selfesteem

Zajímavá řada. Rozhodně. Ale ani ne tak osobnostmi jako tím, jak s trosečníky příroda řádně zamávala. A když jde příroda proti vám, těžko se vám vymýšlí nějaké kulišárny a podrazy. Proto je asi Austrálie vyjímkou v jakési soudržnosti mezi jednotlivými soutěžícími. S vítezem/vítězkou jsem moc spokojena nebyla, byli zde jiní, kteří si výhru zasloužili (a tvrdě na tom dřeli). Bonusem je zde pořádná ženská Jerri Manthey, která je hodně svá a nikdo na ní nezapomene.

Čína byl můj první Survivor, kterého jsem sledovala pravidelně. Dost mě bavil. Našla jsem si tam své oblíbence a zaujatě jsem jim fandila. Mělo to spád, napětí, byla to zábava. Výtku mám akorát proti soutěžím v pojídání nechutných pokrmů - to si mohli odpustit, ale to by to zas nebyli Američané. Zajímavé bylo, jak jsem ze začátku dva lidi (Peih - Gee, Todd) úplně nesnášela a posléze jim jediným hodně fandila. Je zajímavé, jak se s každým dílem divákovy sympatie k jednotlivým aktérům mění. Výborná řada.

Nenáročná zábava. Jako člověk, který je schopen hodinu civět do módního časopisu ELLE, prohlížet si obrázky a mít z toho skvělý pocit, musím tento pořad ocenit. I proto, že jsem si vždy myslela, že pro modelku je to nejhlavnější dobře vypadat - a dobře vypadat je pro mě ten největší problém (focení s hadem bych asi zvládla :). Na téhle soutěži se ukáže, že i sebedokonalejší vzhled nezaručí úspěch. A hlavně, že dokonalost je nudná. Každá žena, ať je sebekrásnější, musí hlavně zaujmout, mít v sobě jiskru, něco předat, mít vlastní osobnost. Modeling, ať je sebepovrchnější, je pěkná makačka, a pořádný záhul na psychiku. Člověk musí mít hroší kůži - být smířený s tím, že si s mým vzhledem stylisti budou dělat, co se jim zachce, s tím, že člověk pořád cestuje, prakticky nemá čas na rodinný nebo partnerský život (to až později, až si za přehlídku bude sám diktovat cenu - pokud se prosadí), i fakt, že se pořád kolem něj pohybují dost příšerní lidé (tupci, namyšlenci, nesympatičtí lidé a pod.), ke kterým se ale musí chovat hezky a respektovat je, protože mu dávají práci a spoustu užitečných rad. Sledovala jsem několik řad, první mě velmi zaujala, pobavila, občas tam byly příšerný slepice, ale nuda to rozhodně nebyla. Navíc, moje favoritka zvítězila a to mě velmi potěšilo!

Tvorbu Woodyho Allena nesleduji nijak výrazně, ale jeho filmy, které režíroval a ve kterých (jako skoro vždycky) i sám hrál, si dobře pamatuji, hlavně kvůli tomu, jak moc mě štvalo, že v každém filmu, kdykoli něco vysvětluje, chaoticky mává rukama a třese hlavou, zkrátka docela neurotické projevy bych řekla. Pokud se jedná o jakoukoli hlavní postavu v jeho filmech, prakticky každá z nich má takové stejné projevy, jakoby si sám Woody Allen nasadil masku toho kterého herce a začal vyšilovat. Totéž u Cate Blanchett, byly momenty, kdy nebylo pochyb, že se jedná o jeho film, právě kvůli tomu opětovnému chaotickému vysvětlování a mávání rukama. Ale abych pořád nekritizovala, dala jsem Blue Jasmine zasloužené čtyři hvězdičky, protože film má hloubku, nápad, zasáhne, určitě a Cate je famózní a šikovná jako vždy - úžasná ženská!

Poslední dobou se mi zdá, že buďto hluchnu nebo někteří naši herci z té mladší generace začali kašlat na to, zda se umí vyjadřovat nebo zda jim divák vůbec rozumí. V Nevinnosti jsem měla velký problém porozumět Ondřeji Vetchému a tomuto herci už od té doby nerozumím vůbec. Slova přímo drtí mezi ústy. V Líbánkách pomalu nerozumím nikomu a musela jsem si tento film pustit s titulky pro neslyšící, ačkoliv slyším. Tohle není ale jen problém českých herců, i slovenských herců, kteří hrají v českých filmech. Líbánky nebyly taková pecka jako Nevinnost, to určitě ne, ale co bych vyzdvihla je velmi dobře zahraná postava "Bendy" Jiřím Černým. A ještě k tomu má ten člověk úplně stejné pohyby a gesta jako Karel Roden. Lidi jsou si vážně podobní.

Medvědí službu tomuto působivému filmu prokazuje skutečně neposlouchatelná hudba, která se v podobě hýkání podnapilé ženské objevuje v každé více méně vyhrocené situaci. Nebýt tohoto příšerného hudebního doplňku, který mi výrazně narušoval koncentraci při sledování filmu, hodnotila bych mnohem výš. A to prosím "zpívá" Petra Janů!

Byla jsem zvědavá na Janu Eyrovou v nové podobě, ale přišlo jen velké zklamání. Nezachránila to ani přítomnost přitažlivého Fassbendera, ani to, že to mezi ústřední dvojicí jiskřilo víc než dost. Já zkrátka nemůžu zapomenout na film Jana Eyrová z roku 1996, který dával mnohem víc smysl, tady je to všechno tak nějak podivně zplácané a nevysvětlené, původní verze filmu se mi vryla pod kůži mnohem víc.

Mrzí mě, že mě tento film nepotěšil. Připravovala jsem se na jeho zhlédnutí velmi dlouho a moc se těšila. Ve výsledku jsem se v něm ale ztrácela, řada věcí vyzněla mimo, nedařilo se mi dostat se do děje. Na druhou stranu ale obsahuje pár scén, které chytnou za srdce, které dojmou, ale spíš až překvapí. Mě samotnou totiž velmi překvapilo, jak v celé té nudě najednou dojatě brečím (2x).

Mohl by to být i vcelku dobrý film, kdyby se trošku poupravil scénář a člověk ze začátku moc netápal (prostě pár scén ukázat jako první a pak plynule pokračovat) a hlavně, kdyby někdo Stallonemu vysvětlil, že při erotických scénách mu žena nemá sloužit jako předváděcí žíněnka pro jeho muskulaturu, tím spíš, když je Stone takovej kusanec. Měl se spíš schovat za ní. To bylo tak příšerný, jak se po ní svíjel jako had a myslel si bůhví, jak nás to nedostává. Bléééé. Sprcha a výbuchy ale pěkný.

Po vizuální stránce opravdu překrásně propracovaný snímek. Já, jako skalní fanoušek hry Mafia jsem spokojeně vrněla blahem, protože jsem se neubránila srovnání s počítačovou hrou - auta, zbraně, domy, stavby, fontány, obleky, barvy a jako bonus vánoční atmosféra, která jen tak zmateně problikávala do toho všeho zápasení a potoků krve. Opravdu moc povedený film. Na pět hvězd ale nestačil, neprožívala jsem ho tak silně jako jiné filmy.