), i když, pravda, za plamenomety a jinými serepetičkami hodnými Jamese Bonda se povahové rysy moc vybarvovat nedají. Kéž by dostali víc prostoru. To Milady se krade na plátno častěji, želbohu té mrše z knihy nesahá ani po nejspodnější obruč sukně. Ale né, nechci remcat. Díky traileru jsem přesně věděla, do čeho jdu, a očekávané jsem také dostala: pořádnou porci zábavy! Takže úvodním slovům navzdory: Muškteýři roku 2011 se mi velmi líbili. Sedmnáctému století ušitému nitěmi těch nejmodernějších technologií to ohromně sluší: kordy cinkají, kulky sviští, plameny šlehají a díky 3D je v sálech skoro horko. Herci roztomile přehrávají (body pro Blooma a Foxe), některé scény jsou roztomile přešvihnuté (Milady se umí otočit o 360-možná-víc stupňů!;-)), D'Artagnan a Constance jsou roztomile přeslazení, Planchet coby comic relief roztomile mimo... a mé hodnocení tedy - nemůžu si pomoct - roztomile přepálené;-) Doufám v pokračování.

    • 16.7.2011  23:04

    Harryho Pottera v knižní podobě miluju. Jsem schopná přečíst celou sérii za týden a být naštvaná, když mě od příběhu vyruší nějaká trivialita jako třeba hlad. Ten smutek, když to dočtu a touha začít zase znova! Ale život volá... Ještě několik dní pak žiju v Bradavicích, protivy omlouvám jako nechápavé mudly a lentilky kupuju v naději, že budou chutnat tisíckrát jinak. To filmy mě tak nějak míjely. Vždycky jsem se na ně ráda podívala: milovaný svět a jeho obyvatelé očima filmařů, kdy jsem mohla porovnávat svou fantazii s jejich. Nikdy jsem se nerozčilovala nad tím, která důležitost byla vynechána a která hloupost ponechána, protože já jsem přece věděla... A pak přišly Relikvie číslo jedna a já oněměla úžasem! První filmový Harry Potter, který mě totálně emočně vyždímal. Jedna velká deprese, neradostnost, bezvýchodnost. Představovala jsem si tedy, že Relikvie číslo dvě snad ani psychicky nepřežiju. Kromě dvou paklíků papírových kapesníčků jsem si přibalila i studenou vodu na čelíčko a ... nebylo třeba ani jednoho. Nevím, nechápu. Čím to, že mě epic ending nerozplakal, nerozcupoval, nedostal do kolen? Chci to svést na hype - byl prostě příliš velký, než aby film mohl převelikým očekáváním dostát. Možná za to může i úporná snaha zapůsobit na city, která mi byla ve finále proti srsti (klišoidní hlášky, patetické proslovy). To však nic nemění na tom, že i kousek mě dneska, po zhlédnutí posledního filmového Harryho, odešel. Je mi smutno, že zase jedna éra skončila. Je mi smutno, že konec měl v tomto případě příchuť zklamání...

    • 22.4.2011  11:10

    Už je to několik dní, co jsem se stala svědkem Jesseho zabití, ale střelný prach z Bobovy pistole na mně stále ulpívá. Miluju, když na mě film takhle mocně zapůsobí, když není snadné zapomenout, když se při snaze hodnotit nedostává slov. Dominikův film je básní o mnoha strofách, z nichž každá je malým uměleckým dílem nezbytným ke komplexnímu pochopení zbabělcova aktu. První jsou naplněny bezmezným obdivem, který postupně slábne, až dochází k nežádoucímu vystřízlivění, to když Bob poznává, že i ten slavný desperát z knížek je jen člověk. Setkání s hrdinou musí zákonitě skončit špatně. Casey Affleck pojal Forda jako naivního a zranitelného mladého muže, kterého k Jamesově vraždě dohnala touha dokázat, že na světě není úplně zbytečně, a dělá to tak dobře, že jsem jeho podlý čin dokázala pochopit a úplně nezavrhnout. I Pittovi se daří svou postavu polidštit, a to přesto, že film vyvrací zažitý mýtus o Jesse Jamesovi coby Robinu Hoodovi 19. století. Bral bohatým i chudým, nedával nikomu než sobě. Loupil, vraždil, ubližoval, ale když pak v jedné ze scén hledí z okna a zpytuje své svědomí, věříte, že je bezradný a zlomený. Protože v Pittově pohledu je všechno. Pro Deakinsovu kameru jsem doposud nenašla ta správná slova, ty táhlé záběry a barevné ladění... prostě nádhera. K tomu citlivý hudební doprovod pánů Cavea a Ellise a jedinečný lyrický zážitek je dokonán. Long story short: Zabití je filmovým skvostem. Nemiňte ho!

    • 10.4.2011  17:47

    "Joaquin Phoenix končí s hraním, chce se věnovat hip-hopu." Moc dobře si pamatuju, jak mě tenhle titulek vyděsil. A že mě vyděsil hodně! Ono fakt není snadný rozdejchat, že se váš oblíbenec zbláznil. Nejenom, že seknul s hraním, člověk s takovým talentem a citem pro herectví, on ještě začal fušovat do hip-hopu, hudebního žánru, kterej mi nemůže být vzdálenější... Ach, Joaquine, jak jsi nás (ne)pěkně tahal za nos! Vzdávám hold tvý odvaze i hereckýmu umu, toho umaštěnýho pobudu jsme ti zbaštili všichni. Ukázal jsi, že máš celej slavnej Hollywood kdesi u zadku a že je ti jedno, co si o tobě kdo myslí. Dobře. Ale já se ptám, stálo ti to za to? Co vlastně tenhle mockument odhalil? Že je showbyznys světem plným pokrytců? To přece víme dávno. Popravdě nevím, jak I'm Still Here zhodnotit. Bavila jsem se, smála jsem se, ale chvílemi mi bylo hodně trapně. A na Joaquina v rozkladu taky nebyl zrovna příjemný pohled. Působil neskutečně věrohodně, až jsem si říkala, jestli vůbec ještě hraje. Výkon hodný obdivu (už to vystoupení u Lettermana je geniální!), kterého se mu však asi nedostane. Moc doufám, že Džejpího tahle sranda se švárou nepřijde až příliš draho.

    • 10.3.2011  20:29

    Když louhujete stejný sáček čaje už potřetí, nečekáte od něj zázraky, i když... určité naději, že se alespoň něco málo z oné chuti a voňavého aroma prvního hrnku uchová, se člověk neubrání. V případě třetího louhování fritt viltu však naděje umírá během patnácti minut, a jazyk se pere s nepříjemnou pachutí. Ty tam jsou sympatické postavy, napětí a tragický rozměr jedničky, vytratila se i (ne)příjemná bu-bu atmosféra dvojky a nebohý divák se nestačí divit - co má tenhle paskvil vlastně s původními filmy společného? Nějaké čtyři záběry na starý známý hotel a vraha se znamínkem na tváři, který ale řezníkovi z hor nesahá ani po kotníky. A to nemluvím o tom, že děj je zasazen snad na podzim(?), takže nic fritt, cold ani mrazivého nečekejte (a už vůbec ne atmosféru). Nechcete-li si zkazit chuť, téhle exkurzi do mládí budoucího vraha s krumpáčem se vyhněte. Já si jdu znovu pustit jedničku.

    • 28.2.2011  07:47
    83. Annual Academy Awards (TV pořad) (2011)
    ***

    Na oscarovou noc se obvykle začínám klepat už s příchodem nového roku, neb je to noc skutečně neskutečná. V pyžamu a s hrnkem teplého čaje v ruce si každoročně stejnou měrou užívám pompézní oslavu filmařiny i přehlídku luxusních rób a účesů. Jak já tu nablýskanou atmosféru miluju! Bohužel, do nového desetiletí vstoupili Oscaři trošku rozpačitě, na čemž - a netušíte, jak moc mě štve, že to musím napsat - mají lví podíl moderátoři. Anne byla aspoň roztomilá, ale co to tam vyváděl James, to je mi záhadou. Rychle to všechno odhrkat, bez emocí a pořádné intonace, to jako myslel vážně? Herec s oscarovou nominací? Vždyť i takový Russell Brand ho s přehledem strčil do kapsy, a to mu k tomu stačilo jen pár vteřin! Tohle se ti fakt nepovedlo, Jamesi, a pochybuju, že si ještě někdy zakřičíš z Kimmelovy střechy... No nic, sláva vítězům a největší hvězdě večera, Kirku Douglasovi. 81. ročník s Hugh Jackmanem zůstává nepřekonán.

    • 24.2.2011  22:36

    Životy komiků bývají z těch nejsmutnějších. Veřejnost je automaticky vnímá jako lidi vtipné a veselé, přičemž si málokdo uvědomuje, že je to jen role a že jsou okamžiky, kdy vtipní a veselí nejsou. Publikum ale chce být baveno, a tak si komici nasazují masku. A jen těm nejbližším je dovoleno pod ni nahlédnout. Fantabulosa je možná malým televizním filmem, zažitek, jaký nabízí, je ale obrovský: strhává masku z tváře Kennetha Williamse, slavného britského herce, který se na povrchu usmíval, a uvnitř plakal. Zoufale hledal lásku, ale nebyl jí schopen. Milovaný svými diváky, sám sebe nenáviděl. Jeho příběh vás pobaví, do smíchu vám však určitě nebude...

    • 19.2.2011  19:02
    13 (2010)
    ****

    Filmu paradoxně škodí velká jména ve vedlejších rolích, protože dávají tušit, kdo asi přežije, čímž je divák ochuzen o nervydrásající okamžiky a chvíle napětí při čekání na rozsvícení žárovky tak nemají patřičný dopad. Přesto u mě hollywoodská verze v porovnání s francouzským originálem vítězí, a to především díky lepší vykreslenosti postav. 13 Tzameti bylo na můj vkus až příliš neosobní a rozvleklé.

    • 5.2.2011  00:08
    Dirty Filthy Love (TV film) (2004)
    ****

    Každý den provádím své malé rituály, sled drobných úkonů, na které jsem si tak navykla, že je dělám automaticky. Před spaním prášek, voda na pravo od postele a třikrát natřepaný polštář. Nikdy jsem nad nimi doopravdy nepřemýšlela. Mohla bych bez nich usnout? Jsem si jistá, že ano. Lidé, kteří trpí obsedantně kompulzivní poruchou, však ne. Narušíte jejich rutinu a je zle. Rozhodit je dokáže i skvrna na kalhotách či lichý počet přísedících u stolu. Jejich život řídí nekontrolovatelná obsese, které nelze uniknout. Mark, hlavní hrdina filmu, by jí unikl moc rád, chtěl by předstírat, že se nic neděje, ale tváří v tvář manželce, kterou pohled na něj děsí natolik, že se radši odvrací, poznává, že to dost dobře není možné. Naštěstí v tom ale není sám... Filmu Dirty Filthy Love patří velký dík za to, že na oběti OCD upozornil a - co je hlavní - že jejich smutné trampoty dokázal vylíčit s porozuměním a humorem. No a Michael Sheen, Michael Sheen! To je panečku Pan Herec!

    • 29.1.2011  02:46

    Kdepak by mě napadlo, že filmu s fotbalovou tématikou napálím plné skóre... i když, pravda, ono to o té kopané zase tolik není. The Damned United je vůbec sportovním snímkem naruby - klasického schématu "jak se z outsiderů stanou šampióni" jsme ušetřeni (je nám nabídnuto pouze retrospektívně) a hlavní postavu poznáváme na vrcholu, odkud, jak víme, většinou vede cesta už jenom dolů. Nene, tady opravdu nejde o to porazit soupeře a fanouškům na pár pomíjivých chvil vehnat slzy do očí a zavdat důvod k pocitu hrdosti. Tady se svádí litá bitva na hřišti ryze soukromém: jeden arogantní nadutec bude muset překročit svůj stín a uvědomit si, že užírat se krátkým okamžikem z minulosti není nejlepší pohnutkou. Jeho vítězství je pak cennější pěti titulů... Hooperův snímek je ukázkou krásné týmové práce a já, člověk fotbalu neholdující, s radostí křičím góóóóól! Tohle byla akce jedna báseň.

    • 23.1.2011  12:57
    Květinářka (TV film) (2009)

    Film, který zobrazuje ženy jako slepice, které v životě netouží po ničem jiném než uhnat chlapa, co jim u oltáře navlékne prstýnek, mi nepěkně znechutil jedno nedělní dopoledne. Nehodnotím, protože mě už po třiceti minutách bolely oči, jak jsem je pořád vyvracela, a zbytek byl už jen zvukovou kulisou. I tak si vám ale troufám doporučit: ruce pryč!!!

    • 17.1.2011  21:15

    Pánové žehrají, že jim sebrali krásku v latexu, a dámy si stýskají nad absencí namakaného hezounka. A Molly? Ta je v sedmém nebi, protože se hlavní postavou stal někdejší záporák z jedničky, od něhož by se klidně nechala pokousat, a proto uděluje velmi subjektivní čtyři hvězdičky:-)))

    • 13.1.2011  22:03
    Hlava 22 (1970)
    ***

    Alan Arkin NENÍ Yossarian, jen si na něho hraje. A dost nepřesvědčivě.

    • 13.1.2011  18:43

    Blanche, někdejší jižanská dáma vychovávána ve velkém domě se sluhy, kterou učili, že dokonalý vzhled a umění konverzace postačí, aby se jednou dobře provdala za bohatého gentlemana, je konfrontována s neutěšeným faktem, že svět, jaký znala, je pryč. Starý Jih nahradil Jih nový, a pro dámy v něm není místo. I kavalíři, zdá se, jsou nedostatkovým zbožím. Než by si však tuto pravdu přiznala, raději žije v iluzi. Naopak Stanley, syn polských imigrantů, požadavky nového světa splňuje - je silný, přímý a živočišný a moc dobře ví, že přežít může jen ten nejsilnější. Jeho mužnost je v kontrastu s ženskostí Blanche, jeho realismus se bije s jejím idealismem. Jak jinak mohl jejich střet a boj o místo po boku Stelly (která se úspěšně požadavkům nového světa přizpůsobila) dopadnout než (pozor na spoiler!) vítězstvím silnějšího? Ale nenechte se zmást, konec není ani pro jednoho z nich nešťastný. A nešťastná rozhodně není ani filmová adaptace božské Williamsovy hry. Vivien Leigh působí tak zranitelně a Marlon Brando tak machisticky, jak je žádoucí, film ani na vteřinu nenudí a Kazanova režie je přesná. Akorát závěrečná Stellina slova zaznít neměla...

    • 1.1.2011  23:31

    Hodnou chvíli po skončení závěrečných titulků jsem seděla v naprostém klidu, tichu a tmě a nechávala v sobě film doznívat. Čistý střed. Všechno má svůj důvod a já se vší pokorou přijímám bojovníkovo poselství s nadějí, že i já se jednou naučím žít tady a teď. Protože obyčejné chvíle neexistují.

    • 20.11.2010  23:43

    Tedy... jestli tohle byl pouhý předkrm, pak reálně hrozí, že se u hlavního chodu zadávím blahem. Těch osm měsíců bude sakra dlouhých.

    • 11.8.2010  23:58
    Surfaři (2007)
    **

    Takhle průměrnou romanťárnu s tuctovými dialogy jsem - navnaděná vašimi nadšenými ohlasy - rozhodně nečekala. Téma sbližování zkušeného muže se zmateným chlapcem je samo o sobě zajímavé, aby však zanechalo hlubší dojem, musel by být scénarista invenčnější a odpustit si některá otravná klišé (možný spoiler: ukončím vztah, následně zjistím, že mi přítel podal přihlášku na školu a já prozřím - záleží mu na mě, je to ten pravý etc. - nudaaa!), od věci by nebylo ani víc rozpracovat jednotlivé charaktery - já bych třeba ráda poznala i odvrácenou tvář hlavních hrdinů, kteří jsou divákům představováni jako dobrota sama - nudaaa podruhé. U mě holt surfaři dobrou vlnu nechytli. Třeba příště.

    • 2.8.2010  20:38

    Chtěla bych být aspoň na chvíli básnířkou. Znát všechna synonyma světa a užívat barvité metafory. Veršovat tak, že by se všem tajil dech. Teprve pak bych snad uměla slovy vyjádřit ten souzvuk tónů, který se ve mně rozezněl se závěrečnými titulky. Tohle severské vyprávění o revoluci v životě jednoho teenagera, o křehkém poutu mezi lidmi a o tom, že co se rozbilo, už nejde slepit, se naladilo přesně na mou frekvenci a já měla pocit, že se točilo snad jenom pro mě. A když pak Ian Curtis Jarlemu na cestu zapěl, že love will tear us apart again, došlo mé filmové já naplnění. Jsem nesmírně vděčná za to, že se točí takovéhle snímky. Klenot, který putuje do šuplíku s nálepkou „srdcovky“.

    • 3.7.2010  11:41

    Už v komentáři ke Stmívání jsem se přiznala, že jsem twilighter (pravda, nikterak fanatický) a od toho se také odvíjí moje percepce filmového zpracování - postavy ságy mám prostě ráda a sledovat, jak ožívají na plátně, mě velmi baví. Nejsem slepá k nedokonalostem (prkennost některých herců, trapnost určitých scén a, co mě opravdu vytáčí, fakt, že i při takových výdělcích studio neinvestuje do vymakanějších triků), ale ve výsledku jsem ochotná nad nimi přimhouřit oči. To platí i u Zatmění. I zde bych si ráda posteskla nad triky (i když jsou o třídu lepší než v Novém měsíci), nad zmršenou interpretací (rozbíjení upírů - wtf?), nad přílišnou stylizovaností (díky Cullenovým v černém před závěrečnou bitkou asi už nikoho o tom, že Twilight nerovná se emo, nepřesvědčím) či nad výměnou představitelky Victorie (Bryce Dallas Howard, ač ji mám moc ráda, není zdaleka tak charismatická jako Rachelle Lefevre), ani zde mi ovšem moje srdce nedovolí jít pod čtyři hvězdy. Bavila jsem se totiž náramně. Navíc kvituju, že David Slade posunul ságu zase o trošku dál, že se nebál vtipnosti a sebeparodie a že jsem konečně zjistila, že Jackson Rathbone, když odloží ten svůj strnulý výraz, je vlastně docela fešák. 85%

    • 19.6.2010  14:10
    Heartless (2009)
    ****

    Dokaž mi, že svět není bezcitný... Vítejte v Království hrůzy, zemi, kde žezlo v rukou pevně třímá ďábelský Papá B, který svým poddaným ordinuje strach, zmatek a násilí. Před jeho démony nelze utéct... nebo ano? Heartless je sympatický indie snímek o zlu kolem nás i v nás samotných. Není dokonalý a nepřináší ani nic nového (je to vlastně taková variace na faustovský pakt), přesto má určité kouzlo, které tkví především v jeho atmosféře a autorských písních, jež celkovou náladu filmu krásně podtrhují. Za sebe tedy říkám ano. A Rilkeho citátu taky nevěřím.

<< předchozí 1 2 3 4 5
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace