mikulem

Of Human Bondage je předloha natolik silná, že se ji žádnou adaptací nepodařilo zkazit. Opěvovaná verze Davisové je působivá, ale poněkud umírněná a zkratkovitá. Verze Novakové je nejvíce odlišná, intimnější a vyhýbá se příliš vypjatým scénám. Verze Parkerové je nejvášnivěji zahraná a možná proto je pro mě nejlépe čitelná. --- S postavou Henreida se dovedu sžít, prožívám jeho posedlost, žárlivost, komplexy. Parkerová hraje tak, že jí nepoznávám, a nedovedu od ní odtrhnout oči. Konečně pan Athelny (Edmund Gwenn) má právě zde nejvíce prostoru a je nejlépe zvládnutý, takže chápeme, proč se k němu Henreid tak upne. Vášeň v každém filmovém políčku.

Natáčení filmu je dřina; bez posedlostí a osobních obětí se to pořádně dělat nedá. Přestože je tenhle příběh poněkud jednostranně vyprávěn (ústy blonďaté hrdinky, z níž zároveň dělá světici), neshledávám v něm nic urážlivého, nic, co by mohlo mé milované ikony srazit. I v téhle odvážné interpretaci prostě toho zakřiknutého mužíčka chápu. Pro mě je Dívka příjemný retro film, stejně jako Hopkinsův Hitchcock, a negativní kampaň kolem něj mi přijde dost přehnaná.

Těžko si užít film, v němž není nic přirozeného, kde je nám všechno tak strojeně deklamováno neživými, nekonečnými monology. Nechat to na papíře, asi by to vypadalo lépe.

Už samotné dobové záběry z okruhu v Indianapolis a jeho zázemí mají značnou hodnotu. On je ale velmi dobře natočen i samotný závod. Nabízí se srovnání se sekvencí 500 mil Indianapolis z filmu TO PLEASE A LADY, která překvapivě nedosahuje takových kvalit. Ve SPEEDWAY nejsou žádné modely, je tam minimum zadních projekcí, a přitom o záběry z vozu není nouze. Kdo by to řekl, že SPEEDWAY bude překonána až za téměř 40 let nekompromisním GRAND PRIX!

Jak se dá ozvláštnit schéma, které je základním kamenem každého druhého noiru? Jedno řešení tu je. Mitchum dostane ránu do hlavy, to zamlží jeho úsudek a tím omluvíme, že není schopen racionálně uvažovat a nechá se proto vláčet svou partnerkou. Jak ale vysvětlíme, že ani ona nejedná racionálně? Jedno řešení tu je... Pokud film skřípe už v základních rysech příběhu, nedají se čekat zázraky. Přitom existují filmy (OUT OF THE PAST), které se bez podobných obezliček obešly, které hrdinovi ani nedávaly na výběr, jakkoli se snažil trablům vyhnout. Možná dobrý noir, bohužel ale směšný thriller.

Jediný film, který Susan Petersová natočila už jako postižená, upoutaná na vozík. Její role manipulativní matky snese srovnání s Anne Baxterovou v GUEST IN THE HOUSE či Joan Crawfordovou v HARRIET CRAIG. Rovněž jde o poslední film Dame May Whittyové, která zemřela krátce po dotočení svých scén.

Udělal jsem překlad z anglických titulků, ke stažení na www.titulky.com. Příznivci Dead Can Dance myslím nebudou filmem zklamáni, i když Lisa Gerrard je do španělštiny patrně předabovaná.

Lizzie je v Haasově filmografii výjimečná. Poprvé po desítce filmů (mimochodem kromě EDGE OF HELL navzájem velmi podobných) si sám nenapsal scénář, poprvé film neprodukoval, poprvé má áčkové obsazení - Joan Blondell (nominace na Oscara), Eleanor Parker (3 nominace na Oscara, prakticky na vrcholu kariéry). Eleanor je skutečným tahounem celého filmu a dá se předpokládat, že si ho vybrala, protože v něm tušila Oscarový potenciál. Nevyšlo to, protože film byl zastíněn snímkem THE THREE FACES OF EVE s podobnou tématikou.

Tohle oceňované domácí video nejlépe vystihuje jedna hláška z filmu HOLLYWOOD ENDING: "Vypadá to jako práce nevidomého."

Asi jen ve třech scénách jsem měl dojem doteku mistra (může to ale klidně být práce Cuttse) - jednou je to v hloubce scény "Nancy's gone!", podruhé prolínačky při psaní dopisu a potřetí známé foto Nancy s cigaretou. Samozřejmě jsem viděl jen dochovanou část filmu.