Tsuki

Sice si myslím, že Japonci to mnohdy s tou snahou přehánějí do té míry, že je to spíš útrpné "přemáhání se" (nehledě na to, že mnoho Japonců míří za každou cenu na prestižní univerzitu, i kdyby to mělo znamenat, že budou studovat obor, který ani studovat nechtěli), ale na druhou stranu, tenhle film moc hezkým způsobem ukazuje, jak důležité je vytyčit si nějaký cíl a jít si za ním. :) A co mě opravdu zasáhlo, byla postava učitele Cuboty - kéž by všichni učitelé byli jako on... Školství by rozhodně pomohlo, kdyby tam bylo víc takových lidí, kteří vědí, jak správně studenty motivovat a ne v nich jen budovat pocit méněcennosti a nechuti k učení. Tahle postava se jako vzor ideálního učitele skutečně povedla. No a Arimura Kasumi se mi v hlavní roli taky moc líbila. Viděla jsem ji už ve Strobe Edge a musím říct, že má rozhodně talent zahrát typově odlišné postavy. ~(4,2★)~

Mám takový pocit, že nebýt Jaka Gyllenhaala a jeho výkonu by tento film skoro nestál za řeč. Jake ho táhne hodně vysoko, ale krom něj tam v podstatě nic tak fascinujícího nebylo. Děj, scénář, režie jsou víceméně průměrné. Líbilo se mi sice, že film není pouze o boxu, ale spíš se snaží dát důraz na to, za co vlastně bojovat (rodina). Jenže láska, která člověka drží nad vodou, není vlastně ve filmu nic až tak originálního. Tudíž vyšší hodnocení skutečně případá hlavně skvělému herci v hlavní roli. A menší plus za finální zápas. ~(3,8★)~

Starý známý otřepaný příběh o krvi a potu, které člověk vydá na cestě za svým snem... Byl hezky zpracovaný, to je fakt. Jenže bohužel, mně osobně nic moc neříká ani Rocky, ani svět boxu obecně. Když už, tak mě tam víc zaujalo to samotné nasazení a úsilí, které je člověk schopný vynaložit, když před sebou vidí jasný cíl. A myšlenka, že člověk je sám sobě nepřítelem, sedí samozřemě opravdu na život obecně, ne že by byla uplatnitelná pouze na profi boxery. Takže v tomhle ohledu má film za mě plus, ale to by bylo asi vše. Možná se mi v podobném žánru přece jenom více líbilo Southpaw s Jakem Gyllenhaalem, což jsem mimochodem viděla shodou okolností taktéž v Lucerně na projekci. Tohle mi navíc svou stopáží přes dvě hodiny přišlo až moc dlouhé. ~(3,3★)~

Viděno 10.2.2015 v kině MOVIX, Ario Kameari, Tokio. Nečekala bych, že film o šití oblečení může mít takový "hluboký" feeling. Přece jenom jde o oblečení, ale na druhou stranu, jak se říká, "šaty dělají člověka" (i když, jak zpívá George Michael ve své písni Freedom: "I just hope you understand, sometimes the clothes do not make the man..." :D Omlouvám se za nesouvisející vsuvku). Každopádně to byl ten typ pomaleji plynoucího filmu o zjišťování, na čem člověku vlastně záleží a co má pro něho hodnotu. Sem tam jsem se sice trochu nudila a popravdě bych některé scény krapet osekala, ale jinak hezké. Zaujal mě ten konec, o kterém spíš než říct, že byl "otevřený", by se asi dalo říct, že byl tak nějak "nedořečený". Jako by tam chyběla ještě minimálně jedna nebo dvě scény, ale mělo to docela hezký efekt, to takhle utnout. Člověk si to stejně mohl domyslet. ~(3,4★)~

Výborně zahraný film na téma transsexuality, navíc s krásnou hudbou Alexandra Desplata. Eddie je neuvěřitelný herec - zatím jsem ho neviděla v roli, ve které by nepůsobil 100% důvěryhodně. Tohle se mu taky moc povedlo. Čišela z toho ta velká touha - touha po autentičnosti, touha po tom stát se tím, čím se cítíme být. ~(4,3★)~

Nové zpracování původního příběhu Death Note se podle mého opravdu povedlo. Je tam znatelná snaha zůstat pokud možno věrný předloze včetně vyobrazení vzhledu a charakteru postav, avšak na druhou stranu tenhle nový hraný seriál přichází i s množstvím zajímavých změn a úprav děje. Míra změn je však únosná a dokonce bych řekla "tak akorát", aby bylo zachováno to důležité, ale přitom aby se naskytlo něco nového a překvapivého, na co koukat. Zkrátka dokonalá harmonie mezi změnou a věrností originálu. Japonci si očividně dali záležet na kvalitním zpracování, takže i herecké výkony jsou na televizní seriál veskrze nadprůměrné. Především mě v hlavních rolích překvapili mladí herci Kubota a Jamazaki. Skoro si říkám, že když Japonci jsou schopni původní Death Note takhle plnohodnotně a zajímavě oživit ve vlastním hraném seriálu, jestli bylo vůbec třeba, aby se námětu chytl Netflix a připravoval ještě i svůj hraný seriál. Nevěřím, že by japonskou tvorbu předčil... Death Note pro mě vždycky bude jeden z nejlepších japonských příběhů vůbec, a myslím, že by tenhle námět měl zůstat na půdě Japonska, protože Japonci si s ním umí (jak je vidět na tomto seriálu) dobře poradit a držet si úctu k originálu. ~(4,2★)~

Viděno 1.4.2015 v kině MOVIX, Ario Kameari, Tokio. Jedná se o zábavný aprílový filmík, kde vystupuje velká spousta japonských herců v několika dějových linkách. Vidět ho při premiéře na prvního apríla bylo stylové (děj samotného filmu se celý odehrává prvního dubna). Bohužel, když se nyní při hodnocení ohlédnu na celý film zpět, zjišťuju, že se mi jeho dění docela rychle vykouřilo z hlavy. Tudíž dávám o kousek nižší hodnocení, než jsem původně zamýšlela. Film však jednorázově dokáže pobavit a má několik povedených scén. ~(3,3★)~

Příběh Fantastic Four pořádně neznám a starší film jsem ani neviděla. Je mi ale jasné, že pokud se tvůrci rozhodli nutně udělat tenhle remake, měli na dějové lince mnohem víc zapracovat a především si ujasnit, kam film vlastně směřuje. Celou dobu totiž není jasné, s jakým cílem byl film vytvořen. Není to ani dechberoucí superhrdinský akčňák, ani komedie o čtyřech nesourodých outsiderech (dvě nebo tři vtipnější scénky tam působí spíš nuceně a zbytečně). Takže výsledek je zkrátka nemastný neslaný, nehledě na to, že ani herci mě (snad krom Milese Tellera) příliš nezaujali. Finální bitva postrádala pořádné napětí a spíš než velkolepě působila téměř trapně. ~(2,2★)~

Na tenhle seriál mě nalákalo obsazení Okady Masakiho, slibně vypadající hodnocení a komediální žánr. Bohužel jsem už k japonským seriálům o něco kritičtější než dříve a musím říct, že i když je tohle dorama rozhodně postaveno na japonském humoru (který mám moc ráda), humor je v tomto případě dost slabý a ne zrovna nosný. Většina scén sází na poměrně primitvní a nepříliš nápaditou komiku, takže jsem se v průběhu sledování zasmála tak málo, že by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky. Příběh je v podstatě prostý a rozvoj vztahu mezi postavami se pořád točí okolo nudných epizod ze života občanů zapadlého městečka Furano (ano, skutečně to na mě působilo nudně, přestože je to po japonském způsobu šílené). Chápu, že právě ta jednoduchost byla nejspíš cílem pro vykreslení atmosféry, ale na mě to moc velký dojem neudělalo a jednotlivé epizody na mě působily spíš trapně než skutečně zábavně. Seriál má sice pár silnějších chvilek (stavění sněhuláků atd.), ale celkově si mě nezískal a jsem si jistá, že ho už nikdy nebudu sledovat znovu. Je spousta lepších japonských komedií (většinou staršího ročníku). ~(2,3★)~

Velmi lidský, dojemný příběh, který ale netlačí na city. Svůj díl na tom má to, že jde o příběh skutečný - v Japonsku v roce 2012 vyšly knižně příspěvky z blogu, který Čie psala (a potažmo v blogu pokračoval i její manžel a dcera). Tento reálný příběh o ženě, která se snažila se svou nemocí až do konce bojovat jak svým optimismem a vtipem, tak stylem života založeným na zdravé tradiční stravě, se stal v Japonsku známý. A tak netrvalo dlouho a vznikl jak stejnojmenný televizní film (2014), tak tento film, který zamířil do japonských kin v roce 2015. Hirosue Rjóko v hlavní roli odvedla výbornou práci. Celkově se mi moc líbilo vyobrazení rodinného prostředí, které si Čie a její manžel vytvořili a přese všechny chmury a zdravotní potíže, se kterými se museli potýkat, dokázali udržet vřelou a příjemnou rodinnou atmosféru. Působilo to hezky, ale zároveň přirozeně tím, že se mísila komika s vážnou tématikou. I skutečný život je totiž plný veselých i smutných chvil. ~(4,0★)~