Tsuki

Always san-chōme no yūhi je přesně ten typ příjemného a melancholického filmu, který vás svou atmosférou dokáže vtáhnout natolik, že byste se chtěli vrátit o nějakých 50 nebo 60 let zpátky a prožít v Japonsku tu dobu rozvoje techniky a spojení západních zvyků s tradičními, zatímco byste se z koutku zapadlé uličky dívali na "rostoucí" Tokijskou věž. Má očekávání byla sice vyšší než konečný dojem z filmu, ale i tak musím říct, že se mi tohle spojení osudů několika obyčejných lidí v Tokiu 50. let hodně líbilo. A Horikita Maki (jako Mutsuko) mě dostala tím svým "hrozným" dialektem - nikdy by mě nenapadlo, že se v Aomori mluví takhle divně :D ~(4,2★)~

Ve výsledku stejně dobré jako Moderní Popelka s Hilary Duff. Příběh a postavy jsou v podstatě hodně podobné jako u Moderní Popelky, ale zde jde více o hudbu a tanec. Sice nikdy nepochopím tu debilitu plesu v maskách, kdy se lidé nedokáží poznat jen kvůli toho, že mají na očích masku (co zbytek obličeje? a hlas?), takže "princ" pak nikdy nedokáže poznat svou "Popelku", když je v civilu... ale jinak musím říct, že v rámci žánru nemám filmu co vytknout. Tanec "přes zrcadlo" byl jednou z nejlepších scén. Navíc se sem tam naskytla docela vtipná hláška. Vévodila tomu samozřejmě "macecha" Jane Lynch, která mě svým otravným tónem hlasu dostávala už v Glee :) Co se týče Seleny Gomez, možná je to jen klasická teenage hvězdička, ale je to vážně roztomilá holka k pokoukání (a to ani nejsem kluk :)). A Andrew Seeley možná na pohled není takový sympaťák jako Chad Murray v Moderní Popelce, ale jeho pěvecký a taneční styl á la Timberlake nebyl rozhodně špatný. Abych to shrnula - proč se prostě někdy nepodívat na naivně milý a nenáročný film? Já byla spokojená. ~(3,4★)~

Tak tohle bylo vážně povedené. Tím myslím především zpracování celého tématu a některé nezapomenutelné scény. Dějově by se to samozřejmě špatně popisovalo kvůli zpřeházenosti, ale myslím, že forma dokáže zaujmout a konec překvapit. Je to zkrátka hodně napínavá a tak trochu tajuplná skládačka. :) Navíc mi udělala radost role Tabe Mikako. Těšila jsem se, až ji po Kimi ni todoke uvidím v něčem dalším. ~(4,4★)~

O krapet lepší než Hlavně nezávazně. Mezi Timberlakem a Kunis to rozhodně jiskřilo, ale konec byl bohužel naprosto tuctový. Jednorázová záležitost. ~(3,2★)~

Povedené, to ano, ale hlubší dojmy to na mně i tak nezanechalo... Líbilo se mi zobrazení Paříže a pak ta myšlenka, že si lidé často stěžují na součanou dobu a chtěli by se vrátit do nějakého staršího období, aniž by jim úplně docházelo, že i starší doba měla svoje "pro" a "proti". Také byly zajímavé hezky rozehrané vztahy mezi postavami (Gil a Inez, Gil a jeho nadcházející tchán, Gil a "nechutně otravný" Paul atd.) Škoda jen toho, že po skončení ve mně z tohoto filmu vážně nic nezůstalo. ~(4,0★)~

Stále lepší a lepší. Už třetí díl odstranil neduhy předchozích dvou dílů, ale první část Rozbřesku to jako čtvrtý film v pořadí dotáhla ještě dál. Odpůrci upírů a zamilovaných příběhů sice stále můžou mít nějaké výhrady, ale já si stojím za tím, že tohle bylo vážně povedené. Klišovitost se navíc skoro úplně vytratila (prosím, nepleťte si klišovité scény a normální zamilované scény, které zkrátka nemůžou být vypušťěny z filmu, který je žánrem řazen mezi romantiku) a zároveň jsem se bavila povedenými vtipnými hláškami (tady už vážně není ani stopy po těch trapnostech druhého dílu New Moon, kdy se lidé smáli tam, kde to nebylo zamýšleno) - zde šlo o předem promyšlené vtipné hlášky ve scénáři (viz například proslovy na svatbě). Na konci se navíc z Rozbřesku stává skutečené drama, nebo by se skoro dalo říct "thriller". Kristen Stewart byla namaskována vážně dobře, i když v takovém případě byla samozřejmě třeba i počítačová úprava... Nezbývá mi než se těšit na poslední díl. ~(4,3★)~

Tokugawský samuraj přicestuje do současnosti a stane se "sengjó šufu"? Tak to promiňte, ale "HI HI HI!" :D Jak už napsala Natascha, je to trochu bizarní a určitě působí divně, jak rychle si na to všechno zvykne, začne uklízet, péct dortíky a používat mobil. Ale co - jeho zažité chování se nezmění, a tak dochází k úsměvným i poučným momentům, kde můžeme vidět kontrast předmoderního a současného Japonska. Jedná se o neskutečně milý a úsměvný snímek, během kterého jsem se sem tam nemohla ubránit chichotání a na konci jsem se už tak usmívala, že mi z toho "veselí" začaly téct slzy (ne, vážně nepřeháním). A to je opravdu úžasné, vzhledem k tomu, že jsem před zhlédnutím měla náladu pod psa. S hodnocením neváhám. PS: Banzai japonskému purinu! Je mnohem lepší než náš český pudink. PPS: Nishikido Ryō je sympaťák. ~(4,7★)~

Podmanivá hudba, "sexy" atmosféra, rozpor mezi láskou a byznysem... Byla to hodně zajímavá záležitost - zase trochu něco jiného, než co běžně znám z jiných japonských doramat. Což je taky dobře, protože vidíme, že japonská doramata dokážou být poměrně dost různorodá. Kimura Takuya je mi sice značně nesympatický už od té doby, co jsem ho náhodou viděla v japonské televizi v jednom díle Mr. Brain, ale abych mu nekřivdila, v roli "cool" arogantního majitele velké společnosti s nábytkem byl hodně dobrý. Stejně tak potěšili Matsuda Shota a Abe Tsuyoshi, které někteří z nás znají už od dob Hana Yori Dango. A Abeho zde dokonce můžeme vidět v roli Číňana, takže ho celou dobu uslyšíme mluvit v jeho rodném jazyce. "Cenu sympatie" za mě získává Shinohara Ryōko, která mě v tomto seriálu vždycky dostala svým "užvaněným" stylem řeči :) Celé dorama a proměnu vztahů postav jsem si zkrátka užila. ~(4,2★)~

3-4 hvězdy. Bavila jsem se, to ano, ale beru to jako spíše jednorázovou zábavu, na kterou asi nebudu nijak zvlášť vzpomínat, protože příběhem to zkrátka je takové. Proto spíše sklouzávám ke třem hvězdám, než abych dávala čtyři. Počáteční zhruba tři díly navíc nezaujaly tolik, jak bych očekávala. Některá japonská doramata umí diváka zaujmout hned od prvního dílu, jiná naopak ne - a to je právě ten případ. Trvá nějakou chvíli, než si na množství postav zvykneme a oblíbíme si je. Nejdřív to moc nefunguje a některé scény jako by působily až moc uměle, čímž však nemyslím trhlost celého příběhu, který by se nemohl stát (na to jsme u některých japonských doramat docela zvyklí). Nedokážu to popsat, ale snad se na tom podílí i režie. Teprve u nějakého čtvrtého dílu jsem byla schopná se do toho trochu vžít a oblíbit si postavy, které jsou každá jiná, se svou vlastní povahou. A to je na tom to zábavné (Líbil se obzvlášť "okama model", kterého hrál Yamamoto Yusuke :)). Přidejme k tomu tak trochu pohádkový a šílený hrad a Horikitu Maki jako bezdomovce a ve výsledku je to nakonec příjemná zábava s milým humorem. U toho to však zůstává. ~(3,4★)~

Pomalu plynoucí film, který působí uklidňujícím dojmem (s chvilkovými komickými prvky :)). Skutečný příběh nečekejte, jedná se spíš o propojení osudů několika lidí. Název Zenzen daijoubu (dá se přeložit jako "Úplně v pohodě") se na to naprosto hodí. ~(3,4★)~ Btw chtěla bych kazetu se zvukem deště :)