Phex

Pro mě nejsilnější z filmů Jamadovy samurajské trilogie. Velká síla japonských filmů Kurosawowa období jakoby se v nich vrátila. Zasazením příběhu do samurajského období, ale hlavně důrazem na kvality člověka v nižším sociálním postavení, ve stylu "chudoba cti netratí". Zde se jde ale nad rámec pořekadla - chudoba nejen že netratí, ale má i rozhodnost, odhodlání a schopnost věci měnit.

Když mi bylo osm let na jednom letním táboře nám to vyprávěl další o něco starší "pionýr". Sesedlo se kolem něj asi 15 kluků a ten borec na to že mu bylo tak deset nebo dvanáct ten film převyprávěl minutu po minutě a nikdo z něj nespustil uši. Já to pak sám viděl asi o pět šest let později a bylo to jak kdybych se na to koukal podruhý, tak přesný a živý to vyprávění bylo. Bohužel nostalgicky jsem si to pustil nedávno a to sem neměl dělat, neměl jsem si to kazit...Primitivní řezničina s alienem, nic víc no.

Celá polovina knihy je o cirkuse a blouzění z horečky. Seriál je dle mě vyváženější a proto ho mám raději. Třeba dle mě jeho nejlepší téma - díl - Pokoj lidem dobré vůle - v němž se na Vánoce vrací domů starší bratr Láďa, je v knize nevyužitý a zapadne

Nepříliš originální český dokument s několika faktickými chybami (krajty nepatří do čeledi Boidae, kajman patří mezi aligátorovité, nejdelší oficiálně změřená anakonda neměla pouze 6 m, odměnu za hada delšího deseti metrů nedostanete za jeho kůži protože ta se dá poměrně dobře natahovat,...). Protagonisté si dávají za cíl nalézt co největší anakondu, trochu divně a amatérsky pak působí, když tu nejdelší, kterou se jim podaří nalézt ani nezměří. Důvodem je to, že anakonda kousne pana Dungela do ruky (to je ona slibovaná dramatická situace na řece Loretoyaco). Přesto, že on rozstřeseným úsměvem hlásí do kamery, že je to dobré, že mu nic není, tak anakondu už do ruky podruhé nevezme :-).

Film velmi syrově a (asi) realisticky zachycuje dopad války na člověka v ní aktivně účastného. Má výbornou, drsnou atomosféru, která mi připoměla vojína Ryana, zde jsou plusem navíc ještě scény s civilisty. Bojové scény jsou dechberoucí. Bohužel obrovsky mé hodnocení sráží závěr, kde jde logika stranou. Na nepojízdný tank pochoduje prapor Waffen-SS a my vidíme, že každý třetí z němců si nese na rameni pancrfaust. V boji se statickým tankem pak není tato zbraň použita ani jednou a němci před tankem sebeobětavších heroiů pouze pobíhají jak hejno krocanů...

A co ty žraloci? - Ty už tu nejsou, stali se japonskou delikatesou.

Filmy o chlastu a i ty z protialkoholních léčeben bychom mohli, díky jejich počtu, vyvážet (nejlepší dle mě je Ikarův pád). Tento symbolicky upomíná na "dobré holuby" několika prostřihy na kolem léčebny letící ptactvo. Co jinak? Váš, v tomto případě Formánkův příběh, aby byl zobecnitelný a silný musí mít nějaký přesah. Tady se mi zdálo, že jsem jen sledoval snůšku divnolidí, kterým prsatý maratonec krade příběhy...Do toho kapka magické Duškova realizmu a jsme kde? Před léčebnou...nevím jestli je to dost...

Škoda toho Mádla, ten tam prostě nepasuje. Uvěřit mu jdou leda scény typu, že neumí řídit auto. Hrát tátu asi osmiletýmu klukovi nebo manžela prostě nezvládá. Jinak účast přemlouvače bab je jedinou slabinou. Protože silným ústředním tématem seriálu = srážka se systémem vs. vlastní hodnoty, si dle mě musí projít každej pořádněj chlap v pozici "zaměstnanec". Nelze vyhrát, takže stěhování, chlast, rozvod, sebevražda,...Závěr je otevřen pro případnou další sérii.

Seriál s dvěma liniemi příběhu, které spojuje německá sourozenecká dvojice bratr-sestra z francouzského pohraničí. On nečekaně na ponorce v Atlantiku jako radista (pak taky otec a taky vdovec), ona na souši v ponorkovém přístavu La Rochelle jako upjatá německá sekretářka a pak taky teta (přes den) a francouzská LGBT odbojářka (v noci). Linie na moři je spíš mužská, na souši spíš ženská. Docela se to vyvažuje. Zápletka je pestřejší určitě na souši. Jediným zklamáním pro mě jsou šablonovité situace, která zažívá posádka ponorky. Prostě to co tam je, už jsem viděl ve filmech předtím.

Roccovi to snad nemůže nikdo věřit. Tolik klišé je tam narváno až je to trapný. Drsňák co zatočí s každým zločincem metodami stojícími nad zákonem. S dobrým srdcem (má pejska) přitom rošťák (kouří, pije, má spousty milenek) ale s velkým bebí na duši (halušky jeho zesnulé zenušky). Kolegové ve sboru jsou vedle něj totální blbci (ti statří, oškliví a malí) a nebo ho nekriticky žerou (ti mladí, krásní, vysocí). Nevím no... ty díly, které byly uzavřené (díl=jeden případ) ještě šly, nyní je tam nějaká linka pomsty z minulosti a to je opravdu slabounké.