Tsuki

Film o hodnotě lidského života. Pro 17letého Miraie je však hodnota jeho života jasně daná částkou 500 milionů japonských jenů. A on se rozhodne vzít svůj život do hrsti a vydá se hledat způsob, jak cenu svého života splatit. Děj samotný mě překvapil, jelikož jsem tak nějak čekala ryze idealistický film, ale ono to tak ani zdaleka nebylo. Mirai-čan se ve snaze vydělat si co nejvíc peněz v krátkém čase potýkal i s morálními problémy, ale očividně si z toho nedělal moc těžkou hlavu, dokud tím neubližoval ostatním. Bylo v podstatě zvláštní to všechno, čím si prošel, sledovat. Ale řekla bych, že právě tahle zvláštní perspektiva člověka, jehož život byl "zaplacen" a nebýt toho by ani nežil, byla na tom to zajímavé. Není to sice žádný filmový ani herecký skvost, ale rozhodně to stálo za zhlédnutí. Navíc myšlenka důvěry k lidem byla tak moc fajn. (Viděno na palubě letadla společnosti Lufthansa.) ~(4,0★)~

Pokud jste fanoušky Hanzawy Naokiho, tak je tento film jednoznačně pro vás! Samotnou mě překvapilo, nakolik tento film navazuje na úspěch seriálu Hanzawa Naoki. Odehrává se sice v jiné realitě a s úplně jinými postavami, ale očividně byl cílený na stejnou sortu diváků. Nejde totiž pouze o to, že samotnou předlohu napsal stejný člověk (spisovatel Ikeido Jun), ale dokonce byla do hereckého obsazení vybrána většina herců, které známe právě z Hanzawy Naokiho. Masato Sakaie zde sice nenajdeme, ale jinak nás filmem provází Kagawa Teruyuki, Oikawa Mitsuhiro a mnoho dalších výborných herců, které jsme si mohli oblíbit v Hanzawovi. Tématika je taky podobná, pouze hlavní postava je charakterově hodně odlišná od Hanzawy. Ale ve výsledku má stejně dobré cíle. A příběh je skutečně velmi hutný, napínavý a vše se nám odkrývá hezky pozvolně. Konec je k zamyšlení obzvlášť pro Japonce (ale nepochybně i pro spoustu jiných lidí), jelikož naráží na otázku, zda člověk někdy nepřikládá až moc velkou důležitost práci a firmě, pro kterou pracuje, na úkor jiných součástí života včetně lidských vztahů, férového jednání vůči lidem, a vůbec lidskosti obecně. Závěr se mi proto hodně líbil a celkově musím říct, že jde nejen o příběhově a herecky kvalitní film, ale zároveň o film obsahově hodnotný. Z toho důvodu, ačkoli jsem váhala mezi 4 a 5 hvězdami, se nakonec lehounce přikláním k vyššímu hodnocení. Pokud tedy máte dlouhou chvíli při čekání na druhou sérii Hanzawy, rozhodně tento film doporučuju. (Viděno na palubě letadla společnosti Lufthansa.) ~(4,5★)~

Překvapilo mě, jak moc tentokrát Japonci kopírovali, což se běžně nevidí a filmu to rozhodně ubírá body. Nejen že použili stejný námět, ale v podstatě téměř přesně převzali i množství scén a vtipů, tak jak je můžeme vidět v 50x a stále poprvé. Namísto Drew Barrymore a Adama Sandlera však sledujeme Nagasawu Masami a Yamadu Takayukiho. Yamadu sice nijak zvlášť nemusím, ale přesto mi byl v roli sympatičtější než Sandler (který mi na postavu Don Juana a lamače srdcí neseděl ani trochu, když jsem kdysi původní film viděla). Nagasawa byla naopak pro roli vysloveně skvělou volbou. Moc se mi ve filmu líbila. Japonci udělali dobrou práci v tom, že zbavili příběh některých nevkusných vulgarit a neduhů a nechali pouze to, co je ještě v mezích, je to vtipné a funguje to. Takže to opravdu fungovalo a vznikl z toho docela fajn film. Ale na druhou stranu je ostudné, že nepřišli s větším množstvím vlastních nápadů a že námět nepřizpůsobili víc obrazu svému. Suma sumárum, slabší 4 hvězdy, ale přesto ještě 4. (Viděno na palubě letadla společnosti Lufthansa.) ~(3,6★)~

Rodinné drama, které jsem chtěla vidět především proto, že tam hraje Toda Erika a Sometani Šóta. Pár scén tam bylo opravdu moc hezkých, ale přestože tam jde o citlivé rodinné vztahy, bolestnou minulost i smíření, které by měly diváka dojmout, jako celek mě to osobně zanechalo spíše chladnou. Přišlo mi, že ono "rodinné drama" je tam tak nějak uměle nafouklé a že se ze všeho zkátka dělá větší tragédie, než ve skutečnosti je. Hlavním důvodem je to, že původcem oněch rodinných "šrámů" a nedorozumění byla podle všeho nedostatečná komunikace. A nemůžu si pomoct, ale u filmů mě vždycky hodně irituje, když si postavy věci upřímně neříkají, ba dokonce někdy úplně mlčí a ignorují se, než aby si něco vysvětlili a vyříkali. A právě tohle mi na filmu přišlo do očí bijící. Není pak divu, že s tímhle iritujícím pocitem jsem se jen těžko mohla sžít s postavami natolik, aby mě to dojalo. Ostatní Japonci, sedící v kině, však podle všeho měli jiný dojem, jelikož tam ke konci uplakaně popotahovali. Abych však filmu úplně nekřivdila, musím uznat, že jelikož jde spíše o konverzační druh filmu s množstvím dialogů, je rozhodně velmi náročný na pochopení, pokud ho vidíte v japonštině bez titulků jako já. Přiznávám proto, že sem tam mi nějaké ty detaily v konverzaci unikly, což mohlo o kapku snížit pochopení celého filmu a potažmo i celkový dojem. I tak si však stojím za svým názorem, že je mnoho lepších japonských rodinných dramat. Toto je sice herecky dobré, ale příběhově a režijně to vidím jako průměr. Možná ani není divu, jelikož pro Tokiwu Širóa je to očividně jak režijně tak scénáristicky jeho prvotina. (Viděno 10.11.2019 v kině MOVIX, Ario Kameari, Tokio.) ~(3,2★)~

Film o svazujících pravidlech a velmi přísných podmínkách, panujících na jedné střední škole, a dvou spolužácích, kteří se těm pravidlům rozhodnou postavit v zájmu jejich spolužačky Mačidy. Celý film je jakýmsi voláním mladých po svobodě a svobodném projevu, a právě onou tématikou svobody, volnosti a přirozenosti je to film velmi sympatický. Samozřejmě je v tom však hodně nadsázky, a vůbec vyobrazení oněch přísných pravidel na škole je hodně extrémní (v reálu to snad až tak přes čáru není). I přes filmovou nadsázku si ale myslím, že tato tématika dost možná hodně rezonuje s názory mladých Japonců. Přece jenom je fakt, že na japonských školách jsou pravidla a požadavky na studenty mnohem větší než u nás (a to samozřejmě nemluvím jen o povinnosti nosit uniformy, ale i o mnoha jiných povinnostech, které nutí studenty věnovat škole a školnímu kolektivu enormní množství času). Zkrátka mám dojem, že tento film může být příjemným "ventilem" pro mladé japonské studenty, kteří by rádi od někoho slyšeli, že situace opravdu může být jiná. A já mám z toho potažmo taky radost, protože je vždycky fajn vidět, že si Japonci určité nešvary své společnosti uvědomují, a jsou schopni na základě toho tvořit inspirativní filmy či knižní díla... Mimochodem, herečku Motolu Serenu (Mačida) jsem až do teď neznala, ale uznávám, že její zjev je opravdu výjimečný a jen tak se z paměti nevymaže :) (Viděno 9.11.2019 v kině SHINJUKU PICCADILLY, Tokio.) ~(4,2★)~

Přirozeně a uvěřitelně ztvárněný film, který však zároveň dokáže lehkým způsobem pobavit i dojmout. Líbí se mi, že vztah mezi sedmnáctiletou Akirou a starším manažerem restaurace byl vyobrazený právě takto - láska sice jednostranná, ale náklonnost a lidské pouto tomu nechybí. Navíc kontrast charakterů těchto dvou postav byl místy opravdu humorný. Jednoduše řečeno, další z příjemných japonských filmů, které mám tak ráda... (Viděno na palubě letadla společnosti ANA.) ~(4,1★)~

Je pravda, že z původního teaseru jsem měla o filmu malinko jinou představu, než jak ve výsledku působil jako celek, ale přesto jsem s další Yaguchiho filmovou jízdou (nutno říci, že tentokrát muzikálovou!) nadmíru spokojená. Nedosahuje možná takových kvalit jako například jeho Wood Job či Happy Flight, ale pokud máte chuť na tak trochu šílenou muzikálovou komedii, tak toto je výborná volba. Film, který rozhodně dokáže pozvednout náladu a pobavit. Jsem ráda, že jsem měla film možnost vidět tak brzy po premiéře. (Viděno na palubě letadla společnosti ANA.) ~(4,2★)~

Film, který se rozhodně vryje do paměti. Není to však filmem jako celkem, ani jeho příběhem či stylem vyprávění / vystavění příběhu. Jeho síla plně spočívá v hereckém výkonu Joaquina Phoenixe. To, s jakou uvěřitelností a hloubkou zvárnil postavu Jokera včetně jeho psychického vývoje až do zvrácené a pobavené lhostejnosti vůči okolnímu světu, to je něco, co se jen tak nevidí. Jeho "Joker" je možná trochu jiný, ale stejně jako kdysi Heath Ledger, vyzařuje silnou auru, která je podle mě důkazem maximálního vtělení se do postavy. Navíc jeho ztvárnění bylo tak syrově realistické, že jsem ani neměla pocit, že se dívám na nějakou primárně komiksovou postavu. Působil jako skutečný člověk, jehož týrání matky a násilí, kterého se na něm dopouštělo okolí, skutečně psychicky zahnalo až tam, kde skončil. Opravdu šokující obraz pádu člověka do nejhlubší temnoty vlastní psychiky. Jen těžko se na to kouká jako na klasický film založený na komiksovém základu. A skutečně se to dá nazvat spíš "obrazem" než filmem, který by měl příběh od A do Z. Což asi taky nesedne každému. Sama jsem zvědavá, jestli tohle bude mít nějaké pokračování, a pokud ano, jaké bude mít ztvárnění, jelikož si to dost dobře nedokážu představit. Objevení postavy Bruce Wayna by však rozhodně napovídalo, že pokračování se chystá... ~(4,4★)~

Na jedno podívání dobré, ale okamžitě po skončení mi bylo jasné, že tohle není ani film, který by mi dlouhodobě utkvěl v paměti, ani film, který bych někdy toužila vidět znovu. Začátek mi navíc přišel zbytečně chaotický. Pak už to naštěstí bylo lepší, ale "cynický" Neo, krásná policistka Rachel Weisz a k nim horda démonů v čele s mexikánským Mamonem... zkrátka to nebylo to pravé, co by mě přesvědčilo o kvalitě a hloubce příběhu. Ne že by odkazy na biblické postavy nebo snad finální zobrazení Ďábla nebylo zajímavé, jen toho na mě bylo moc najednou a říkala jsem si, proč je v tom vlastně takový guláš a proč je tam těch postav tolik (mladíček Shia LaBeouf nebo jakýsi poloanděl ztvárněný Tildou Swinton... na jednu stranu fajn, ale na druhou stranu jsem neviděla velké opodstatnění, proč tam ty postavy musely být). Koncentrovanější děj by za mě byl lepší. ~(3,3★)~

S filmy Woodyho Allena sice nemám moc zkušeností (v zásadě jsem předtím viděla jen 2 jeho filmy), ale přesto mi bylo jasné, že se opakují jeho klasiké tendence ohledně vyobrazení milostných vztahů a charakteru hlavní mužské postavy. Možná však právě proto, že mám srovnání pouze se dvěma jeho filmy, mi to vlastně vůbec nevadilo. Naopak jsem byla schopná se na to dívat jako na něco nového a "čerstvého" (což by mi zkušenost s vícero jeho filmy možná neumožnila). A ve výsledku to pro mě byla velmi příjemná oddychovka, ve které jsem si užívala především herecké výkony a obecně řečeno zkrátka "herce v zajímavých rolích podle Woodyho Allena". Nejvíc mě zaujal výkon Elle Fanning, která byla v roli otravně horlivé a trochu samolibé Ashleigh tak výborná, až mě ta postava skutečně štvala :D Na Timothéeho Chalameta a Selenu Gomez bylo taky fajn se koukat, přestože vývoj jejich vztahu nebyl zrovna uvěřitelný. A v neposlední řadě mě bavili i ostatní v menších vedlejších rolích (včetně Diega Luny nebo Cherry Jones, která byla v roli Gatsbyho matky hodně přesvědčivá). Dějově sice nic světoborného, ale jako film s "útulně" příjemnou deštivou atmosférou, na který se podívat třeba za lenivého odpoledne, to zkrátka fungovalo. Já byla spokojená. ~(4,1★)~