mikulem

Velmi přínosný dokument o lidech podobně postižených jako já, které zvuk syntezátorů přivádí do tranzu. Některé z autorů sleduji už léta (Nina, Dynatron, Lazerhawk, Ogre), některé jejich nahrávky patří mezi nejlepší vůbec. Pohled do historie je docela přesný, vše podstatné zazní, konečně někdo plně ocenil vliv Tangerine Dream ve filmové hudbě (Thief, Risky Business). Na závěr otázka: co česká stopa, kolikrát se ve filmu objeví slůvko Prague? SPOILER= Ani jednou, nebuďte naivní. =SPOILER

Tento pořad by potřeboval větší reklamu. Narazil jsem na něj čistě náhodou na TV Noe a právě včas, abych shlédl Žeň objevů 2017 s panem Grygarem. Psaná Žeň objevů je dost možná nejzajímavější čtení vůbec. Naživo je to stručné, ale vydatné a vidět přitom pana Grygara, jak zaníceně hovoří o posledních objevech, tomu se vyrovná jen máloco. Pan Grygar ve mně před lety probudil zájem o vesmír.

Kontakt (1997), Koule (1998), Gravitace (2013), Interstellar (2014), Marťan (2015). Všimněte si té 15-leté mezery, kdy sci-fi nebylo v kurzu. Už jsem si vážně zoufal a moc si přeji, aby to při současném tempu jednoho kvalitního filmu ročně ještě nějakou dobu vydrželo. Příchozí (2016) mají naprosto perfektní úvodní třetinu, plnou zděšení i fascinace, přesně jak bych si takovou situaci představoval. Toto téma se přímo nabízelo a vůbec nechápu, že to někdo natočil až teď - natočil tak, jak bylo třeba. Vlastně mě i docela překvapuje, že tak zvláštní film byl zároveň tak vřele přijat. Snad se konečně blýská na lepší časy sci-fi.

Gravitace (2013) a Interstellar (2014). Je to jen náhoda? Že by se po 15 letech půstu konečně zase začaly točit dobré sci-fi? Naposledy mě takhle odrovnal Kontakt (1997) a v současné době digitálního pozlátka jsem už nevěřil, že ještě něco podobného budu moct v kině prožít.

Když si člověk v dětství zamiluje nějaký film a pak ho vidí až po 20 letech, tak buď nechápavě zavrtí hlavou, anebo mu naopak spadne čelist, že se i po takové době vejde do jeho měřítek. U mě je to ten druhý případ. --- Rozhodl jsem se publikovat svůj překlad na www.titulky.com, jako vánoční dárek příznivcům francouzského filmu a dobrého thrilleru.

Viktoriánská Anglie. Granger na oko truchlí nad smrtí manželky. Jeho plány narušuje jen služebná, která má důkaz, že nešlo o přirozenou smrt, a hodlá ho využít ve svůj prospěch. --- Granger a Simmonsová (v té době manželé) tenhle film natočili sobě i nám pro radost. Co společně předvádí na plátně, toť vrcholem psychologického thrilleru. Přestože je to barevné a širokoúhlé, je to film nejvíce podobný PLYNOVÝM LAMPÁM ze všech thrillerů, které jsem kdy viděl.

Všechny thrillery mají společný problém v tom, že expozice příběhu bývá málokdy zajímavá a stejně tak bývá často neúměrně dlouhá, takže na vlastní "thriller" nezbude moc času, byť by byl sebelepší. V Tváři ženy je tomu naopak. Expozice nám nabídne neokoukanou, dramatickou postavu zahořklé ženy s vadou v obličeji, navíc v podobě Crawfordové, jejíž kreace je prostě dechberoucí. Kdykoliv se objeví, sevře se mi hrdlo. Má oblíbená scéna je přistižení Crawfordové v domě lékaře. Problém paradoxně nastane v momentě, kdy dojde na "thriller", který svou tuctovější zápletkou a volnějším tempem zkrátka nedokáže předchozí sekvenci vyvážit. Přesto ale ve mně zůstal pocit z čehosi mimořádného. --- Joan nedostala nominaci na Oscara kvůli vnitřní politice MGM a byl to jeden z důvodů, proč studio v roce 1943 opustila.

Stává se už pravidlem, že mě nejvíce zasáhnou filmy, jejichž věhlas neprávem stojí ve stínu jiných, všeobecně adorovaných filmů určité éry. Takže ani SUNSET BLVD, ani ALL ABOUT EVE, ale právě COUNTRY GIRL je pro mě vrcholným existenciálním filmem o lidech před a za oponou. Především díky hereckým výkonům jedno z vrcholných děl 50. let.

Jestliže HOUSE BY THE RIVER mě mile překvapil, pak tentokrát přímo chrochtám blahem. Takový spád měl mít ZAHRANIČNÍ DOPISOVATEL - a srovnání s Hitchcockem je u mě absolutní hodnocení.

Na filmech noir se mi nelíbí, že se tam předpokládá jistá dějová šablona. Mám raději filmy, které mě dokážou překvapit. Act of Violence mě ale v tomto ohledu nezklamal a je-li řazen mezi filmy noir, pak je to zatím ten nejlepší, jaký jsem viděl. Něco jako CIZINCI VE VLAKU s naprosto bezvýchodnou atmosférou. Zinnemann ve mně roste každým dalším filmem.