Kvítek

Telefonní budka pod zemí. Pod zemí v rakvi stačí samo o sobě k vyvolání prvního (negativního) feelingu z filmu ještě před filmem. Rakev není tak klaustrofóbní jako v případě Záhadného zmizení, evokuje spíš pocit bedny s živým nákladem, což lehce zmírňuje tísnivý dojem obcházející smrti. Velkou rakev kompenzuje "velký" Ryan Reynolds, který se Paulem Conroyem vyškrábal ze škatulky (mnou) opovrhovaných plochých "hezounků" a dokázal pro mě víc než být skvělým hercem, být Paulem Conroyem, mužem jehož osud mě nutil slzy prolévat a rozčilovat se nad stavem světa. Buried udržuje po celý čas strávený pod zemí takovou atmosféru bezmoci a zoufalství, že máte chuť Paula Conroye vyhrabat vlastníma rukama. "To be Buried" je a bude moje druhá nejhorší představa možné životní "SITUACE". Paul Conroy by mi určitě dal za pravdu.

Coby odpůrce trailerů mě překvapilo jak se dění na ostrově ubíralo jiným směrem než jsem čekala. Vlastně jsem nevěděla co čekat, a čekala jsem nečekané, ale tak snadno prokouknutelná pointa proklatě zklamala moje očekávání. Rozuzlení mi až příliš připomínalo Svět podle Prota a linie s manželkou Počátek. A já toužila být šokována něčím novým. Všechno ostatní má Scorsese zmáknutý, od hudby přes kameru, hutnou atmosféru, dailogy...ale navnadila jsem se na víc! Škoda!

Není to ono a už nikdy nebude! A všechen ten lesk Abú Dhabí je bídným pokusem o změnu, který nesahá New Yorku ani po kotníky. Co je dobré, netřeba měnit. 148-minutový film prostě nemá a nikdy mít nebude na 30 MINUT seriálu. Jedno dvojce ale nemůžu upřít, a to situace ve kterých se každá občas sama vidíme (ony věčné otázky "proč se díváš na televizi a nepovídáš si se mnou?") a vidouce je v režii jiných možná zjistíme, že ani takové být nechceme. Že je vlastně pravda, že my, holky a ženy, občas "něco" řešíme až příliš. A najít jednu životní pravdu ve filmu jako je Sex ve městě 2, to je výkon minimálně na 3.

Stačí vidět pár minut a máte dost! Katastrofální dialogy nejde vydržet. Gralutuju všem, kteří to zvládli do konce.

Značná averze vůči tomu mlácení se, trhání kníru, prohazování Beccy do stropu (ikdyž si to zasloužila) a stříkání pepřáku do očí. Není vtipný. Obří kaktus, kostřička křečka, Buffy, odkaz na One Tree Hill ! a pár dalších kvalitních záseků. Je vtipný. Stojí za to zkousnout trapnou část a s nadhledem si užít parodii parodie.

Už jsem viděla i horší věci (třeba Stmívání:) Zatím nejobstojnější díl "ságy" za esenciálního předpokladu, že máte přečtěno a jste tak nějak IN this. Čím víc nad tím ale přemýšlím, tím víc se sama sobě divím, že se mi pořád chce vyhazovat peníze za kino. Holt skupinový úšklebky nad marností Belly a vzdechy umučených in-love boyů maj asi něco do sebe.

Soft pokračování, ve kterém padoucha z jedničky Gordona Gekka snad ve vězení vyměnili (nebo mu tam provedli fakt něco nepěknýho), že tak vyměknul a nechal se zlomit faktem, že bude dědeček. Sladký happyend á la "všichni jsme jedna velká šťastná rodina" je nechutnou třešičkou na zkaženém dortu. Za celých 133 minut jsem si vyloženě užila jenom slzy kanoucí z nádherných Shiových očí.

Nemůžu si pomoct, ale autobiografickým námětům mám tendenci vždy připočíst body za odhalení událostí a příběhů, které by jinak mohly zůstat bez povšimnutí. Nejinak je tomu s Aronem, o jehož peripetiích jsem dosud neměla potuchy. Ač je jeho odvaha k činu (který vyžaduje pevně zavřené oči) obdivuhodná až nepochopitelná, krev v žilách mi James Franco nerozvířil. Na mysl mi přichází srovnání s lehce podobným Buried, kde se dostavila nesrovnatelná vlna soucitu.

Předvídatelní a připitomělí Andělé a démoni ve mě evokují stejnou otázku jako po prvním sexu - to bylo jako ONO? - s tím rozdílem, že téhle načančané blbosti zaručeně nepřijdu na chuť ani na druhý pokus.

Velkolepé zklamání. Vizuální dokonalost a panenské exotično horko těžko vyplní hluchá místa. Pompézní a "přelomový" Avatar je bohužel tak plitký a vzdálený, že bylo nad moje pozemské síly vytvořit si k čemukoliv z té nádhery vztah. Jediný, komu se jakžtakž podařilo upoutat moji pozornost, je Sam Worthington a to jen proto, že jeho hezounký look si vyloženě říká o přízeň. Neuvěřitelně předvídatelná šablona utlumuje možnost invence či napětí, na každém rohu existující podobenství s tuctem filmových skvostů je do očí bijící a do nebe volající. Otřesný český dabing slaboduchých dialogů byl poslední kapkou mého rozčarování. Nepamatuju si, že by mě kdy něco tak nádherného nechalo tak chladnou.