Recenze (91)
Egoisuto (2022)
I když se tento snímek snaží přiblížit naší kultuře námětem, civilním hraním a snad i kamerou, přece jen má japonská gay kinematografie ještě dlouhou cestu před sebou, aby jednou mohla oslovit zmlsaného našince.
Atlas ptáků (2021)
Po zhlédnutí jsem si položil otázku: jaký rozdíl mezi 14 zpronevěřenými miliony hlupačkou a 11 miliony ze státního fondu kinematografie, kterými byl tento film podpořen z našich daní? Ať jedny nebo druhé miliony jsou vyhozené z okna. V druhém případě jsme přišli sice o 3 míče méně i s nádavkem klišoidních mouder ptáků, ale, bohužel, reálných kaček. No neberte to.
Spolu (2022)
Bohužel, Kozubovi jsem to ani na chvíli nevěřil. A jedna technická... nevím, jak to ti naši filmaři s tím zvukem dělají, ale mnohdy těch hercům není ani rozumět. Zůstávám na svém - česká kinematografie současnosti je fakt (téměř) odpad.
Neviditelná manželka (2002)
Bohužel... dobrý námět, ale tak nelogicky natočenej, že i to dobré je na h*vno. Z mých původně zamýšlených 4* musím dát jen tu jednu. Chápu, že film snese mnohé, ale sorry jako, to se fakt nedá.
Pole vlčího máku (2020)
Škoda, že zpracování nevyužilo příležitost, kterou toto téma nabízelo. Výtku bych měl hlavně ke scénáři. Asi není jednoduché v Rumunsku gay téma veřejně přetřásat, ale když už se filmaři do toho pustili, bylo škoda nevyužít prostor hlavně v druhé polovině filmu, kde se rozvinutí dějové linky přímo nabízelo a směřovat tak příběh k poněkud jasnějšímu vyznění, a tím i ucelenější formě.
Za zdmi (2012)
Jeden ze skvostných filmů s gay tématikou. Není co vytknout.
You Are My Sunshine (2021)
Námět je otřelý a už několikrát mnohem líp zpracovaný. Ať už technická nekvalita zvuku, která je v několika pasážích až protivná nebo na mě rušivě působící casting "starších" vydání protagonistů a taky ne zcela přesvědčivé herecké výkony, v mém vidění odsouvají snímek do amatérského filmového světa. Samozřejmě, v závěru nesmí chybět už zprofanovaný slzo-vynucovač, bez kterého by snímek působil jako televizní zprávy. Takže... neoriginální, nedopečené, neprofesionální a pro mě nezajímavé.
Aftersun (2022)
Chybí mi ten "důvod" toho všeho a vlastně i důvod, proč bych se měl někdy v budoucnu na tento snímek podívat znovu. Vše sedí: atmosféra, hudba, kamera, herecké podání... jen to jedno mi schází. Když už zařadila režisérka např. plačícího otce a flashbacky z minulosti, cítím se výsledkem podveden. Scénáristka a režisérka v jednom, asi ví, ale divák neví a ani, bohužel, se nedozví. Nějaké náznaky, že někdy někdo s někým... dobře, ale to je málo na ty prostředky, které byly ve filmu nasazeny (např. hudba, která vzbuzuje falešná očekávání). Není třeba polopaticky, ale místo nanuku, kterému jste věnovali hodinu a půl času, dostanete pouze špejli, ze které můžete usuzovat, jak asi ten nanuk chutnal. Stačilo málo a asi bych všech pět dal, ale, bohužel, nestalo se.
Prvok, Šampón, Tečka a Karel (2021)
Koukám, že čeští filmaři netočí jen sračky reklamy, ale od jisté doby i sračky komedie, plnou klišé a bezduchého rádoby humoru. Škoda, časy dobrých českých komedií jsou tytam.
V rytmu srdce (2021)
Oscarová komise evidentně svá politicko-korektní zadání plní dobře, didakticko-inkluzivní poslání filmu asi splněno bylo také, ale v mém filmovém rytmu srdce tento snímek určitě nebije. Jak už tady kdosi výstižně zmínil... kromě inkluzivního poslání nepřináší toto dílko vůbec nic nového.