MM11

Jeden z nejpamátnějších průserů.... Přes špinavé hrátky s vlastnickým právem do suterénu veškerého (ne)vkusu. Ingredience -> Roger Corman.... Tenhle kultovní milovík E.A Poea a děsivě laděných zábav za pár šestáků vyhrabal snad odkudsi z chudinského předměstí režiséra Sassonea a dal mu do ruky nejslavnější komiksový čtyřlístek. S mrzkým rozpočtem pak štáb vypotil až ohromující zhovadilost, která hoří ve všech ohledech, speciální efekty budí dojem, že "dát rejžovi dvacku, snad bude líp". O to je smutnější evidentní nadšení sálající ze všech přítomných, je pravdou, že pokud má umění upřímnou touhu a snahu (zlatý Ed Wood), tak je elektrizující mrazení patrné i přes marast stupidity. Zaposlouchejte se do směšně symfonické hudby a pocítíte to. Pak se můžete smát a nebo tvůrcům fandit. To už nechám na Vás...

Omračující a srdcervoucí Tom Hanks drží film na bedrech a posouvá ho k těm na které nezapomenete. Nebýt jeho bylo by putování hrdiny napříč historií méně silné, možná i přehnaně patetické. Forrest Gump ale nemá nejmenší slabinu, která by stála za řeč. Ani nacionalismus není směšně dojemný, je jen dojemný. Dalším rozborem bych opakoval už jen všechno dávno známé.

Příliš snadný terč… Pokleslá komedie s bezzubou snahou být v ostře satirickém duchu navrch. Nedivím se, že tolik lidí hází kamenem, Olmer si o to říkal už tím prorockým názvem. Byť to není dvakrát svižná podívaná, tak bych primární problém neviděl přímo v něm a snad ani v hercích (obsazení má i dobré hráče, kteří jsou však na okraji a primární roli vyzobávají režisérovi toporní oblíbenci). Nejhorší je scénář a jeho vyžívání ve vulgárních vtipech a primitivních dvojsmyslech. Pobaví jeden z dvaceti, přičemž po jistých jdou na diváka mrákoty (pověstná „výměna“ mezi Přeučilem a Kostohryzovou fakt vede). Skoro až úsměvná je rozbujelá kritika poměrů a pokusy rýpat dokonce i do konkrétních politických stran (!), což vyzní v jednom sledu s obskurním product placementem na Becherovku obzvlášť šíleně. Když se na film podíváte právě dobovou podmíněností, tak se budete bavit aspoň tou obskurností devadesátých let v českém filmu, právě díky tomu podle mě bude za několik let Nahota na prodej kultovní guilty pleasure. Tak „vysoké“ cíle tahle nevyvedená taškařice asi mít nebude, přesto jako připomenutí stojí snad i za vidění. Otrlým bych doporučil… P. S. – Simona Chytrová je zoufalá herečka, ale tohle je jediný film, kde jí to doopravdy sluší.

Jako kreslená variace by možná tolik nevynikla do očí bijící tupost vyšetřovatelského sboru. Rex je tak přehnaná postava, že divák záhy nabude pocitu, že pejsek promluví a tím definitivně pošle vysloužilé detektivy do důchodu. Dalším kamenem úrazu je mimořádně primitivní casting Rexových "pomocníků". Osciluje to od mírně zakomplexovaného a znuděného fízla (Moretti), k agilnímu poldovi s bouchačkou Amerického ražení (Burkhard). U nich navíc prudí na zabití tragický vysloužilec Stockinger (tragéd dostal časem dokonce vlastní seriál, naštěstí jen krátce). Prostě nevím, případy jsou stejné úrovně jako u dalších Německých kriminálek a posilovat hodnocení díky hafanovi a housce v každém díle nehodlám.

Úžasně šílená záležitost, u níž člověk místy nechápe, ale ani trochu mu to nevadí. V Království mistra Larse Von Triera je vše dovoleno a ujetosti se v nejmenším meze nekladou. Aspekty jako "Bratříček" stěží snesou papír, pokud ho chcete brát vážně. Právě jedině u podobného projektu si divák uvědomí, o kolik je skandinávská škola napřed. Nerad to srovnávám, ale v obligátní péči domácí provenience by většina detailů vyzněla šíleně trapně, načež by nastal pokorný návrat blíž bezpečné realitě (čest výjimkám, co se o obměnu zaběhnutého aspoň pokoušejí). A dánský seriál, kde je titulní postavou geniálně šílený švédský doktor Helmer (Danskjävlar!), co nesnáší vše související s Dánskem, zase vypovídá o nadhledu lidí. Nebo přinejmenším o jejich smyslu pro humor... S Královstvím to je místy složité, člověk se baví jako u nenáročné zábavy, i když nejednou padne záběr, kde zkrátka stojí za to zpozornět. Stejně tak dialogy jiskří inteligentní hlavou (sebestředný Trier v titulcích cituje i Kierkegaarda) a nastává otázka, jestli to přece jen nebrat více vážně. Mám pocit, že chytrý Trier pochopil, kvůli čemu divák Riget zapíná a ve druhé sérii těžil zjevně ironickou nadsázkou. Tím si mě získal ještě víc, oproti poněkud vážně se branému Twin Peaks, které bude při téhle dánské smršti asi každého evokovat. Jediná škoda, že jsme skončily uprostřed. Fanoušci můžou spřádat teorie, hádat, věštit... a to je asi tak všechno.

Je to hrůza, to ale novinka asi nebude. Důvodů je bohužel nespočet a hned zkraje je třeba říct, že třetí díl naštve či znechutí v první řadě ctitele prvního dílu, těm zvlášť bych tuhle patlaninu nedoporučoval. Nezatížení milovníci špatných filmů snad neodejdou zklamáni a neusnou nudou. Je totiž fakt, že se tam v jednom kuse něco hýbe, něco řve, něco běhá, něco zpívá... Dohromady to dává slušný bolehlav, kde divák nutně fandí těm špatným. Nemůže se nikdo ze štábu divit, až příliš dobrý záporák Jack Black a jeho trapná partička jsou stále o kilometr lepší než ukňouranec Jason James Richter a jeho družina. Nehovoříc o bytostech z říše Fantazie. Zde budou fanoušci originálu utírat slzy hojně, jelikož tak odpornou partičku dementních potvor v čele s myšlenkově vymazaným Falcem jen tak neuvidíte. Tvůrci hláškami nešetří, zvlášť v oblibě mají kulturní odkazy (i třeba k Stevenu Seagalovi?!) a očistcem zůstává nakonec i hudba. Dočkáte se velké míry i známých hitů, ale tak necitelně užitou hudbu jsem snad ještě nikdy neviděl. Že scénárista loví zbytky nápadů z kanálu a nažene postavy z Fantazie do naší reality bych pochopil, ale co s nima provádí je otřes. Celek je otřes, ke konci k nekoukání. P.S - odporně hrající sestře Richtera jsem přál něco velice zlého, drahá Melody Kay, od filmu se drž prosím navěky dál....

Umění manipulovat… Atraktivní a vyzrálé nahlédnutí do tajů jedné z největších televizních afér si vzalo za stěžejní úkol popsat podstatu vzdělání. Je to vcelku logické, vědomostní soutěže nabízejí určitou možnost uplatnit ho. Ve světě, který Redford popisuje je však funkce znalostí redukována na tři otázky - "Kdy? Kde? Za Kolik?" (v obdobném duchu zkouší Herb Stempel i svého syna). Tato podoba amerického snu tedy používá své loutky (jakou je i vážený Charles Van Doren) jen jako iluzivní sen pro diváky před obrazovkou. Film popisuje velice dobře těžké chvíle v hlavách soutěžících, kdy mají postupovat podle daného „scénáře“ (paradoxně samotná show je oproti tomu nuda). Když pominu, že retro nádech je spíše mizivý, tak zbývá ještě jeden problém – morální stanovisko. Redford nepochybně mluví o vytváření idolů (diváky u obrazovek nezajímá, za jakých okolností vznikli a zároveň odmítají jejich pád). Jenže následná snaha obhajovat jakési intelektuální „právo“ Van Borena oproti pokleslé závisti Stempela mi dvakrát nesedí. Nehledě na to, že postava pátrače Goodwina je hodně rozpolcená a neví, kudy se vydat. Toto celé možná je převzato z reálu, což přesto neomlouvá minimálně účastníky. Na druhou stranu teze o tom, že „Mccarthismus skončil a Sputnik je ve vzduchu“ zůstává moc zajímavá. S tím vzděláním je to možná dost podobné.

Druhý díl díru do světa zrovna neudělal, ale ani hlavního hrdinu neztrapnil. To dokázala až část třetí... Atmosféra poloviny devadesátých let jakoby se vůbec nehodila k této postavě, která působí nepatřičně. Navíc z Landise se vyklubal povrchní rutinér, jenž zakryl snahu předchozích dílu o "drsnost" a v jeho podání je označení thriller jako vtip, viz. bezradná závěrečná přestřelka. Vtipu ubylo na úkor planého moralizování a všelijakých hovadin, které Axela Folyho jen pohřbili. Lepší je se tomu vyhnout.

Jsem zvědav. A zase nic... Ti zatracení scénáristé měli pět let na vymyšlení dobré zápletky (za tu dobu bylo natočeno předchozích šest akademií !), ale pravděpodobně prodělávaly tvůrčí krizy. Při filmu kroutíte hlavou - to se opravdu může někdo smát tomu sámému po sedmé (šťastné číslo zde neplatí). Jeden z problémů je samozřejmě absence postav z minulých dílů. Zbyly pouze Callahanová, Jones, Tacklaberry a Lassard s Harissem a to je sakra málo. Ovšem to je hodně laciná výmluva. Už stačilo. Při slovech "Ubohá Hollywoodská série" si už vždy vzpomenu na Policejní akademii.

Jenom nechápu ty sebevědomé výkřiky o nejlepším sitcomu Americké historie. I já samozřejmě uznávám vydařenost tohoto seriálu, jen však do určité míry. Když hvězdná šestice v desáté sérii pobírala statisíce za epizodu, tak mě napadalo "Proč?". Tenhle sitcom přinesl do zařízení na výrobu umělého smíchu jednu věc, která je jedinečná a do té doby nevyzkoušená - šest hlavních postav. Přesně tak, u Přátel máte šest rovnocených postav, z nichž žádná nečouhá. Nápad jako hrom, sympatičtí herci a hned je na světě seriál, co má deset sérií. Když vynechám, že ty poslední dvě už byly spíš k pláči, tak to je vynikající. Jsou však i lepší sitcomy.