mikulem

Of Human Bondage je předloha natolik silná, že se ji žádnou adaptací nepodařilo zkazit. Opěvovaná verze Davisové je působivá, ale poněkud umírněná a zkratkovitá. Verze Novakové je nejvíce odlišná, intimnější a vyhýbá se příliš vypjatým scénám. Verze Parkerové je nejvášnivěji zahraná a možná proto je pro mě nejlépe čitelná. --- S postavou Henreida se dovedu sžít, prožívám jeho posedlost, žárlivost, komplexy. Parkerová hraje tak, že jí nepoznávám, a nedovedu od ní odtrhnout oči. Konečně pan Athelny (Edmund Gwenn) má právě zde nejvíce prostoru a je nejlépe zvládnutý, takže chápeme, proč se k němu Henreid tak upne. Vášeň v každém filmovém políčku.

Jonesová natočila tolik nádherných filmů - THE SONG OF BERNADETTE, LOVE LETTERS, MADAME BOVARY, GONE TO EARTH, CARRIE... A ČT z nich vybere tu největší pitomost. Ach jo.

Je to především film Anne Baxterové, která naprosto válcuje výkony všech ostatních a je trestuhodné, že její postava nemá více prostoru. Z ostatních stojí za zmínku snad jen Clifton Webb v podobně rozmařilé roli, jakou měl ve filmu LAURA. Jakmile tito dva herci nejsou na scéně, zbývá už jen hodně nudná, hodně velká část filmu.

Jeden ze zakládající čtveřice filmů (TOČITÉ SCHODIŠTĚ, MRTVÁ A ŽIVÁ, ROZDVOJENÁ DUŠE, PLYNOVÉ LAMPY), která před bezmála 20 lety definovala mou zálibu v klasickém thrilleru.

Druhý a poslední počin trojice Brahm - Cregar - Sanders. Cregar kvůli filmu držel drastickou dietu, protože chtěl ve své první romantické roli náležitě vypadat. Objevily se ale problémy se žaludkem a na komplikace nakonec zemřel v nemocnici ještě před premiérou filmu. --- Po vizuální stránce je film velmi podobný předchozímu THE LODGER - tyto dva filmy jsou téměř jako dvojčata, dokonce i pokud jde o jejich kvality, což se málokdy podaří. Hudba Bernarda Herrmanna je stejně jako ve VERTIGU nepřeslechnutelná.

Herecky je to příjemný film, ale značně rozvleklý a vizuální stránka je dost nezajímavá. Nabízí se srovnání s Woodovou IVY, která je naopak plná různých vizuálních nápadů, záběrů na detaily, hry světla a stínů, či takřka barokních interiérů. Vůbec bych nevěřil, že tyto dva filmy natáčel stejný režisér.

Jestliže HOUSE BY THE RIVER mě mile překvapil, pak tentokrát přímo chrochtám blahem. Takový spád měl mít ZAHRANIČNÍ DOPISOVATEL - a srovnání s Hitchcockem je u mě absolutní hodnocení.

První polovina je standardní vyprávění o jednom útěku; nijak zvlášť mě to nevtáhlo. Ve druhé polovině se pak Tracy snaží najít odboj a zároveň odboj hledá jeho, a to v atmosféře absolutní nedůvěry mezi lidmi, kdy zaplést se s gestapem znamená jízdenku na smrt. Zní to tuctově, ale už dlouho jsem neviděl tak napínavou podívanou. A to jsem chtěl film vidět jen kvůli Jessice Tandy. Mňam.

Brahmův THE LODGER je již třetím zpracováním stejnojmenné novely. Brahmova verze byla později natočena ještě jednou pod názvem MAN IN THE ATTIC. --- Lepší než Hitchcockův THE LODGER to není, ale není k tomu daleko; nasvětlení a kompozice některých záběrů mi vyráží dech. A propos kdo mi vysvětlí, proč film není řazen mezi noir? Přitom právě tady by se noirovci měli co učit.

Ve srovnání s filmy jako MAN WHO KNEW TOO MUCH, SECRET AGENT, NIGHT TRAIN TO MUNICH, MAN HUNT, THE SEVENTH CROSS, CLOAK AND DAGGER je toto na pohled hezký, ale duševně chudý příbuzný, v němž je špionění podáno jako hra pro amatéry, gestapo je banda pitomců a z nejhorší situace se dá dostat pěstmi. Dokonce i REUNION IN FRANCE mi přes značnou patetičnost zachutnalo mnohem víc.